Přeskočit na obsah

Boninské ostrovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Boninské ostrovy
小笠原諸島
Mapa ostrovů Ogasawara
Mapa ostrovů Ogasawara
Geografie
Poloha
Rozloha73 km²
Počet ostrovů41
Časové pásmoUTC+9
Hlavní ostrovČičidžima
Země
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Provincieprefektura Tokio
Obyvatelstvo
Počet obyvatel2 821 (2009)
Ostrovy Ogasawara
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státJaponskoJaponsko Japonsko
Typpřírodní dědictví
Kritériumix
Odkaz1362 (anglicky)
OblastAsie
Zařazení do seznamu
Zařazení2011 (35. zasedání)

Boninské ostrovy popř. Ostrovy Ogasawara (japonsky: 小笠原諸島, Ogasawara-šotó) jsou souostrovím více než 30 subtropických ostrovů asi 1 000 km na jih od Tokia, Japonsko. Administrativně jsou součástí prefektury Tokio. Ostrovy jsou také známé pod názvem Boninské ostrovy a jejich nejjižnější, neobydlená část také jako Vulkánové ostrovy. O 700 km dále na jih leží ostrov Okino Torišima a 1 900 km na východ ostrov Minami Torišima. Tyto dva odlehlé ostrovy nejsou geograficky součástí souostroví Ogasawara, ale náleží k němu administrativně. Celková rozloha ostrovů je 84 km².

Jedinými obydlenými ostrovy jsou Čičidžima (父島) a Hahadžima (母島).

Skupiny ostrovů

Ostrovy Ogasawara se skládají ze čtyř podskupin, včetně Vulkánových ostrovů. Uvedeny jsou i nejdůležitější ostrovy:

  • Mukodžima (聟島列島 Mukodžima Rettó)
  • Čičidžima (父島列島 Čičidžima Rettó)
  • Hahadžima (母島列島 Hahadžima Rettó)
  • Vulkánové ostrovy (火山列島 Kazan Rettó)
    • Kita Iódžima (北硫黄島 Kitaiódžima, doslova: Severní ostrov síry)
    • Iwodžima (硫黄島 Iódžima, doslova: Ostrov síry)
    • Minami Iódžima (南硫黄島 Minamiiódžima, doslova: Jižní ostrov síry)
  • Jeden izolovaný ostrov, západně od Skupiny Hahadžima a severně od Vulkánových ostrovů:
    • Nišino šima (西之島, doslova: Západní ostrov, také: Ostrov Rosario)
  • Vzdálené izolované ostrovy, nikoliv geograficky, ale administrativně součást souostroví Ogasawara

Historie

Na ostrovech jsou archeologické nálezy nástrojů prokazující prehistorické osídlení. V novodobé historii je jako nejstarší zaznamenána návštěva španělského mořeplavce Bernarda de la Torre, který zde přistál roku 1543 a zjistil, že ostrovy nejsou obydleny. Japonci je objevili až r. 1670 a vyhlásili nad nimi svoji suverenitu. V té době je nazývali Bunindžima (無人島), zatímco Evropané je znali pod španělským názvem Arcibiskupské ostrovy (Islas del Arzobispo).

V r. 1827 vyhlásila nad ostrovy svoji suverenitu Velká Británie. V roce 1830 se zde vylodil Američan Nathaniel Savory a založil zde první osadu, ve které žilo 30 obyvatel převážně původem z Havaje, ale i Evropané. Roku 1846 sem přišli další osadníci. V roce 1853 připlul k ostrovům komodor Matthew C. Perry, za 50 $ ostrovy od Nathaniela Savoryho zakoupil a jmenoval ho guvernérem americké kolonie Peel Island, kterou tímto zřídil.

Ovšem v 1862 vyhlásilo nad ostrovy suverenitu Japonsko a vyslalo sem 38 osadníků. Ostrovy přešly pod správu japonského ministerstva vnitra a původní osadníci obdrželi roku 1882 japonské občanství. Počátkem období Šówa bylo postavení obyvatel poníženo na neurčité a během druhé světové války jich byla většina odsunuta do Japonska. Významná byla bitva o Iwodžimu, kterou v roce 1945 Američané dobyli po úporných bojích a získali zde strategické letiště pro bombardování japonských ostrovů. Po válce byly ostrovy pod americkou správou, přičemž z nich byli vystěhováni všichni obyvatelé, kteří neprokázali americký, evropský, mikronéský nebo polynéský původ.[1] Ostrovy byly navráceny Japonsku 5. dubna 1968.[2]

Galerie

Reference

  1. TRUMBULL, Robert. Bonin Islanders Seek U.S. Tie But Remain International Pawns; Descendants of Americans Ask Citizenship in Vain--Fight Return of Japanese. New York Times. 11. 03. 1956, s. 1. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Agreement between Japan and the United States of America Concerning Nanpo Shoto and Other Islands [online]. Tokio: Institute of Oriental Culture, University of Tokyo, 1968-04-05 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy