Vynnyky

Vynnyky Винники
Panoráma Vynnyk ze západu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	49°48′17″ s. š., 24°8′16″ v. d.
Nadmořská výška	279 m n. m.
Časové pásmo	UTC+2
Stát	Ukrajina Ukrajina
Oblast	Lvovská
Rajón	Lvovský
Vynnyky
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	6,67 km²
Počet obyvatel	21 560 (2019)
Správa
Starosta	Volodymyr Kvurt
Oficiální web	vynnyky-rada.gov.ua
Adresa obecního úřadu	вул. Галицька 20 79496 м. Винники
Telefonní předvolba	+380-322
PSČ	79495-79496
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vynnyky (ukrajinsky Винники; výslovnost ['Vynnyky]IPA, polsky Winniki) jsou město ve Lvovské oblasti na Ukrajině. Leží několik kilometrů východně od Lvova, pod jehož městskou radu administrativně spadá, a je jedním z nejstarších měst v Haliči.

Erb města

Erb města Vynnyky je oficiální heraldický symbol schválený 17. února 1992. Navrhli jej, na základě motivů dle staré pečeti, Andrij Grechyl a Ivan Svarnyk. Popis - ve zlatém poli je umístěn modrý hrozen se zeleným listem. Štít je orámován dekorativní kartuší a korunován stříbrnou městskou korunou.

Historie

Lidé obývali předměstí dnešních Vynnyk již v pozdním paleolitu - asi před 27 tisíci lety. Slovanské osady zde začaly vznikat v 7.-8. století.

První písemná zmínka o městě pochází z 22. srpna 1352. Jedná se o privilegium polského krále Kazimíra III., pro potomky lvovského vojvody Bertholda, konkrétně pro Jurije, Ruperta a Margaritu. Z textu tohoto dopisu plyne, že kníže Lev Danilovič jim za věrnou službu německému vojvodství předává panství Berthold, které se nachází poblíž Lvova. Konkrétně: mlýn Selský Dvůr s rybníkem, vesnicí Malé Vynnyky s mlýnem, rybníkem, hostincem a jejich okolím, včetně osady Pidberizki.

Název vesnice Malé Vynnyky souvisí s hlavním zaměstnáním jejich obyvatel, což bylo pěstování hroznů a výroba vína. Písemné prameny poskytují informace o významných vinicích, které se táhly od svahů Zámkové hory ve Lvově, podél současné Lyčakivské ulice, až do Vynnyk. Dle pověsti bylo každoročně z Vynyk posíláno na knížecí stůl až 100 sudů dobrého vína.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Památník Tarase Ševčenka

Tabáková továrna

Kostel Vzkříšení Ježíše Krista - čelní pohled

Kostel Vzkříšení Ježíše Krista - boční pohled

Kostel Narození Jana Křtitele

15.-16. století

Od 15. století jsou již zmínky o Vynykách pravidelné. Vlastníci Vynnyk se měnili, byli jimi rodina Štecherů, Hrytsko Kerdijovič, Jurij Strumylo, Vanko Lagodovský, rodiny Tarlivů, Potockých a Zamojských.

První informace o existenci opevněného dvora ve Vynnykách se datují do 15.-16. století. Potvrzením o existenci této obranné stavby je nejstarší mapa města a nalezené pozůstatky hradeb. Tato stavba se nacházela na kopci se strmými svahy (nyní území tabákové továrny). Starousedlíci stále toto místo nazývají „pod zámkem“. Soubor budov měl horní a dolní nádvoří. Na základě archeologických vykopávek lze usuzovat, že na horním nádvoří byl palác a kaple, na spodním nádvoří se nacházely hospodářské prostory - sklady, stáje a dílny.

17. století

Dne 17. května 1666 polský král Jan II. Kazimír (1648-1668) udělil Vynnykám magdeburské právo a statut města a povolení pro pořádání trhů o Zelených svátcích a na svátek svatého Michaela.

18. století

Nové změny v životě města přineslo připojení Haliče k Rakousku v roce 1772 (při tzv. Prvním dělení Polska). Rakouská vláda provedla významné reformy, které měly pozitivní dopad na další vývoj Vynnyk.

V roce 1786 zde vláda, na pozemcích patřícím rodině Glovinských, usadila 32 německých rodin z Bavorska, což vedlo k založení německé kolonie Weinbergen. Dalším 10 německým rodinám bylo přiděleno území mezi vesnicí Pidberizki a Vynnykami, čímž vznikla kolonie nazvaná Unterbergen. Byly zavedeny pozemkové a správní reformy, které podpořily rozvoj výroby. Stěžejní roli v dalším rozvoji Vynnyk sehrálo založení tabákové továrny, na území bývalého Vynnyckého hradu, v roce. 1779 Ta se následně stala největší manufakturou v Haliči.

19. století

Na konci 19. století a na počátku 20. století začalo v Haliči duchovní a kulturní obrození, což se odrazilo v boji za nezávislý ukrajinský stát, zejména pak v letech 1918–1920. Řada obyvatel města se zúčastnila boje za samostatný ukrajinský stát v řadách legie USS.

V roce 1896 byla ve Vynnykách založena pobočka „Prosvita“ (občanská organizace, založená v roce 1868 ve Lvově, za účelem kulturního a vědeckého rozvoje, upevnění národního společenství a zvýšení národního povědomí ukrajinského lidu).

20. století

V roce 1908 byla přes Vynnyky zprovozněna železniční větev Lvov - Pidzamče - Lyčakiv - Pidhajce. Kromě tabákové továrny bylo ve městě několik menších podniků, včetně pily, tesařské dílny, pivovaru, lihovaru, vápenky, cihelny a několika mlýnů.

V roce 1913 zde byl odhalen pomník k uctění Tarase Ševčenka, dle projektu O. Lušpinského. Tento pomník se stal jedním z prvních sochařských a veřejných pomníků Ševčenka na Ukrajině. Je vyroben z bílého pískovce, poprsí je umístěno na vysokém podstavci, orámovaném v půlkruhu dvěma bočními pilíři. Slavnostní otevření pomníku se uskutečnilo 28. září 1913. Během ukrajinsko-polské války v letech 1919-20 byl pomník poškozen a v roce 1925 obnoven.

V období mezi dvěma světovými válkami byly Vynnyky součástí Druhé Polské republiky.

V roce 1925 mělo město asi 5000 obyvatel. Mezi občany bylo 3300 Poláků, 2150 Ukrajinců, 350 Židů a 200 Němců.

Po německém útoku na SSSR a obsazení města Wehrmachtem zde došlo k pogromu na Židy. O několik týdnů později byli židovští muži z Vynnyk převezeni do Pisek a tam zastřeleni. Židovky s dětmi byly zabity v roce 1942, pravděpodobně také v Piskech. V letech 1941–1943 byl ve Vynnykách pracovní tábor, jehož židovští vězni pracovali mj. při silničních pracích. V červenci 1943 Němci tábor zlikvidovali zavražděním vězňů.

Pamětihodnosti

Kostel Vzkříšení Ježíše Krista

(ukr. Церква Воскресіння Господа нашого Ісуса Христа, вулиця Тараса Шевченка 13); 49°48'41.983"N, 24°08'5.879"E

První zmínka o kostelu ve Vynnykách pochází z roku 1515. Na místě tohoto původního, dřevěného, byl postaven nový, cihlový kostel, v klasicistním stylu. Byl dokončen a vysvěcen v roce 1842.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

(ukr. Костел Внебовзяття Пресвятої Діви Марії, вул. Соломії Крушельницької, 16А); 49°48'46.184"N, 24°07'56.818"E

Stavba kostela začala v roce 1738 a trvala až do roku 1766. Pod sovětskou vládou byl kostel používán jako skladiště. V březnu 1993, po obnově a vysvěcení, začal kostel znovu sloužit věřícím.

Kostel Jana Křtitele

(ukr. Церква Різдва святого Івана Хрестителя); 49°49'03.892"N, 24°08'45.715"E

Původně luteránský kostel, který v roce 1933 začala stavět německá komunita a dokončila ho v roce 1936. Od roku 1946 byla budova využívána jako sklad a později jako obchod s hospodářskými potřebami. 4. ledna 1998 byl kostel opět vysvěcen, získala ho řeckokatolická církev a dostal současné jméno.

Kostel svatých Vladimíra a Olgy

(ukr. Церква святих Володимира і Ольги); 49°48'54.931"N, 24°08'2.096"E

Stavba kostela byla zahájena v roce 1991. Jedná se o zděný třípatrový, křížový kostel se sedmi kupolemi a zvonicí nad bránou. 29. července 2001 byl nově postavený kostel vysvěcen.

Vynnykovský hřbitov

(ukr. Винниківський цвинтар); 49°48'37.504"N, 24°07'48.415"E

Ve Vynnykách je význačný městský hřbitov, kde se pohřbívá již od konce 18. století.

Starý hřbitov (tzv. německý)

(ukr. Німецький цвинтар)

Nacházel se na území, kde je nyní park (ulice Sacharova). Nekropole fungovala v letech 1785-1944. Zde byli pohřbeni zejména němečtí obyvatelé Vynnyk. Hřbitov byl zničen sovětskými úřady na počátku 50. let.

Židovská synagoga

Nacházela se na místě domu, který nyní stojí na adrese Ivana Franka 46. Byla poničena během německé okupace a k definitnímu zničení došlo během sovětské okupace. Dodnes se zachovaly pouze zdi bývalé svatyně.

Podnebí

Klima ve Vynnykách je mírně kontinentální, s mírnými zimami a teplými léty. Vyznačuje se vyššími srážkami, v průměru 174 dnů srážek ročně. Nejméně v lednu a nejvíce v červenci, v průměru ročně spadne 740 mm srážek. Nejčastěji fouká západní vítr, méně často severovýchodní. Všechna roční období se vyznačují prudkými změnami atmosférického tlaku, teploty a vlhkosti vzduchu. Zimy jsou mírné, mrazy pod −20 °C jsou velmi vzácné. Jaro je chladné a deštivé, mrazy a sněžení se občas vyskytují až do začátku května. Léto je příjemné, nejčastější letní odpolední teploty jsou v rozmezí +20–25 °C, teploty nad +30 °C jsou výjimečné. V létě bývají často bouřky a prudké poklesy teploty během přechodu atmosférických front. Podzim je poměrně teplý a suchý.

Vynnyky – podnebí
Období	leden	únor	březen	duben	květen	červen	červenec	srpen	září	říjen	listopad	prosinec	rok
Průměrné denní maximum [°C]	−0,1	1,3	6,3	13,6	19,4	22,0	23,9	23,5	18,3	12,9	6,0	0,9	12,3
Průměrné denní minimum [°C]	−6,1	−5,5	−1,7	3,6	8,4	11,3	13,2	12,5	8,4	4,1	−0,3	−4,6	3,6
Průměrné srážky [mm]	40	44	45	52	89	89	96	77	67	52	49	48	748
Zdroj: температура повітря і опади

Významné osobnosti města

• Arend Karl (1815-po 1867), malíř
• Bajcar Andrij (1966), vědec-geograf, docent, kandidát geografických věd, vědecký pracovník geografie a historie města Vynnyky
• Banach-Twerdochlib Iryna (1918-2013), grafička, ilustrátorka
• Banach Pavlo (1869-1935), pedagog, spisovatel, veřejný činitel
• Branowski Ireneusz (1892–1936), voják, major
• Dmyterko Dmytro (1875-1930), učitel, lékař, vybudoval ve Vynnykách plicní sanatorium
• Dmyterko Ljubomyr (1911-1985), básník, prozaik, dramatik, literární kritik, veřejný činitel
• Domazar Zenon (1913-1943), vůdce OUN, popraven v Babín Jaru
• Doroš Julian (1909-1982), fotograf, umělec, průkopník ukrajinské kinematografie v Haliči, etnograf, místní historik; člen Ukrajinské fotografické společnosti
• Dunin-Borkowskyj Stanislav (1864-1934), polský šlechtic, hrabě, jezuitský mnich, filozof a badatel díla Borucha Spinozy
• Dutkievyč Andrij (1799–1866), řeckokatolický kněz, farář ve Vynnykách, rektor Všeobecného teologického semináře ve Lvově, člen metropolitní konzistoře
• Fedjuk Mykola (1885-1962), malíř, grafik, kritik umění, pedagog
• Fedorenko Viktor (1953), genetik, doktor biologických věd, profesor, vedoucí katedry genetiky a biotechnologie na univerzitě Ivana Franka ve Lvově
• Ferenčuk Jurij (1923-2014), člen OUN, voják UPA, politický vězeň, historik
• Florko Józef (1915-1945), kněz
• Girnjak Grigorij (1865-1945), kněz, děkan ve Vynnykách, jeden ze zakladatelů "Prosvitu" ve Vynnykách
• Golijan Volodymyr (1903-1996), voják OUN
• Grynevyčeva Katrja (1875-1947), spisovatelka
• Guzar-Levycká Olga (1860-1933), veřejná osobnost v Haliči, překladatelka her do ukrajinštiny
• Gryčko Jan Kierdej (???? - 1462), šlechtic, majitel Vynnyk v roce 1443
• Kalynovyč Volodymyr (1884-1945), šlechtic, lingvista, publicista, profesor Lvovské univerzity (německá filologie), veřejná osobnost
• Kozak Mychailo (1888-1942), lékař, člen UGA (Ukrajinská haličská armáda)
• Kyjak Julian (1946), lékař, vědec, profesor a vedoucí katedry rodinného lékařství
• Kyjak Roman (1920-1998), aktivista ukrajinského osvobozeneckého hnutí a ukrajinské řeckokatolické církve
• Kyjak Taras (1944-2018), lingvista, veřejný a politický činitel, doktor filologie, profesor, vedoucí katedry teorie a praxe německého překladu na Filologickém ústavu Kyjevské národní univerzity Tarase Ševčenka
• Kyprijan Myron (1930-2019), divadelní umělec
• Lagodovskyj Alexander (1525-1574), jeden z nejslavnějších majitelů Vynnyk
• Laub Antonín (1792-1843), malíř, grafik, litograf, sběratel
• Levickyj Bohdan (1886-1962), právník
• Levickyj Jaroslav (1897-1961), právník, důstojník UGA, veřejný činitel
• Levickyj Volodymyr (1856-1938), veřejný a kulturní činitel, spisovatel, literární kritik, vydavatel
• Levkiv Taras (1940), keramik, grafik, čestný občan města Vynnyky]
• Lypa Ivan (1865-1923), lékař, spisovatel, veřejný činitel
• Magaljas Semen (1885-1978), důstojník, kulturně vzdělávací a vojenská osobnost
• Markevyč Myron (1951), fotbalista, trenér
• Megal Viktor (????-????), jeden z prvních emigrantů z Vynnyk do USA, veřejný činitel v Chicagu
• Miško Pylyp (1882-1959), pedagog, veřejný činitel
• Miško-Pastušenko Julie (1897-1937), básnířka, spisovatelka
• Ogienko Ivan - Ilarion (1882-1972), vědec, veřejný činitel, spisovatel, metropolita Ukrajinské autokefální pravoslavné církve, církevní historik
• Potočnjak Antin (1912-1984), kněz Ukrajinské řeckokatolické církve, aktivní účastník Prosvitu
• Potočnjak Rostislav (1948), fotbalista, trenér
• Rak Antin (1876-1958), právník, soudce, veřejný činitel
• Rak Jaroslav (1908-1989), právník, politik
• Rak Sofia (1882-1963), veřejný činitel
• Reyman Robert (1875–1944), voják, polský brigádní generál
• Rosołowicz Jerzy (1928–1982), malíř, teoretik
• Sardak Grygorij (1916-2001), chirurg, profesor, průkopník cévní chirurgie
• Slymakovskyj Ivan (1807-1878), řeckokatolický kněz, farář, rektor Všeobecného teologického semináře ve Lvově, člen metropolitní konzistoře
• Sopilka Myroslava (1897-1937), básnířka, prozaička
• Ščurovský Evžen (1884-1969), právník, veřejný a politický činitel, poručík UGA
• Ščurovský Volodymyr (1890-1969), lékař, veřejný činitel
• Šmídt Wilhelm (1812-1872), architekt
• Štecher Berthold (1300-1330), první známý majitel města Vynnyky
• Štecher Jurij (????-????), majitel města Vynnyky (1352 - konec 14. století), vnuk Bertolda Stechera a syn Mateusa Stechera
• Štecher Mateus (????-????), syn Bertholda, starosta Lvova, majitel města Vynnyky
• Vloch Mychajlo (1896-1978), poručík rakouské armády, autor regionální sbírky o Vynnykách a okolí.
• Vloch Orest-Stepan (1934-2009), fyzik, veřejný a politický činitel, profesor, zakladatel a ředitel Ústavu fyzikální optiky
• Voznyckyj Borys (1926-2012), doctor honoris causa, kritik umění, čestný občan Vynnyků, ředitel Lvovské umělecké galerie, Hrdina Ukrajiny, laureát Státní ceny Tarase Ševčenka
• Vrecjona Jevhen (1905-1975), člen UVO (Ukrajinská vojenská organizace), OUN, UHVR (Ukrajinská hlavní osvobozenecká rada), prominentní politická a vojenská osobnost
• Vrecjona Hryhorij (1839-1901) pedagog, editor a vydavatel pedagogických časopisů a autor učebnic a populárních publikací
• Vrecjona Volodymyr (1907-1967), aktivní člen OUN
• Vynnyčuk Jurij (1952), lingvista, novinář, spisovatel, redaktor
• Vynnykiv Natalia (1920-1942), aktivní členka OUN, odsouzena NKVD, popravena gestapem v Babím Jaru
• Wolanek Erwin (1893–1972), voják, podplukovník polské armády, rytíř řádu Virtuti Militari
• Zlatokudr Ivan (1930), básník, překladatel

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Винники na ukrajinské Wikipedii a Winniki (miasto) na polské Wikipedii.

Literatura

• Байцар А. Винники у Незалежній Україні // Винниківський вісник. — № 449 — № 450, січень 2014.
• Байцар А. Пам'ятники Винник. Пам'ятник Тарасу Шевченкові (1913 р.) // Винниківський вісник. — № 452. — 28 лютого 2014.
• Байцар А. Пам'ятники Винник. Пам'ятник Іванові Франку (1956 р.). Пам'ятник Іванові Огієнку (2010 р.). // Винниківський вісник № 461-№ 462, 2 липня 2014.
• Байцар А. Старий винниківський цвинтар: історія та сучасність. // Винниківський вісник. — № 467-468. — 24 вересня. 2014.
• Байцар А. Почесні громадяни Винник (продовження) // Винниківський вісник. — № 472-473. — 20 листопада. 2014.
• Байцар А. Фігури Божої матері та Хрести процесійні у Винниках // Винниківський вісник. — № 476-477. — 29 грудня. 2014.
• Байцар А. Літопис Винник // Винниківський вісник. — № 437-438. — серпень 2013.
• Байцар А. Іван Липа творив у Винниках. Тут він залишився назавжди // Винниківський вісник. — № 378-379. — 28 лютого 2010.
• Байцар А. Винники — «Мала Швейцарія» // Винниківський вісник. — № 382-383. — 21 квітня 2011.
• Байцар А. Будитель Галицької України Руси // Винниківський вісник. — № 384-385. — травень — червень 2011.
• Байцар А. Як у Винниківському краї Січові стрільці здобували Незалежність України // Винниківський вісник. — № 387–389. — серпень 2011.
• Байцар А. Євген Врецьона — побратим Коновальця і Бандери // Винниківський вісник. — № 389 — № 390. — вересень 2011.
• Байцар А. Географія рекреаційно-туристичних ресурсів м. Винники// Географія і туризм: міжнародні виклики українському туризму. Матеріали V Міжнародної наукової конференції. — Львів: 2011. — С. 12-15.
• Байцар А. Історія винниківських німців// Винниківський вісник. — № 398-399. — грудень 2011.
• Байцар А. Родина українських патріотів Раків у Винниках// Винниківський вісник. — № 398 — 399. — грудень 2011.
• Байцар А. Видатні винниківчани: Науково-краєзнавче видання. — Львів-Винники, 2012. — 88 с.
• Байцар А. Чортова скеля: дім легенд і загадка історії //Винниківський вісник. — № 403. — лютий — брезень 2012.
• Байцар А. Винниківська залізниця: історія і сучасність// Винниківський вісник. — № 407. — квітень — травень 2012.
• Байцар А. У с. Млинівці (біля Винниківського озера) селяни підтримували загони Богдана Хмельницького… // Винниківський вісник. — № 412-413. — серпень 2012.
• Байцар А. Географія німецьких поселень у Винниках (в контексті розвитку етнокультурного туризму) // Географія і туризм: національний та міжнародний досвід. Матеріали VI Міжнародної наукової конференції. — Львів: 2012. — С. 33-38.
• Байцар А., Байцар Н. Релігійний туризм і паломництво в м. Винники // Географія і туризм: національний та міжнародний досвід. Матеріали VI Міжнародної наукової конференції. — Львів: 2012. — С. 38-44.
• Байцар А., Байцар Н. Сучасний стан і перспективи розвитку рекреаційно-туристичних ресурсів м. Винники Львівської області. // Вісник Львівського університету. Серія міжнародних відносин. Вип. 29. Частина І. — Львів: 2012. — С. 3-7.
• Байцар А. Географія німецьких поселень у Винниках (в контексті розвитку етнокультурного туризму) // Вісник Львівського університету. Серія географ. Вип. 43. Частина І. — Львів: 2013. — С. 11-16.
• Байцар А., Байцар Н. Сакральний туризм у м. Винниках // Вісник Львівського університету. Серія географ. Вип. 43. Частина І. — Львів: 2013. — С. 119—124.
• Байцар А. Винниківчани в лавах ОУН-УПА. // Винниківський вісник. — № 422-423. — січень — лютий 2013.
• Байцар А. Адміністративно-територіальний устрій Винниківщини від княжої доби до сучасності // Винниківський вісник № 444-445, листопад — грудень 2013 Адміністративно-територіальний устрій Винниківщини від княжої доби до сучасності (продовження) // Винниківський вісник № 446-447, 31 грудня 2013
• Байцар А. Почесні громадяни Винник // Винниківський вісник. — № 470-471. — 31 жовтня 2014.
• Байцар А. Винники: Науково-популярне краєзнавче видання. — Львів-Винники, 2015. — 100 с.
• Байцар А. Винники туристичні: Науково-краєзнавче видання. — Львів : ТзОВ ВТФ «Друксервіс», 2016. — 312 с.
• Байцар А. Історія Винник в особах: Науково-краєзнавче видання. — Львів : Західно-Українського Консалтинг Центру, 2017. — 180 с.
• Бокало О. Два дерев’яні млини XX ст. / О. О. Бокало // Вісник інституту «Укрзахідпроектреставрація». — Львів, 2008. — С. 219–230.
• Винники // Винниківський історико-краєзнавчий музей. — 36 c.
• Гавінський А. Пам’ятка культури лійчастого посуду Винники-Лисівка: дослідження 1963 року / А. Гавінський // Матеріали і дослідження з археології Прикарпаття і Волині. — 2012. — Вип. 16. — С. 431-447.
• Винники //Галицька брама. — Львів, 2008. — № 5-6, травень — червень. — Львів. — 32 c.
• Винники, Звенигород, Унів та довкільні села. Історично-мемуарний збірник / Влох Михайло. — Чикаго, 1970. — 529 с.
• Галич Г. Наконечний Д. Львівська тютюнова фабрика. Історичний нарис. — Львів, 1968. — 76 с.
• Винничук Ю. Легенди Винників. — Львів : Піраміда, 2010. — 42 с.
• Геренчук К. Природа Львівської області. — Львів : Видавничий центр ЛНУ ім. І. Франка, 1972. — 149 с.
• Грабовецький В. Мої незабутні Винники в літописі та ілюстраціях: За спогадами минулих літ. — Івано-Франківськ : Івано-Франківський державний історично-меморіальний музей О. Довбуша, 2011. — 284 с.
• Грабовецький В. Історія встановлення першого скульптурного пам’ятника Тарасові Шевченкові у Винниках в Україні і у світі 1913 р. та вшанування Кобзаря. До 100-річчя воздвиження першого скульптурного монументу Кобзаря. — Івано-Франківськ, 2012. — 250 с.
• Тимець І. До історії тютюнової фабрики / Ігор Тимець // Галицька брама. — 2008. — № 5–6 (161–162). — С. 24–28.
• Чорновол І. Історія Пустомитівського району в контексті регіональної історії Галичини
• Krasny Piotr. Kościół parafialny p.w. Wniebowzięcia Najświętszej Panny Marii w Winnikach // Kościoły i klasztory rzymskokatolickie dawnego województwa ruskiego. Praca zbiorowa. — Kraków: Międzynarodowe Centrum Kultury. — Drukarnia narodowa, 1996. — Т. 4. — 211 s., 402 il. seria: Materiały do dziejów sztuki sakralnej na ziemiach wschodnich dawnej Rzeczypospolitej. ISBN 83-85739-34-3. Šablona:Ref-pl
• Winniki, 2, wś, pow. lwowski // Słownik geograficzny Królestwa Polskiego. — Warszawa : Druk «Wieku», 1893. — Т. XIII. — S. 561. (пол.)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vynnyky na Wikimedia Commons
• Webové stránky Městské rady města Vynnyk Archivováno 15. 1. 2021 na Wayback Machine.

Autoritní data	NKC: ge1104182 NLI: 987012875573205171

Portály: Ukrajina