Cikáni
Cikáni (též zastaraleji cigáni[1]) jsou český výraz (exoetnonymum) pro příslušníky romského nebo sintského etnika.[zdroj?] Antropologická skupina se označuje slovem cikáni s malým „c“, cikánský národ slovem Cikáni s velkým „C“. V přeneseném významu jsou výrazem cikáni označováni lidé naplňující svými vzhledovými nebo povahovými vlastnostmi stereotypní, často negativní představu Cikánů, například je-li někdo opálený a snědý, tulák a dobrodruh, lhář, podvodník či zloděj.[2]
Od Mezinárodního romského sjezdu v roce 1971 se objevuje požadavek Romů, aby nebyli označováni jako Cikáni, ale jako Romové, sdružení Sintů naopak proti tomuto požadavku protestovalo.
Etymologie
České slovo cikán (jako označení antropologické skupiny psáno tradičně s malým písmenem, nově[zdroj?!] se častěji používá jako označení národa, tedy s velkým písmenem – Cikán[3]) má stejně jako výrazy v řadě dalších jazyků prapůvod v řeckém Atsinganoi (Atzinganoi), kterým toto etnikum nazývali v byzantské říši.[4] Toto pojmenování se datuje do roku 1100. Zmínka se zachovala v klášteře Na poloostrově Athos. [5] Výraz zřejmě souvisí se záměnou Romů se sektou athinganů (athinganoi) (v 8. století ve Frýgii),[6][7] jejíž příslušníci se později přistěhovali mj. na Balkán.[8]
Ostatní jazyky
Pojem cikán je velice podobný v mnoha evropských jazycích:
- cigán slovensky
- Zigeuner německy
- zingaro italsky
- cigano portugalsky
- Tsigane francouzsky
- Циганин (ciganin) bulharsky
- τσιγγάνος (tsiganos) řecky
- cygan polsky
- ţigan rumunsky
- цыган (cygan) rusky
- циган (cyhan) ukrajinsky
- циган (cigan) srbsky
- zigenare švédsky
- sigøyner norsky
- cigány maďarsky
- çingene turecky
- čigāns lotyšsky
- čigonas litevsky
Další označení jsou odvozena od domnělé země jejich původu: Podle Egypta v řečtině (alternativní název γύφτος), angličtině (gypsy), španělštině (gitano), vypůjčené do francouzštiny (Gitan) pro skupiny přicházející ze Španělska. Další zemí jsou Čechy (la Bohème) a od ní odvozený třetí francouzský výraz (bohémien).[9]
Historické užití
Zřejmě nejstarší dochovaný český záznam tohoto slova pochází z roku 1416, ačkoliv nelze vyloučit (a fakt, že soudobý kronikář necítil potřebu význam slova vysvětlit, to potvrzuje), že se používalo dlouho předtím:
| „ | Toho roku se po české zemi toulali cikáni a okrádali lidi.[10] | “ |
Slovník česko-cikánský a cikánsko-český vydal již v roce 1889 kněz Josef Ješina.[11]
Slova Cikán, Cikánka, cikánský apod. byla běžně užívána v české literatuře 19. a 20. století (např. Karel Hynek Mácha: Cikáni,[12] Bohumil Hrabal: povídka Romance[13] apod.)
Výraz Romové apod. se začíná v češtině objevovat v 70. letech 20. století buď samostatně (např. Milena Hübschmannová: Romské pohádky, 1973)[14] nebo ve spojení Cikáni–Romové (např. Vlastislav Häufler: Národnostní poměry České socialistické republiky, 1976).[15] Ve výjimečné souvislosti užil už ve 40. letech 20. století slovo rómové Eduard Bass v Lidech z maringotek:
| „ | ...v lesích za Pelhřimovem jsem narazil na cikánský tábor. Byli to čáčovní rómové, jako hodní cikáni, samí butlengři, kotláři. | “ |
| — Eduard Bass:Lidé z maringotek (1942)[16] | ||
Významy, použití dnes
V roce 1971 proběhl historicky první Mezinárodní romský sjezd (World Romani Congress), kde se Romové ze 14 zemí (včetně ČSSR) dohodli na používání slova Romové.[17] Od té doby se datuje romský požadavek, aby byl tento název majoritou respektován.[18]
I toto řešení je však zčásti nejednotné. Kritizována je hlavně skutečnost, že pojem Romové, pokud je užíván souhrnně, nerespektuje existenci jiných skupin cikánského národa. V Německu svaz Sinti Allianz Deutschland (jeden ze dvou německých cikánských svazů) podporuje názor, že název Romové je ve skutečnosti diskriminační, zatímco označení Cikán považuje za neutrální a za správné, protože zahrnuje všechny cikánské národnostní skupiny.[19] Na webových stránkách Aliance se mj. píše: „Zasazujeme se o to, aby ústřední památník evropským Cikánům, kteří byli pronásledováni nacionálně socialistickým režimem, byl zbudován pro všechny Cikány a ne jen pro Romy a Sinty.“[20]
Sebepojmenování romských skupin
Ačkoliv ne všechny skupiny Romů označují sami sebe „Rom“, ke společnému původu se hlásí všichni, hlavně jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).[21]
K jiným používaným endonymům patří:
- Sintové, žijící převážně v Německu.[22][23] Sintové o sobě nemluví jako o Romech, ale svůj jazyk označují „romanes“ („mluvit romsky“).[23]
- Manušové, zastoupeni převážně ve Francii.[22][24] Manušové jsou podskupinou Sintů[24]. Výraz „manuš“ znamená v sanskrtu, novoindických jazycích a romštině „člověk“, „manuša“ znamená „lidé“.[25][26]
- Calé (či Kale), žijící ve Španělsku a Portugalsku[22][27] Kale znamená v romštině „černý“.[27] Pro svůj jazyk používají slovo „kale“ a jedná se o pararomštinu.[28]
- Kalé, žijící ve Finsku.[22][29]; stejné endonymum se španělskými Calé pravděpodobně vzniklo náhodně.[30]
- Kalé, žijící ve Walesu, původem ze Španělska[31]
- Romanichalové (čteno „Romaničelové“), žijící převážně ve Spojeném království.[32]
Výše uvedené skupiny se dělí do ještě menších podskupin a rodů; například Olašští Romové představují asi 10 % romské populace v České republice a nadále se dělí na Lováry (původně konští handlíři) a Kalderaše (původně výrobci kotlů).[33]
Všechny uvedené skupiny si ale v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové.[34]
Ostatní kočovné skupiny
Národní skupina Jeniše, často mylně zařazovaná do skupiny Romů, má s cikánským obyvatelstvem mnoho společných historických a sociologických stránek, jedná se však o samostatnou národní skupinu - která je ovšem jako taková úředně uznána jen ve Švýcarsku.[35]
Jako „cikáni“ bývají označováni také irští Pavee, ačkoliv jde o etnické Iry.
Odkazy
Reference
- ↑ https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=cig%C3%A1n
- ↑ cikán, Slovník spisovné češtiny, Ústav pro jazyk český v.v.i., 2011
- ↑ Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená : Jména, v nichž lze psát velké i malé počáteční písmeno, Internetová jazyková příručka, Ústav pro jazyk český
- ↑ Václav Machek: Etymologický slovník jazyka českého, Academia: Praha 1971
- ↑ ENCYKLOPEDICKÝ ÚSTAV SLOVENSKEJ AKADÁMIE VIED. Encyklopédia Slovenska. Bratislava: VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADEMIE VIED, 1977. 624 s. Kapitola 1 A-D, s. 320–322. (slovenština)
- ↑ Alinčová, Milena et. al. Původ názvů Rom-Cikán. Interkulturní vzdělávání - příručka nejen pro středoškolské pedagogy. Člověk v tísni. S. 194. Dostupné online [cit. 8 September 2013].
- ↑ HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 11. Podle některých badatelů bylo slovo Athinganoi označením pro příslušníky cizí heretické sekty, která se v oblasti Malé Asie věnovala věštění a černé magii. Romové měli být s touto sektou omylem ztotožněni, neboť se stejně jako oni věnovali magii, vzhledem se výrazně odlišovali od místního obyvatelstva, a navíc přicházeli ze stejné oblasti. Pobytem na maloasijském území mohli Romové převzít některé prvky místní kultury a zvyklosti, které byly typické i pro sektu Athinganů. Je však také možné, jak míní někteří byzantologové, že termínem Athinganoi byli od počátku nazýváni právě Romové.. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-03-2005.
- ↑ HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-03-2005.
- ↑ Le Nouveau Petit Robert. Dictionnaires Le Robert, Paříž 2000. 2841 s. ISBN 2-85036-668-4 [heslo bohémien]
- ↑ * Ze starých letopisů českých. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980. Kapitola 1416, odst. 59, s. 50.
- ↑ JEŠINA, Josef. Slovník česko-cikánský a cikánsko-český jakož i cikánsko-české pohádky. Kutná Hora: Karel Šolc, 1889. Dostupné online.
- ↑ MÁCHA, Karel Hynek. Spisy, Díl II.. [s.l.]: I. L. Kober, 1862. Dostupné online. Kapitola Cikáni, s. 3–198.
- ↑ HRABAL, Bohumil. Pábení (dostupné online v NK ČR). Praha: Pražská imaginace, 1993. Dostupné online. Kapitola Romance, s. 335–351.
- ↑ HÜBSCHMANNOVÁ, Marie. Romské pohádky (dostupné online v NK ČR). Praha: Odeon, 1973. Dostupné online.
- ↑ HÄUFLER, Vlastislav. Národnostní poměry České socialistické republiky (dostupné online v NK ČR). Praha: Academia, 1976. Dostupné online. Kapitola Cikáni-Romové v ČSR, s. 17.
- ↑ BASS, Eduard. Lidé z maringotek. [s.l.]: [s.n.], 1942. Dostupné online. Kapitola Příběh vysloužilého voltižéra, s. 167.
- ↑ GUY, Will. Romani identity and post-Communist policy. Between Past and Future: The Roma of Central and Eastern Europe. Hertfordshire: Univ of Hertfordshire Press, 2001, s. 19. Dostupné online [cit. 8 September 2013].
- ↑ PAPE, Iveta. Jak pracovat s romskými žáky - Příručka pro učitele a asistenty pedagogů. [s.l.]: Slovo 21, 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. S. 46. Archivovaná kopie. www.internetovekluby.cz [online]. [cit. 2013-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Viz např. Originalbrief der Sinti Allianz Deutschland an den Schweriner Landtag (Dopis Sinti Aliance zemskému parlamentu ve Schwerinu, červenec 2010), online: zigeunerinfo.de/sintiweb Archivováno 10. 6. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ Sinti Allianz Deutschland, Über uns, online: deutschezigeuner.blogspot.de
- ↑ HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Ačkoliv dnes existují v různých zemích světa Romové, kteří pro své společenství užívají autonym jiných (Sinti, Kale, Manuš, atd.), ke společnému původu a k základní identitě s Romy se hlásí všichni a to zejména, jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).. Dostupné online.
- ↑ a b c d JUROVÁ, Anna. From Leaving The Homeland to the First Assimilation Measures. Redakce Vaščka Michal. ČAČIPEN PAL O ROMA - A Global Report on Roma in Slovakia. Slovak Republic: Institute for Public Affairs, 2003, s. 17. Dostupné online [cit. September 7, 2013].
- ↑ a b HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Autonymum Sinti pl. (Sinto sg.m., Sintica sg.f.) užívají příslušníci významného romského společenství, jehož převážný počet žije v Německu. Odtud také jedno z exonymních označení Sintů: „němečtí Cikáni/Romové“. Ačkoliv Sintové o sobě nemluví jako o Romech, mají pro svůj jazyk adverbiální výraz romanes (/mluvit/ romsky).. Dostupné online.
- ↑ a b HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Podskupinou Sintů jsou Manušové. Žijí převážně ve Francii.. Dostupné online.
- ↑ HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Etymologie jména Manuš je indická, výraz manuš znamená člověk (v sanskrtu, v novoindických jazycích i v romštině).. Dostupné online.
- ↑ JUROVÁ, Anna. From Leaving The Homeland to the First Assimilation Measures. Redakce Vaščka Michal. ČAČIPEN PAL O ROMA - A Global Report on Roma in Slovakia. Slovak Republic: Institute for Public Affairs, 2003, s. 17. Dostupné online [cit. September 7, 2013].
- ↑ a b HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Jménem Cale (čti Kale) sami sebe označují Romové ve Španělsku. (...) tento výraz s významem "černý" (...). Dostupné online.
- ↑ HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Pro svůj jazyk užívají španělští Cale rovněž výraz cale. Jazyk cale je "pararomština", tj. romský etnolekt španělštiny - španělština obsahující romská slova a některá další specifika romštiny.. Dostupné online.
- ↑ HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Kale je autonymní označení užívané i Romy ve Finsku. Dostupné online.
- ↑ HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Španělští a finští Cale/Kale spolu nemají pravděpodobně nic společného a stejné autonymum vzniklo náhodně.. Dostupné online.
- ↑ The Legend of the Romani Cymreig / Welsh Romani [online]. ValleyStream Media, 1980-2010. The Kale, who became the Welsh Gypsies, probably came from Spain, through France and landed in Cornwall, eventually making their way to Wales.. Dostupné online.
- ↑ HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Romové v Anglii užívají autonyma Romanichels.. Dostupné online.
- ↑ HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 63. Výraznou komunitu tvoří Romové olašští s asi 10 %, kteří se dále dělí na další skupiny, podskupiny a množství rodů. Zatímco jinde v Evropě najdeme rozličné olašské skupiny, v českých zemích se v minulosti zpravidla objevovaly pouze dvě: Lovárové – koňští handlíři a Kalderaši – výrobci kotlů; v současné době žijí u nás většinou jen potomci někdejších Lovárů. I v rámci této komunity však dosud existuje jistá hierarchie podskupin a rodů.. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-03-2005.
- ↑ HÜBSHMANOVÁ, Milena. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. I když ze slova samého vyplývá jeho význam, přece zde chceme znovu zdůraznit jeden důležitý fakt, který byl implicitně zmíněn už výše: všichni Romové si v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové (dokonce i ti, kteří se jinak od ostatních Romů distancují autonymem Sinti, Cale, Manuš, atd.. Dostupné online.
- ↑ Anerkennung als nationale Minderheit, BAK - Bundesamt für Kultur, online: www.bak.admin.ch Archivováno 2. 12. 2014 na Wayback Machine.
Literatura
- WERNER, Cohn. Cikáni. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. 61 s. ISBN 978-80-7419-008-7.
- WINTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst : Život veřejný v 15. a 16. věku : mezi roky 1420-1620. Praha: Matice česká, 1892. Dostupné online. Kapitola O chudině a tuláctvu - cikáni, s. 132–134.
Související články
- Romové
- Gadžové – romské exonymum pro neromy
- Anticikanismus
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Cikáni v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Téma Cikáni ve Wikicitátech- Noviny Romano Hangos vydávané Společenstvím Romů na Moravě
- Roma rising - Romské obrození
- Romea.cz – Romský informační servis
- K původu názvu (8 stran, formát PDF)
- Romové v České republice
- Romové na Slovensku
- Počet Romů v jednotlivých zemích
