Tereziánský ústav šlechtičen
| Rožmberský palác / Ústav šlechtičen | |
|---|---|
 Rožmberský palác / Ústav šlechtičen z královské zahrady Na Valech (vpředu vlevo Plečnikovo Bellevue) | |
| Účel stavby | |
původně sídlo Rožmberků, později ústav pro mladé šlechtičny | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance, baroko, klasicimus |
| Architekt | Ulrico Aostalli de Sala |
| Výstavba | po roce 1541 |
| Přestavba | 1755 |
| Stavebník | Rožmberkové |
| Další majitelé | Rožmberkové Švamberkové páni z Rožmitálu Habsburkové |
| Současný majitel | Český stát |
| Poloha | |
| Adresa | Jiřská 2/3 Praha 1, Hradčany 119 00 Praha 012,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′27″ s. š., 14°24′11″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ústav šlechtičen (Tereziánský ústav šlechtičen), někdejší renesanční Rožmberský palác, je rozlehlá barokně-klasicistní palácová stavba v areálu Pražského hradu, mezi ulicí Jiřská a zahradou Na Valech.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Již od středověku je zde doložena původní nesouvislá jednotlivá zástavba. V roce 1513 část tohoto pozemku získali Rožmberkové. Rozvoji této části Pražského hradu napomohl požár, který v roce 1541 poničil zdejší budovy. Rožmberkové zde na místě starého dvora, který vyhořel, nechali postavit jednopatrový čtyřkřídlý arkádový palác s vchodovou branou, situovanou směrem do Jiřské ulice. Stavbu zahájil v roce 1545 ještě pro Petra z Rožmberka italský stavitel Hans Vlach (skutečným jménem pravděpodobně Giovanni Fontano di Brusata).[1] Tento palác je ve svých základních konstrukcích zachován.
V roce 1573 odkoupil Vilém z Rožmberka i dva sousední domy pánů ze Švamberka a z Rožmitálu. Částečně byly zbořeny, některé části byly připojeny k Rožmberskému paláci, který byl doplněn i o zahradu s ochozem a arkádami. Tuto přestavbu provedl v letech 1573–1574 stavitel Ulrico Aostalli.
V roce 1600 za Petra Voka z Rožmberka palác přešel do majetku císaře Rudolfa II., který k němu připojil dřevěnou chodbou na pilířích Ludvíkovo křídlo Pražského hradu. Následovala další přestavba z 20. let 18. století (palác byl zvýšen o 2. patro a uvnitř předělen příčkami; stavitelem byl Tomáš Haffenecker) a v padesátých letech téhož století ji pak následovala radikální přestavba pro účely Ústavu šlechtičen, kterou provedl Anselmo Lurago podle projektu Nicola Paccasiho.[2] Byla ukončena až v roce 1756, ačkoliv samotný ústav byl slavnostně otevřen již v roce 1755. První představenou ústavu se stala arcivévodkyně Marie Anna, dcera císařovny Marie Terezie. Palác sloužil jako výchovný ústav pro mladé šlechtičny (ve věku nad 24 let, v případě sirotků nad 18 let). Pro obydlí šlechtičen bylo určeno 1. a 2. patro, ostatní prostory zaujímaly apartmá abatyše, kaple, společenské místnosti a zázemí ústavu. Další adaptace budovy proběhla ještě v letech 1787–1788 pod vedením Františka Leonarda Hergeta.[3]
Vlastní ústav fakticky ale zanikl až po vzniku samostatné Československé republiky v květnu 1919 a poté tuto budovu užívalo československé Ministerstvo vnitra; budova byla přizpůsobena jeho potřebám (např. na nádvoří byly garáže a benzínová pumpa).
Koncem 90. let a na počátku 21. století zde probíhala velmi nákladná a rozsáhlá rekonstrukce budovy do původní podoby, zjištěné stavebně historickým průzkumem. Rekonstrukce byla ukončena v roce 2007, od dubna 2010 je tato část Pražského hradu částečně přístupná i pro veřejnost (lze vidět např. kapli Nejsvětější Trojice a Neposkvrněného početí Panny Marie nebo renesanční Rožmberský sál); některé prostory využívá Správa Pražského hradu a Hradní policie, jsou zde i pracoviště Archeologického ústavu AV ČR a Archivu Kanceláře prezidenta republiky.[4][5]
Popis budovy
[editovat | editovat zdroj]Stavba je protáhlý, nepravidelně obdélný dvojtrakt se třemi za sebou seřazenými nádvořími, sahající od náměstí U Svatého Jiří až k Lobkovickému paláci u východní hradní brány. Severní strana leží v délce asi 160 m podél klesající Jiřské ulice, jižní průčelí se zdvíhá nad zahradou na Valech. Na východní straně navazuje na budovu Lobkovický palác, na západě kostel Všech svatých; na severozápadním nároží je vedle kostela boční vchod se sloupovým portikem v podobě otevřeného kruhového pavilonu, v jehož vlysu je nápis připomínající dokončení přestavby v roce 1755. Latinský text nápisu je: MARIA THERESIA PIA FELIX AVGVSTA. POST TRANQVILLITATEM DOMI FORISQVE ASSERTAM SACRAS HAS ÆDES AD MAIOREM DEI GLORIAM DIVINI CVLTVS INCREMENTVM ET NOBILITATIS SOLATIVM FIERI FECIT ET REGALI SVMPTV DOTAVIT. A[NNO]. O[RBIS]. R[EDEMPTORIS]. MDCCLV., jeho volný český překlad zní: Marie Terezie, zbožná šťastná císařovna, po dosažení míru doma i v cizině, tuto budovu věnovanou větší slávě Boží a pro šlechty útěchu nechala vybudovat v roce Vykupitele světa 1755.
Achitektonicky výraznější a v panoramatu Pražského hradu dobře viditelná světle zelená fasáda jižního průčelí je symetrická, uprostřed s náznakem třináctiosého rizalitu s trojúhelným tympanonem. Je členěna celkem sedmi předsazenými pětibokými rizality, zakončenými v úrovni druhého podlaží terasami. Při rekonstrukci byla snesením pultové střechy přiléhající ke kostelu Všech Svatých nově vytvořena vyhlídková terasa.[4]
Na západní straně přiléhá ze zahrady k jižnímu průčelí paláce sloupová síň nazývaná Bellevue, postavená v letech 1924–1925 podle Plečnikova návrhu.[2]
Kaple Nejsvětější Trojice a Neposkvrněného početí Panny Marie
[editovat | editovat zdroj]Uvnitř se nachází zbytek bývalé palácové kaple, která zaujímá všechna 3 podlaží a byla před rekonstrukcí skryta pod přestavbami z 20. století (část přízemí zabírala trafostanice, v prvním patře byla tělocvična). V kapli je nástěnná malba s motivem Nejsvětější Trojice od Petra Molitora z poloviny 18. století.
Představené ústavu
[editovat | editovat zdroj]Všechny představené ústavu byly arcivévodkyněmi Habsbursko-lotrinského rodu, ať už z hlavní, uherské, těšínské nebo toskánské větve rodu. Důvod, proč se mezi abatyšemi objevovaly výlučně arcivévodkyně, spočíval ve snaze vládnoucího arcidomu finančně i prestižně zabezpečit početné ženské potomstvo: ne všechny mladé arcivévodkyně se provdaly. S titulem a úřadem abatyše se pojila vysoká roční renta (20 000 zl.), a proto hodnost představené Tereziánského ústavu nikdy nepřešla na jiný rod. V historii ústavu se vyskytla dvě delší období sedisvakance, kdy ústav za neexistující (nejmenovanou) abatyši spravovala čtyřčlenná rada starších sester. Šlo o léta 1809–1836 a 1852–1876. Neobsazené bylo místo abatyše také v letech 1755–1766, kdy byl ústav již formálně zřízen, ale ještě nefungoval. Také v průběhu dalších let se vyskytla kratší, někdy několikaletá období, kdy ústav šlechtičen neměl svoji představenou.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ANTOŠOVÁ, Gabriela. Giovanni de Statia – italský stavitel v Plzni. Plzeň: Fakulta filozofická Západočeské univerzity, 2013. 47 s. Dostupné online. S. 30–31. Bakalářská práce.
- ↑ a b POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 105, 117.
- ↑ Pražský hrad - Rožmberský palác – Ústav šlechtičen. Prague.eu [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-09.
- ↑ a b Archiweb - Rekonstrukce bývalého Ústavu šlechtičen. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online.
- ↑ Obnova areálu Pražského hradu [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-28.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 397 s. S. 22–24, 84–85, 92.
- STAŇKOVÁ, Jaroslava; ŠTURSA, Jiří; VODĚRA, Svatopluk. Pražská architektura. Významné stavby jedenácti století. 1. vyd. Praha: [s.n.], 1991. 355 s. Dostupné online. ISBN 80-900209-6-8. S. 93.
- KAŠIČKA, František. Ze starší historie Ústavu šlechtičen na Pražském hradě. Archaeologica Historica. 1997, roč. 22, s. 129–144. Dostupné online.
- KRČÁLOVÁ, Jarmila. Palác pánů z Rožmberka. Umění, roč. 18, 1970, č. 5, s. 469-485, obr.
- ŽÁKOVÁ, Michaela. Tereziánský ústav šlechtičen na Pražském hradě. Praha, 2019. 438 s. Disertační práce. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. Ústav světových dějin. Vedoucí práce Jan Županič. Dostupné online.
- ŽÁKOVÁ, Michaela. The Theresian Foundation for Noblewomen at Prague Castle: the Institution, its Female Members and Aristocratic Philanthropy. In: BRŇOVJÁK, Jiří; ŽUPANIČ, Jan. Changes of the Noble Society: Aristocracy and New Nobility in the Habsburg Monarchy and Central Europe from the 16th to the 20th Century. Praha, Ostrava: Ostravská univerzita, 2019. ISBN 978-80-7599-067-9. S. 189–200. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tereziánský ústav šlechtičen na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Tereziánský ústav šlechtičen
- Ústav šlechtičen na Hrady.cz
- Ústav šlechtičen a Rožmberský palác na webu provozovaném PIS
- ČT24: Ústav šlechtičen v obnovené kráse (8. 1. 2008)
