Mobilní telefon a vaše dítě – na co všechno si dávat pozor?

Mobilní telefon a vaše dítě – na co všechno si dávat pozor? – OBSAH

1. Mobilní telefon jako každodenní společník
2. Kdy pořídit první mobil?
3. Mobilní dieta ve stylu Billa Gatese či Steva Jobse
4. Rizika užívání internetu ze strany dětí
5. Čeho je třeba si u dětí všímat?
6. Apple i Google mají řešení – rodinné sdílení či Family link
7. Závěr aneb Co je třeba dělat?

Mobilní telefon jako každodenní společník

V dobách, kdy byly telefony maximálně v podobě telefonních budek, jsme závislosti tohoto typu řešit nemuseli. Ovšem chytré telefony se postupně velmi rychle rozšířily do tak velkých dimenzí, že se staly naší nedílnou součástí. Platíme jimi v obchodech, máme v nich slevové kartičky, řešíme jimi parkovné, nakupujeme přes ně, na výletě je používáme jako navigaci, čteme v nich denní tisk, fotíme jimi a dokonce s nimi i večer usínáme.

Tento náš každodenní společník je vlastně velmi dobrým sluhou, ale také se může stát zlým pánem. A to zejména u malých dětí.

Malé dítě sleduje svého rodiče. Ten je mu vzorem, k němuž vzhlíží. A pokud rodič chodí s telefonem všude, dokonce i na toaletu či do sprchy, má telefon neustále u ucha, případně v něm listuje většinu času, začne to dítě považovat za normu. Proto i v tomto případě platí, buďme při výchově obezřetní, nápodoba je velmi důležitá.

V létě jsem byl na dovolené v Řecku, z níž mi v hlavě utkvělo nejen příjemné počasí, sympatičtí lidé, vynikající jídlo, ale také mladé rodiny v jídelně s malými dětmi. Rodiče většinově opřeli své mobilní telefony dětem před oči a spustili na nich YouTube jen proto, aby se dítě v klidu a bez křiku najedlo. Jak z toho ven?

Kdy pořídit první mobil?

Možná bych to mohl charakterizovat tím, že dnešní děti se vlastně již rodí s mobilem v ruce. Dobu, kdy ideálně dítěti koupit první mobil, vidí řada odborníků rozdílně.

• „OMG! Ve škole mají foun všichni, tak proč ho nemám já?“
• „Tati, ty jsi strašný boomer! Bez telefonu budu úplně out!“

Tak pokud slýcháváte tyto věty, tak věřte, že pokrok zastavit nemůžete. Doba, kdy jste si u malých dětí vystačili s tabletem, je nenávratně pryč a mobil je skutečně zapotřebí pořídit.

Pokud má vaše dítě dva či tři roky, o pořízení mobilního telefonu vůbec neuvažujte. Děti v tomto věku poznávají svět, veškeré učení se odehrává v kontaktu s druhými lidmi kolem nich, proto pokud je posadíte před obrazovku, je logicky veškerý kontakt narušen. Existují případy, kdy děti poté obtížněji mluví, nedokážou rozpoznávat emoce druhých. Dětský mozek v tomto období potřebuje kontakt s matkou. To je pro toto období prvořadé.

V období do pěti let se dětský obzor začíná upínat mimo hranici rodiny, děti ve školkách poznávají další vrstevníky. Pokud se v tomto období dostane dítě k mobilním technologiím, hrají v korekci nejdůležitější úlohu opět jeho rodiče, kteří dokážou jasně definovat, které programy jsou pro jejich dítě to pravé. Děti by měly být při prohlížení mobilu poblíž svého rodiče, který by měl některé věci jasně dovysvětlit. Zároveň považuji za důležité doplnit, že ani v tomto věku nejsou děti na technologie příliš zralé. Rodičovská úloha korekce v tomto období nezastupitelná.

Musíme si ovšem přiznat, že věk, kdy se dětem pořizují první mobilní telefony, se neustále snižuje. Ještě před pár lety to bylo s nástupem na druhý stupeň, dnes je to většinou druhá až třetí třída. A jedná se většinou o plnohodnotný smartphone, byť je často tzv. „z druhé ruky“. Rodiče dávají dětem mobil za odměnu, ale je nutností pamatovat na to, že jsou to právě oni, kdo určují pravidla, která budou v užívání telefonu stanovena.

Mobilní dieta ve stylu Billa Gatese či Steva Jobse

Bill Gates, zakladatel Microsoftu či Steve Jobs, jenž stál za největším rozmachem firmy Apple, byli právě těmi, kdo ve svých vlastních rodinách nastavili v oblasti užívání digitálních technologií striktní a přísná pravidla. Pokud byste si třeba u Jobsů představovali, že měli v každé místnosti iPad na stěně, iPhone na každém rohu, byli byste velmi daleko od pravdy. Je známo, že právě Steve Jobs svým dětem iPady nedovoloval. Bill Gates koupil dětem první mobily až ve věku okolo 14 let.

Rizika užívání internetu ze strany dětí

Opětovně připomínám, že je to právě rodič, kdo nastavuje pravidla používání mobilního telefonu. Rodiče by právě měli s dítětem mít natolik dobrý a přátelský vztah, aby věděli, co jejich děti na mobilu, notebooku či tabletu dělají. A jsou to právě oni, kdo by měl dětem vysvětlit i případná rizika, která z používání technologií vyvstávají.

Přílišné sledování obrazovky

Organismus dítěte se vyvíjí, a proto by v tomto období nemělo být sledování displejů tou nejdůležitější a hlavní zábavou pro dítě. Nezbude mu tak dostatek času na mazlení, hraní či povídání si vrstevníky tváří v tvář. Dítěti také může hlavně chybět pohyb či spánek, což je v tomto období velmi důležité. Toto pak může přerůst v obezitu, poruchu pozornosti či agresivitu. Platí zde stejné pravidlo, jak je tomu u pojídání sladkostí – čím více sladkostí dítě sní, tím méně se do něj vleze mrkve či jablek.

Kyberšikana

Cíle kyberšikany jsou vlastně totožné s běžně známou šikanou, ovšem je více záludnější v tom, že útočník často vystupuje v anonymitě. Často figuruje pod fiktivní přezdívkou, zakládá účelně falešné e-mailové schránky či profily na sociálních sítích. Oproti fyzické šikaně není důležitá fyzická síla útočníka, ale spíše dobré znalosti v oblasti informačních technologií.

Zároveň u kyberšikany nelze přesně odhadnout doba útoku. U „běžné“ šikany lze odvodit i z indicií, že k útoku dojde třeba o velké přestávce, u oběda, po škole apod. U kyberšikany může k útoku dojít v podstatě kdykoli, třeba i o půl čtvrté ráno. Zároveň pomáhá útočníkovi široké publikum na sociálních sítích, které může způsobit velké a hluboké dopady šikany právě na její oběť.

Oběť kyberšikany proto velmi často neví, kdo jí ubližuje (může to být i nejlepší kamarád/ka). Útok může být dokonce šířen více agresory současně. Velké množství uživatelů internetu může oběť ještě více ponížit. Příběh si na internetu žije vlastním životem. Tlak je stále intenzivní, bez pauzy a šance na vydechnutí.

Predátoři

Před časem jsem četl zajímavý článek, kde se ve výzkumu jednoho nejmenovaného operátora prokázalo, že rizikově se na internetu dnes chová přes 170 000 dětí. Zároveň čtyři z deseti dětí, což je značně vysoké číslo, doznávají, že mají na internetu „on-line kamaráda“, jehož nikdy v životě fyzicky neviděly.

Mnohdy si náctiletí píši s někým, kdo je jim v internetovém světě blízký svým vyjadřováním. V tom jsou predátoři velmi vynalézaví. Dokáží se totiž „věkově“ snížit na úroveň dítěte natolik, že má dítě dojem, že si vlastně píše s vrstevníkem. Predátor si postupně buduje u dítěte důvěru, internetový vztah může být i několikaměsíční. Poté velmi často z dítěte vyláká choulostivé intimní fotografie či videa a dítě jimi následně třeba vydírá. Případy mnohdy končí i tragicky.

Přemýšlím, zda existuje nějaká unifikovaná univerzální rada. Máme tedy našim dětem telefon, počítač či tablet prohlížet? V některých případech je to bohužel nutné – například za předpokladu, že máme podezření, že se na našem dítěti může někdo dopouštět trestného činu. Lepší je také mít s dítětem dobrý a přátelský vztah, aby se nám v případě ohrožení svěřilo.

Čeho je třeba si u dětí všímat?

Pokud máte podezření, že je něco u vašich dětí v souvislosti s užíváním technologií v nepořádku, všímejte si především toho, že váš potomek zásadně změní své ustálené návyky při používání PC, mobilu či tabletu. Začne jej užívat častěji, případně se užívání zcela minimalizuje. Pokud mu přijde zpráva, začíná být neklidné, rozzlobené, agresivní. Může však být také zoufalé a uplakané.

Dítě se může rapidně zhoršit ve škole v chování, v prospěchu, objevují se drzé projevy chování vůči spolužákům, vám samotným či vůči učitelům. Dítě se stává více roztěkané, agresivní, méně soustředěné. Všímejte si změn chuti k jídlu, která může vést až k nechutenství, nespavosti, nočním můrám či děsům.

Velmi dobrým signálem, že se může jednat o problém, je zvýšený počet výmluv, proč zrovna dnes nemůže do školy – různé bolesti hlavy, břicha a podobně. Buď se bojí setkání s agresorem ve škole, případně se objevuje první příznak závislosti – obava z toho, že bude dlouhou dobu bez svého počítače či mobilu.

Apple i Google mají řešení – rodinné sdílení či Family link

Firma Apple má zajímavou technologii, která je součástí jejího vlastního ekosystému. Obecně lze říci, že rodinné sdílení je funkcí, kdy chcete sdílet svůj obsah (vybraný) a aplikace s ostatními členy rodiny. Sdílet tak můžete filmy, fotografie, dokonce i knihy, předplatné, nákupy, úložiště či jiné soubory. Apple totiž nabízí řadu různých služeb, jakými jsou Apple Music, Apple Arcade, Apple TV a mnoho dalších, které jsou pro uživatele zpoplatněné.

Rodinné sdílení je tak možností, jak za ně v rámci rodiny celkem výrazně ušetřit. Zároveň zde může rodič nastavit dítěti čas před obrazovkou i díky možnosti schvalování nákupů mít přehled o stahovaných položkách svého potomka. Více si o rodinném sdílení můžete přečíst v níže uvedeném infoboxu.

Produkty od Google, tedy telefony s operačním systémem Android, mají k dispozici službu Family link. Pokud tedy dítěti vytvoříte účet Google pomocí služby Family Link, můžete mu nastavit limity toho, kolik času smí na zařízení s Androidem nebo Chromebooku strávit.

Toto jde nastavit tak, aby se zařízení po určité době používání zamkly, případně se uzamknou v čase, kdy si má dítě dát pauzu. Musím ovšem zdůraznit, že limity aplikací se nedají nastavit pro systémové aplikace. Limity můžete nastavit pro zařízení s Androidem 7 nebo vyšším.

Když je zařízení zamčené, tak jej dítě nemůže odemknout, zároveň také nemůže používat žádné aplikace, kromě těch označených jako „vždy povolené“ (funkci „vždy povolených aplikací“ však musíte mít zapnutou). Zároveň také dítě při zamknutém telefonu nevidí oznámení, ale může zvedat hovory a klepnutím na stav nouze může zahájit hovor.

Závěr aneb Co je třeba dělat?

Vzhledem k tomu, že je každé dítě jiné, neexistuje unifikovaný recept. Základem všeho je s dítětem jednoduše o problémech mluvit. Pozitivní komunikace se ukazuje daleko prospěšnější, než je tomu u zákazů. Uvědomme si, že i my, dospěláci, máme s technologiemi problém. Neumíme si bez nich představit běžný život. Nezvládáme bez nich udělat běžné činnosti, které dříve naši předkové zvládali levou zadní.

Stanovte si s dětmi jasná pravidla užívání digitálních technologií, ale zkuste je dodržet i vy. Pokud si kupříkladu určíte místa či čas, kde se například mobily nepoužívají (třeba u jídla, společné víkendy), musíte to dodržet i vy. Děti mají totiž zvláště vyvinutý smysl pro spravedlnost. Závěrem si také musíme říct, že čím častěji se naučíme v kontaktu s dítětem odkládat náš mobil, dítě pak ocení pozornost, kterou mu věnujeme. Já osobně se to učím neustále.

Mobilní technologie patří k našim životům. Jejich absenci si neumí představit ani dospělý člověk. U dětí je třeba najít zdravou rovnováhu, aby se z „dobrého sluhy“ nestal „zlý pán.“ Unifikovaný návod neexistuje, ovšem mějme na paměti, že dospěláci jsou pro děti vzorem. Zkusme začít tedy sami u sebe.