hafo
čeština
výslovnost
- IPA: [hafo]
dělení
- ha·fo, mn. ha·fa
etymologie
Původ slova je třeba hledat na Moravě,[1] čemuž nasvědčuje i zahrnutí do Velkého slovníku hantecu s významem „mnoho, hodně, velké množství“.[2] Pochází patrně z nářečních výrazů hafel, hafol, hafola, hafok a hafolec, jejichž užívání ve významu „chumáč ovoce“ zaznamenal Český jazykový atlas na základě terénních výzkumů z let 1964–1972 na severní Moravě v oblasti, jejíž střed je zhruba určen trojúhelníkem měst Litovel, Lipník nad Bečvou a Bruntál.[3] Výraz hafol (-a, rod mužský, ve významu „chomáč“) byl přejat z německého nářečního Hanfel, pocházejícího z německého Handvoll („hrstka, trocha“).[4][5][3]
podstatné jméno
- rod střední
skloňování
Slovo se buď užívá jako nesklonná číslovka nebo se skloňuje podle vzoru město.[1]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | hafo | hafa |
| genitiv | hafa | haf |
| dativ | hafu | hafům |
| akuzativ | hafo | hafa |
| vokativ | hafo | hafa |
| lokál | hafu | hafech |
| instrumentál | hafem | hafy |
význam
- (expresivně, slangově) velké množství
- Bylo tam hafo lidí. / řidčeji, zejména na Moravě Těch lidí tam byl (bylo) hafol.
synonyma
poznámky
- ↑ 1,0 1,1 PROŠEK, Martin. Drobnosti. Odkud přišlo hafo? Naše řeč. Ústav pro jazyk český AV ČR. Listopad 2004, číslo 5, ročník 87. ISSN 0027-8203. S. 219, 220.
- ↑ KOPŘIVA, Pavel. Velký slovník hantecu. 2. doplněné vydání. Brno: FT Records, 2002. S. 32.
- ↑ 3,0 3,1 Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas 2. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „6 chumáč ovoce“, s. 58-61.
- ↑ KOPEČNÝ, František. Nářečí Určic a okolí: Prostějovský úsek hanáckého nářečí centrálního. Praha: Československá akademie věd, 1957. Heslo „hafol“, s. 139.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „hafol“, s. 155.