Přeskočit na obsah

Radomír Luža

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. JUDr. PhDr. Radomír Luža, Ph.D.
Narození17. října 1922
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. listopadu 2009 (ve věku 87 let)
Pensylvánie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Povoláníhistorik, spisovatel literatury faktu a vysokoškolský učitel
Alma materPrávnická fakulta Masarykovy univerzity
Pařížská univerzita
Masarykova univerzita
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy (1996)
Politická příslušnostSociální demokracie
RodičeVojtěch Luža
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Radomír Václav Luža (17. října 1922 Praha – 26. listopadu 2009 Pensylvánie, Filadelfie) byl česko-americký historik a politický činitel, představitel domácího odboje. Podílel se na vydávání čtvrtletníku Svědectví, jednoho z nejvýznamnějších exilových periodik.[1][2][3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině legionáře a pozdějšího generála Československé armády Vojtěcha Borise Luži, jednoho z klíčových představitelů československého odboje za druhé světové války. Stejně jako jeho otec se zapojil do partyzánského hnutí a na sklonku války se stal velitelem asi tisícičlenné partyzánské brigády operující v okolí Brna.[4] V říjnu 1944 byli skupinou vedenou Lužou zastřeleni příslušníci přibyslavské četnické stanice, což se později stalo předmětem kontroverzí.[5][6] Po válce vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně a tehdy také vstoupil do sociální demokracie. Za svou politickou angažovanost byl však po únorovém převratu označen za nepřítele lidové demokracie a zbaven všech veřejných funkcí. Odešel do exilu, nejprve do Francie a pak do USA, kde žil s přestávkami až do své smrti. Angažoval se v exilových organizacích a v létě 1948 připravoval odchod Edvarda Beneše na Západ, k němuž však kvůli prezidentově zdravotnímu stavu nakonec nedošlo.

Zakotvil v univerzitním prostředí (studoval i na pařížské Sorbonně) a postupně se stal respektovaným odborníkem na nejnovější dějiny českého a německého prostoru. Jeho kniha o vysídlení sudetských Němců se stala prvním a nadlouho jediným dílem na toto téma. Od roku 1967 působil na Tulane University v New Orleans a v 90. letech také na FF MU. Navzdory jeho aktivitě v Mezinárodním svazu socialistické mládeže byl trvale sledován StB. Po sametové revoluci se účastnil obnovy Československé sociální demokracie a podílel se na práci organizací orientovaných na svobodu a vlastenectví. V roce 1995 byl povýšen do hodnosti plukovníka v záloze a o rok později mu byl udělen Řád T. G. Masaryka. Vedle toho obdržel i ocenění na poli vědy. Dnes jeho jméno nese cena udělovaná v oboru středoevropských dějin.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Radomír Luža
  • The Transfer of the Sudeten Germans. A Study of Czech-German Relations, 1933–1962. New York : New York University Press, 1964.
  • History of the International Socialist Youth Movement. Leyden : Sijthoff, 1970.
  • Austro-German relations in the anschluss era. Princeton : Princeton University Press, 1975.
  • The resistance in Austria, 1938–1945. Minneapolis : University of Minnesota Press, 1984.
  • Československá sociální demokracie. Kapitoly z let exilu 1948–1989. Praha : Československé dokumentační středisko ; Brno : Doplněk, 2001.
  • The Hitler kiss. A memoir of the Czech resistance. Baton Rouge : Louisiana State University Press, 2002. (s C. Vella)
  • V Hitlerově objetí : kapitoly z českého odboje, Praha, Torst 2006.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ NEKOLA, Martin; PÁNEK, Tomáš. Radomír Luža „Příběhy našich krajanů“ [online]. The Czechoslovak Talks [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ prof. PhDr. JUDr. Radomír Václav Luža. encyklopedie.brna.cz [online]. Encyklopedie dějin města Brna, 2004 [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ SVĚDECTVÍ. slovnikceskeliteratury.cz [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky (ÚČL AV ČR) [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archivovaná kopie. www.cssd.cz [online]. [cit. 2014-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  5. ↑ http://wikipedie.blogspot.cz/2007/10/sprost-vrah-radomr-lua.html
  6. ↑ http://nassmer.blogspot.cz/2009_10_01_archive.html

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANDERLE, Josef. Distinguished Service Recognition for 1993. In: Czechoslovak History Newsletter, 1/1995, s. 4–6. ISSN 0896-9809.
  • PALEČEK, Pavel. Exil a politika. Historici o nejnovějších dějinách a o sobě. Praha : Sursum, 2004. 187 s. ISBN 80-7323-070-4.
  • LUŽA, Radomír. V Hitlerově objetí. Kapitoly z českého odboje. Praha: Torst, 2007. 536 s. ISBN 80-7215-286-6.
  • HRUBÝ, Petr; KOSATÍK, Pavel; POUSTA, Zdeněk (edd.). Rozchod 1948. Rozhovory s českými poúnorovými exulanty. Praha : Univerzita Karlova, Ústav dějin a Archiv Univerzity Karlovy, 2006. 267 s. ISBN 80-239-6142-X.
  • PÁNEK, Jaroslav. Rozhovor s prof. Radomírem Lužou. In: Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. (Českodubsko, Mnichovohradišťsko, Sobotecko, Lomnicko, Turnovsko, Železnobrodsko a Jičínsko.), 1/2006, volná příloha. ISSN 1214-1798.
  • TOMEŠ, Josef. Odbojář, politik, historik. Za Radomírem Lužou. In: Odkaz. Listy Masarykovy společnosti, č. 24–25, 2010, s. 40–41. ISSN 1213-6085.
  • PÁNEK, Jaroslav. Radomír Václav Luža (17. 10. 1922–24. 11. 2009). In: Český časopis historický. The Czech Historical Review, 1/2010, s. 166–170. ISSN 0862-6111.
  • KOPEČNÝ, Petr. Radomír Luža (1922–2009). In: Vlastivědný věstník moravský, 2/2010, s. 214–217. ISSN 0323-2581.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radomír_Luža&oldid=24358763“