Přeskočit na obsah

Viktor Polesný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Viktor Polesný
Narození13. května 1948 (76 let)
Praha
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Povolánírežisér, filmový režisér a scenárista
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Viktor Polesný (* 13. května 1948 Praha) je český režisér a scenárista.

Otec Viktor (18991972) byl důstojníkem, matka Emilie Hořejšová (19121977). Vystudoval dokumentární tvorbu v Praze na FAMU (absolvoval 1977). Poté nastoupil do Československé televize, kde působil do roku 1986 a následně do roku 1990 působil v Krátkém filmu Praha. Manželka Lenka je filmová střihačka.

Dokumentární filmy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1976 – Malíř č. 855
  • 1977 – Nezavěšujte, prosím, jste v pořadí
  • 1978 – Potomci
  • 1981 – Narozeniny, Zkouška na koncert
  • 1982 – Domeček
  • 1983 – Dítě ze zkumavky
  • 1984 – Operace
  • 1986 – Poločas rozpadu
  • 1987–1990 – cyklus Toulky po Praze
  • 1990 – Nešťastná šťastná Hana Hegerová (hudební medailon)
  • 1992 – Zrcadlení E. Schorma
  • 1993 – Zpráva o náhlé nehodě
  • 1994 – Spiritus kontra spiritum
  • 1998 – Fenomén Kohout
  • 1999 – Semafor atd. (dokumentární seriál)
  • 2002 – Miroslav Macháček
  • 2003 – Dvanáct (Po čtyřiceti letech)
  • 2020 – Mistři medicíny (6 dílů)

Hraný film a televize

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní inscenace

[editovat | editovat zdroj]

Scénáře

[editovat | editovat zdroj]
  • 1989 – Nedosněné sny
  • 1994 – Divadelní román
  • 1996 – Poe a vražda krásné dívky
  • 1998 – Milenec lady Chatterleyové
  • 2003 – Hodina tance a lásky
  • 2004 – Milenci & Vrazi
  • 2005 – Vítězství
  • Dárek pro Borise Rösnera
  • Trůn milosrdenství
  • Trůn milosrdenství

Naděje – Zrada – Bezčasí v rámci projektu Cirkus totality. Naděje, první díl triptychu, zachycuje společenské a kulturní uvolnění v Československu před sovětskou okupací 21. srpna 1968. Zrada vypráví o postupném procitání z euforie do reality posrpnových měsíců. Závěrečná část Bezčasí zobrazuje československou společnost v období normalizace na cestě ke kolaboraci a zapomnění. Diváka dovede až k listopadu 1989. Viktor Polesný při tvorbě dokumentů vycházel z archivních materiálů Krátkého filmu a České televize.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]