Anatolij Tarasov
| Anatolij Vladimirovič Tarasov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. prosince 1918 Moskva, Sovětský svaz |
| Úmrtí | 23. června 1995 Moskva, Rusko |
| Místo pohřbení | Vagaňkovský hřbitov |
| Národnost | ruská |
| Alma mater | Ruská státní univerzita tělesné kultury, sportu, mládeže a turismu (do 1939) |
| Povolání | hokejový trenér |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce medaile Veterán ozbrojených sil SSSR Hokejová síň slávy Řád Říjnové revoluce medaile Za vítězství nad Německem … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1945) |
| Choť | Nina Tarasovová |
| Děti | Taťjana Tarasovová |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anatolij Vladimirovič Tarasov rusky Анатолий Владимирович Тарасов (10. prosince 1918 Moskva – 23. června 1995 Moskva) byl sovětský hokejový trenér, označovaný za „otce ruského hokeje“.[1]
Aktivně hrál fotbal, i když větších úspěchů nedosáhl, neprosadil se výrazněji ani jako fotbalový trenér.
Po druhé světové válce byl pověřen vybudováním hokejového klubu CSKA Moskva, přičemž do té doby byl v tamním prostředí bandy hokej s míčkem. Tento sport, hraný na větším kluzišti, zapůsobil na ruský hokejový styl s důrazem na bruslařské dovednosti, útočnost a přihrávky.[2] Tarasov byl nejprve hrajícím trenérem a třikrát (v letech 1948–1950) se jako hráč stal mistrem Sovětského svazu.[3]
Tarasov byl trenérem v CSKA v letech 1946 až 1975 s výjimkou let 1960, 1964 a 1972. Od roku 1958 do roku 1972 stál v čele sovětské reprezentace. Zavedl množství tréninkových metod, zejména zaměřených na kvalitu přihrávek. Pod jeho vedením vyrostli v šedesátých letech hráči jako Anatolij Firsov, Venjamin Alexandrov, Alexandr Ragulin, Alexandr Jakušev nebo Konstantin Loktěv a v dalším období např. Boris Michajlov, Vladimir Petrov, Valerij Vasiljev, Alexandr Malcev, Valerij Charlamov nebo brankář Vladislav Treťjak.
S CSKA Moskva získal 19 titulů v sovětské lize, devětkrát v řadě dovedl sovětskou reprezentaci k titulu mistra světa a vyhrál jako trenér i tři zlaté olympijské medaile.
Jeho dcerou je významná krasobruslařská trenérka Taťjana Tarasovová.
V Kontinentální hokejové lize je na jeho památku jedna z divizí pojmenována Tarasovova.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- členem Hokejové síně slávy v Torontu (1974)
- členem Síně slávy IIHF (1997)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anatoli Tarasov na anglické Wikipedii.
- ↑ Anatoly Tarasov [online]. Encyclopædia Britannica, 2010 [cit. 2010-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Russians regroup on other side of the red line. ESPN.com [online]. 2002-02-14 [cit. 2010-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tarasov Anatolij Vladimirovič [online]. Zvjozdy russkogo chokkeja - Hockeystars.ru, [2007-2009] [cit. 2010-09-19]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anatolij Vladimirovič Tarasov na Wikimedia Commons 
Osoba Anatolij Tarasov ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anatolij Tarasov
- Ruští hokejoví trenéři
- Narození v roce 1918
- Úmrtí v roce 1995
- Mistři světa v ledním hokeji
- Členové hokejové síně slávy
- Pohřbení na Vagaňkovském hřbitově
- Nositelé Řádu rudé hvězdy (SSSR)
- Narození 10. prosince
- Úmrtí 23. června
- Narození v Moskvě
- Členové Síně slávy IIHF
- Nositelé Medaile Veterán ozbrojených sil SSSR