Juraj Cintula

Juraj Cintula
Narození	1. března 1953 (71 let) Bardejov
Povolání	spisovatel, básník a pracovník ostrahy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Juraj Cintula (* 1. března 1953, Levice, Slovensko) je slovenský spisovatel a básník, politický aktivista a pracovník bezpečnostní agentury obviněný ze spáchání atentátu na slovenského prezidenta Roberta Fica ve středoslovenském městě Handlová.

Život

Juraj Cintula se narodil 1. března 1953 v jihoslovenských Levicích. Žil zde se svou manželkou a užíval si důchodu. Předtím pracoval jako člen ochranky v obchodním domě v Levicích a později začal psát.

Literární angažovanost

V roce 2005 spoluzaložil literární klub Duha a mezi lety 2008 a 2016 mu předsedal. Během toho období vydal básnické sbírky Sen rebela (2006), Diptych: Bitkárova bolesť; Erotika (2007) a Osy: (satira) (2008) a romány Posolstvo obete (2010) a Efata: O Cigánoch a Rómoch (2015). V roce 2019 ještě přidal básnickou sbírku Fragmenty plus. Krom toho byl od roku 2015 až do atentátu, kdy byl vyloučen, členem Spolku slovenských spisovatelů. Kvůli atentátu byl bezprostředně vyloučen také z literárního klubu Duha.

Od filosofie a politiky k radikalizaci

Juraj Cintula alias „Ďuro“ v záznamech StB

Už před rokem 1989 Cintula aktivně vystupoval proti státu. Podle registru Ústavu paměti národa jej prověřovala Státní bezpečnost jakožto občana aktivně vystupujícího proti komunistickému režimu, přidělila mu krycí jméno „Ďuro.“

V roce 2016 spoluzakládal hnutí Proti násilí odkazující na hnutí Veřejnost proti násilí, které mělo za cíl vystupovat proti násilí všeho druhu. V květnu 2015 začal sympatizovat s polovojenskou proruskou organizací Slovenskí branci spolupracující s Nočními vlky, jejíž vůdci měli být vycvičeni bývalými příslušníky ruských speciálních jednotek. Dle místopředsedy slovenské vlády a ministra obrany Roberta Kaliňáka se s organizací ale stýkal proto, aby ji, sám pacifista, přesvědčil, aby nepoužívala zbraně, a mezi lety 2016 a 2024 se zradikalizoval. Zmíněná organizace se sama rozpustila v roce 2022. Jak ale upozornily slovenské noviny Denník N, verze o mírumilovném pacifistovi zradikalizovaném až pod tíhou nenávistných informací z opozičních médií nesedí, jelikož již v roce 2016, kdy už si stěžoval na veřejnou korupci a nízkou životní úroveň, projevil v řeči na slavnostní přísaze samozvané domobrany brancům podporu a naději, že budou působit v harmonii se státem a slovenskou společností.

V roce 2016 měl mimoto jako člen ochranky v obchodě incident se zdrogovaným mladíkem, který jej napadl, bil pěstmi a kopal do něj. Po pádu mezi regály utrpěl Cintula zranění hlavy.

Předtím v roce 2015 vydal knihu o Romech Efata: O Cigánoch a Rómoch, kde citoval část programu strany Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko obsahující fráze jako „cikánské vyžírky“ nebo „parazitům, kteří odmítají pracovat, nedáme vůbec nic,“ a vyjádřil s ní naprostý souhlas. Cintula označil Romy za nádor kriminality, zároveň ale Romy v knize velebil, chtěl tak podle svých slov vytvořit fiktivní extrémy představ o nich a tím vyvolat konstruktivní diskusi odborníků i laiků.

Krom toho se v knize zabýval různými filosofickými myšlenkami, opakovaně například úvahami na téma co může jednotlivec dělat, když selže stát, který podle Cintuly nemá zájem řešit problémy, a docházel k závěru, že je pochopitelné, že se lidé při nespokojenosti rozhodují pro radikální řešení. On sám tehdy ještě neviděl řešení v násilí, ale zároveň připustil, že se mu možná společnost nevyhne. Například zde několikrát obhajoval vraha Ľubomíra Harmana, který v roce 2010 zabil 7 lidí a 10 dalších zranil. Uznává u něj, že byl vrahem, ale zároveň podle něj pouze neunesl břemeno toho, že stát ignoruje nespokojený lid a selhala celá společnost. Pachatel se tehdy zastřelil, Cintula jej v knize ale označil za oběť a napsal, že nikdo nemůže dát záruku, že se podobná situace nebude opakovat. V knize dále například zmiňoval obvinění policisty Milana Juhásze z vraždy, který v červnu 2012 zastřelil tři Romy a další dva lidi zranil. Cintula o činu tvrdil, že za tím stojí neřešené napětí ve společnosti, že „nevíme, co prožíval a proč se rozhodl tento hrozný čin spáchat“, a že počet takových lidí bude při nekonání společnosti narůstat.

Úvahy o přijatelnosti násilí v knize doplnil ještě o zmínky masakru, který provedl v roce 2011 Anders Behring Breivik, nebo o masakru v redakci časopisu Charlie Hebdo z roku 2015. A kromě toho psal také o Robertu Ficovi, o němž přemítal, že ho možná zažaluje. Dal mu přitom přezdívku „škrabák“, což je slovenský hovorový výraz pro úředníka. Na konto Roberta Kaliňáka napsal „cítím spoluzodpovědnost.“

Atentát

Podrobnější informace naleznete v článku Atentát na Roberta Fica.

Cintula nesouhlasil s politikou Ficovy vlády a jako politický aktivista se účastnil protivládních demonstrací. Jen v roce 2024 navštívil nejméně dvě z nich. V únoru v Bratislavě se účastnil shromáždění namířenému proti vládním změnám trestního zákoníku nebo proti rušení úřadu speciální prokuratury a ukazoval gesta míru. V dubnu potom navštívil výjezdní zasedání vlády v obci Dolná Krupá, kde skandoval společně s hrstkou lidí hesla jako „ať žije Ukrajina“ nebo „dost bylo Fica“ a protestoval proti rétorice vládní koalice v souvislosti s válkou na Ukrajině a proti plánu na zrušení RTVS.

Protože pracoval Cintula jako ochranka nákupního centra, směl držet legálně střelnou zbraň. Pistoli CZ 75, kterou atentát provedl, držel déle než 30 let. Sousedé ho považovali za příjemného staršího pána, stejně tak kolegyně z literárního klubu Duha vypověděla, že byl sice v některých názorech rázný, ale nebyl pomatenec a že si nedovede představit, že by sáhl k takovému násilí. Přesto 15. května 2024 přijel Cintula na výjezdní zasedání vlády v Handlové a přidal se k hloučku příznivců premiéra Roberta Fica. Asi ve 14:45, krátce po zasedání, přišel premiér ke svým příznivcům a Cintula na něj zaútočil pěti střelnými ranami, z nechž třemi ho zasáhl do břicha a ramena. Premiér potom musel podstoupit pětihodinovou operaci. Policie ho obvinila z úkladné vraždy ve stádiu pokusu. Na svůj čin byl hrdý, nicméně u soudu uvedl, že premiéra nechtěl zabít, pouze zranit. Motivem byl nesouhlas s Ficovou vládou a s jejími provedenými nebo plánovanými změnami.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juraj Cintula na Wikimedia Commons

Autoritní data	SNK: 247555

Portály: Slovensko | Lidé | Literatura