Pravidla českého pravopisu

Pravidla českého pravopisu (PČP) je tradiční název příruček popisujících či kodifikujících jak sám český pravopis, tedy způsob zápisu řeči, tak i ostatní jevy (např. lexikum, gramatiku, zejména tvarosloví) spisovné formy češtiny. Přitom je cílem, smyslem zejména její sjednocení v zájmu celonárodní srozumitelnosti.

Za nejzávaznější bývají považována vydání zpracovaná Ústavem pro jazyk český (ÚJČ) Akademie věd, příručky z jiných nakladatelství z nich obvykle bývají odvozené. Příručky mívají obecnou část, pojednávající o pravopisných problémech a jevech, a slovníkovou část.

Popisované jevy

Pravidla českého pravopisu se speciálně zabývají zejména odchylkami od hláskového pravopisu:

volba mezi i (í) a y (ý). Z tohoto důvodu se rozlišují měkké, tvrdé a obojetné souhlásky a k obojetným souhláskám se vytváří seznamy vyjmenovaných slov. Pravopis koncovek se řídí gramatickými vzory, u koncovek sloves je pak třeba sledovat gramatickou shodu přísudku s podmětem, tj. pravopis slovesa podřídit gramatickému rodu podmětu, ať už vyjádřeného, nebo nevyjádřeného.
používání písmena ě, rozlišování mě a mně, změkčování písmen d, t, n písmenem i
ztráta znělosti některých souhlásek na konci slov nebo ve skupině souhlásek, páry znělých a neznělých souhlásek značené písmenem pro znělou souhlásku
pravopis skupin souhlásek, které se někdy vyslovují zjednodušeně (např. šveska = švestka, cera = dcera, kecky = zastarale kedsky, ale děcko ≠ dětsko, jednostraný = jednostranný, francouský = francouzský) a hláskové změny, které se odrážejí i v pravopise (brandýští a hradečtí, ne brandýsští a hradecští)
volba předložky nebo předpony s a z (se a ze)
označování délky samohlásek, volba mezi ú a ů, změny délky při ohýbání slov (dráha – o drahách, prodávat – prodavač, výjimka – výjimečný – vyjímatelný), dubletní tvary
psaní přejatých slov (zachování původního pravopisu, způsoby počeštění, přepis některých písmen s odlišným významem, potlačené zdvojení písmen, volba mezi s a z, označování délky samohlásek, zachování původních i a y), pravidla transkripce
psaní zkratek a značek
pravopis vlastních jmen, zejména kapitalizace (psaní velkých písmen) a pravopis víceslovných vlastních jmen (rozdílná pravidla pro různé typy subjektů), úzus u označení na pomezí vlastního jména (např. první světová válka malými písmeny, Vánoce po reformě pravopisu velkými písmeny), rozlišování vlastních jmen od obecných
jiné případy kapitalizace (vyjádření zvláštního vztahu, začátky větných celků atd.)
hranice slov v písmu, psaní mezer, spojovníků, spojky -li, dělení slov na konci řádku
členicí (interpunkční) znaménka (tečka, čárka, závorka, pomlčka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka, uvozovky, tři tečky, odsuvník čili apostrof)
pravopis a zvláštnosti jednotlivých slov (dokumentováno pravopisným slovníkem)

Závaznost pravopisné kodifikace

Žádný zákon závaznost Pravidel českého pravopisu přímo nestanoví. Pravopisná zvyklost (norma) češtiny je ustalována a sjednocována především Ústavem pro jazyk český a školskou soustavou. Ústav pro jazyk český vydává doporučující publikace (například Pravidla českého pravopisu, Internetová jazyková příručka, Slovník spisovné češtiny, Akademický slovník cizích slov) a provozuje jazykovou poradnu pro veřejnost. Pravidla doporučovaná Ústavem pro jazyk český jsou obecně považována za oficiální.^[1]

Školní výuka

Příslušné státní ministerstvo (nyní Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) obvykle schvaluje kodifikační příručky pro užívání ke školní výuce češtiny, případně závazně vyžaduje respektování těchto zásad při výuce češtiny ve školách.

Na základě školského zákona Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uděluje nebo odnímá učebnicím a dalším učebním textům schvalovací doložku, na základě které se tyto pomůcky mohou používat při výuce na základních a středních školách. (Ředitel školy může povolit použití jiných učebnic a textů, pokud neodporují zákonu.)^[2] Doložka se uděluje na základě odborného posouzení souladu s předem danými kritérii. Součástí recenze je i posouzení jazykové kultury textu učebnice podle pravidel českého pravopisu. Pokud vydavatel nevěnoval výrobě učebnice náležitou péči a je v ní mnoho tiskových chyb, prohřešků proti jazykové normě nebo jiných věcných či formálních nedostatků oproti podobě, která byla schválena, může ministerstvo schvalovací doložku odebrat.^[3]

Historie

Pravopisné příručky do roku 1948

1846 a 1851 Prawidla českého prawopisu, praktickými přijklady wyswětlená, pro učitele českých sskol, zwlásstě pro kandidáty auřadu učitelského, W Praze : Cjs. král. sklad normálnjch sskolnjch knih, tištěno švabachem
1854 Pravidla českého pravopisu: praktickými příklady vysvětlená, V Praze : C.k. sklad normálních školních knih,
1902 Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů s podtitulem „Jediné ministerstvem kultu a vyučování schválené vydání“ (Praha, Školní knihosklad), první PČP. Po vzoru němčiny zrušila zdvojování souhlásek v psaní cizích slov. Tím měly všechny dosavadní písemnosti včetně dvou třetin Ottova slovníku naučného rázem zastaralý pravopis.
1903 vydání „větší“ a „menší“, Školní knihosklad.
1904 vydání „větší“ a „menší“, tentokrát Císařský královský školní knihosklad.
1913 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů: Jediné c.k. ministerstvem kultu a vyučování schválené vydání vydání větší, Školní knihosklad.
1917 vydání větší, Císařský královský školní knihosklad.
1919 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů: Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání, Praha, Státní školní knihosklad.
1921 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů: Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání, vydání větší, Praha, Státní nakladatelství.
1924 (nezměněný otisk 1926) – Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů: Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání, vydání větší, Státní nakladatelství.
1941 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, Praha, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění. Dostupné online.
1942 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, vydání větší, Londýn, nakl. Čechoslovák / Kruh přátel československé knihy, nezměněný otisk vydání z roku 1924
1943 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů – Regeln der tschechischen Rechtsschreibung, Praha, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění, přetisk vydání z roku 1941
1946 a 1948 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, Praha, Státní nakladatelství a Česká akademie věd a umění, v podstatě nezměněné otisky vydání z roku 1941.

Vydání v letech 1957–1990 (ČSAV a SPN)

1957 Pravidla českého pravopisu, Praha, ČSAV (Sekce jazyka a literatury). Jejich cílem bylo funkčně fonetizovat pravopis. Toto úsilí tvořilo nedílnou součást demokratizačního procesu, uplatňovaného v rámci jazykové politiky lidově demokratického státu, procesu směřujícího k zjednodušení, a tím zpřístupnění spisovného jazyka širokým vrstvám jeho uživatelů. Důvodem bylo, že „spisovný jazyk se stále více stává majetkem i lidí neznalých ani řečtiny, ani latiny, ani angličtiny.“ V cizích slovech zavedla psaní t místo th a z místo s.
§ 99: v latinské příponě -ismus se píše jen s; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice filosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108–113)
1958 2. vydání akademického vydání z roku 1957, tentokrát již zpracovala pravopisná komise Ústavu pro jazyk český ČSAV
1958 a 1959 Pravidla českého pravopisu: 1. a 2. školní vydání. Praha, SPN
1961 3. vydání Nakladatelství ČSAV
1966, 1969 4. a 5. vydání Academia
1964, 1965, 1966, 1968 3., 4., 5. a 6. školní vydání SPN
1974 6. vydání Academia, zrušila výjimku § 99 pro slova humanistické tradice.
1974, 1975, 1976 7. a 8. školní vydání SPN a dotisk 8. vydání
1977, 1983 7. a 8. vydání Academia
1978, 1979, 1980, 1981, 1981, 1983, 1984 - 9., 10., 11., 12., 13., 14. a 15. školní vydání SPN
1986, 1987, 1988, 1989, 1989, 1990 - 16., dotisk 16., 17., dotisk 17., 18. a 19. školní vydání SPN

Vydání od roku 1993

1993 Pravidla českého pravopisu, Praha, Academia, 1. vydání - v cizích slovech změnila psaní s a z a zrušila psaní dlouhých samohlásek, např. balon místo balón, citronek místo citrónek či sezona místo sezóna. Po vzoru slovenštiny bylo všude umožněno a doporučováno z. Ihned po vydání této verze došlo ke sporům mezi zastánci a odpůrci, zejména v psaní s a z. Proto byl vydán Pilipův dodatek, který umožnil výuku i psaní cizích slov v podobě z PČP 1983. Roku 1993 byl rovněž změněn pravopis některých typů vlastních jmen: např. ulice „K Letišti“ místo ulice „K letišti“, „náměstí Bratří Synků“ místo „náměstí bratří Synků“, Vánoce a Velikonoce s velkým počátečním písmenem atd.
1993 Pravidla českého pravopisu / Ústav pro jazyk český ČSAV - školní vydání, Praha, Pansofia
1993 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Fin, ISBN 80-85572-98-2 (brož.), 1. vyd., „Verze schválená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR od školního roku 1994/95“
1993 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Fin, ISBN 80-85572-44-3 (brož.), 1. vyd., obsahuje též Dodatek k pravidlům českého pravopisu - školní vydání
1996 Pravidla českého pravopisu, Prostějov, Fin, ISBN 80-86002-00-4 (brož.), 2. opr. vyd., „Pravidla českého pravopisu pro školní rok 1996/97“
1996 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Fin, ISBN 80-7182-033-4 (brož.), 1. vyd.
1998 Pravidla českého pravopisu : s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha, Academia, ISBN 80-200-0475-0 (80-200-0944-2), vyd. 1. (s dodatkem MŠMT)
1998 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, ISBN 80-7182-033-4 (brož.), 3. vyd., s Dodatkem
1998 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, ISBN 80-7182-073-3 (brož.), 4. vyd.
1998 Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, pro školní rok 1998/99, Olomouc, Fin, ISBN 80-86002-40-3, 1. vyd.
1998 Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, pro školní rok 1998/99, Olomouc, Fin, ISBN 80-86002-42-X, 2. opr. vyd.
1999 Pravidla českého pravopisu : školní vydání včetně Dodatku, Praha, Fortuna, vyd. 2., v nakl. Fortuna 1., ISBN 80-7168-679-4, zpracoval kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český AV ČR

Vydání od roku 2000

2000 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, ISBN 80-7182-054-7 (brož.), reprint 4. vyd.
2001 Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, Olomouc, Fin, ISBN 80-86002-52-7, 3. opr. vyd.
2003 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, ISBN 80-7182-145-4 (brož.), 6. vyd.
2003 Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, Olomouc, Fin, ISBN 80-86002-84-5, 4. vyd.
2003 Pravidla českého pravopisu: školní vydání včetně Dodatku, Praha, Fortuna, vyd. 2., v nakl. Fortuna 1., dotisk, ISBN 80-7168-913-0, zpracoval kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český AV ČR.
2004 Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice, Vladimír Šaur, Praha, Ottovo nakladatelství, ISBN 80-7181-133-5
2005 Pravidla českého pravopisu: Praha, Academia, ISBN 80-200-1327-X, vyd. 2. (s dodatkem MŠMT)
2008 Pravidla českého pravopisu. Brno: Lingea, ISBN 978-80-87062-47-0, vyd. 1. 895 s. (s CD-ROM)
2014 Akademická příručka českého jazyka, Markéta Pravdová a kol., Praha, Academia, ISBN 978-80-200-2327-8, vyd. 1., 536 stran
2019 Akademická příručka českého jazyka, Markéta Pravdová a kol., Praha, Academia, ISBN 978-80-200-2947-8, vyd. 2., 600 stran

Odkazy

Reference

↑ Ústav pro jazyk český AV ČR. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2017-04-25]. Kapitola Kodifikace a závaznost jazykových příruček. Dostupné online.
↑ Zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 27 odst. 1 a 2. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-16. Archivováno 16. 7. 2020 na Wayback Machine.
↑ Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Směrnice náměstka ministra pro vzdělávání ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k postupu a stanoveným podmínkám pro udělování a odnímání schvalovacích doložek učebnicím a učebním textům a k zařazování učebnic a učebních textů do seznamu učebnic. Praha: [s.n.], 30. 09. 2013. Dostupné online. Č. j. MSMT-34616/2013.

Literatura

Pravidla českého pravopisu, Academia, Praha 1983, p. 5
Pravidla českého pravopisu z roku 2008, od Lingea z Brna
Internetová jazyková příručka

Související články

Externí odkazy

Dílo Pilipův dodatek ve Wikizdrojích
Dílo Psaní s a z ve Wikizdrojích
FAQ jazykové poradny ÚJČ AV ČR
http://www.pravidla.cz (neoficiální stránka, ÚJČ se od ní distancuje)
Tilman Berger: Z dějin českého pravopisu: Jan Václav Pól Archivováno 29. 9. 2007 na Wayback Machine.
Tilman Berger: Dobrovský a pravopisní reformátoři jeho doby Archivováno 29. 9. 2007 na Wayback Machine.
Pravopisná pravidla pod drobnohledem od Pravopisně.cz (neoficiální stránka)
Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů. Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění, 1941. Dostupné online.

Články:

O komunikaci (nejen) v přírodovědných oborech – Rozhovor Pavly Loucké s Jiřím Krausem. In Vesmír 8/1999.
Závaznost pravidel aneb brusiči jazyka českého – Vít Zvánovec, 4. 9. 2002, Britské listy

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Ústav pro jazyk český AV ČR. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2017-04-25]. Kapitola Kodifikace a závaznost jazykových příruček. Dostupné online.

[2] Zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 27 odst. 1 a 2. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-16. Archivováno 16. 7. 2020 na Wayback Machine.

[3] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Směrnice náměstka ministra pro vzdělávání ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k postupu a stanoveným podmínkám pro udělování a odnímání schvalovacích doložek učebnicím a učebním textům a k zařazování učebnic a učebních textů do seznamu učebnic. Praha: [s.n.], 30. 09. 2013. Dostupné online. Č. j. MSMT-34616/2013.

[1]

[2]

[3]

Čeština

Bohemistika	Kancelář Slovníku jazyka českého České akademie věd Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky Ústav Českého národního korpusu Naše řeč Český národní korpus Chrám i tvrz Čeština poklepem a poslechem

Variety češtiny	historický vývoj češtiny spisovná čeština hovorová čeština obecná čeština nářečí češtiny česká středomoravská východomoravská lašská moravština jazyk československý anglicismy germanismy ruská čeština Nástin české dialektologie Český jazykový atlas

Lexikografie	Příruční slovník jazyka českého Slovník spisovného jazyka českého Slovník spisovné češtiny Akademický slovník současné češtiny Akademický slovník cizích slov Slovník nespisovné češtiny Etymologický slovník jazyka českého Český etymologický slovník Nová slova v češtině – slovník neologismů Čeština 2.0 česká exonyma spor o užití slova Česko délka slov

Gramatika	česká gramatika podstatná jména přídavná jména zájmena číslovky slovesa předložky skloňování slovosled předpony Gramatika česká v dvojí stránce Barokní mluvnice češtiny Čechořečnost Gebauerova mluvnice Česká mluvnice Mluvnice češtiny Příruční mluvnice češtiny Čeština – řeč a jazyk Akademická gramatika spisovné češtiny

Fonologie	fonologie češtiny samohlásky souhlásky česká fonetická transkripce

Pravopis	český pravopis česká abeceda vyjmenovaná slova spor jotistů s ypsilonisty pomlčková válka Orthographia Bohemica Pravidla českého pravopisu

Příručky	Internetová jazyková příručka Akademická příručka českého jazyka