Plán XVII

Plán XVII je označení francouzského válečného plánu vypracovaného před první světovou válkou pro případ konfliktu s Německem. Francouzské velení počítalo s válkou Německa na dvou frontách a předpokládalo počáteční německý útok v oblasti Lotrinska. Odpovědí na něj měl být francouzský nápor na pravém křídle fronty, kde bylo cílem plánované francouzské ofenzivy obsadit města Colmar a Mylhúzy v Alsasku. Po obsazení západního břehu Rýna a upevnění pozic v Alsasku plánovali Francouzi zahájení druhého útoku v Lotrinsku. Po očekávaném úspěchu plánovalo francouzské velení postup podél Rýny na sever až ke Koblenzi. Levé francouzské křídlo u Verdunu měly mezitím krýt tři armády, jejichž úkolem bylo zareagovat na možný německý postup skrze Lucembursko, Ardeny či belgické území.^[1]

Od porážky ve válce s Pruskem a sjednocení Německa připravovalo francouzské velení plány pro případ nové války s posíleným Německým císařstvím. Francouzská armáda se však potýkala s faktem, že Francie se nemohla rovnat rychle rostoucí populaci sjednoceného Německa. Císařství navíc bylo schopné účinně doplňovat vojenské síly s pomocí záloh. Francouzské vojenské plány XIV, XV, i XVI z let 1898, 1903 a 1907 proto počítaly především s obranou společné hranice. V roce 1911 navrhl nový náčelník francouzského generálního štábu, Victor Michel včlenit dostupné zálohy do jednotek v aktivní službě a rozvinout obranu po celé délce východní hranice od Švýcarska až po Severní moře. Počítal dokonce s preventivním postupem na belgické území.^[2] Po Michelově propuštění se novým vrchním velitelem stal generál Joseph Joffre. V dubnu 1913 pak byl schválen nově vypracovaný Plán XVII, který počítal s ofenzívní operací na společné francouzsko-německé hranici.^[3] Argumentem pro útočnou strategii a vyprovokování velké bitvy na západní frontě hned v úvodu střetnutí byly francouzské obavy z liknavého postoje Ruského impéria.^[4]

Francouzské velení postupovalo dle Plánu XVII na počátku první světové války, kdy podniklo výpad na německé území. Francouzský postup však nahrával německému plánu, který počítal s obchvatem francouzských pozic skrze území neutrální Belgie. Francouzi byli poraženi v bitvě o Ardeny, u Mylhúz a u Charleroi. Rychlý německý postup pak donutil Dohodu na západní frontě ustoupit až do blízkosti Paříže, kde teprve se Němce podařilo zastavit v bitvě na řece Marně.

Odkazy

Reference

↑ WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. S. 29.
↑ KEEGAN, John. První světová válka. Praha ; Plzeň: Beta-Dobrovský ; Ševčík, 2002. 383 s. ISBN 80-7306-062-0. S. 39. [Dále jen: Keegan (2003)].
↑ Keegan (2003). Str. 39.
↑ Keegan (2003). Str. 40–41.

Literatura

ALLAN, Tony; DREYKORN, Monika. První světová válka : 1914-1919. Praha: Reader's Digest Výběr, 2012. 192 s. ISBN 978-80-7406-229-2.
KEEGAN, John. První světová válka. Praha ; Plzeň: Beta-Dobrovský ; Ševčík, 2002. 383 s. ISBN 80-7306-062-0.
WESTWELL, Ian. První světová válka den po dni. Praha: Columbus, 2004. 192 s. ISBN 80-7249-194-6.
WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5.

Související články

Schlieffenův plán

[1] WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. S. 29.

[2] KEEGAN, John. První světová válka. Praha ; Plzeň: Beta-Dobrovský ; Ševčík, 2002. 383 s. ISBN 80-7306-062-0. S. 39. [Dále jen: Keegan (2003)].

[Keegan_(2003),_39.-3] Keegan (2003). Str. 39.

[Keegan_(2003),_40–41.-4] Keegan (2003). Str. 40–41.

[1]

[2]

[3]

[4]