Nieuport 17
| Nieuport 17 | |
|---|---|
 Kolorovaná fotografie Nieuportu 17 | |
| Určení | stíhací |
| Výrobce | Nieuport |
| Šéfkonstruktér | Gustave Delage |
| Zařazeno | březen 1916 |
| Uživatel | Aéronautique Militaire |
| Vyrobeno kusů | asi 4000[1] |
| Varianty | Nieuport 17bis |
| Další vývoj | Nieuport 21 Nieuport 23 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nieuport 17 bylo francouzské dvouplošné stíhací letadlo vyráběné společností Nieuport a jedno z nejznámějších letadel celé první světové války.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Letoun Nieuport 17 byl podobný svému předchůdci Nieuportu 11, ale měl výkonnější letecký motor, větší křídla a obecně propracovanější konstrukci. 3500 z 4000 vyrobených strojů bylo poháněno motory Le Rhône 9J o výkonu 110 k (81 kW), později dostaly některé stroje výkonnější motor Clerget 9B o 130 k (96 kW).[1] Typ byl proslulý vynikající obratností (ve srovnání s ostatními stíhacími letouny své doby), ale spodní křídlo se při vyšším zatížení snadno lámalo.
Služba
[editovat | editovat zdroj]Nieuport 17 se poprvé objevil nad západní frontou v březnu 1916, ve stejnou dobu jako britský D.H.2 a byl rychle přijat do výzbroje Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service, protože převyšoval všechny soudobé britské konstrukce. Za zmínku stojí také fakt, že po určitou část roku 1916 byly všechny perutě Aviation Militaire vyzbrojeny právě tímto typem. Nieuport 17 byl nasazen do bojů také nizozemským, belgickým, ruským a italským letectvem. Dokonce i Německo okopírovalo mnoho prvků z jeho konstrukce a vyrábělo podobný typ pod označením Siemens-Schukert D.III. Byla jimi vyzbrojena slavná eskadra č. 3 Les Cigognes, 38, 55, 65 a 103. Nacházely se rovněž u eskadry amerických pilotů N 124 Escadrille Lafayette.
Letecká esa létající na Nieuportu 17
[editovat | editovat zdroj]
Mnoho spojeneckých leteckých es létalo na letounech tohoto typu, včetně nejúspěšnějšího kanadského esa W. A. Bishopa, který v době, kdy na něm létal, získal Viktoriin kříž.
- Albert Ball VC, MC, DSO & 2 bar (44 s., v době své smrti byl spojeneckým esem es)
- Georges Guynemer (53 s., 2. nejúspěšnější francouzské eso)
- Charles Nungesser (43 s., 3. nejúspěšnější francouzské eso)
- Francesco Baracca (34 s., nejúspěšnější italské eso)
- Alexandr Alexandrovič Kazakov (20 s., nejúspěšnější ruské eso)
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]- Belgie, Československo, Estonsko, Finsko, Francie, Chile, Itálie, Kolumbie, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Siam, Ukrajina, USA, Spojené království.
Specifikace (Nieuport 17)
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 1 (pilot)
- Délka: 5,8 m
- Rozpětí: 8,16 m
- Výška: 2,4 m
- Plocha křídel: 14,75 m²
- Prázdná hmotnost: 375 kg
- Vzletová hmotnost : 560 kg
- Pohonná jednotka: 1x rotační motor Le Rhône 9Jb
- Výkon pohonné jednotky: 82 kW (110 k)
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 167 km/h
- Dolet: 249 km
- Dostup: 5 300 m
- Stoupavost: 6,83 min. do 2 000 m, 11,5 min. do 3 000 m
- Plošné zatížení: 37,84 kg/m²
- Poměr výkon/hmotnost: 0,15 kW/kg
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 1x synchronizovaný Vickers ráže .303/nesynchronizovaný Lewis stejné ráže na lafetě Foster nebo kombinace obojího
- 8x protibalónové rakety Le Prieur
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nieuport 17 na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nieuport 17 na Wikimedia Commons - (anglicky) Canada Aviation Museum Nieuport 17
- (slovensky) Bokorysy Nieuportů 17 Archivováno 2. 9. 2007 na Wayback Machine.
- (česky) Nieuport N.17 C.1
