Pascual Jordan
| Pascual Jordan | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Ernst Pascual Jordan |
| Narození | 18. října 1902 Hannover |
| Úmrtí | 31. července 1980 (ve věku 77 let) Hamburk |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Ohlsdorfu (53°36′59″ s. š., 10°2′18″ v. d.) |
| Alma mater | Univerzita Hannover (1921–1922) Univerzita v Göttingenu (1922–1925) |
| Povolání | fyzik, politik, akademik, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu a matematik |
| Zaměstnavatelé | Rostocká univerzita (1929–1939) Luftwaffe (1939–1944) Humboldtova univerzita (1944–1945) Hamburská univerzita (1947–1971) |
| Ocenění | Ackermann-Teubner-Gedächtnispreis (1937) medaile Maxe Plancka (1942) Carl Friedrich Gauss Medal (1955) |
| Politické strany | Národně socialistická německá dělnická strana (od 1933) Křesťanskodemokratická unie |
| Nábož. vyznání | luteránství |
| Rodiče | Ernst Jordan |
| Funkce | poslanec Spolkového sněmu (1957–1961) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ernst Pascual Jordan (18. října 1902 – 31. července 1980) byl německý fyzik. Zabýval se především matematickou a teoretickou fyzikou, významně přispěl ke kvantové mechanice a kvantové teorie pole. Podílel se na matematické formulaci maticové mechaniky a vyvinul kakonické antikomutační vztahy pro fermiony. Jordanova algebra je stále používána při studiu matematických a koncepčních základů kvantové teorie, ale byly nalezeny i její další matematické aplikace.[1]
Rodina
Předek Pacuala Jordana byl španělský šlechtic jménam Pascual Jorda, důsojník kavalerie, který sloužil s Brity v průběhu napoleonských válek a po nich.[2] Nakonec se usadil v Hannoveru, který byl v té době majetkem britské královské rodiny. Jméno rodiny bylo posléze změněno na Jordan a rodinná tradice určuje, že v každé generaci se prvorozený syn jmenuje Pascual.
Vzdělání
Jordan se v roce 1921 zapsal na Hannoverskou technickou univerzitu, kde studoval matematiku, fyziku a zoologii. Ještě před ziskem diplomu se ale v roce 1923 přesunul na univerzitu v Göttingenu, která byla na počátku 20. století proslulá svou úrovní výuky přírodních věd a matematiky. Zde se stal Jorduan asistentem matematika Richarda Couranta a posléze fyzika Maxe Borna.
Vědecká práce
Jordan byl společně s Maxem Bornem a Wernerem Heisenbergem spoluautorem série významných článků o kvantové mechanice.[3] Byl průkopníkem rané verze kvantové teorie pole a před druhou světovou válkou se jeho zájem zaměřil na kosmologii.
Jordan vymyslel typ neasociativní algebry nyní pojmenované Jordanova algebra ve snaze vytvořit algebru pro kvantovou mechaniku a kvantovou teorii pole. Dnes se pro tento účel používá i von Neumannova algebra. Jordanova algebra od té doby našla uplatnění v projektivní geometrii, teorii čísel, komplexní analýze, optimalizaci a některých dalších oblastech matematiky. Rovněž je i nadále používána pro studium matematických a koncepčních základů kvantové teorie.
V roce 1966 publikoval Jordan práci Die Expansion der Erde. Folgerungen aus der Diracschen Gravitationshypothese, ve které rozvinul hypotézu, že podle Diracovy teorie o slábnutí gravitace v historii vesmíru, mohla Země nabýt své současné velikosti z koule, která měla na počátku jen asi 7000 kilometrů v průměru.[4] Tato teorie mohla vysvětlit proč je tvárná spodní část zemské kůry poměrně rovnoměrná, zatímco horní křehká vrstva se rozlámala na kontinentální desky. Nicméně tato teorie expandující Země nebyla většinou geologů a geofyziků brána příliš vážně.[5]
Politické aktivity
V roce 1933 Jordan vstoupil do NSDAP, podobně jako Johannes Stark nebo Philipp Lenard a rovněž do SA, současně však bránil Einsteina a další židovské vědce. [6]
V roce 1939 narukoval do Luftwaffe a krátce pracoval jako analytik počasí pro raketové centrum v Peenemünde. Během války se pokoušel zaujmout nacistické politiky projekty různých pokročilých a vyspělých zbraní. Jeho návrhy byly ale ignorovány, jelikož byl pravděpodobně kvůli spojení s židovskými fyziky (Born, Pauli) a židovskou fyzikou, považován za politicky nespolehlivého.
Někdy se uvádí, že nebýt jeho členství v NSDAP získal by s Maxem Bornem Nobelovu cenu v roce 1954.[7][8]
Po válce byl zásluhou Wolfganga Pauliho rehabilitován, díky čemuž znovu získal akademické postavení a roku 1953 se stal profesorem. Nicméně jeho zájem o politiku neskončil. Kandidoval ve volbách za konzervativní Křesťanskodemokratickou unii a v roce 1957 podporoval vyzbrojení německé armády taktickými jadernými zbraněmi, zatímco jeho kolegové proti tomuto plánu protestovali. Tyto a další otázky nadále zvyšovaly napětí mezi ním a jeho kolegy.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pascual Jordan na anglické Wikipedii.
- ↑ McCrimmon, Kevin (2004) A Taste of Jordan Algebras. Springer. ISBN 0-387-95447-3
- ↑ Sheilla Jones, The Quantum Ten: A Story of Passion, Tragedy, Ambition, and Science, Oxford University Press, 2008.
- ↑ Silvan S. Schweber, QED and the Men Who Made It: Dyson, Feynman, Schwinger, and Tomonaga, Princeton: Princeton University Press, 1994, xxviii + 732 pages, ISBN 0-691-03327-7.
- ↑ Die Wissenschaft, vol. 124. Friedrich Vieweg & Sohn, Braunschweig 1966
- ↑ KRAGH, Helge. Pascual Jordan, Varying Gravity, and the Expanding Earth. Physics in Perspective. 2015, s. 107. DOI 10.1007/s00016-015-0157-9. Bibcode 2015PhP....17..107K.
- ↑ E. L. Schucking (1999). "Jordan, Pauli, Politics, Brecht, and a Variable Gravitational Constant", Physics Today, 52 (10), pp 26-31, doi: 10.1063/1.882858
- ↑ Bernstein, Jeremy. Max Born and the quantum theory. Am. J. Phys.. 2005, s. 999. DOI 10.1119/1.2060717. Bibcode 2005AmJPh..73..999B.
- ↑ SCHROER, Bert. Pascual Jordan, his contributions to quantum mechanics and his legacy in contemporary local quantum physics. arXiv [online]. 2003. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pascual Jordan na Wikimedia Commons
