Řeč

Řeč je artikulovaný, nejčastěji zvukový projev člověka sloužící především ke vzájemnému dorozumívání. Každá řeč je článkovaná, tj. se skládá z prvků, ze slov, která tvoří slovní zásobu (lexikální systém); jejich skládání se řídí pravidly jazyka (gramatika). Slova se skládají z hlásek, jež tvoří jeho fonémický systém. Slova nejsou pouhé signály, které by svůj význam odvozovaly ze situace, nýbrž jsou to symboly s kulturně daným významem, který slovo nese v nejrůznějších situacích. Ani spojování slov není libovolné, nýbrž vždy se řídí syntaxí daného jazyka.

Jazyk a řeč

Moderní lingvistika rozlišuje jazyk jako systém (podle Noama Chomského jazykovou kompetenci) a řeč nebo řečové akty jako aktuální použití této kompetence. Jazyků je mnoho, ve všech však lze rozeznat podobné složky či vrstvy (např. vrstvu fonetickou, lexikální, gramatickou a stylovou) a i vztah mezi jazykem a řečí je u všech podobný. Každý řečový akt se děje v určitém jazyce, který se jeho uživatel musel naučit, ale může být doplněn slovy z jazyků jiných. Řečový akt může být mluvený (akustický - promluva, případně audiovizuální, provázený gestikulací) nebo může být vyjádřen písmem jako text a neslyšící užívají vizuální znakový jazyk. Studiem jazyka vůbec se zabývá obecná lingvistika, studiem řeči mnohem mladší pragmatika a další obory.

"Řeč je pouze člověku vlastní účelové jednání, jímž se sdělují a vyjadřují myšlenky, pocity a přání, a to prostřednictvím kulturně daných symbolů a pravidel pro jejich řazení."^[1]

Fyziologie řeči

Všechny činnosti související s řečí jsou řízeny mozkem. V mozkové kůře se nachází centrum řeči a odtud vycházejí složitě koordinované instrukce (signály) do svalů plic, hrtanu, jazyka a obličeje, přičemž pro tvorbu řeči je patrně podstatnější činnost obličejových svalů než hrtanu.^[2] Fyziologie nemusí hrát roli, ale rozhodující je spíše mozek.^[3]

Řeč vzniká proudem vzduchu, který vychází z plic, prochází mezi hlasivkami (hlasovou štěrbinou), které zpravidla vytvářejí základní zvuk, který je modulován (ovlivněn a doplněn) jazykem a patrem, dásněmi a rty v ústní dutině, která působí také jako rezonátor. Na tvorbě samohlásek se podílejí hlasivky a ústní dutina, na tvorbě neznělých souhlásek jazyk, patro, dásně a rty, na tvorbě znělých souhlásek ještě také hlasivky. Tvorbu hlásek studuje fonetika.

Genetika a evoluce

Řeč je v běžném pojetí výsadou člověka. Ve vývoji jazykových schopností hrál podle některých studií velkou roli gen FOXP2, který je u nejbližšího příbuzného člověka, tedy šimpanze, mnohem méně vyvinutý. Ostatní živočichové sice mohou být schopni naučit se porozumět některým lidským slovům, dělají to však způsobem odlišným od člověka.^[zdroj?] Pes se může naučit chápat asi 200 slov.^[4] Zvířecí řeč je sice obdobou lidské řeči, ale zatím není jasné, jaké jsou kvalitativní rozdíly mezi nimi. Šimpanz je schopen měnit zvuky své řeči podle jiných šimpanzů a zvuky patrně obsahují a sdělují například i typ potravy.^[5]

Poruchy řeči

Poruchy řeči lze rozdělit na poruchy vývoje hlasu (problémy plynoucí z poškození řečových center v mozku), poruchu tvorby hlasu (onemocnění hrtanu), onemocnění úst apod. Vývojovými řečovými poruchami rozumíme řeč, která svým rozsahem a formou neodpovídá věku dítěte. Poruchami řeči se zabývá foniatrie a logopedie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sprache na německé Wikipedii.

↑ Srv. Edward Sapir, cit. u John Lyons: Die Sprache. Beck, München 1992 (4. Auflage) ISBN 3-406-09400-7 S. 13.
↑ http://vertebratus.cz/index.php/evolucni-biologie/96-co-prozradi-makakove-o-vzniku-lidske-reci - Co prozradí primáti o vzniku lidské řeči?
↑ http://sciencemag.cz/proc-makak-mlci/ - Proč makak mlčí?
↑ RÉDEI, George P. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.
↑ http://www.rozhlas.cz/leonardo/priroda/_zprava/simpanzi-se-uci-cizi-reci--1453818 - Šimpanzi se učí cizí řeči

Literatura

H.-G. Gadamer, Člověk a řeč. Praha: Oikúmené 1999. ISBN 80-86005-76-3
C. Hagege, Člověk a řeč. Praha: Karolinum 1998. ISBN 80-7184-331-8
F. de Saussure, Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia 1996. ISBN 80-200-0560-9
J. Sokol, Filosofická antropologie: člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002 - 222 s. ISBN 80-7178-627-6. Kap. I. 7. Řeč a jazyk
P. Watzlawick et al., Pragmatika lidské komunikace: interakční vzorce, patologie a paradoxy. Hradec Králové: Konfrontace 1999 - 243 s. ISBN 80-86088-04-9
L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání. Praha: Filosofia 1998

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu řeč na Wikimedia Commons
Téma Řeč ve Wikicitátech
Slovníkové heslo řeč ve Wikislovníku
Téma Mluvení ve Wikicitátech
O řeči obrazné
(anglicky) What is a speech act? In: E. E. Loos, Glossary of linguistic terms

[1] Srv. Edward Sapir, cit. u John Lyons: Die Sprache. Beck, München 1992 (4. Auflage) ISBN 3-406-09400-7 S. 13.

[2] ttp://vertebratus.cz/index.php/evolucni-biologie/96-co-prozradi-makakove-o-vzniku-lidske-reci - Co prozradí primáti o vzniku lidské řeči?

[3] ttp://sciencemag.cz/proc-makak-mlci/ - Proč makak mlčí?

[redei-4] RÉDEI, George P. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.

[5] ttp://www.rozhlas.cz/leonardo/priroda/_zprava/simpanzi-se-uci-cizi-reci--1453818 - Šimpanzi se učí cizí řeči

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]