Michael Maxmilián František z Althannu
| Michael Maxmilián František hrabě z Althannu | |
|---|---|
 | |
| Dědičný nejvyšší zemský kráječ, sudí a štítonoš arcivévodství Horní a Dolní Rakousy | |
| Ve funkci: 8. května 1824[1] – 28. listopadu 1834 | |
| Předchůdce | neobsazeno, do roku 1822 Prosper ze Sinzendorfu |
| Nástupce | Michael Josef z Althannu |
| Majitel fideikomisu Králíky a Svojšice | |
| Ve funkci: 6. května 1817 – 28. listopadu 1834 | |
| Předchůdce | Michael František Antonín z Althannu |
| Nástupce | Michael Josef z Althannu |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | major |
| Bitvy/války | rakousko-turecká válka (1787–1791), napoleonské války |
| Narození | 13. března 1769 Vídeň  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 28. listopadu 1834 (ve věku 65 let) Svojšice  Rakouské císařství |
| Titul |  hrabě španělský grand I. třídy |
| Choť | (1796) Marie František Eleonora z Thürheimu (1774–1818) |
| Rodiče | Michael Jan IV. z Althannu (1710–1778) a Marie Kristýna Juliana z Wildensteinu (1727–1794) |
| Děti | Josef z Althannu Karel z Althannu Michael Leopold Ferdinand z Althannu Michael Josef z Althannu |
| Příbuzní | Michael František Antonín z Althannu (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michael Maxmilián František hrabě z Althannu (německy Michael Maximilian Franz Reichsgraf von Althann; 13. března 1769 Vídeň – 28. listopadu 1834 Svojšice) byl rakouský šlechtic z hraběcího rodu Althannů, majitel statků v Čechách, Rakousku a jižní části Kladského hrabství.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1769 ve Vídni jako nejmladší syn Michaela Jana IV. z Athannu (1710–1778) a jeho čtvrté manželky Marie Kristýny Juliany z Wildensteinu (1727–1794). Měl bratra Michaela Františka Antonína (1760–1817), který zastával významné úřady u císařského dvora ve Vidni.
V mládí pobýval na císařském dvoře, kde zastával řadu funkcí. V roce 1796 se oženil s Marií Františkou Eleonorou z Thürheimu (1774–1818), se kterou měl čtyři syny:[2]
- 1. Michael Josef (13. 6. 1798 Linec – 5. 8. 1861 Mezilesí), manž. 1830 hraběnka Eleonora z Hartigu (9. 11. 1810 – 21. 2. 1838)[3][4]
- 2. Michael Karel (2. 5. 1801 Linec – 16. 5. 1881 Cannes), I. manž. 1832 hraběnka Luisa z Nostic-Rokytnice (27. 6. 1805 – 24. 4. 1849 Milíčeves), II. manž. 1850 Caroline Sarah Thomas (9. 3. 1827 – 19. 10. 1880 Mnichov)[3][5]
- 3. Michael Gustav (19. 2. 1807 Linec – 27. 5. 1864 Vídeň), manž. 1838 Klementina Pejačević (17. 4. 1817 Osijek – 1. 1. 1889 Linec)[3][6]
- 4. Michael Ludvík Leopold Ferdinand (29. 7. 1808 Linec – 30. 5. 1890 Scharbeutz), manž. 1836 Marie Pejačević (20. 4. 1811 Osijek – 28. 5. 1883 tamtéž)[3][7]
Od mládí sloužil v armádě, bojoval v rakousko-turecké válce a v roce 1789 se zúčastnil dobytí Bělehradu. Později bojoval v Nizozemí a následně se zúčastnil napoleonských válek. Dosáhl hodnosti majora a za zásluhy získal Leopoldův řád.[8] Po smrti svého staršího bratra Michaela Františka Antonína, zesnulého bez dědiců v roce 1817, převzal rodové statky v Kladsku, mj. majorát v Mezilesí, panství Roztoky a Vlkanov.[9][9] V Čechách vlastnil fideikomisní panství Králíky a Svojšice. Další majetek vlastnil v Dolním Rakousku (Murstetten, Zwentendorf). V Horních a Dolních Rakousích získal 8. května 1824 (nebo 1826)[zdroj?] od rakouského císaře Františka I. pro svůj rod dědičnou hodnost zemského nejvyššího kráječe, sudího a štítonoše.[1][pozn. 1] Historicky po předcích byl také nositelem čestného titulu španělského granda I. třídy.[10]
Za jeho vlády se rozvíjely nové cechy zedníků a kameníků, což souviselo s částečným úpadkem tkalcovství v jižních Sudetech v důsledku válek. V letech 1827–1833 byla na jeho panství vybudována nová silnice spojující Vratislav s Vídní, která zlepšila komunikační dostupnost jižní části Kladska s ostatními regiony Pruska a Rakouska.[11]
Hrabě Michael Maxmilián František z Althannu zemřel 28. listopadu roku 1834 na zámku ve Svojšicích. Ve Svojšicích je také pohřben na starém hřbitově u kostela sv. Václava.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael Maximilian Franz von Althann na polské Wikipedii.
- ↑ a b c Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1835. Achter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1835. Dostupné online. S. 55. (německy)
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Althannů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-02-14 [cit. 2022-11-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Althann 2. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Michael Joseph, Graf von Althann : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Michael Karl, Graf von Althann : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Alfréd, Graf von Althann : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Ferdinand, Graf von Althann : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Oesterreichische Biographisches Lexikon, díl I.; Vídeň, 1851; s. 113 dostupné online
- ↑ a b J. Kögler, Die Chroniken der Grafschaft Glatz, nowe wyd. pod red. D. Pohla, t. 1, Köln 2001, s. 259.
- ↑ MACKOVÁ, Marie: Šlechtický fideikomis v Čechách 19. století na příkladu hrabat z Althannu in:Theatrum historiae 28; Univerzita Pardubice, 2021; s. 148–151
- ↑ Słownik geografii turystycznej Sudetów, pod red. M. Staffy, t. 15, Wrocław 1994, s. 259.
- ↑ Hřbitov Svojšice na webu Cesty a památky dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Sudetský turistický zeměpisný slovník, vyd M. Staffy, díl 15, Wroclaw 1994.
