Příhradový most v Manětíně
| Most v Manětíně | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Kontinent | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Plzeňský |
| Okres | Plzeň-sever |
| Město | Manětín |
| Doprava | silniční |
| Řeka | Manětínský potok |
| Projektant | Karel Třebický |
| Souřadnice | 49°59′31,89″ s. š., 13°14′32,6″ v. d. |
| Parametry | |
| Délka | 28,40 m |
| Mapa | |
 | |
| Další data | |
| Kód památky | 105376 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky staré mosty v Manětíně) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Most v Manětíně, určený původně pro silniční dopravu, překonává Manětínský potok na východním okraji města Manětín v okrese Plzeň-sever. Most je společně se souborem jednačtyřiceti pískovcových patníků a spolu s mostkem přes náhon k Vuršovu mlýnu chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Původní most z roku 1835 byl dřevěný na dvou pilířích a třech dubových kozách.
Nový příhradový železný most vyprojektoval Karel Třebický. Ocelovou konstrukci vyrobila v roce 1885 Pražská akciová strojírna. Stavba, kterou provedl ing. Alois Hájek z Písku, byla zahájena 8. června 1885 a dokončena 30. září 1885.[2][3] Most až do roku 1930, kdy byl pro dnešní silnici II/201 v blízkosti postaven železobetonový most, sloužil silniční dopravě.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Most o jednom poli s rozpětím 28 m je přímý, tvořen ocelovými příhradovými nosníky se střední mostovkou. Hlavní nosný příhradový nosník má délku 28,40 m a výšku 2,4 m. Mostovka je provedena z dřevěných fošen. Most je usazen na kamenných opěrách, které mají líce provedené z pískovcových kvádrů.[3][4][5]
Přidružené objekty
[editovat | editovat zdroj]Společně je památkově chráněn též kamenný obloukový mostek přes náhon na severním předmostí příhradového mostu, tvořeném sypaným tělesem silnice, které dosahuje nejvyšší výšky cca 2,5 m právě nad náhonem. Půlkruhové zaklenutí propustku z pravidelně opracovaných pískovcových kvádrů a klenáků má délku cca 11 metrů a šířku cca 2 metry. Výšku nelze zjistit pro značné zanesení náhonu.
Pod památkovou ochranu spadá též soubor pískovcových patníků čtvercového průřezu 0,3 x 0,3 m a výšky cca 1,2 m. Celkem se dochovalo 41 patníků, z toho 36 na severním a 5 na jižním předmostí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-08-10]. Identifikátor záznamu 1615179835 : Silniční most s kamenným mostkem přes náhon a 41 kamenných patníků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Silniční most v Manětíně. PamátkoPin.cz - informační portál s mapou kulturních památek Plzeňského kraje [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Manětín. www.mosty-tunely.cz [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Silniční most s kamenným mostkem přes náhon a 41 kamenných patníků - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Rozhodnutí o prohlášení. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online.
- ↑ m.kolovsky, Rudolf (Rudolf Šimek), Helena Špůrová, Radomír Roup, doxa (Jan Škoda). Vuršův, Buršúv mlýn [online]. http://vodnimlyny.cz/ [cit. 2020-08-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu příhradový most v Manětíně na Wikimedia Commons
