Přeskočit na obsah

Šluknov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šluknov
Náměstí Míru, hlavní šluknovské náměstí
Náměstí Míru, hlavní šluknovské náměstí
Znak města ŠluknovVlajka města Šluknov
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecŠluknov
Obec s rozšířenou působnostíRumburk
(správní obvod)
OkresDěčín
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice51°0′14″ s. š., 14°27′10″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel5 698 (2024)[1]
Rozloha47,47 km²[2]
Nadmořská výška340 m n. m.
PSČ407 77
Počet domů1 379 (2021)[3]
Počet částí obce8
Počet k. ú.8
Počet ZSJ24
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Šluknov
náměstí Míru 1
407 77 Šluknov
podatelna@mesto-sluknov.cz
StarostaIng. Tomáš Kolonečný
Oficiální web: www.mestosluknov.cz
Šluknov na mapě
Šluknov
Šluknov
Další údaje
Kód obce562858
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šluknov (německy Schluckenau, hornolužickosrbsky Słanknow[4]) je město v okrese Děčín, žije v něm přibližně 5 700[1] obyvatel. Je nejsevernějším městem České republiky, leží přibližně uprostřed Šluknovského výběžku v rozsáhlém údolí v oblasti mírné pahorkatiny s okolními vrchy 400 až 500 metrů nad mořem.[5] Město bylo známé rozvinutým textilním průmyslem i jako regionální centrum betlémářství a varhanářství.[6] Historické jádro je od roku 1992 městskou památkovou zónou. V místní části Rožany (Rosenhain) se nachází hraniční přechod do saského Sohlandu.[7]

Název

[editovat | editovat zdroj]

Ke slovanskému původu názvu odkazují středověké písemné prameny, např. tzv. Lužický kodex (1281), ve kterých je město zmiňováno jako Slaukenow, v mladších pramenech též Slaknaw (1359), Sluckenaw (1423), Slackenaw (1446), Ssluknow (1585).[8] V německých kronikách se objevuje výraz Schlüttenau.[9] Do vzniku Československa bylo město převážně známo pod německým toponymem Schluckenau. Po 2. sv. válce byl název města formálně čechizován na Šluknov.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Šluknovský zámek
Budova radnice na náměstí Míru

Prvními pány oblasti byly podle dochovaných záznamů páni Berkové z Dubé, kteří měli državy jak na české straně hranice tak i na německé. Za jejich správy se Šluknov stal správním a hospodářským centrem české části jejich panství. Na žádost Hynka Berky byla obec v roce 1359 oficiálně povýšena na město.

Za vlády Jiřího z Poděbrad došlo po dobytí hradu Tolštejn ke konfiskaci majetku rodu Berků a tak se novými majiteli stal rod Vartenberků, kteří jej prodali. Město pak přecházelo poměrně rychle mezi dalšími pány, v roce 1485 jej do svého držení získali Šlejnicové. V počátcích třicetileté války se stalo majetkem hraběte Wolfganga z Mansfeldu a jeho syna Karla Adama. Během tohoto válečného konfliktu bylo město vážně poškozeno. Dědictvím panství nakonec přešlo na sestru Karla Adama, Žofii Anežku, provdanou hraběnku z Ditrichštejna. Po smrti Žofie Anežky panství zdědil její syn Filip Zikmund. V té době roku 1680 vypukla v kraji selská rebelie.[10] Dalším majitelem šluknovského panství se sňatkem s dědičkou stal Alois Tomáš Rajmund z Harrachu. Harrachové Šluknov drželi do roku 1876. Od potomků dalšího majitele Ernsta Grumbta, obchodníka z Drážďan, panství odkoupil hrabě Ervín Leopold z Nostic-Rienecku, který byl majitelem až do roku 1945.[11]

Šluknov za druhé světové války

[editovat | editovat zdroj]

Město se nacházelo v oblasti s převahou německy mluvícího obyvatelstva, které se v roce 1938 postavilo na odpor československým úřadům. Němečtí povstalci převzali nad oblastí vojenskou kontrolu a 1. října 1938, tj. ihned po uzavření Mnichovské dohody, byl výběžek obsazen německou armádou. Vyvrcholením obsazení byla 4. října návštěva města Šluknov Adolfem Hitlerem. V následujícím referendu o připojení k Říši hlasovalo 3580 z 3589 oprávněných voličů pro připojení.

Dne 9. května 1945 ráno se do města začaly probojovávat předsunuté jednotky 33. pěšího pluku 7. polské divize a 4. ukrajinského frontu sovětské armády.

Poválečná historie

[editovat | editovat zdroj]

Po válce započal odsun německého obyvatelstva. Z původního, k německé národnosti se hlásícího obyvatelstva, mohlo ve Šluknovském výběžku zůstat zhruba 10 % občanů, kteří byli označeni za antifašisty, odborníky v průmyslových oborech nebo žili ve smíšeném česko-německém manželství. Region a město bylo v průběhu 40. až 60. let osidlováno navrátivším se českým obyvatelstvem, občany z mnoha regionů středních a východních Čech, z Vysočiny, ale také Lužickými Srby, slovenskými Romy, Rusíny a volyňskými Čechy.[12][13][14] Během Akce Ř byly na Šluknovsko nuceně přemístěny členky ženských řeholních řádů z různých částí Československa. Ve šluknovském domově důchodců poté v letech 1960–1972 působily boromejky z Prahy, v letech 1972–1990 satmarky ze Slovenska.[15] Zpřetrhané historické regionální vazby, slabý vztah nového obyvatelstva k regionu, okrajovost oblasti v rámci státu vedly k postupnému chudnutí bohatého průmyslového města. Po roce 2010 nabyly některé části Šluknova statusu sociálně vyloučené lokality,[16] šluknovské sídliště se stalo příkladem obchodu s chudobou.[17][18][19] Napjatá situace eskalovala regionálními občanskými nepokoji v roce 2011.[20]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v severních Čechách nedaleko hranic s německou spolkovou zemí Sasko. Je po něm pojmenován Šluknovský výběžek (dříve též České Nizozemí), tedy oblast českého pohraničí rozkládající se mezi Saským Švýcarskem a Žitavskými horami.

Růžice kompasu   Sohland an der Spree Neusalza-Spremberg Růžice kompasu
Velký Šenov, Lipová Sever Jiříkov, Ebersbach-Neugersdorf
Západ   Šluknov   Východ
Jih
Mikulášovice Staré Křečany Rumburk, Seifhennersdorf

Geologie

[editovat | editovat zdroj]

Horninové podloží v regionu je budováno jedním z nejstarších evropských hlubinných těles – lužickým plutonem vznikajícím během kadomské orogoneze. Pluton je prostoupen žilným doprovodem v podobě doleritu, který se v okolí Šluknova těží, jako ušlechtilý dekorační kámen, a prodává pod komerčním názvem šluknovský syenit.[21] Území proráží menší tělesa třetihorních vulkanitů[22] – limburgitu na vrchu Špičák (480 m n. m.), olivinických bazaltoidů na Partyzánském vrchu a subvulkanických brekcií na Křížovém vrchu nad městem.[23]

V období pleistocénu do regionu zasahoval kontinentální ledovec, který pokrýval plochy v současných nadmořských výškách 350–450 m n. m.[24] Zalednění prokazují četné nálezy nordických hornin (baltských pazourků i ålandských granitoidů) uložených v glacifluviálních sedimentech v nivách Rožanského a Lesního potoka a řeky Sprévy.[25]

Geomorfologie

[editovat | editovat zdroj]

Střed města leží v nadmořské výšce 340 m. Krajinný ráz široké šluknovské kotliny dokreslují výrazné vrchy Šluknovské pahorkatiny – na severu Židovský vrch (378 m n. m.), na západě Ptačí vrch (400 m n. m.) a Partyzánský vrch (530 m n. m.), na východě Jitrovník (510 m n. m.). Jižní části města dominuje Křížový vrch (401 m n. m.) s přístupnou geomorfologickou raritou, tzv. Malými varhanami, které jsou příkladem sloupcové odlučnosti čediče.[26] Na jih od města se tyčí Grohmanova výšina (463 m n. m.).[27]

Vodstvo

[editovat | editovat zdroj]

Městem protéká Šluknovský potok a Stříbrný potok, který se nedaleko ssv. okraje města vlévá do Rožanského potoka. Oblast je odvodňována řekou Sprévou, do které se Rožanský potok vlévá u města Sohland an der Spree. Na východním okraji města se nachází několik větších vodních ploch. V kaskádě Lesního potoka to je Lesní, Luční a Bobří rybník. Největším rybníkem v katastru města je průtočný Šluknovský rybník. K dalším vodním nádržím patří Zámecký a Pivovarský rybník v centru města, Zezulák a druhý Pivovarský rybník při jižním okraji Šluknova.

Luční rybník

Příroda ve městě a v jeho okolí

[editovat | editovat zdroj]

Klimaticky region spadá mezi mírně teplé oblasti (MT4), je ovlivňován doznívajícím oceánickým podnebím. Krajina Šluknovského výběžku se vyznačuje vyšší lesnatostí (46 %) oproti republikovému průměru. Půdy jsou v oblasti chudé, jen výjimečně využívané jako orná půda, převažují pastviny a louky.[28] Okolí Šluknova je pramennou oblastí s bohatým výskytem mokřadů a drobných vodotečí, které byly v průběhu 20. století intenzivně odvodňovány a meliorovány.

Nejbližším maloplošně chráněným územím je přírodní památka Vlčice, vyhlášená v roce 2022, na severních svazích stejnojmenného vrchu (513[29] m n. m.).[30] Z velkoplošně chráněných území je městu nejblíže CHKO Labské pískovce nacházející se 7 km jižně hranic města.

Šluknovsko je významným teritoriem vlka eurasijského.[31] Na vodních plochách v okolí lze pozorovat jeřába popelavého.[32] Důl Schweidrich je regionálně důležitým zimovištěm netopýrů.[33] V zachovalých fragmentech bučin na Hrazeném roste měsíčnice vytrvalá.[34] Ze vzácných druhů rostlin se na mokřadech ojediněle vyskytuje zábělník bahenní a sítina ostrokvětá, na letněných rybnících lze nalézt ostřici šáchorovitou, úpor trojmužný, tajničku rýžovitou, na vlhkých písčinách roste třezalka rozprostřená. Vlhké louky jsou typickým stanovištěm pro řebříček bertrám, štírovník bažinný či pomněnku hajní. Z vodních rostlin se v potocích vyskytují hvězdoše, lakušníky a rdesty.[35][36][37][38][39]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel ve Šluknově[40]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 11 995 12 390 12 527 12 983 13 685 12 414 13 479 6 428 6 128 5 820 6 204 5 568 5 658 5 606 5 611
Domy 1 604 1 791 1 825 1 966 2 036 2 110 2 258 2 179 1 234 1 173 1 057 1 153 1 166 1 256 1 360
Data z let 1869 až 1950 (obyvatelstvo přítomné), od roku 1961 (pouze obyvatelstvo bydlící).

Při sčítání lidu, provedeném dne 1. prosince 1930, měl politický okres Šluknov 53 256 obyvatel, z toho soudní okres Šluknov měl 28 217 obyvatel a soudní okres Haňšpach (později Lipová) měl 25 039 obyvatel.[41]

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Šluknov se skládá z osmi částí rozkládajících se na osmi katastrálních územích:

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

K rozmachu lehkého, převážně textilního průmyslu v celém Šluknovském výběžku došlo s nástupem parních strojů v polovině 19. století.[42] K následnému rozvoji přispělo zavedení železniční trati do doposud izolované oblasti Rakousko-Uherska. Česká severní dráha zprovoznila trať v roce 1869 nejprve do Rumburku, v roce 1873 do odlehlejšího Šluknova. Vrcholným průmyslovým obdobím se pro region stala 1. třetina 20. století, kdy bylo v severních Čechách zaměstnáno až 69 000 osob v textilních odvětvích,[43] v roce 1939 jen ve Šluknovském výběžku 42 000 osob.[44] Šluknov se řadil mezi centra tkalcovské a přádelní výroby.[42] Po 2. sv. válce byly podniky znárodněny, ale ve většině z nich se výroba zachovala, nebo se transformovala na jiná odvětví. Se změnou politického režimu po sametové revoluci a s ní související privatizací, zánikem zavedených exportních trhů či špatným vedením, přišel kolaps průmyslového odvětví v regionu a postupný zánik většiny podniků.[45] Ve městě se k roku 2023 udržel pouze potravinářský podnik TOPOS a. s.[46] a Kamenoprůmyslové závody, s. r. o. Od roku 1995 ve Šluknově působí PLASTON CR, s. r. o., podnik zaměřený na výrobu plastových obalů zaměstnávající zhruba 150 osob.[47]

Industriální dědictví Šluknova

[editovat | editovat zdroj]

Bohatou průmyslovou historii města připomínají velkorysé, typologicky pestré industriální budovy a areály, které od 90. let 20. století chátrají nebo byly zdemolovány. Ty stávající stále představují potenciál pro investory i originální turistickou atrakci.[42]

Přehled nejvýznamnějších továren

[editovat | editovat zdroj]

Wilhelm Weber, továrna na bavlněné samety (výstavba 1881–1883, 1891–1903; ul. Královská), úspěšná továrna na výrobu bavlněných šatovek a šátků, později známá výrobou bavlněných sametů. Po 2. sv. válce znárodněna, po roce 1951 sídlo podniku TOPOS n. p., který areál využívá i v roce 2023.[48][42]

Wilhelm Spölgen, továrna na zpracování kamene (1881, 1889–1906; ul. Nádražní), specializace na náhrobní kameny, dlažební kostky a obklady, znárodněna pod Severočeský průmysl kamene Česká Lípa, n. p. V roce 2023 funguje jako Kamenoprůmyslové závody, s.r.o.[42]

Franz Johann Miller, závod na výrobu flanelů (1888; ul. Rumburská), podnik se specializoval na výrobu flanelů, prostěradel a velurových přikrývek. Znárodněn pod Sdružené bavlnářské závody Praha, n. p. Sloužil jako skladiště. Po roce 2010 prošla hlavní budova necitlivým zateplením, měl zde vzniknout výzkumný institut, firma skončila v insolvenci.[42][49]

Rudolf Worf, úpravna látek a šlichtovna (1888–1889; ul. Dr. M. Horákové), dobře zachovalý a citlivě rekonstruovaný areál.[42]

areál bývalé továrny Rudolf Worf

Wenzel Jänchen, tkalcovna a úpravna (1893–1894, 1907–1908; ul. Dvořákova), podnik na úpravu bavlněných látek, po roce 1928 adaptován na strojírnu a autodílnu. Později znárodněn pod TOPOS n. p., dále sloužil jako skladiště potravin. V roce 2023 ve vlastnictví PLASTON CR, s.r.o.[50]

Eiselt & Lauermann, továrna na výrobu plsti (1905–1906, 1916–1917, 1920, 1925–1929; ul. Zeyerova a Tovární), podnik zaměřený na lisování a mykání bavlny. Po 2. sv. válce znárodněn pod MITOP Mimoň n. p. (závod 07 Šluknov). Budova valchovny zbourána po roce 2000.[51]

Wilhelm Weber, přádelna bavlny a skárna (1894–1897, 1912, 1928; ul. Tovární), po roce 1945 byl podnik znárodněn pod různé bavlnářské závody, fungoval do roku 2006 jako Bekon a. s. Areál poté chátral a prošel postupnou demolicí.[52]

Adolf Pietschmann, tkalcovna, skárna a šlichtovna (1904–1906, 1912; m. č. Císařský), výrobna bavlněných a polovlněných látek, s mladší přístavbou skárny a šlichtovny. Ve 20. letech 20. století exportně zaměřená na Velkou Británii. Po roce 1945 znárodněna a začleněna pod Velveta n. p. Po roce 2000 areál zchátral a je z větší části zdemolován.[44] Rodina Pietschmannů si v letech 1927–1928 nechala podle návrhu architekta Hanse Richtera postavit honosnou vilu, která je reprezentativním příkladem meziválečné funkcionalistické vilové architektury ve Šluknově.[53][54]

Franz Krause jun., mechanická tkalcovna pestrého zboží (1888, 1912; ul. Rumburská), tkalcovna se soustředila na výrobu bavlněných dek, flanelů, barchetů a barevných látek. Po válce znárodněna pod Sdružené bavlnářské závody n. p., později pod Cotona n. p., Seba n. p. a Flanela n. p.[55] V roce 2023 je budova v soukromém vlastnictví, stále dobře zachovalá.

Johann Waldhauser jun., tkalcovna, úpravna a šlichtovna (1899, 1908–1912, 1913–1914; ul. Jungmannova), rozsáhlý a dobře zachovalý areál, později znárodněný pod Sdružené bavlnářské závody n. p. V roce 2023 zde sídlí soukromá firma s textilní výrobou.[44]

Heinrich & Fischer, mechanická tkalcovna technických tkanin (1919; ul. Svojsíkova), firma se soustředila na výrobu hasičských hadic, konopných a lněných textilních řemenů, popruhů, dopravních pásů z vlny a bavlny. Byla silně exportně zaměřená na indický, egyptský a australský trh. Po 2. sv. válce byla znárodněna pod Technolen Lomnice nad Popelkou n. p.[56] V 70. letech se podnik restrukturalizoval na výrobky z lisovaného polystyrenu. Od 90. let se firma jmenovala CEPOL-CZ, zkrachovala v roce 2010.[57] Od té doby areál chátrá.

Lederer a spol., závod na výrobu přikrývek (1914; ul. Zeyerova), závod se specializoval na výrobu přikrývek, bavlněných šatovek a ložních barchetů. Po válce byl znárodněn pod Sdružené bavlnářské závody n. p., později součástí Cotona n. p. Dále sloužil jako sklad potravinářského zboží. Areál je i v roce 2023 v téměř intaktním stavu.[58]

budova bývalé továrny Lederer a spol.

Gebrüder Friese, mechanická tkalcovna a přádelna (1896, m. č. Rožany), továrna se specializovala na výrobu podlahových tkanin. Později znárodněna. Ještě v 90. letech se zachovalou textilní výrobou pod firmou Bytex. Později byl areál zbourán, zbyl z něj pouze tovární komín.[59]

Albin Liebisch, továrna na výrobu motocyklů (1931, m. č. Kunratice), mimo textilní továrny byl Šluknov, resp. Kunratice, proslaven výrobou motocyklů Čechie-Böhmerland, kam se jejich výroba přesunula z Krásné Lípy v roce 1931. Motocykly se v Kunraticích vyráběly ještě za 2. sv. války. Po válce byl Liebischův majetek zkonfiskován, výrobní areál byl postupně přesunut pod místní JZD a v roce 1964 zbourán.[60]

Pivovarnictví ve Šluknově

[editovat | editovat zdroj]
Sladovna původního zámeckého pivovaru

Právo várečné městu udělil Jiří ze Šlejnic, majitel šluknovsko-tolštejnského panství, v roce 1552. Město si jej drželo po mnoho staletí. Ve 2. polovině 19. století se ve městě nacházely dva pivovary – zámecký a měšťanský.[61] Součástí zámeckého pivovaru byla sladovna a zahrada, kde se pěstoval chmel. V roce 1876 koupil šluknovské panství saský podnikatel Ernst Grumbt, který roku 1888 pivovar pronajal právovárečnému měšťanstvu. Oba pivovary měšťané provozovali současně, ale várky postupně v měšťanském pivovaru snižovali a v roce 1914 zde výroba skončila zcela. Ve 30. letech 20. století měl zámecký pivovar roční výstav 30 000 hl piva, podobně jako velký pivovar v Děčíně-Podmoklech. Po 2. sv. válce byl šluknovský pivovar začleněn do Severočeských pivovarů Louny n. p. (závod Děčín, provoz Šluknov). Výroba piva, především světlého ležáku Sprévar, ve Šluknově probíhala do roku 1977.[42] Areál zámeckého pivovaru poté chátral. Město se od roku 2016 pokouší o postupnou rekonstrukci areálu sladovny.[62] Od roku 2018 se na přelomu srpna a září v zámeckém parku konají pivní slavnosti.[63]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Městem vedou silnice II/266 a železniční trať Rumburk–Sebnitz, na které se nachází železniční stanice Šluknov a zastávka Šluknov zastávka.

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

Školství

[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází Mateřská škola Šluknov, Základní škola Josefa Vohradského a Speciální základní škola a Praktická škola, Šluknov.[64]

Do města byla z Varnsdorfu roku 1954 po zrušené průmyslové textilní škole přesunuta škola lesnická. V letech 1958–1959 škola založila menší arboretum při Sukově ulici, od roku 1967 systematicky buduje rozsáhlé arboretum v Kunraticích.[65] V roce 1992 byla v této vzdělávací instituci zavedena výuka oboru Ochrana přírody a prostředí. Jednalo se o první střední školu v ČSFR s možností studia takového oboru.[66] Obor byl zrušen v 10. letech 21. století z důvodu nízkého počtu hlásících se studentů. Škola samotná prošla nedávnou restrukturalizací a je známa pod názvem Střední lesnická škola a Střední odborná škola Šluknov.[67]

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Ve Šluknově mají dlouhou sportovní tradici fotbal, volejbal, motokros a kuželky.[68][69] Fotbalový klub, volejbalový i kuželkářský oddíl užívají názvu SK Šluknov. Hlavní městský sportovní areál byl postupně budován po 2. sv. válce v prostoru mezi Žižkovou ulicí a ul. Sv. Čecha. Fotbalový stadion s tribunou byl zprovozněn v roce 1983, v roce 2023 nese název stadion Slávy Novotného. Původně škvárové hlavní hřiště bylo zatravněno v roce 1999.[70]

Volejbalisté hrají na antukových hřištích, v zimním období využívají zázemí tělocvičny ZŠ Josefa Vohradského. Část antukového areálu byla v roce 2015 přebudována na písková hřiště určená pro plážový volejbal.[71] Šluknov pravidelně pořádá venkovní antukový turnaj – memoriál Jiřího Ducháče.[72]

Motokrosové závodiště bylo zprovozněno v roce 1960 na Stříbrné louce u Stříbrného vrchu, kdy se v ten samý rok konaly první závody.[73] Kuželkářský oddíl byl založen v roce 1966, v roce 2023 užívá kuželnu se dvěma dráhami při Budyšínské ulici.[74]

Šluknovem prochází trasy mezinárodního ženského etapového cyklistického závodu Tour de Feminin[75] i amatérského jednodenního závodu Tour de Zeleňák.[76]

Turistika

[editovat | editovat zdroj]

60. výročí oslavila organizovaná turistika ve městě v roce 2017. Na jejích počátcích stáli bratři František a Eduard Bienertovi, kteří byli propagátory regionální turistiky i značkaři turistických tras. Ve městě aktivně působí odbor Klubu českých turistů, který v roce 2020 vyznačil 23 km nových turistických tras.[77][78]

Šluknovem prochází tři cyklotrasy.[79]

cykločervená turistická značka č. 211 Ráj – Kytlice – Rožany, hraniční přechod (93 km)

cyklozelená turistická značka č. 3042 Filipov – Šluknov (16 km)

cyklomodrá turistická značka č. 3043 Filipov – Dolní Poustevna (35 km)

Město má rovněž propracovaný systém naučných stezek realizovaných ve spolupráci s místní lesnickou školou.[80]

Média

[editovat | editovat zdroj]

Městský úřad vydává od roku 1995 Šluknovské noviny (dříve pod názvem Šluknovský zpravodaj), v roce 2023 v nákladu 900 ks.[81]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Václava
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Šluknově.

Památné stromy

[editovat | editovat zdroj]

Městská památková zóna

[editovat | editovat zdroj]

Zahrnuje jádro města s pozdně gotickými dispozicemi a boční ulice vybíhající k hodnotnější vilové a venkovské zástavbě, kterou reprezentují pro region typické podstávkové domy. Jádro města bylo obklopeno středověkými hradbami. Městská zástavba vyniká barevnou střídmostí a užitím tradičních střešních krytin (břidlice, režné tašky, vláknocementové české šablony). Dochovaly se též četné historické konstrukce od středověku po 1. polovinu 20. století.[82]

Osobnosti Šluknova

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se převážně o osoby, které se ve městě narodily, zemřely anebo v něm nějakou dobu pobývaly. Osobnosti jsou řazeny podle roku narození.

Šluknov v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Šluknov byl zmíněn jako "kuřácká metropole" v divadelní hře Vyšetřování ztráty třídní knihy z produkce Divadla Járy Cimrmana.[91]

V roce 2019 se na několika lokacích ve městě natáčel film Bourák. Šluknov je zde uváděn pod fiktivním názvem Šlukdorf.[92]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Střední lesnická a odborná škola
    Střední lesnická a odborná škola
  • Zámecký park
    Zámecký park
  • Křížová cesta
    Křížová cesta
  • Náměstí Míru
    Náměstí Míru
  • Železniční stanice Śluknov
    Železniční stanice Śluknov
  • ZŠ J. Vohradského (vlevo), budova bývalé turnhalle (vpravo)
    ZŠ J. Vohradského (vlevo), budova bývalé turnhalle (vpravo)
  • Podstávkové domy v ul. Na Příkopě
    Podstávkové domy v ul. Na Příkopě
  • Etiketa piva Sprévar ze 70. let 20. století
    Etiketa piva Sprévar ze 70. let 20. století

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ PFUL. Serbski slownik. Budyšín: Z nakładom Maćicy serbskeje, 1865. 1130 s. S. 640. 
  5. ↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Děčínska a Šluknovska. Děčín: V. Štindl, 1995. 96 s. ISBN 80-900071-4-7. 
  7. ↑ SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 21. října 2019 o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propojení [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 864 s. Heslo Šluknov, s. 288–289. 
  9. ↑ TRANTINA, Boris. Historie města Šluknova. 1. vyd. Šluknov: Město Šluknov, 2005. 79 s. 
  10. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Selské rebelie roku 1680 : sociální konflikty v barokních Čechách a jejich každodenní souvislosti. 1. vyd. vyd. Praha: Libri, 2001. 395 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7277-064-0, ISBN 978-80-7277-064-9. OCLC 50985658 S. 98, 132–135. 
  11. ↑ Vlastníci Šluknovského panství. www.mestosluknov.cz [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ KUMPFOVÁ, Kristýna. Situace československých Němců v první polovině 20. století ve Šluknovském výběžku. Praha, 2019. 141 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Jana Čechurová. s. 121–123. Dostupné online.
  13. ↑ SLÁDEČKOVÁ, Jiřina. Romská problematika na Šluknovsku ve světle archivních a publicistických zdrojů. Historie a současnost.. České Budějovice, 2013. 82 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Helena Záškodná. s. 16–26. Dostupné online.
  14. ↑ HOFMAN, Jiří. Češi na Volyni : základní informace. Čtvrté, doplněné vydání. vyd. Praha: [s.n.], 2020. 51 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-906997-3-1, ISBN 80-906997-3-1. OCLC 1267679042 S. 29. 
  15. ↑ VODÁKOVÁ, Olga. Působení ženských řeholních řádů v českém pohraničí: Průniky církevních a laických světů. Lidé města. 2020-07-01, roč. 22, čís. 1, s. 59–81. Dostupné online [cit. 2023-03-02]. ISSN 2571-0958. DOI 10.14712/12128112.2335. 
  16. ↑ Mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v České republice - Šluknov. www.esfcr.cz [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  17. ↑ VANŽURA, Alexandr. Za ghetty je obchod s chudobou, říkají rázně starostové. Děčínský deník. 2014-05-15. Dostupné online [cit. 2023-03-03]. 
  18. ↑ Obchodníci s bídou mají nový fígl, lidi z ghett stěhují do jiných částí obce. iDNES.cz [online]. 2018-04-11 [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ BÁRTOVÁ, Eliška Hradilková. Tohle místo není pro mladý. Reportáž ze života náctiletých na periferii země a společnosti. Deník N [online]. 2022-06-30 [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  20. ↑ Problematika sociálně vyloučených lokalit - Národní plán obnovy. www.mvcr.cz [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  21. ↑ Dekorační kameny ČR - hornina dolerit (diabas). dekoracni-kameny.geology.cz [online]. Česká geologická služba [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. 
  22. ↑ ECKHARDT, Pavel; ECKHARDTOVÁ, Šárka. Vymezení brtnické žuly v lužickém plutonu. Zprávy o geologických výzkumech v roce 1996. 1997, roč. 30, s. 26. Dostupné online. 
  23. ↑ POSPÍŠIL/ČGS, Radek Svítil, Martin Paleček, Václav. Geovědní mapy (ČGS 2019). mapy.geology.cz [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. 
  24. ↑ NÝVLT, Daniel. Main advance directions and maximum extent of Elsterian ice sheet in the eastern part of the Šluknov Hilly Land, Northern Bohemia, Czechia. Slovak Geological Magazine. 2001, roč. 7, čís. 3, s. 231–235. Dostupné online. 
  25. ↑ NÝVLT, Daniel; OPLETAL, Mojmír. Nové nálezy nordických hornin ve Šluknovském výběžku. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2001. 2002, roč. 35, s. 139–142. Dostupné online. 
  26. ↑ Geologické lokality - Vyhledávání - Křížový vrch u Šluknova. lokality.geology.cz [online]. [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. 
  27. ↑ Geoprohlížeč: Základní topografické mapy ČR a prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. 
  28. ↑ Program rozvoje obcí. www.obcepro.cz [online]. [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. 
  29. ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 5 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. 
  30. ↑ Vlčice - přírodní památka | Ústecký kraj | Natura Bohemica. www.naturabohemica.cz [online]. [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. 
  31. ↑ VANŽURA, Alexandr. Vlci na Šluknovsku: Chodí k nám ze Saska, jsou plaší. Deník.cz. 2016-10-04. Dostupné online [cit. 2023-02-26]. 
  32. ↑ Grus grus - AOPK ČR. portal.nature.cz [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  33. ↑ FABIÁNEK, Otakar. Vybraná zimoviště netopýrů v okresech Děčín a Česká Lípa. Vespertilio. 2001, roč. 5, s. 85–92. Dostupné online. 
  34. ↑ Lunaria rediviva – měsíčnice vytrvalá • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  35. ↑ Carex bohemica – ostřice šáchorovitá • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. 
  36. ↑ Elatine triandra – úpor trojmužný • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. 
  37. ↑ Leersia oryzoides – tajnička rýžovitá • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. 
  38. ↑ Hypericum humifusum – třezalka rozprostřená • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. 
  39. ↑ Juncus acutiflorus – sítina ostrokvětá • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. 
  40. ↑ Výstupní objekt VDB. vdb.czso.cz [online]. [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. 
  41. ↑ Seznam obcí a okresů republiky Česko-Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (Stav ke dni 28. listopadu 1938). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 8. 
  42. ↑ a b c d e f g h VALCHÁŘOVÁ, Vladislava; BERAN, Lukáš; ZIKMUND, Jan. Industriální topografie : Ústecký kraj; průmyslová architektura a technické stavby. Praha: ČVUT, Výzkumné Centrum Průmyslového Dědictví Fakulty Architektury 364 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-04833-7, ISBN 80-01-04833-0. OCLC 772631576 S. 195. 
  43. ↑ TUHÁČEK, Tomáš. Vývoj a perspektivy textilního průmyslu v Čechách. Liberec, 2014 [cit. 2023-02-25]. 59 s. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci. Vedoucí práce Ludmila Fridrichová. s. 16. Dostupné online. Archivováno 25. 2. 2023 na Wayback Machine.
  44. ↑ a b c NĚMEC, Jan. Obrázky z průmyslových dějin Šluknovska = Bilder aus der Industriegeschichte des Schluckenauer Zipfels = Snapshots of an industrial past the Sluknov Spur. Rumburk: Město Rumburk, 2012. 159 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-87513-01-9, ISBN 80-87513-01-0. OCLC 796017842 S. 5. 
  45. ↑ Šluknovsko za školou. www.sluknovskozaskolou.cz [online]. [cit. 2023-02-28]. Dostupné online. 
  46. ↑ TOPOS a.s. www.topos.eu [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  47. ↑ AG, Plaston. Plaston AG. Plaston AG [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ BRONCOVÁ, Dagmar. Historie pekárenství v Českých zemích. Vyd. 1. vyd. Praha: Milpo media, 2001. 271 s. s. Dostupné online. ISBN 80-86098-21-4, ISBN 978-80-86098-21-0. OCLC 50346691 S. 199–200. 
  49. ↑ BUD. Ve Šluknově zkrachoval výzkum za 65 milionů z EU. Odpovědnost neponese nikdo. Blesk.cz [online]. 2017-01-06 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  50. ↑ FA a VCPD ČVUT v Praze, INDUSTRIÁLNÍ TOPOGRAFIE. www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  51. ↑ FA a VCPD ČVUT v Praze, INDUSTRIÁLNÍ TOPOGRAFIE. www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  52. ↑ FA a VCPD ČVUT v Praze, INDUSTRIÁLNÍ TOPOGRAFIE. www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  53. ↑ DĚČÍN///TETSCHEN - architektura na severu Čech. decin-tetschen.net [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  54. ↑ Hans Richter | Vila Pietschmann Šluknov. hans-richter.eu [online]. [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. 
  55. ↑ VALCHÁŘOVÁ, Vladislava; BERAN, Lukáš; ZIKMUND, Jan. Industriální topografie : Ústecký kraj; průmyslová architektura a technické stavby. 1. vyd. Praha: ČVUT, Výzkumné Centrum Průmyslového Dědictví Fakulty Architektury, 2011. 364 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-04833-7, ISBN 80-01-04833-0. OCLC 772631576 S. 198. 
  56. ↑ Dějiny závodů - významný nástroj komunistické výchovy. Redakce Václav Pubal, Václav Rohlena. 1. vyd. Praha: Ústřední škola ROH A. Zápotockého, 1983. 250 s. S. 234–235. 
  57. ↑ Kronika města Šluknov. www.mestosluknov.cz [online]. 2010 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  58. ↑ FA a VCPD ČVUT v Praze, INDUSTRIÁLNÍ TOPOGRAFIE. www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  59. ↑ KODA - karta komína: LT28/Ub Býv. Bytex, Benzínová pumpa, Šluknov - Rožany (#2147). koda.kominari.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  60. ↑ NĚMEC, Jan. Stopou motocyklu Čechie-Böhmerland : putování po místech spojených s legendárními motocykly a jejich tvůrcem. Rumburk: [s.n.] 48 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87513-24-8, ISBN 80-87513-24-X. OCLC 1065920690 
  61. ↑ Šluknovské pivovary [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  62. ↑ Sladovna Šluknov. mestosluknov.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  63. ↑ Pivní slavnosti Šluknov-Sohland 2018. výběžek.eu [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  64. ↑ Rejstřík škol a školských zařízení. rejstriky.msmt.cz [online]. MŠMT [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  65. ↑ ŠETELOVÁ, Vlasta. Botanické zahrady. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977. 277 s. S. 177–181. 
  66. ↑ PETRLÍK, Jindřich. Škola ekologie ve Šluknově. Nika. 1996, roč. 17, čís. 3–4, s. 86. ISSN 0862-514X. 
  67. ↑ Střední lesnická a odborná škola Šluknov – škola, kde najdeš svůj význam. SLŠ a SOŠ Šluknov [online]. [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. 
  68. ↑ Z historie sportu – Šluknov [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  69. ↑ ASOCIACE, Česká kuželkářská. Česká kuželkářská asociace. www.kuzelky.cz [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  70. ↑ www.sluknov.cz [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  71. ↑ 1.ročník TS BEACH CUP ve Šluknově. výběžek.eu [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  72. ↑ O víkendu proběhl turnaj v odbíjené ve Šluknově, memoriál Jiřího Ducháče. výběžek.eu [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  73. ↑ Automotoklub – Šluknov [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  74. ↑ Kuželky – Šluknov [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  75. ↑ Propozice závodu. Tour de Feminin [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  76. ↑ Informace – Tour de Zeleňák [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  77. ↑ Klub českých turistů. www.kctul.cz [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. 
  78. ↑ Šluknov má po několika desetiletích 23 km nových turistických tras | České Švýcarsko. www.ceskesvycarsko.cz [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. 
  79. ↑ Šluknov - CYKLOTRASY.cz. cyklotrasy.cz [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. 
  80. ↑ Naučné stezky ve Šluknově. stezky.mestosluknov.cz [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. 
  81. ↑ Šluknovské noviny OnLine - ročník 2023. www.mestosluknov.cz [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  82. ↑ Šluknov - městská památková zóna - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  83. ↑ HOLFELDT 1738-22.8.1807 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  84. ↑ HEINZ, Igor. Z hudební minulosti Šluknovska : od středověku po Missu solemnis 1830. 1. vyd. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf 254 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-905073-0-2, ISBN 80-905073-0-1. OCLC 791309403 S. 98–99. 
  85. ↑ HEINZ, Igor. Z hudební minulosti Šluknovska : od středověku po Missu solemnis 1830. 1. vyd. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf 254 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-905073-0-2, ISBN 80-905073-0-1. OCLC 791309403 S. 99. 
  86. ↑ MAŠTÁLKO, Josef. Naši mrtví. Bezděz (sborník). 1947, roč. 10, čís. 2, s. 33–36. Dostupné online. 
  87. ↑ František Bienert. Klub českých turistů [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  88. ↑ MILITZ, Anna. Ani víru, ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: příběh Jany Černé. 1. vyd. Olomouc: Burian a Tichák, s.r.o., 2015. ISBN 978-80-87274-29-3. OCLC 954116774 S. 73. 
  89. ↑ JANOUŠEK, Milan. Karel Lankaš sedmdesátiletý. Lesnická práce. 2000, roč. 79, čís. 10. Dostupné online. 
  90. ↑ Jan Frydrych. www.janfrydrych.cz [online]. 2018-12-05 [cit. 2023-02-28]. Dostupné online. 
  91. ↑ Vyšetřování ztráty třídní knihy. cimrman.at [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  92. ↑ Kde se natáčel film Bourák. Filmová místa.cz [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HEINZ, Igor. Z hudební minulosti Šluknovska. Od středověku po Missu solemnis 1830. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2012. 254 s. ISBN 80-905073-0-1.
  • NĚMEC, Jan. Obrázky z průmyslových dějin Šluknovska. = Bilder aus der Industriegeschichte des Schluckenauer Zipfels. Rumburk: Město Rumburk, 2012. 159 s. ISBN 80-87513-01-0.
  • NĚMEC, Jan. Stopou motocyklu Čechie-Böhmerland: putování po místech spojených s legendárními motocykly a jejich tvůrcem. Rumburk: Město Rumburk, 2018. 48 s. ISBN 80-87513-24-X.
  • TRANTINA, Boris. Historie Šluknova. Šluknov: Tiskárna A. Gall, 2005. 79 s.

Souřadnice

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ 51°0′12″ s. š., 14°27′44″ v. d.
  2. ↑ 50°58′58″ s. š., 14°26′27″ v. d.
  3. ↑ 50°59′26″ s. š., 14°28′9″ v. d.
  4. ↑ 51°0′23″ s. š., 14°27′27″ v. d.
  5. ↑ 51°0′21″ s. š., 14°27′32″ v. d.
  6. ↑ 51°0′9″ s. š., 14°27′5″ v. d.
  7. ↑ 51°0′23″ s. š., 14°27′28″ v. d.
  8. ↑ 51°0′9″ s. š., 14°27′6″ v. d.
  9. ↑ 51°0′3″ s. š., 14°27′12″ v. d.
  10. ↑ 51°0′11″ s. š., 14°27′42″ v. d.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Město Šluknov

Šluknov • Císařský • k. ú. Královka (Královka • Harrachov) • Království (zahrnuje Fukov) • Kunratice • Nové Hraběcí • Rožany

Města a obce okresu Děčín
Arnoltice • Benešov nad Ploučnicí • Bynovec • Česká Kamenice • Děčín • Dobkovice • Dobrná • Dolní Habartice • Dolní Podluží • Dolní Poustevna • Doubice • Františkov nad Ploučnicí • Heřmanov • Horní Habartice • Horní Podluží • Hřensko • Huntířov • Chřibská • Janov • Janská • Jetřichovice • Jílové • Jiřetín pod Jedlovou • Jiříkov • Kámen • Krásná Lípa • Kunratice • Kytlice • Labská Stráň • Lipová • Lobendava • Ludvíkovice • Malá Veleň • Malšovice • Markvartice • Merboltice • Mikulášovice • Rumburk • Růžová • Rybniště • Srbská Kamenice • Staré Křečany • Starý Šachov • Šluknov • Těchlovice • Valkeřice • Varnsdorf • Velká Bukovina • Velký Šenov • Verneřice • Veselé • Vilémov
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šluknov&oldid=24343789“