Přeskočit na obsah

Studená (okres Plzeň-sever)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Studená
Kaple ve Studené
Kaple ve Studené
Znak obce StudenáVlajka obce Studená
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKralovice
Obec s rozšířenou působnostíKralovice
(správní obvod)
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel33 (2024)[1]
Rozloha3,21 km²[2]
Katastrální územíStudená u Chříče
Nadmořská výška373 m n. m.
PSČ331 41
Počet domů20 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduStudená 23
331 41 Kralovice
ou.studena@volny.cz
StarostaZdeněk Rybáček
Oficiální web: www.obec-studena.cz
Studená
Studená
Další údaje
Kód obce553603
Kód části obce54585
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studená (původně Studený, německy Studena) je obec v severovýchodní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží dvanáct kilometrů jihovýchodně od Kralovic. Žije v ní 33[1] obyvatel. Obec je součástí Mikroregionu Kralovicko.

Ves získala své jméno pravděpodobně podle pramenu studené vody, který vytéká několik desítek metrů pod vsí v místě nazývaném V Jamech. U této studánky bylo asi prvé osídlení, které dokládá nález sídliště z roku 1953. Po sídlišti zbylo šest zřetelně ohraničených kruhů o průměru okolo 3 metrů, vyplněných do hloubky 60–70 cm popelem, střepy, zbytky kostí, výjimečně i opálenými kameny z ohniště. Podle střepů bylo sídliště datováno do 11.–12. století. Je možné, že šlo o provizorní sídliště Hedčanů, kteří v té době zdejší krajinu kolonizovali.

Před husitskými válkami stálo ve vsi jedenáct usedlostí, války nepřečkalo pět. Roku 1447 získali od Markéty, dcery Oldřicha z Hlohovic, Studenou i s nedalekými Holovousy Dobeš z Modřejovic a Bohuslav z Chlumu. Po smrti Bohuslava připadla část Holovous i se Studenou do držení pánů z Kolovrat na Krakovci. Po dělení majetku mezi syny Jindřicha Alberta z Kolovrat v roce 1530 patřila Studená Hynkovi Krakovskému z Kolovrat. V roce 1548 prodali synové Hynka část majetku včetně Studené Janovi staršímu z Lobkovic na Zbiroze. I Lobkovicův syn Jan Studenou prodal – spolu s Dubjany a dvorem v Hlincích se dostala do majetku Šebestiána a Oldřicha Lažanských z Bukové na Chříči. Roku 1567 si bratři Lažanští majetek rozdělili a Studená připadla Oldřichovi. Po jeho smrti v roce 1573 přešla do majetku Šebestiána, který roku 1585 prodal statky dubjanské a chříčské Janovi Týřovskému z Ensidle na Hřebečníkách a Skryjích.

Za třicetileté války byla ves zcela zničena a k roku 1651 zde žily pouhé tři rodiny, o tři roky později byly obydleny čtyři statky (hospodařili na nich Ondřej Hurt, Vít Martin, Jakub Hřeb a Jan Kříž), další dva statky byly zpustlé. Roku 1701 koupil Václav Josef Lažanský chříčské panství od Týřovských a ve Studené osadil všechny pusté statky – k roku 1713 je připomínáno sedm statků s 51 obyvateli. Po smrti hraběnky Marie Gabriely Lažanské přešlo panství do majetku Ústavu šlechtičen.

Do roku 1785 spadala Studená pod dolanskou farnost, později funkci lokálie plnila zámecká kaple svatého Jana Nepomuckého na Chříči.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Studená sousedí s Chříčí na severu, Hlincemi na jihozápadě a Holovousy na severozápadě. Pod vsí v údolí Berounky u osady Dolany je zřícenina kostela svatého Petra a Pavla. Na protilehlém břehu se rozkládá národní přírodní rezervace Chlumská stráň a jižně proti proudu začíná u Ptyče přírodní park Hřešihlavská. Jižně od vsi protéká Dolanský potok.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[4][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 286 183 137 147 133 135 119 75 62 47 46 46 43 40 34
Počet domů 40 31 27 27 26 26 26 26 20 19 16 22 20 12 20

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1850 se Studená stala samostatnou obcí v politickém a soudním okrese kralovickém. V letech 1870–1886 byla jako osada obce k Hlincům, ale v letech 1887–1960 byla uváděna znovu jako obec v okrese Kralovice (1870–1930) a později v okrese Plasy. V letech 1961–1993 patřil jako část obceChříči a od 1. ledna 1994 je opět samostatnou obcí v okrese Plzeň-sever.[6]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 21. dubna 2020.[7]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Ve středu vsi je prostorná náves se zděnou čtyřbokou kaplí z 19. století se stanovou střechou a sanktusníkem (celkově zrekonstruována 2005), proti kapli stojí kříž z roku 1900. Nedaleko nich v malé zahrádce stojí pomník padlých z roku 1928. Náves je obklopena několika menšími usedlostmi s původními roubenkami, většinou z první poloviny 19. století. Mezi zajímavé patří roubená chalupa a roubený dvoukomorový špýchar s kolnou v čp. 26, roubenka s dřevěnými chlévy v čp. 9 a stavby v čp. 19, 23 a 30 a roubené komory v čp. 5. Roku 1995 byla historická část obce prohlášena za vesnickou památkovou zónu, jelikož jako celek reprezentuje tradiční strukturu vesnické zástavby v oblasti. Památkou Plzeňského kraje 2022 v kategorii pro stavby se stal areál venkovské usedlosti čp. 30 s chalupou čp. 19.[8]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  5. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 546.  Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
  7. Udělené symboly – Studená [online]. 2020-04-21 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  8. KUTKA, petr. Plzeňský kraj ocenil příkladně opravené památky – Plzeňoviny.cz [online]. 2023-05-28 [cit. 2023-07-27]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
  • Karel Rom: Představujeme obce regionu: Studená; In: Kronika regionu – Kralovicko, Manětínsko, Plasko, roč. 4. (2005/6), č. 2, s. 2.
  • František Holý: Krajem Hedčanů – Obrázky z Křicka, str. 6, Kulturní klub JZD 9. květen ve Chříči, 1976

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]