Řbitov zviřátek
Řbitov zviřátek (anglicky Pet Sematary) je hororový román Stephena Kinga z roku 1983. V České republice vyšel poprvé v roce 1994 v nakladatelství Laser-books, do češtiny ho přeložil Ivan Němeček.
Kniha obsadila 7. místo v kategorii „Best Fantasy Novel“ literární ceny Locus za rok 1983.[1]
Děj
Šablona:Spoiler Příběh se odehrává v roce 1983 a začíná tím, že se rodina Creedových (Louis a Rachel jejich dcera Ellien a syn Gage a taky kocour Winston Churchill) přistěhují do městečka Ludlow ve státu Maine. Louis se brzy velmi spřátelí se sousedem „od naproti“ Judsonem Crandallem. Judovi je 83 let a jeho manželku Normu velmi trápí artritida. Louis jde s dětmi a Judem navštívit Hřbitov zvířátek (skrze město vede frekventovaná silnice, mnoho zvířátek tak přejede auto, hřbitov založily děti pro svá mrtvá zvířátka), Rachel má z toho místa špatný pocit, nechce, aby tam děti chodily.
Louise trápí náměsíčné noční můry, ve kterých se setkává s mrtvým Victorem Pascowem. Louis je lékař a léčil i Normu, za což mu je Jud vděčný. Jud Louise později přesvědčil, aby Churche vykastrovali, prý se pak nebude tak toulat a nestane se tak obětí silnice. Louis tak tedy, ač nerad, učiní. Churche nicméně přejede auto, na Den díkuvzdání, Louis je doma sám Rachel s dětmi je u svých rodičů. Louis se jde svěřit Judovi, a ten ho přesvědčí, aby Churche pohřbil tentýž večer. Jdou spolu až za Řbitov zvířátek, Louis se bojí, když překročili zábrany z klád, před kterými ho Victor varoval v jeho noční můře. Přišli až na pohřebiště Mikmaků, kde Louis Churche pohřbil.
Ellien byla vyděšená, zdálo se jí, že se něco špatného stalo jejímu milovanému kocourovi. Ráno Louis spatří živého Churche, je ale jiný, páchne a nepohybuje se s kočičí elegancí a taky je hloupější, Louis si to nechce přiznat, nalhává si, že Church nikdy nezemřel.
Rachel před Louisem poprvé mluvila o své mrtvé sestře (když byla Rachel malá, tak její starší sestra onemocněla míšní meningitidou, měla bolesti a byla šílená, zemřela, když bylo Rachel 8 let, byla sama doma, Rachel to značně zasáhlo). Jud Louisovi vyprávěl o pohřebišti, vysvětlil mu, že zvíře, které je tam pohřbeno, ožije, ale je pak takové hloupé a jiné, než bylo předtím. Jud tam pohřbil svého psa. Jud Důrazně Louise varoval, že tam nesmí být pohřben člověk, ale přitom to prý ještě nikdo nikdy nezkusil, Louis si myslel, že mu Jud lhal.
Judova žena Norma zemřela, Jud byl velmi nešťastný. Ellie už Churcha neměla ráda, tak jako dosud, byl „divný“. Gage si hrál venku na zahradě a vběhl na silnici, kde ho srazil náklaďák, zemřel. Louise a Rachel to velmi zasáhlo. Jud krátce na to vyprávěl o Timmym Batermanovi, jež byl oživen na pohřebišti Mikmaků a byl poté velmi zlý, zavraždil několik lidí, zapálil dům a celé městečko se bálo. Důrazně Louise varoval, aby tam Gagea nepohřbíval. Louis necméně chtěl přivést zpět syna, kterého miloval, exhumoval ho tedy a pohřbil ho na pohřebiště Mikmaků. Rachel s Ellien v té době byly v Chicagu u prarodičů. Ellie měla noční můry o Gageovi, a tak se s matkou vydaly zpět do Ludlow.
Rachel volala i Judovi, ale cestou se jim pokazilo auto, a tak uvízly kousek od domova. Ellie náhle zkolabovala a zůstala v nemocnici, Rachel se později dostala autostopem k Judovi.
Gage skutečně ožil, ale vypadal děsivě, jako zombie a zabil skalpelem Juda a svou matku. Church byl už taky velmi zlý a Gageovi svou troškou pomohl. Louis si uvědomil, co provedl a zabil Churcha a Gagea, zapálil i Judův dům i s mrtvolami, kromě Rachelinina těla, to odnesl. Nicméně náhlý sled děsivých událostí připravil Louise o rozum a mrtvou Rachel pohřbil na pohřebiště Mikmaků, věřil, že tentokrát to vyjde dobře.
V epilogu hraje Louis pasiáns, uslyšel pomalé kroky, osoba mu položila chladnou ruku na rameno a Racheliným hlasem to řeklo „miláčku“. Šablona:Endspoiler
Filmová adaptace
Roku 1989 vznikla filmová adaptace Hřbitov domácích zvířátek (Pet Sematary). Režie: Mary Lambert; hrají: Dale Midkiff, Fred Gwynne, Denise Crosby; scénář napsal Stephen King.[2] Film se dočkal v roce 1992 i volného pokračování - Hřbitov domácích zvířátek 2 (Pet Sematary II).[3]