Přeskočit na obsah

Vorochta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Vorochta
Ворохта
Celkový pohled na Vorochtu
Celkový pohled na Vorochtu
Vorochta – znak
znak
Vorochta – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška748 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastIvanofrankivská
RajónNadvirenský
Vorochta
Vorochta
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha14,66 km²
Počet obyvatel3 787 (2004)
Hustota zalidnění258,3 obyv./km²
Správa
StarostaJurij Pavljuk
Vznik17. století
Telefonní předvolba+380 3434
PSČ78595
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vorochta (ukrajinsky Ворохта; polsky Worochta; rusky Ворохта; německy Worochta; rumunsky Vorohta) je městys (ukrajinsky selyšče) ležící na západě Ukrajiny v Ivanofrankivské oblasti. V městysu se nachází sídlo Vorochtjanského územního společenství (ukrajinsky Ворохтянська територіальна громада), do kterého patří kromě Vorochty i obec Tatariv.[1]

Rozkládá se na horním toku řeky Prut, na severní straně oblouku Karpat, asi 71 km od Ivano-Frankivsku. Je také jedním z východišť na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny. V roce 2004 zde žily bezmála čtyři tisíce obyvatel.

Význam Vorochty rostl po přivedení železnice a zřízení vlakového nádraží v roce 1894. Město se stalo turistickým centrem, známým především díky Huculům, etnické skupině žijící v Karpatech.

Po skončení I. světové války se město stalo součástí Polska. V roce 1939 bylo obsazeno Rudou armádou, ale v roku 1941 přišla po útoku na Sovětský svaz pod německou správu. Po osvobození v roce 1945 připadlo opět Sovětskému svazu a stalo se součástí Ukrajinské SSR, resp od roku 1991 částí Ukrajiny. Na konci padesátých let bylo ve městě vybudováno středisko zimních sportů. Od té doby je zde mnoho lyžařských vleků, sjezdovek a skokanských můstků. Od roku 1960 má Vorochta statut městysu.

  1. Децентралізація в Україні. decentralization.gov.ua [online]. [cit. 2022-12-02]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]