Přeskočit na obsah

Redemptoris missio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Redemptoris missio
česky Poslání Vykupitele
Encyklika Papeže Jana Pavla II.
Datum7. prosince 1990
TémaO stálé platnosti misijního poslání
Číslo
encykliky
8. ze 14 encyklik
Jana Pavla II.
Text
latinsky
anglicky
česky

Redemptoris missio (česky Poslání Vykupitele) s podtitulem O stálé platnosti misijního poslání je 8. encyklika papeže Jana Pavla II. vydaná 7. prosince 1990. Její vydání se shodovalo s pětadvacátým výročím vydání dekretu II. vatikánského koncilu o misijní činnosti církve Ad gentes.[1] Věnuje se tématu „naléhavosti misijní činnosti“[2] a papež v ní chtěl „vyzvat církev k obnově jejího misijního závazku“.[3]

Encyklika rozlišuje tři oblasti evangelizace (§ 33–34):

  • Missio ad gentes, zaměřená na lidi, kteří ještě nevěří v Krista
  • Reevangelizace, zaměřená na oživení křesťanské víry
  • Pastorační péče, hlubší zasazení evangelia do srdcí a myslí věřících křesťanů[4]

Encyklika je důležitým rozvinutím tématu nové evangelizace, které často citoval papež Jan Pavel II. Nejvýraznější částí dokumentu je čtvrtá kapitola, v níž papež podrobně popisuje, co obnáší misie Ad gentes v nekřesťanském světě.[5] Encyklika navazuje na dokumenty II. vatikánského koncilu včetně Lumen gentium a Ad gentes. Navazuje na dokument papeže Pavla VI. o evangelizaci Evangelii nuntiandi a je předchůdcem dokumentu papeže Františka Evangelii gaudium.

Požehnání

[editovat | editovat zdroj]

Jan Pavel II. otevírá encykliku slovy:

Ctihodní bratři, milovaní synové a dcery,
Zdraví a apoštolské požehnání![6]

Úvod (1–3)

[editovat | editovat zdroj]

V úvodu Jan Pavel II. vyjadřuje, v čem spatřuje naléhavost evangelizace.

  • „Cítím, že nastal okamžik, kdy je třeba věnovat všechny síly církve nové evangelizaci a misii ad gentes. Žádný věřící v Krista, žádná církevní instituce se nemůže vyhnout této nejvyšší povinnosti: hlásat Krista všem národům.“ (§ 3)

I. Ježíš Kristus, jediný Spasitel (4–11)

[editovat | editovat zdroj]
  • „Kristus je jediný Spasitel všech, jediný, kdo může zjevit Boha a vést k Bohu.“ (#5.1)

II. Boží království (12–20)

[editovat | editovat zdroj]
  • „Boží království není pojem, doktrína nebo program podléhající volnému výkladu, ale je to především osoba s tváří a jménem Ježíše Nazaretského, obrazu neviditelného Boha.“ (12, 5). (#18.2)

III. Duch svatý, hlavní činitel misie (21–30)

[editovat | editovat zdroj]
  • „Duch svatý je skutečně hlavním činitelem celé misie církve..., jak je to jasně vidět v prvotní církvi: při obrácení Kornélia (srov. Sk 10 (Kral, ČEP)), při rozhodování o vznikajících problémech (srov. Sk 15 (Kral, ČEP)) a při výběru oblastí a národů, které mají být evangelizovány (srov. Sk 16, 6 (Kral, ČEP) a násl.).“ (§ 21)
  • „Dnes musí církev čelit dalším výzvám a posouvat se k novým hranicím, a to jak při původní misii ad gentes, tak při nové evangelizaci těch národů, které již slyšely hlásat Krista.“ (srov. § 30)

IV. Rozsáhlé obzory misie Ad Gentes (31–40)

[editovat | editovat zdroj]
Církev nabízí, nic nevnucuje...
Redemptoris missio, § 39
  • „Pán Ježíš poslal své apoštoly ke každému člověku, národu a místu na zemi.“ (§ 31)
  • „Vnitřní a vnější potíže nás nesmí přimět k pesimismu nebo nečinnosti. Stejně jako v každé oblasti křesťanského života je i zde důležitá důvěra, která pramení z víry, z jistoty, že hlavními nositeli poslání církve nejsme my, ale Ježíš Kristus a jeho Duch.“ (§ 36)
  • „Je třeba doufat, že autentická náboženská svoboda bude přiznána všem lidem na celém světě... Církev se obrací na lidi s plným respektem k jejich svobodě. Její poslání svobodu neomezuje, ale naopak ji podporuje. Církev nabízí, nic nevnucuje. Respektuje jednotlivce a kultury a ctí posvátnost svědomí. Těm, kteří se z různých důvodů staví proti misijní činnosti, církev opakuje: „Otevřete dveře Kristu!“ (§ 39)

V. Cesty misie (41–60)

[editovat | editovat zdroj]
  • „Svědectví křesťanského života je první a nenahraditelnou formou misie.“ (§ 42)[7]
  • „Církev je povolána vydávat svědectví o Kristu tím, že zaujímá odvážné a prorocké postoje tváří v tvář zkaženosti politické nebo ekonomické moci; tím, že neusiluje o vlastní slávu a materiální bohatství; tím, že využívá své zdroje ke službě nejchudším z chudých a napodobuje prostotu Kristova života. Církev a její misionáři musí také vydávat svědectví pokory...“[8]
  • „Cílem hlásání Božího slova je křesťanské obrácení: úplné a upřímné přilnutí ke Kristu a jeho evangeliu skrze víru. Obrácení je Boží dar, dílo Nejsvětější Trojice.“[9]

VI. Vůdci a spolupracovníci v misijním apoštolátu (61–76)

[editovat | editovat zdroj]
  • „To, co bylo učiněno na počátku křesťanství pro jeho univerzální poslání, je platné a naléhavé i dnes. Církev je misionářská ze své podstaty, neboť Kristův mandát není něčím podmíněným nebo vnějším, ale zasahuje do samého srdce církve.“ (§ 62)
  • „Každý biskup má také jako pastýř určité církve rozsáhlou misijní povinnost. Připadá mu ,jako představenému a středu jednoty diecézního apoštolátu podporovat misijní činnost, řídit ji a koordinovat..... Ať také dohlíží na to, aby se apoštolská činnost neomezovala jen na ty, kdo se již obrátili, ale aby se přiměřený podíl personálu i finančních prostředků věnoval evangelizaci nekřesťanů.ʻ“ (§ 63)

VII. Spolupráce v misijní činnosti (77–86)

[editovat | editovat zdroj]
  • „Prosím mladé lidi, aby sami naslouchali Kristovým slovům, když jim říká to, co kdysi řekl Šimonu Petrovi a Ondřejovi u jezera: ,Pojďte za mnou a učiním vás rybáři lidíʻ – Mt 4, 19 (Kral, ČEP). Kéž mají odvahu odpovědět jako Izaiáš: ,Tady jsem, Pane! Jsem připraven! Pošli mě!ʻ – srov. Iz 6, 8 (Kral, ČEP). Budou mít před sebou nádherný život a poznají opravdovou radost z hlásání ,radostné zvěstiʻ bratřím a sestrám, které povedou po cestě spásy.“ (§ 80)

VIII. Misionářská spiritualita (87–91)

[editovat | editovat zdroj]
  • „Základním rysem misionářské spirituality je důvěrné společenství s Kristem.“ (§ 88)
  • „Misionáře pohání ,horlivost pro dušeʻ, horlivost inspirovaná Kristovou vlastní láskou, která má podobu zájmu, něhy, soucitu, otevřenosti, dostupnosti a zájmu o problémy lidí.“ (§ 89)
  • „Povolání k misii je svou povahou odvozeno od povolání ke svatosti... Univerzální povolání ke svatosti je úzce spojeno s univerzálním povoláním k misii. Každý člen věřících je povolán ke svatosti a k misii... Misionářská spiritualita církve je cestou ke svatosti.“ (§ 90)

Závěr (92)

[editovat | editovat zdroj]
  • „Stejně jako apoštolové po Kristově Nanebevstoupení se církev musí shromáždit..., aby se modlila o Ducha a získala sílu a odvahu k plnění misijního poslání.“ (§ 92)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Redemptoris missio na anglické Wikipedii.

  1. WEIGEL, George. Witness to Hope: The Biography of Pope John Paul II. [s.l.]: HarperCollins Publishers, 1999. Dostupné online. ISBN 0060932864. S. 632. (angličtina) 
  2. Redemptoris missio, Introduction, 1.
  3. Redemptoris missio, Introduction, 2.
  4. DULLES, Avery. Evangelization for the Third Millennium. New York: Paulist Press, 2009. Dostupné online. (angličtina) 
  5. DORR, Donal. „Redemptoris Missio“: Reflections on the Encyclical. Svazek 42, č. 6. [s.l.]: The Furrow, 1991. Dostupné online. S. 339–347. (angličtina) 
  6. Požehnání, Redemptoris missio
  7. DULLES, Avery. Church and Society: The Laurence J. McGinley Lectures, 1988–2007. [s.l.]: Fordham University Press, 2008. Dostupné online. S. 93. (angličtina) 
  8. Redemptoris missio, § 43
  9. Redemptoris missio, § 46

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]