Abú al-Hasan Baní Sadr
Abú al-Hasan Baní Sadr | |
---|---|
Abú al-Hasan Baní Sadr (2010) | |
1. prezident Íránu | |
Ve funkci: 4. února 1980 – 20. června 1981 | |
Předchůdce | Muhammad Rezá Pahlaví (jako íránský šáh) |
Nástupce | Muhammad Alí Radžáí |
Narození | 22. března 1933 Hamadán |
Úmrtí | 9. října 2021 (ve věku 88 let) 13. obvod |
Rodiče | Nasrallah Banidsadr |
Děti | 3 |
Příbuzní | Fathullah Banisadr (sourozenec) |
Sídlo | Versailles (1981–2021) |
Alma mater | Pařížská univerzita Teheránská univerzita |
Profese | politik, ekonom, novinář, esejista a spisovatel |
Náboženství | islám |
Podpis | |
Webová stránka | banisadr |
Commons | Abolhassan Banisadr |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Abú al-Hasan Baní Sadr (persky ابوالحسن بنیصدر; 22. března 1933 Hamadán – 9. října 2021 Paříž) byl íránský muslimský intelektuál a politik, který byl v letech 1980–1981 prvním prezidentem Íránu. Předtím krátce zastával funkci ministra zahraničí.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Abú al-Hasan Baní Sadr, syn ájatolláha Nasralláha Baní Sadra, studoval ekonomii na Teheránské univerzitě a později i teologii a sociologii na témže vysokém učení. V mládí působil v Národní frontě, založené Muhammadem Mosaddekem, a počátkem šedesátých let se účastnil demonstrací proti režimu šáha Muhammada Rezy Pahlavího, které mu několikrát vynesly pobyt za mřížemi. Po zranění v roce 1963, utrpěném při protestních akcích, emigroval do Francie.
V Paříži se Baní Sadr připojil k exilové islámské opozici uznávající za svou hlavu ájatolláha Rúholláha Chomejního, vůdce íránských šíitů, který žil od roku 1964 v Iráku a vyzýval odtud ke svržení šáha. Když se Chomejní po islámské revoluci vrátil v únoru 1979 triumfálně do vlasti, patřil k jeho doprovodu i Baní Sadr a jako přední odpůrce bývalého režimu ihned zaujal pozici na vrcholu moci. V roce 1979 se stal nejprve náměstkem ministra hospodářství a ministrem financí a později byl jmenován ministrem zahraničí. Dne 25. ledna 1980 ho parlament zvolil prvním prezidentem islámské republiky.[1]
V úřadu se Baní Sadr snažil upevnit ústavní pořádek, ale narážel přitom na odpor Chomejního – nepodařilo se mu docílit ani rozpuštění paramilitárních revolučních gard. Bylo mu vytýkáno špatné vedení armády v prvních měsících íránsko-irácké války, které způsobilo zemi nevyčíslitelné škody; z tohoto důvodu přišel o funkci vrchního velitele ozbrojených sil, jež byla převedena na Chomejního.
Dne 22. června 1981 parlament Baní Sadra na Chomejního popud odvolal z funkce, neboť prezident chtěl omezit vliv duchovenstva na politické rozhodování a zamezit dalšímu prohlubování teokratického charakteru státu. Poté, co byly krvavě potlačeny demonstrace Baní Sadrových stoupenců, uprchl bývalý prezident spolu s vůdcem Lidových mudžáhidů Masúdem Radžavím 29. června do Francie, kde i zemřel.[2][3] S Radžavím se v exilu brzy politicky rozešel, jelikož odmítl metody násilí proti režimu, uplatňované Lidovými mudžáhidy.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Baní Sadr obdržel 75,7 % hlasů. Viz Christopher de Bellaigue, Im Rosengarten der Märtyrer, München 2006, s. 99.
- ↑ Family, Iranian state media say Iran's first president, Abolhassan Banisadr, dies in Paris from long illness at age 88 [online]. ABC News, 9 October 2021. Dostupné online.
- ↑ Former Iranian President Bani-Sadr dies in Paris [online]. Reuters [cit. 2021-10-09]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Robin Wright, The Last Great Revolution, Turmoil and Transformation in Iran, Alfred A. Knopf, 2000.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Abú al-Hasan Baní Sadr na Wikimedia Commons
- Osobní stránky Baní Sadra (persky)