Wikipedista:Pavouk/Pískoviště

Korsičané (korsicky a italsky Corsi, francouzsky Corses) jsou románsky mluvící etnikum,[10] pocházející ze středomořského ostrova Korsika, územního celku Francie.[11]

Původ a historie

Filitosa, socha menhiru

Ostrov byl od mezolitu (Dame de Bonifacio) a neolitu osídlen lidmi, kteří sem přišli z Apeninského poloostrova, zejména z dnešních oblastí Toskánska a Ligurie.[12][13] Od 4. tisíciletí př. n. l. se zde rozvíjela významná megalitická tradice. [14] Na Korsiku, podobně jako na Sardinii, zasáhly v mladší době bronzové vlivy poladské kultury,[15] ve 2. tisíciletí př. n. l. na Korsice, zejména v její jižní části, vznikla civilizace Torrean, silně spjatá s nuragskou civilizací. Moderní Korsičané jsou pojmenováni podle starověkého národa, který Latinové nazývali Corsi. Corsiové, kteří dali ostrovu své jméno, ve skutečnosti pocházeli ze severovýchodní části nuragské Sardinie (Gallura). Podle Ptolemaia vytvořily Korsičany spojené kmeny, které na žily na Korsice (konkrétně Belatoni, Cervini, Cilebenses neboli Cilibensi, Cumanenses neboli Cumanesi, Licinini, Macrini, Opini, Subasani, Sumbri, Tarabeni, Titiani a Venacini) [16] a dále na severovýchodě Sardinie (Lestricones, Lestrigones nebo Lestriconi / Lestrigoni, Longonenses nebo Longonensi). Tito Korsičané sdíleli ostrov s Tibulaty, kteří sídlili na nejzazším severu Sardinie poblíž starověkého města Tibula.

K zodpovězení otázky původu Korsičanů a jejich údajné příbuznosti s dnešními Korsičany je třeba ještě dalšího výzkumu. Podle některých badatelů se mohlo jednat o skupinu kmenů přidružených ke starověkým Ligurům, podobně jako Ilváti na sousedním ostrově Ilva (dnešní Elba v Itálii), a mohli mluvit starým ligurským jazykem[17]. Etnickou základnu Korsičanů tvořily korsické kmeny nuragské a později torreské civilizace sardinského původu. Ve starověku se míchali a ovlivňovali od starých Korsičanů k Ligurům, Kartagincům, Etruskům, k prvním řeckým osadníkům a pak k dalším národům, například k Latinům. Na počátku našeho letopočtu prošla Korsika romanizací. Ve středověku se místní obyvatelstvo Korsiky smísilo s menšinou Řeků Byzantinců, germánských Ostrogótů , Franků a Lombarďanů. V 9. století byla Korsika dobyta Araby a muslimy ze Španělska a v 11. a 18. století ostrov ovládli Pisánci a Janovci. Domorodé obyvatelstvo dávalo přednost životu v centrální části ostrova, což přispívalo k relativnímu bezpečí a zabraňovalo jejich mísení s cizinci.

Strabón říká, že když římští kapitáni konali na Korsice nějaké pochůzky a odváželi do Říma velké množství otroků, hledělo se s obdivem na to, že všichni Korsičané jsou divoši a že jsou spíše zvířata než lidé: buď se totiž navzájem uštvali k smrti všemi pro ně možnými způsoby, nebo své pány tak rozčilovali svou netrpělivostí a nedostatkem důvtipu, že se zmínění páni zlobili, že do nich vložili své peníze, ačkoli je měli stát jen velmi málo[18] . Po několik století trpěli Korsičané nájezdy barbarů a mnoho zajatých Korsičanů se dostalo do otroctví v severní Africe. Někteří z těchto otroků konvertovali k islámu a stali se odpadlíky ve službách Osmanské říše, ti zase zajali další Korsičany. Mezi tyto renegáty patří Hasan Corso, Mami Corso a Murad I. Bej (rodným jménem Giacomo Senti), který založil korsickou dynastii Muradidů, jež vládla tuniskému regentství v letech 1613-1702[19].

Na konci středověku a na počátku renesance se Korsičané vyznamenali v boji v mnoha konfliktech, mnozí z nich pak byli žoldnéři (neboli Condottieri) a bojovali za někdy konkurenční království. Korsičané se vyznamenali zejména v bitvě u Lepanta po boku Svaté ligy proti Osmanské říši , jiní byli žoldnéři ve službách Francouzského království (včetně Sampiera Corsa, který sloužil také Neapolskému království a vrátil se do své rodné země s podporou Francie, Neapolea Osmanské říše, aby se postavil janovským okupantům).

Podle Pierra Davityho byli Korsičané na počátku 17. století většinou málo civilizovaní a nebyla v nich zdvořilost, kterou vidíme u Italů. Jsou „nesmírně krutí“ a dodnes si pro tento vzhled zachovávají to, co o nich řekl Caesar, nicméně jsou mezi nimi velmi dobří vojáci a stateční siláci. Navíc jsou tak mstiví, že Italové mají běžné přísloví, které říká, že Korsičanovi se nemá věřit ani živý, ani mrtvý, protože jakmile někoho zabijí, náhle se sejdou všichni jeho příbuzní, aby vraha zabili, pokud je to jen trochu možné[18].

Územní rozšíření Pisánské republiky

V následujících staletích Korsiku ovládali a osídlovali Pisánci (od roku 1050 do roku 1295) a Janovci (od roku 1295 do roku 1755, kdy se ostrov osvobodil od La Superby): to se odráží v tom, že asi 80 % současných korsických příjmení (Casanova, Luciani, Agostini, Colonna, Paoli, Bartoli, Rossi, Albertini, Filippi, Cesari atd. [20][21]) se vyskytuje v Itálii,[22] stejně jako v tom, že moderní korsické variety, zejména ty severní, jsou jazykově považovány za součást toskánštiny. 23] Protože ostrov byl do té doby historicky a kulturně spřízněn s italskou pevninou,[24][25] italské obyvatelstvo ze severní a střední Itálie se významnou měrou podílelo na moderním korsickém původu.

Na Korsice žije 322 120 obyvatel (odhad z ledna 2013).  Podle sčítání lidu z roku 2011 se 56,3 % obyvatel Korsiky narodilo na ostrově a 28,6 % v kontinentální Francii, 0,3 % obyvatel pocházelo ze zámořské Francie a 14,8 % z cizích (nefrancouzských) zemí[2].

Většina cizinců na Korsice pochází z Maghrebu (zejména Maročané, kteří při sčítání lidu v roce 2011 tvořili 33,5 % všech přistěhovalců na Korsice) a z jižní Evropy (zejména Portugalci, 22,7 % všech přistěhovalců, dále Italové, 13,7 %)[27].

Korsická diaspora

V 19. století a v první polovině 20. století byla na Korsice významná emigrace. Velké množství Korsičanů odcházelo z ostrova na francouzskou pevninu nebo do zahraničí. Během 19. století byly oblíbenými cíli migrantů francouzské kolonie a Jižní Amerika (podrobněji viz Korsičané přistěhovalí do Portorika a Korsičané přistěhovalí do Venezuely).

Poté, mezi 20. a 50. lety 20. století, se hlavní destinací stala francouzská pevnina, především Marseille, která je dnes považována za „první korsické město světa“ a ve městě žije přibližně 100 000 Korsičanů. 28 Příčiny této emigrace byly různé; hlavním důvodem byla zejména bída (francouzské zákony o omezení vývozu, druhá průmyslová revoluce a zemědělská krize měly nepříznivý vliv na místní ekonomiku). Emigrace se později zvýšila v důsledku demografické zátěže způsobené první světovou válkou.

Kultura

Jazyky

Vedle francouzštiny (français), která je úředním jazykem v celé Francii, je korsičtina (corsu) druhým nejrozšířenějším jazykem na ostrově: jedná se o románský jazyk patřící k italsko-dalmatské větvi a příbuzný středověké toskánštině. Korsičtina byla dlouho místním jazykem vedle italštiny (Italiano), která si na Korsice udržela úřední status až do roku 1859. Od té doby byla italština jako tradiční prestižní jazyk ostrova nahrazena francouzštinou v důsledku připojení ostrova k Francii v roce 1768. Během následujících dvou století se používání francouzštiny rozšířilo do té míry, že do konce druhé světové války v roce 1945 měli všichni obyvatelé ostrova praktickou znalost francouzštiny. Ve dvacátém století došlo k rozsáhlému jazykovému posunu a obyvatelé ostrova změnili své jazykové zvyklosti do té míry, že v šedesátých letech 20. století již neexistoval žádný jednojazyčný korsický obyvatel. Odhaduje se, že k roku 1990 ovládalo korsičtinu na určitém stupni 50 % ostrovanů a malá menšina, snad 10 %, používala korsičtinu jako první jazyk. 30] Stále méně lidí mluví také ligurským dialektem na jazykovém ostrově, který byl dlouho jazykem Bonifacia: místně je znám pod názvem bunifazzin. 31] V roce 1990 se korsičtina stala jazykem, který se používá jako první jazyk.

Gallureský dialekt je odrůda korsičtiny[32][33][34][35], kterou se mluví na krajním severu Sardinie, včetně oblasti Gallura a souostroví La Maddalena. Na souostroví Maddalena byl místní dialekt (nazývaný Isulanu, Maddaleninu, Maddalenino) přinesen pastevci z Alta Rocca a Sartène na jihu Korsiky během přistěhovalectví v 17. až 18. století. Ačkoli bylo ovlivněno galuřeštinou, zachovalo si původní korsické rysy. Vyskytují se zde také četná slova janovského a ponského původu[32][36].

Počet mluvčích korsičtiny

V lednu 2007 se počet obyvatel ostrova odhadoval na 281 000, zatímco údaj ze sčítání lidu z března 1999, kdy byla provedena většina studií - i když ne jazykovědný průzkum, na který se odkazuje tento článek -, byl přibližně 261 000 (viz v části Korsika). V obou těchto obdobích hovořil korsičtinou plynně jen zlomek obyvatelstva. Počet 341 000 mluvčích na ostrově z roku 2001, který uvádí Ethnologue[37], převyšuje obě sčítání lidu, a lze jej tedy považovat za sporný,[původní výzkum?] stejně jako jeho odhad 402 000 mluvčích na celém světě.

Užívání korsičtiny oproti francouzštině klesá. V roce 1980 asi 70 % obyvatel „ovládalo korsičtinu do určité míry“[38], v roce 1990 z celkového počtu asi 254 000 obyvatel klesl tento podíl na 50 %, přičemž pouze 10 % ji používalo jako první jazyk[39].[40] Zdálo se, že jazyk je na vážném ústupu, když francouzská vláda změnila svůj odmítavý postoj a zahájila některá razantní opatření na jeho záchranu. Zda budou tato opatření úspěšná, se teprve ukáže. Žádné aktuální statistiky o korsičtině nejsou k dispozici.

UNESCO klasifikuje korsičtinu jako potenciálně ohrožený jazyk, který „má sice velký počet dětských mluvčích“, ale „nemá oficiální nebo prestižní status“.V klasifikaci se neuvádí, že je jazyk v současnosti ohrožený, pouze že je potenciálně ohrožený.[39] Často jednají podle současného dlouhodobého sentimentu neznámí Korsičané, kteří přeškrtávají francouzské dopravní značky a malují korsické názvy. Korsický jazyk je klíčovým prostředkem korsické kultury, která je obzvláště bohatá na přísloví a vícehlasé písně.

Kuchyně

Korsická kuchyně.

Od hor až po roviny a moře, kde hraje roli mnoho ingrediencí. Oblíbená je zvěřina, například divoké prase (Cignale, Singhjari), a v dávných dobách se konzumovali mufloni (muvra). Nechybí ani mořské plody a říční ryby, jako je pstruh. Z korsického vepřového masa (porcu nustrale) se vyrábějí lahůdky jako figatellu, coppa, šunka (prizuttu), lonzu.

Sýry jako Brocciu, casgiu merzu (korsická verze sardinského casu marzu), casgiu veghju se vyrábějí z kozího nebo ovčího mléka. Kaštany jsou hlavní složkou při výrobě pulenty. Existuje také celá řada alkoholických nápojů, od aquavity (brandy), červených a bílých korsických vín (Vinu Corsu), muškátů (obyčejných nebo šumivých) až po slavný „cap corse“ vyráběný firmou Mattei.

Genetika

Genetický výzkum odhalil, že vzorky Korsičanů vykazují příbuznost s lidmi z francouzské Provence a s Italy z Toskánska, Ligurie, Kampánie, Sicílie a Lazia[40]. Analýza genomu korsické populace z roku 2019 také odhalila úzkou genetickou příbuznost s populacemi severní a střední Itálie, přičemž se Sardinci sdílí pozoruhodný podíl předků, demografické procesy a podobnou izolaci. Analýza odhalila, že korsická populace sdílí několik genomických charakteristik se Sardinií a severní a střední Itálií, což vytváří jedinečnou směs genomických předků. Celkově bylo zjištěno, že korsické vzorky mají geneticky blíže k severoitalským a středoitalským populacím než k sousedním sardinským[41]. Stejná studie odhaduje, že genom moderních Korsičanů pochází ze 33 % z anatolského neolitu, ze 34 % z evropského středního neolitu/eneolitu, z 19 % ze stepní starší a střední doby bronzové a ze 14 % z íránského neolitu.[41]

Významní Korsičané a Korsičanky

• Napoléon Bonaparte
• Alizée

Korsičané ve fikci

• Korsičtí bratři, novela od Alexandra Dumase.
• Mateo Falcone, příběh od Prospera Mérimée.
• Mireille Bouquet, dcera mafiánské rodiny v anime seriálu Noir z roku 2001.
• Korsický spis, 2004
• Les Menteuses od Charlese Exbrayata

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Corsicans na anglické Wikipedii.

Kategorie:Lidé z Korsiky

Kategorie:Románi

Kategorie:Etnické skupiny ve Francii

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	8 917 a 7 422	9 835 a 8 070	11 128	11 589 a 9 491	12 197 a 9 695	11 926 a 9 124	12 792 a 9 739	11 823 a 9 550	12 890 a 12 089	13 160 a 12 434	14 748 a 14 705	15 285 a 15 586	15 237	15 274	15 945
Počet domů	708	775	849	905	1 055	1 199	1 685	1 949	1 988	1 918	1 914	2 057	2 100	2 406	2 616

Historie počtu obyvatel

Rok	Obyv.	±% p.a.
1740	120 379	—
1770	130 236	+0,26 %
1806	177 582	+0,87 %
1821	180 348	+0,1 %
1846	230 271	+0,97 %
1866	259 861	+0,61 %
1876	262 701	+0,1 %
1881	272 639	+0,72 %
1936	221 990	−0,38 %
1954	175 818	−1,27 %
1962	180 862	+0,36 %
1968	205 268	+2,13 %
1982	240 178	+1,13 %
1990	250 371	+0,52 %
1999	260 196	+0,43 %
2010	309 693	+1,62 %
2021	347 597	+1,06 %
2024	355 528	+0,75 %
Poznámka: Sčítání lidu

KUKU a kuku

Ekonomika a infrastruktura

Korsické pobřeží je hlavní hnací silou cestovního ruchu (a celé ekonomiky) - pobřeží u města Propriano

Hrubý domácí produkt (HDP) Korsiky činil za rok 2022 10,3 mld euro. Ve srovnání s hrubým domácím produktem Evropské unie vyjádřeným ve standardu kupní síly dosáhla Korsika v roce 2022 indexu 79 (za rok 2011 to bylo 87), když EU má index 100. V roce 2023 činila míra nezaměstnanosti 6,9 % (celá Francie 7,3  %). Korsika je z ekonomického hlediska jedním z nejchudších a nejvíce znevýhodněných francouzských regionů, a to i přes výrazný rozvoj cestovního ruchu v poválečném období.

Hrubý domácí produkt (HDP) regionu v roce 2003 činil 5 455 milionů eur, což je zdaleka nejméně ze všech francouzských regionů (předposlední, region Limousin je téměř třikrát větší, 15 408 milionů eur), a rovná se jen 0,35 % z celkové metropolitní Francie (1 560 192 milionů eur). I s ohledem na HDP na obyvatele zůstává Korsika na dně s 20 149 eur (předposlední Languedoc-Roussillon, 20 279 eur), což je působivé číslo (-5 842 eur) ve srovnání s celostátním průměrem, který se rovná 25 991 eur. https://it.wikipedia.org/wiki/Corsica#Economia_e_trasporti

Hledání špatných uvozovek: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?search=insource%3A%2F+%5C%22.%7B5%2C10%7D%5C%22+%2F&title=Speci%C3%A1ln%C3%AD:Hled%C3%A1n%C3%AD&profile=advanced&fulltext=1&advancedSearch-current=%7B%7D&ns0=1

Wire: https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:Jvs/Wire