Zpytování svědomí
Zpytování svědomí je duchovní praktika, rozšířená v křesťanství, zejména v katolicismu. Spočívá v systematickém zkoumání a hodnocení správnosti vlastního života, hledání svých hříchů a cesty k jejich nápravě.
Jako osnova se k tomu většinou používá Desatero či sedm hlavních hříchů, často také jakési dotazníky, tzv. zpovědní zrcadla, vytvořené jako pomůcka církevními představiteli na teologickém základě - těch existuje velké množství, vychází knižně, časopisecky či na internetu, většinou specializovaně s ohledem na předpokládannou životní situaci kajícníka (jsou např. zpovědní zrcadla pro děti, pro dospělé, pro manžele, pro kněze). Sv. Ignác z Loyoly doporučuje spíše chronologické zkoumání a postupné hodnocení jednotlivých skutků, kterých se kajícník dopustil za určité časové období, spojené s rozjímáním o povaze hříchu jako takového[1].
Zpytování svědomí v katolicismu může předcházet modlitba k Duchu svatému o vedení při zpytování svědomí, a následuje vyjádření lítosti nad vlastní hříšností a předsevzetí dále nehřešit.
V katolicismu je zpytování svědomí především přípravou a první fází svátosti smíření, ale má význam i samo o sobě. Katolický křesťan by měl zpytování svědomí provádět pravidelně, pokud možno každý večer (v denní modlitbě je při individuálním slavení součástí kompletáře, při společném slavení se nahrazuje za úkon kajícnosti), doporučuje ji také pravoslavná církev a některé formy protestantismu (zde se však vesměs nepoužívají zpovědní zrcadla). Praxe zpytování svědomí, zvláště před eucharistií, má biblický základ a byla zřejmě rozšířena již v prvotní církvi (např. 1Kor 11, 28 (Kral, ČEP)). Katolická církev tuto praxi mnohokrát doporučila, jejím velkým propagátorem byl sv. Ignác z Loyoly, který jej pokládal za nejdůležitější duchovní cvičení vůbec a navrhl také jejich specifickou formu.
Podobný úkon, nazývaný muḥāsabah, a spočívající doporučují také muslimští teologové, zvláště Hasan al-Basrí[2] a al-Muhásibí[3]. Zde jde vlastně o rozjímání o posledním soudu spojené s hledáním způsobů, jak zlepšit svůj život. V mimonáboženském kontextu podobné pravidelné a systematické zkoumání vlastního života za účelem jeho zlepšení pěstovali například stoičtí filosofové.
Reference
- ↑ podrobný návod viz Duchovní cvičení body 32-44
- ↑ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/256468/al-Hasan-al-Basri?anchor=ref177751
- ↑ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/396533/al-Muhasibi#ref56485