Ota III.
| Ota III. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 980 Klever Reichswald |
| Úmrtí | 24. ledna 1002 (ve věku 21–22 let) nebo 23. ledna 1002 (ve věku 21–22 let) Civita Castellana |
| Příčina úmrtí | malárie |
| Místo pohřbení | Katedrála Panny Marie v Cáchách (50°46′29″ s. š., 6°5′3″ v. d.) |
| Povolání | vládce, císař a spisovatel |
| Nábož. vyznání | křesťanství |
| Rodiče | Ota II.[1] a Theofano |
| Rod | Otoni |
| Příbuzní | Matylda Saská, Žofie Saská a Adéla Saská (sourozenci) |
| Funkce | císař Svaté říše římské (996–1002) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ota III. (červenec 980, Kessel – 23. leden 1002, Paterno, Itálie) byl římský král (od roku 983) a císař (od roku 996) římské říše z dynastie saských Liudolfingů. Fakticky vládl od roku 995. Jeho otcem byl římský císař Ota II., matkou byzantská princezna Theofano. Krátce před jeho předčasnou smrtí byl dojednán jeho sňatek s byzantskou princeznou, neteří císaře Basileia II., který se však již nestačil uskutečnit.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Když jeho otec náhle zemřel v Římě na malárii, byly Otovi pouhé tři roky. Do roku 991 vládla za něho jeho matka, byzantská princezna Theofana. S pomocí mohučského arcibiskupa Willigise ustála nápor bavorského vévody Jindřicha Svárlivého a stabilizovat poměry v říši. Po její smrti v roce 991 se ujala regentské vlády Otova babička Adelheida, manželka Oty I. Vládla do roku 994, kdy se vlády ujal tehdy čtrnáctiletý Ota. Přestože Ota III. vládl samostatně jen devět let, dovedl obnovu římské říše k vrcholu. K realizaci plánů dalšího vývoje říše se spojil s nejvýznamnějšími duchovními vůdci své doby, včetně remešského arcibiskupa Gerberta z Aurillacu a druhého pražského biskupa Vojtěcha. Gerbert jako pozdější papež Silvestr II. byl jedním z největších učenců své doby a byl znám jako znalec magie. Stal se osobním rádcem Oty III.
Tažení do Itálie
[editovat | editovat zdroj]Zjara roku 994 vytáhl Ota poprvé do Itálie, aby na papežský trůn dosadil svého bratrance jako Řehoře V., který jej ihned korunoval jako císaře. Krátce po odjezdu Oty z Říma ovšem místní aristokracie Řehoře vyhnala a na papežský trůn dosadila jako Jana XVI. Jana Philogathose, jednoho z Otových učitelů. Roku 998 se císař Ota III. do Říma vrátil, aby jednal pořádek. Pro podporu své teze o nadřazenosti moci císařské nad mocí papežskou neváhal označit jako falzifikát tzv. Konstantinovu donaci. Toto tvrzení bylo prokázáno po necelých pětistech letech.
Renovatio Imperii
[editovat | editovat zdroj]Renovatio Imperii byl Otův program, jehož cílem bylo navázat nejen na karolinské ale i na římské tradice. Chtěl povznést Řím na centrum univerzálního křesťanského království, na kterém by se podílely i ostatní křesťanské národy. Svůj plán začal uskutečňovat v roce 998 symbolickou cestou po Evropě. V Hnězdně navštívil hrob biskupa Vojtěcha, svého přítele a zřídil zde hnězdenské arcibiskupství. Poté zamířil do Cách, kde nalezl a znovu pohřbil ostatky Karla Velikého. Odtud se znovu vrátil do Říma.
Římská katastrofa
[editovat | editovat zdroj]V Římě zatím sílila nespokojenost s Otovou vládou. Na jaře roku 1001 došlo v k povstání. Císař Ota III. byl nucen odejít do Ravenny, odkud hodlal řídit přípravy na nové tažení do Říma. V lednu roku 1002 v necelých dvaadvaceti letech císař Ota III. umírá. Německá knížata zvolila jako krále Jindřicha II., bavorského vévodu. Rok poté umírá i papež Silvestr II. a z Otova na plánu na Renovatio Imperii zbyly jen trosky.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ JŮZLOVÁ, Jana; DIESTLER, Radek. Velcí panovníci Evropy. Příprava vydání Karel Urbánek; redakce Jana Jůzlová,Martina Adlová. Praha: Euromedia Group, k.s., 2008. (Universum). ISBN 978-80-242-2308-7.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ALTHOFF, Gerd. Otton III. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1996. 243 s. ISBN 3-534-11274-1. (německy)
- BROOKE, Christopher. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha: Vyšehrad, 2006. 480 s. ISBN 80-7021-831-2.
- COLLINS, Roger. Evropa raného středověku 300-1000. Praha: Vyšehrad, 2005. 480 s. ISBN 80-7021-660-3.
- DVORNÍK, František. Zrod střední a východní Evropy. Mezi Byzancí a Římem. Praha: Prostor, 1999. 528 s. ISBN 80-7260-005-2.
- KELLER, Hagen. Otoni. Jindřich I. Ptáčník, Ota I., II., III., Jindřich II. Praha: Vyšehrad, 2004. 119 s. ISBN 80-7021-733-2.
- Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. 342 s. ISBN 978-80-257-0088-4.
- RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6.
- SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München: Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy)
- SCHNITH, Karl Rudolf, a kol. Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln: Verlag Styria, 1990. 388 s. ISBN 3-222-11973-2. (německy)
- STRZELCZYK, Jerzy. Otton III. Wrocław: Ossolineum, 2009. 260 s. ISBN 978-83-04-04536-1. (polsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ota III. na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Ota II. |
.svg){kind=small}
|
Císař Svaté říše římské 983/996–1002 |
|
Nástupce: Jindřich II. |
