Přeskočit na obsah

Pardubice: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Espa22 (diskuse | příspěvky)
1 773 editací
odstavec
Espa22 (diskuse | příspěvky)
1 773 editací
srovnání s počtem obyvatel
Řádek 289: Řádek 289:
}}</ref>
}}</ref>
[[Soubor:Karanténa3.jpg|náhled|Karanténa]]
[[Soubor:Karanténa3.jpg|náhled|Karanténa]]
Během [[První světová válka|první světové války]] vyrostl v Pardubicích obří nemocniční lágr, kde bylo hospitalizováno deset tisíc zraněných vojáků. V rozsáhlém nemocničním areálu bylo 365 budov, z toho 198 nemocničních pavilonů. "Karanténa", jak se nemocnici běžně říkalo, byla malým samostatným městečkem, měla vlastní pekárnu, lázně, prádelnu, dílny, drůbežárnu, spalovací pec i žehlírnu. Karanténa se nacházela na místě dnešního [[sídliště Dukla]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Během [[První světová válka|první světové války]], v roce 1915, vyrostl v Pardubicích obří nemocniční lágr, kde bylo hospitalizováno deset tisíc zraněných vojáků (přičemž Pardubicích žilo tehdy 20 tisíc lidí, počet obyvatel tak náhle vzrostl o polovinu). V rozsáhlém nemocničním areálu bylo 365 budov, z toho 198 nemocničních pavilonů. "Karanténa", jak se nemocnici běžně říkalo, byla malým samostatným městečkem, měla vlastní pekárnu, lázně, prádelnu, dílny, drůbežárnu, spalovací pec i žehlírnu. Karanténa se nacházela na místě dnešního [[sídliště Dukla]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Klement
| příjmení = Klement
| jméno = Tomáš
| jméno = Tomáš

Verze z 22. 8. 2022, 09:40

Šablona:Dlouhodobě polozamčeno

Možná hledáte: jednu ze základních sídelních jednotek obce Albrechtice v okrese Karviná.
Statutární město Pardubice
Logo města
Pernštýnské náměstí
Pernštýnské náměstí
Znak statutárního města PardubiceVlajka statutárního města Pardubice
znakvlajka
Lokalita
Statusstatutární město
Pověřená obecPardubice
Obec s rozšířenou působnostíPardubice
(správní obvod)
OkresPardubice
KrajPardubický
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°2′19″ s. š., 15°46′45″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel92 362 (2024)[1]
Rozloha82,655[2] km²
Nadmořská výška220 m n. m.
PSČ530 xx a 533 xx[3]
Počet ulic604
Počet domů11 240 (2021)[4]
Počet adres. míst11 732
Počet MO8
Počet částí obce27
Počet k. ú.20
Počet ZSJ89
Rozpočt. výdaje1 910[5] mil. Kč (2011)
Kontakt
Adresa magistrátuMagistrát města Pardubic
Pernštýnské nám. 1
530 21 Pardubice
posta@mmp.cz
PrimátorMartin Charvát (ANO)
Oficiální web: www.pardubice.eu
Pardubice
Pardubice
Další údaje
Kód obce555134
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pardubice (německy Pardubitz) jsou statutární město na východě Čech, metropole Pardubického kraje. Je součást pardubicko-hradecké aglomerace, která představuje čtvrtou nejlidnatější sídelní oblast v Česku. Leží ve východní části Polabí na soutoku řek Labe a Chrudimky, přibližně 100 kilometrů východně od Prahy a 20 kilometrů jižně od Hradce Králové, v nadmořské výšce přibližně 220 metrů.

Pardubice mají přibližně 92 tisíc[1] obyvatel a jsou tak desátým největším městem Česka. Jsou také největším městem Pardubického kraje i okresu Pardubice. Výměra území města je 82,7 km². Pardubice se dělí na 8 samosprávných městských obvodů a 20 katastrálních území. První dochovaná zmínka o existenci Pardubic pochází z roku 1295, k roku 1340 jsou už připomínány jako město. Největší rozkvět prodělaly za pánů z Pernštejna. Na konci 16. století a v 17. století nastal úpadek. Nový rozvoj města přišel od poloviny 19. století s připojením města na železnici. Vznikla zde řada průmyslových podniků, např. Fantova rafinérie minerálních olejů (budoucí Paramo), později Explosia, Synthesia či Telegrafia (budoucí Tesla). Po druhé světové válce došlo k masivní výstavbě nových čtvrtí především na okraji města a počet obyvatel se rychle zdvojnásobil.

Sídlí zde Univerzita Pardubice, dále např. okresní soud a pobočka krajského soudu. Historické centrum je od roku 1964 městskou památkovou rezervací. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou průmysl chemický, strojírenský a elektrotechnický. Už od 16. století jsou Pardubice proslulé výrobou perníku. Významné sportovní události jsou slavné koňské dostihy Velká pardubická, motocyklový závod Zlatá přilba, Mezinárodní festival šachu Czech Open či tenisová Pardubická juniorka. Nejúspěšnějším sportovní oddílem ve městě jsou hokejisté místního Dynama. Od roku 1909 tu sídlí Východočeské divadlo, působí zde profesionální Komorní filharmonie Pardubice. Pardubice jsou též významným železničním a leteckým uzlem.

Etymologie

Původní ves, doložená z roku 1295, nesla název Pordoby. Místní jméno tedy dříve znělo Pordobice (1318 „de Pordobitz“), tj. „ves lidí Pordobových“. Pordobice se nacházely na území dnešní čtvrti Pardubičky, jihovýchodně od středu města. Dle jedné teorie jméno do Polabí přinesli z Polska mniši řádu cyriaků (podle polského místního jména Porydęb), kteří spravovali zdejší kapli sv. Jiljí. Dle jiné teorie existovalo pojmenování „in Pordabii“ v listině z roku 1295, tedy ještě před příchodem zmíněných mnichů, a naopak polská místní jména jsou odkazem na české Pardubice.[6]

Hláskovou změnu Pordob- na Pardub- lze vysvětlit snahou po disimilaci dvou -o- a možná i mylnou asociací se spojením „pár dubů“, popřípadě osobním jménem Pardus; výklad není zcela jistý. Německá podoba názvu města zní Pardubitz.

Dějiny

Lidské osídlení území dnešního města je doloženo již z doby kamenné. Historické osídlení se rozvíjelo od 10. století, byť dlouho bylo toto území ve stínu hradišť v blízké Chrudimi a v Hradci. V Pardubicích byl nicméně brod a přívoz přes řeku, které z nich činili strategické místo. Význam místa ještě posílilo založení opatovického kláštera v 11. století. Ve 12. století, patrně spíše v jeho druhé polovině, byl na území Pardubic založený klášter cyriaků (Řádu křížovníků s červeným srdcem), špitálního řádu s kořeny v Pobaltí. Právě potvrzení tohoto kláštera (a kostela sv. Bartoloměje) papežem Bonifácem VIII. z roku 1295 (tedy více než 100 let po jeho vzniku) je nejstarší písemnou zmínkou o existenci Pardubic.[7]

Pánové z Pardubic

Arnošt z Pardubic

Prvním vlastníkem Pardubického panství na začátku 14. století byl Púta z Dubé. Kolem roku 1325 vyměnili jeho synové Pardubice s rytířem Arnoštem z Hostýně za hrad Vízmburk. Na scénu tak nastoupil šlechtický rod pánů z Pardubic, kteří měli ve svém znaku přední bílou (stříbrnou) polovinu koně se zlatou uzdou na červeném štítu (tradovaná verze, že tato půlka koně odkazuje k Ješkovi z Pardubic, jemuž koně přeťala spuštěná brána při dobývání Milána v polovině 12. století po boku krále Vladislava II. a císaře Fridricha I. Barbarossy, je patrně omyl).[8] Pardubice nicméně tento znak užívají jako městský dosud.

Závěť Arnošta z Hostýně z roku 1340 je prvním dokladem o existenci Pardubic jako města (civitas nova), přesněji jako poddanského městečka. Povýšení na městečko se tedy uskutečnilo někdy v letech 1332–1340. Syn Arnošta z Hostýně Arnošt z Pardubic byl prvním pražským arcibiskupem, pravou rukou krále Karla IV. a horkým kandidátem na post papeže. Roku 1357 král Karel také stvrdil Arnoštovi z Pardubic a jeho bratrům právo na vybírání cla z plavení dřeva pod pardubickým hradem.[9] Arnoštům synovec Smil Flaška z Pardubic patřil k prvním významným českým spisovatelům.

V roce 1390 byla postoupena část panství Hanušovi z Milheimu. Ten byl blízkým přítelem krále Václava IV. a ovlivnil počátky husitství založením a dotováním Betlémské kaple v Praze, kde kázal Jan Hus.[10] Dalším majitelem po jeho smrti se na začátku husitských válek stal Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad. 28. dubna 1421 husité vypálili cyriacký klášter, naopak město v držení husitského sympatizanta Viktorína ušetřili.[9] V pozdějším průběhu husitských válek Pardubice pravděpodobně získal úchvatem moravský šlechtic Jan Hlaváč z Mitrova.

Pernštejnové

Vilém II. z Pernštejna

V roce 1491 Pardubice koupil Vilém II. z Pernštejna, nejmocnější šlechtic tehdejšího českého království. Tím začala zlaté pardubická éra. Růst významu města stvrdila roku 1497 první doložená návštěva krále v něm, navštívil ho Vladislav II. Jagelonský, osobní Vilémův přítel. Vedle zvelebování města a panství se Vilém pustil i do pozdně gotické přestavby zdejšího vodního hradu. Vilémovi synové Vojtěch a Jan pokračovali ve stylu renesančním. Tento historický unikát – přechod obranného vodního hradu na rozlehlý a pohodlný pardubický zámek – lze obdivovat dodnes. Pernštejnové se zasloužili i o vybudování historického městského jádra s renesančním náměstím, malebnými uličkami a dominantou Pardubic – Zelenou bránou. Vystavěli také kostel sv. Bartoloměje, původně jako svou pohřební kapli. Vytvořili také kanál Halda.[11] A na Pardubicku vybudovali rybniční soustavu, která byla jedna z největších v Čechách. Čítala 234 rybníků.[12] Roku 1512 Vilém z Pernštejna městu dal nové Městské zřízení, které dalo pardubickým měšťanům řadu privilegií včetně možnosti svobodně koupit nebo prodat nemovitost. Občané města byli také osvobození od poddanských robot.[13] Jan z Pernštejna razil dokonce i vlastní mince.[14] Dokladem výjimečného rozvoje se stalo zavedené české úsloví "Skví se jako Pardubice".[15][16]

Veduta Pardubic, Jan Willenberg, 1602

K roku 1515 zaznamenávají písemné prameny prvního pardubického perníkáře.[17] Roku 1507 a 1538 město postihly zničující požáry.[18] Tomu druhému uniklo pouhých sedm domů. Jan z Pernštejna musel nechat znovu vystavět 110 domů, využil k tomu metody terakoty.[12] Roku 1554 Pardubice zažily další královskou návštěvu. Ferdinand I., který Pernštejnům vděčil za zvolení českým králem, zde strávil více než týden.[19][20] Pernštejnové se nicméně nakonec utopili v dluzích, před nimiž je nezachránil ani najatý regent pardubického panství Petr Hamza ze Zábědovic.[21] Pernštejnové museli zadlužené panství prodat v roce 1560, a to arciknížeti Maxmiliánu II. Habsburskému. Poté nastal znatelný úpadek.

Zlé časy

Třicetiletá válka město ještě více zbídačila. Pardubice během války zažily dvě velká obležení švédskými vojsky. Roku 1639 Švédové marně město obléhali čtrnáct dní, pod velením českého emigranta Zdeňka z Hodic. Podruhé Švédové Pardubice oblehli roku 1645, tentokrát pod velením slavného generála Lennarta Torstensona. Ten Pardubice nechal dokonce ostřelovat zápalnými granáty. I tentokrát se však Pardubice ubránily. Během války ovšem klesl počet obyvatel města o polovinu.[22] Z této rány se město vzpamatovávalo dlouho, barokní éra tak byla v jeho dějinách slabá, čehož dokladem je malé množství barokních domů.

Další ránu městu zasadily války o rakouské dědictví. Během nich se ukázalo, že opevnění, jež tak dobře posloužilo za války třicetileté, je zastaralé a nefunkční. Pardubice tak byly hned dvakrát okupovány pruskou armádou. Roku 1741 braniborským plukem husarů, roku 1744 husary a dragouny pod velením generála Waldenruba. Ve druhém případě došlo i na drancování.[23] Roku 1756 císařovna Marie Terezie potvrdila městu právo vyrábět perník.

Industrializace

Pohled na Pardubice v roce 1845 z nové železniční trati.

Nový rozvoj města přišel až v polovině 19. století spolu s železnicí. 20. srpna 1845 přijel do Pardubic první vlak severní státní dráhy z Olomouce do Prahy. Tu projektoval pardubický občan Jan Perner.[24] Ve druhé polovině století byly z města postupně rozvětveny další železniční tratě a vznikly průmyslové podniky jako lihovar, cukrovar, výrobce mlýnských strojů Josef Prokop a synové, Fantova rafinérie minerálních olejů a další. Roku 1913 vznikla první moderní továrna na perník - Melartos (později Pardubické perníkárny).[25]

Rozvoj města nezastavil ani tvrdý úder pruské armády v roce 1866. Po vítězství v bitvě u Hradce Králové Prusové vtrhli do Pardubic, i s králem Vilémem I. Pod jeho dohledem deset tisíc pruských vojáků město systematicky drancovalo a plenilo. Patrně přinesli i choleru, jejíž epidemie po jejich řádění vypukla.[26]

Vzlet Kašparova letadla v Pardubicích
Třída Míru roku 1910

Město se ale brzy vzpamatovalo a nastal i kulturní rozvoj, podobně jako v jiných českých městech v té době. 5. listopadu 1874 se poprvé běžel světoznámý dostih Velká pardubická. Roku 1883 se konala v Pardubicích velká národní slavnost k odhalení pomníku bratrancům Veverkovým, vynálezcům ruchadla z nedalekého Rybitví (autorem sousoší byl Josef Strachovský). K odhalení pomníku vynálezce František Křižík instaloval v Pardubicích, jako prvním venkovském městě v Čechách, elektrické osvětlení obloukovými lampami.[27] Centrem kultury se stal hotel Veselka (zbořen 1972), roku 1909 bylo postaveno Městské divadlo. Roku 1903 se v Bubeníkových sadech uskutečnila Východočeská výstava. Roku 1903 vytvořil Mikoláš Aleš ve městě několik sgrafit a předloh k plastikám, mimo jiné i na Zelené bráně a na radnici.[28] Pardubice se staly kolébkou českého letectví, když 13. května roku 1911 uskutečnil inženýr Jan Kašpar první dálkový let z Pardubic do Velké Chuchle u Prahy, kde přistál na dostihovém závodišti.[29]

Karanténa

Během první světové války, v roce 1915, vyrostl v Pardubicích obří nemocniční lágr, kde bylo hospitalizováno deset tisíc zraněných vojáků (přičemž Pardubicích žilo tehdy 20 tisíc lidí, počet obyvatel tak náhle vzrostl o polovinu). V rozsáhlém nemocničním areálu bylo 365 budov, z toho 198 nemocničních pavilonů. "Karanténa", jak se nemocnici běžně říkalo, byla malým samostatným městečkem, měla vlastní pekárnu, lázně, prádelnu, dílny, drůbežárnu, spalovací pec i žehlírnu. Karanténa se nacházela na místě dnešního sídliště Dukla.[30]

Po první světové válce došlo k dalšímu rozmachu průmyslu. Vznikly firmy Explosia a Synthesia, také Telegrafia, později známá jako Tesla. V roce 1931 se ve městě konala celostátní Výstava tělesné výchovy a sportu. V té době byl postaven i hotel Grand a Průmyslové muzeum, dnes Střední průmyslová škola potravinářská.

Druhá světová válka

Americký B-24 Liberator nad hořící Fantovou rafinerií během náletu 24. srpna 1944

V Pardubicích se v roce 1942 za pomoci místních odbojářů skrývali členové výsadkové skupiny Silver A Alfréd Bartoš a Josef Valčík.[31] Postupně do své zpravodajské sítě začlenili desítky spolupracovníků, pardubické Gestapo o ní nemělo tušení. Zrada jiného z výsadkářů Karla Čurdy ale nakonec přivedla na popraviště řadu občanů města. Gestapo mnohé z nich mučilo a vyslýchalo v Larischově vile (na Zámečku).[32]

Od července do prosince 1944 byly Fantova rafinerie a pardubické letiště terčem tří náletů britského a amerického letectva, největší byl druhý 24. srpna 1944. Celkem bylo svrženo 870 tun bomb, které způsobily velké škody i ve městě; zahynulo 263 lidí (vč. 19 německých vojáků) a přes tisíc budov bylo zničeno nebo poškozeno včetně staré budovy nádraží.[33][34]

Poválečný rozvoj

Po válce se započalo s výstavbou nových čtvrtí, ještě ve čtyřicátých letech to bylo sídliště Dukla v místě dřívější Válečné nemocnice Pardubice a sídliště Tesla, v roce 1957 sídliště Višňovka a sídliště Na drážce. Roku 1952 byla ve městě zavedena trolejbusová doprava.[35] Roku 1958 bylo vybudováno nové vlakové nádraží. V šedesátých letech se začala stavět sídliště Polabiny na pravém břehu Labe. Poté byla vybudována ještě sídliště Dubina, Karlovina, Závodu Míru a Pardubice-sever.

Sametová revoluce roku 1989, která svrhla komunistický režim, začala v Pardubicích na Vysoké škole chemicko-technologické a ve Východočeském divadle.[36] Jejím symbolem se stal herec Východočeského divadla Vladimír Čech, který později proslul zejména jako moderátor. Ten vedl demonstrace na náměstí Republiky. Rezignaci vedení KSČ zde 24. listopadu demonstrujícím oznámila herečka Věra Galatíková. Maskotem revoluce v Pardubicích byl populární "vlajkonoš" na hotelu Grand.[37] Známý je pokus vytvořit lidský řetěz mezi Pardubicemi a Hradcem, akce se zúčastnilo osm tisíc lidí.[38][39]

Od 27. února 2008 je „Pardubický perník“ chráněným zeměpisným označením Evropské unie. Smí se vyrábět a balit pouze na území Pardubic za dodržení přesně dané receptury.[40][41]

Geografie

Mapa Pardubic z Třetího vojenského mapování, 1877–1880

Pardubice leží převážně na levém břehu Labe, centrum pod soutokem s Chrudimkou přibližně na 15 ¾° východní zeměpisné délky a 50 ° severní šířky, 98 km na východ od Prahy, 20 km jižně od Hradce Králové, okolo 10 km severně od Chrudimi. Fytogeograficky patří Pardubicko do oblasti mírného pásma opadavých listnatých lesů palearktické oblasti. Město se rozkládá v Polabské nížině v nadmořské výšce 211 až 258 metrů (Stropinský vrch, katastrální území Hostovice).[42]

Obyvatelstvo

Hlavní vchod do pardubické nemocnice

Počet obyvatel Pardubic od počátku 19. století stoupal díky rozvoji průmyslu, který zaznamenal velký růst po napojení města na železnici. Největšího počtu, 96 036 obyvatel, dosáhly Pardubice ke konci roku 1989,[43] od té doby se však počet trvale žijících obyvatel stále mírně snižuje. Z porovnání počtu obyvatel Pardubic a okresu vyplývá soustřeďování obyvatel do okresního města až do roku 1991, od kterého podíl obyvatel města vůči celému regionu mírně klesá zejména v důsledku dostupnějšího bydlení v okolních obcích (tzv. suburbanizace). Celá hradecko-pardubická aglomerace měla k roku 2019 celkem 340 423 obyvatel.[44] Do vlastního města dojíždí 20 tisíc lidí za prací a za studiem.[45]

Podle sčítání lidu v roce 1921 zde žilo v 1 743 domech 25 162 obyvatel, z nichž bylo 11 802 žen. 23 722 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 551 k německé a 62 k národnosti židovské. Podle náboženského vyznání bylo v Pardubicích 15 823 římských katolíků, 1 171 evangelíků, 1 874 příslušníků Církve československé husitské a 554 židů.[46]

Další prvorepublikové sčítání v roce 1930 přineslo následující výsledky: v 2 649 domech žilo 28 846 obyvatel. 27 703 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 647 k německé. Mezi obyvateli bylo 16 604 římských katolíků, 1 579 evangelíků, 5 225 příslušníků Církve československé husitské a 518 židů.[47]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Pardubice[48]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2022
Počet obyvatel 12 925 15 917 18 341 24 831 31 642 36 261 41 860 49 928 64 968 78 947 92 262 94 407 90 668 90 767 88 520
Počet domů 1214 1332 1400 1810 2563 3110 4718 6501 7307 7994 8460 9105 9359 10 462
Vývoj počtu obyvatel a domů Pardubice I[48]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 8197 10 292 12 367 17 031 20 419 25 162 28 846 35 463 48 478 62 323 52 042 46 445 21 707 20 628
Počet domů 582 644 713 972 1389 1743 2649 3473 4721 4253 3933 3949 1628 1721
  • Věková struktura obyvatel obce Pardubice roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce Pardubice roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Pardubice roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce Pardubice roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Pardubice roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce Pardubice roku 2011

Správní členění a vývoj

Katastrální území a městské obvody

Do roku 1940 se město Pardubice skládalo z historického města se zámkem, Zeleného Předměstí a Bílého Předměstí (aglomeraci, v níž k roku 1930 žilo 43 tisíc obyvatel, však tvořily i Nové Jesenčany, Pardubičky a Studánka[49]). Roku 1954 se připojily Pardubičky a Studánka, roku 1960 Doubravice, Cihelna, Ohrazenice, Polabiny, Semtín, Popkovice a Rosice nad Labem, roku 1964 Trnová, Svítkov a Srnojedy, roku 1976 Dražkovice, Nemošice, Mnětice, Drozdice, Černá za Bory, Spojil a Staré Čívice a nakonec roku 1986 Lány na Důlku a Opočínek. Roku 1991 se ale osamostatnil Spojil, který tak tvoří enklávu uvnitř pardubického území, a roku 1994 Srnojedy.[50] Roku 2006 se naopak po referendu připojily Hostovice na východním okraji města.[51][52]

Správní území Pardubic se od připojení Hostovic roku 2006 skládá z 27 evidenčních částí ležících na 20 katastrálních územích o celkové rozloze 82,655 km². Katastrální území zhruba odpovídají evidenčním částem, výjimkou jsou k. ú. Pardubice (zahrnuje části Pardubice-Staré Město, Zámek, Bílé Předměstí, Zelené Předměstí, Cihelna a Polabiny), Černá za Bory (části Černá za Bory a Žižín) a Semtín (části Semtín a Doubravice). Kvůli připojení obcí podél železnice je protáhlé východo-západním směrem, nejvzdálenější body dělí 19 km. Pardubice jsou největší české město, kde domy nemají přiděleno orientační číslo, druhé je sedmdesátitisícové Kladno.[53]

Katastrální území Pardubic a okolí

Kromě toho mají Pardubice osm samosprávných městských obvodů. O vzniku prvních sedmi obvodů bylo rozhodnuto již v roce 1991 coby opatření proti porevolučnímu osamostatňování okrajových částí Pardubic jako zmíněné Spojil a Srnojedy. V první fázi ihned v roce 1991 vznikly právě periferní obvody Pardubice IV, VI a VII. V roce 1996 vznikl obvod Pardubice II a v roce 2002 zbylé tři obvody (Pardubice I, III a IV). Připojením Hostovic v roce 2006 vznikl osmý městský obvod.

Existence obvodů je dlouhodobě kritizována jako zbytečně komplikovaná a drahá (např. srovnatelný Hradec Králové nebo České Budějovice žádné nemají). Na podzim 2012 se primátorka Fraňková v rámci úsporných opatření snažila o zrušení čtyř obvodů v širším centru města I, II, III a V a dále spojení nejvýchodnějších Hostovic (Pardubice VIII) s obvodem IV, ovšem setkávala se s odporem starostů dotyčných částí i jiných stran na magistrátu.[54] Po velkých sporech v zastupitelstvu bylo v dubnu 2013 vyhlášeno referendum s otázkou „Souhlasíte s členěním statutárního města Pardubic na městské obvody?“ na čtvrtek 13. června.[55] Účast byla nízká, pouze 21 %, referendum tedy nebylo závazné; 60 % hlasů bylo pro členění na obvody.[56]

Instituce

V Pardubicích sídlí Univerzita Pardubice, dále např. okresní soud a pobočka Krajského soudu v Hradci Králové. Sídlí tu středisko Agentury ochrany přírody a krajiny.

Ve městě je umístěna Věznice Pardubice, která byla postavena v letech 1889–1891 jako zemská donucovací pracovna pro 500 káranců. Protože stavba byla na svou dobu velice moderní, byly model, plány a rozpočty vystaveny na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891. Od 50. let 20. století sloužila věznice k výkonu trestu odnětí svobody pro ženy (v I., II. a III. nápravné skupině a mladistvé), od roku 1994 zabezpečovala zejména výkon trestu odnětí svobody odsouzených žen a mladistvých žen zařazených do všech typů věznic (A dohled, B dozor, C ostraha, D zvýšená ostraha). V letech 1998–2004 byly ženy přesunuty do jiných věznic; od 7. května 2004 je zde výhradně mužská věznice.[57][58][59]

Průmysl

Pardubice jsou průmyslové centrum východních Čech. Hlavními zdejšími odvětvími jsou průmysl chemický, strojírenský a elektrotechnický.

Chemický

Celkový pohled na rafinérie Paramo

Pardubice mají od 19. století tradici chemické výroby, kterou zajišťují především následující dvě společnosti:

Paramo

Akciová společnost Paramo (Pardubická rafinérie minerálních olejů) patřila mezi přední české rafinerie; vyráběla paliva, maziva, asfalty a asfaltové výrobky. Založil ji koncem 19. stol. vídeňský majitel krámku David Fanto, který prodával petrolej na litry.[zdroj?] Nevedl si špatně, a proto se rozhodl zřídit vlastní závod na destilaci a následnou rafinaci petroleje z ropy. Vhodné místo nalezl v Pardubicích, kde byla nejen voda a železnice, ale i rozvinutý průmysl. Usazování prvních kotlů a kladení potrubí začalo na jaře roku 1889.

Oleje všeho druhu, vřetenové, vazelínové, válcové i těžké, začaly vytlačovat až dosud všeobecně uznávané americké výrobky nejen v Rakousko-Uhersku, ale i v zahraničí. Po dvojnásobném bombardování americkým letectvem v roce 1944 zůstala ze závodu sotva čtvrtina, ale již v roce 1945 se rafinerie začala obnovovat jako národní podnik. Do roku 2012 patřilo Paramo mezi největší a nejznámější petrochemické společnosti v České republice. V roce 2012 majitelé provedli částečné utlumení provozu, byly trvale odstaveny výrobní jednotky zpracovávající ropu. Společnost nadále zůstává významným výrobcem asfaltů, olejů a dalších rafinérských produktů.

Synthesia a Explosia

Explosia

V roce 1920 byla v Semtíně založena Československá akciová továrna na látky výbušné. Roku 1928 vznikla sesterská společnost Synthesia a v roce 1934 byl podnik přejmenován na Explosia a.s. Roku 1946 sloučením znárodněné Synthesie a Explosie vznikl Synthesia, národní podnik, později přejmenovaný na Východočeské chemické závody n.p. Bouřlivým rozvojem prošel především v 50. a 60. letech.

Synthesia a.s. patří mezi přední české výrobce celulosy, pigmentů a barviv a organických sloučenin. Pracuje zde na 2300 osob a tržby v roce 2005 činily 3 570 mil. Kč. Explosia, a.s. zaujímá přední postavení v oblasti trhavin a střelivin na trhu ČR, je i významným exportérem, především do EU. Koncem padesátých let zde byla vyvinuta plastická trhavina Semtex. Název vznikl kombinací slov Semtín a Explosive.

Elektrotechnický

Foxconn Pardubice, dřívější Tesla Pardubice

Elektrotechnický průmysl je ve městě rozvíjen především v průmyslové zóně, vybudované na přelomu tisíciletí poblíž Starých Čivic. Z pardubického závodu Tesla pocházely pasivní radary Ramona a KRTP-86 Tamara. Když se po revoluci rozpadla, byla roku 1994 založena ERA a.s., která vyvinula další generaci pasivního radiolokátoru Věra. ERA vyrábí a dodává pasivní radiolokační systémy pro řízení letového provozu a sledování pohybu letadel jak ve vzduchu, tak na letištních plochách (zde je možno sledovat i pohyb jiných vozidel); její výrobky působí na letištích všech kontinentů. Od roku 2011 patří zbrojařskému koncernu Omnipol. V roce 2013 má začít výstavba nové administrativní budovy.

Foxconn je tchajwanská globální firma; vyrábí spotřební elektroniku, komunikační a elektronická zařízení a všechny součásti pro osobní počítače kromě čipů. V Pardubicích má od podzimu 2000 montovnu počítačů s několika tisíci zaměstnanců, z velké části cizinců.[60]

Továrna společnosti Panasonic byla v Pardubicích otevřena roku 2001. Vyrábí audiosystémy do automobilů pro evropský i mimoevropský trh; zaměstnává přes tisíc lidí.

Historicky cenné Winternitzovy mlýny u Chrudimky, Josef Gočár, 1911

Potravinářství: perník a pivo

Pardubice jsou od 16. století proslulé perníkem; tradiční spojení „pardubický perník“ je chráněné označení původu Evropské unie. Dále v Pardubicích sídlí výrobce náhražky kávy Kávoviny nebo pekárna Odkolek.

Pivo se v Pardubicích vyrábělo již ve 14. století. Největší rozvoj nastal v 15. a 16. století za vlády Viléma z Pernštejna. V roce 1993 byl Pivovar Pardubice transformován na akciovou společnost a zprivatizován. Vyrábí pod značkou Pernštejn několik druhů piva a limonády; originální je 19° tmavé pivo Porter vlastní receptury. Je to malý nezávislý pivovar nepatřící k žádné skupině, vlastní ho několik osob z regionu; výstav je 57 tisíc hektolitrů. V letech 2006–2010 se firma přejmenovala Pivovar Pernštejn a.s., ale kvůli expanzi mimo region to změnila na Pardubický pivovar a.s.

Doprava

Městská hromadná doprava

Související informace naleznete také v článcích Trolejbusová doprava v Pardubicích a Městská autobusová doprava v Pardubicích.
Trolejbus Škoda 28Tr Solaris před „kostelíčkem“ Panny Marie Bolestné

Autobusová MHD vznikla roku 1950, první trolejbusy vyjely v roce 1952. Následoval poměrně prudký rozvoj (např. tratě na Jesničánky, Slovany, do Ohrazenic, Židova), v 70. letech ale nastala stagnace. Další nová trať na Polabiny byla otevřena až na začátku 80. let, v 90. letech a na počátku 21. století vyrostlo několik dalších úseků. Hlavní křižovatky jsou na Masarykově náměstí a před hlavním nádražím. Dopravní podnik města Pardubic obnovuje vozový park výhradně nízkopodlažními vozy. Velkokapacitní trolejbusy Škoda Solaris jsou pojmenovány po vítězích Velké Pardubické. Nové autobusy mají pohon na zemní plyn. Dopravní podnik ve svém areálu vystavěl stanici se zemním plynem otevřenou i veřejnosti. Dopravní podnik přepraví každoročně okolo 10 miliónů cestujících. Linky hromadné dopravy jezdí do Opočínku, Lánů na Důlku, Lázní Bohdaneč, Němčic, Sezemic, Spojila, Černé za Bory, Starého Mateřova a Dražkovic; plánuje se trolejbusová linka do Chrudimi a prodloužení trolejí do Černé za Bory a do Ohrazenic. Mluví se také o budoucím propojení Pardubic s Hradcem linkami MHD. Víkendové spoje linky 15 zajížděly i do Přelouče, které byly od 3. března 2013 zrušeny.

Budova hlavního nádraží v Pardubicích

Železniční doprava

Pardubice jsou nejvýznamnějším železničním uzlem východních Čech. Leží 104 km od Prahy na koridorové trati Praha – Česká Třebová z Prahy na východ a vycházejí odtud další dvě tratě.

SC Pendolino – Pardubice hlavní nádraží

Ve stanici Pardubice hlavní nádraží zastavuje mnoho mezinárodních vlaků EuroCity či Railjet do měst jako Berlín, Hamburk, Vídeň, Varšava, Bratislava, Žilina, Budapešť, dále expresy a vnitrostátní vlaky InterCity. Zastavují tu vlaky Českých drah i vlaky soukromých dopravců. Z pardubického hlavního nádraží jezdí do Kolína a Prahy, ale také na východ do Ústí nad Orlicí a České Třebové moderní příměstské soupravy CityElefant, a do nedalekého Hradce Králové a Jaroměře elektrické jednotky Českých drah RegioPanter. Od roku 2014 jezdí několikrát za den z Pardubic do Chrudimi a Hlinska také moderní motorové soupravy RegioShark.

Na území města se nacházejí dvě železniční stanice:

  • Jihozápadně od centra Pardubice hlavní nádraží s odbavovací budovou od architekta Karla Řepy z roku 1958 je jedna z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu s prostornou odbavovací halou, hotelem a podzemním kinem (to již nefunguje a hotel je zčásti obsazen kancelářemi). České dráhy plánují rekonstrukci nádražní budovy ve spolupráci s investorem, spolu s rekonstrukcí přilehlého náměstí Jana Pernera. Nádraží má tři ostrovní nástupiště s průjezdnými kolejemi (6 nástupištních hran), jednostranné I. nástupiště u výpravní koleje s dalšími dvěma nástupištními hranami u kusých kolejí. II. až IV. nástupiště s přestupovým tunelem byly od roku 2005 modernizovány. Od roku 2021 prochází celé nádraží další modernizací.
  • Druhou stanicí je Pardubice-Rosice nad Labem na trati 031 do Hradce Králové, jejíž budova prošla opravou.

Dále je na území města šest železničních zastávek: směrem na západ od hlavního nádraží Pardubice-Svítkov a Pardubice-Opočínek, na východ Pardubice-Pardubičky a Pardubice-Černá za Bory, na jih Pardubice závodiště a na sever Pardubice-Semtín.

Letecká doprava

Terminál Jana Kašpara na letišti Pardubice v roce 2018
Související informace naleznete také v článku Letiště Pardubice.

Na jihozápadním okraji Pardubic se nachází vojenské a civilní mezinárodní letiště Pardubice. Vojenské zde vzniklo za první republiky, civilní v roce 1995. Rekordní počet cestujících zde byl odbaven v roce 2013, a to 184 000 lidí.V roce 2017 byl otevřen nový terminál s větší kapacitou a moderním zázemím, pojmenovaný dle pardubického průkopníka aviatiky Jana Kašpara. Zároveň byla zahájena pravidelná linka společnosti Ryanair do Londýna. Každoročně v létě se na letišti koná Aviatická pouť, která láká mnohé letecké nadšence.

Silniční doprava

Orientace ulic v Pardubicích

Pardubice protíná silnice I/37 z Chrudimi, v úseku do Hradce Králové zmodernizovaná na čtyřproudovou rychlodráhu; na jihu Opatovic ji úsek budoucí dálnice D35 napojuje na dálnici D11 do Prahy, pro přímé spojení se však používá exit 68 po silnici I/36 na Chýšť Lázně Bohdaneč. Ta prochází širším centrem a pokračuje na severovýchod do Sezemic, Holic, Vysokého Mýta a Litomyšle. Pardubice jako průmyslové město generují velké množství silniční dopravy. Místní politici navázali na řešení silniční dopravy uvnitř Pardubic v dobách komunismu, obchvaty z jihovýchodu a severovýchodu se ale nečekají před rokem 2025.

Nekvalitně navržený pravoúhlý systém dopravy vede veškerou dopravu včetně tranzitní v těsné blízkosti centra a tudíž mají Pardubice s dopravou velice často problémy. Nejvytíženější dopravní uzel, nadjezd a křižovatku u Parama, kde denně projede více než 25 tisíc aut, prochází rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací až ke křižovatce U Trojice, kde se plynule napojí na čtyřproudovou rychlodráhu do Hradce. Ve městě bude zaveden chytrý systém dopravního světelného značení, který bude řídit dopravu dle její hustoty a požadavků, aby šlo plynule projet centrem města, a informační tabule, které řidičům poradí, kudy nejrychleji projet městem, a budou informovat o případných dopravních omezeních.

Lodní doprava

V Pardubicích funguje nově opravená výletní loď Arnošt, plující po Labi proti proudu do Kunětic a dolů po proudu řeky do Srnojed. Město zaplatilo za opravu lodi několik milionů a loď funguje kromě vyhlídkových plaveb i jako součást městské hromadné dopravy na okraje Pardubic. V Pardubicích se také chystá nákladní lodní doprava po splavnění Labe a vybudování přístavu, které jsou v plánu ministerstva dopravy. Má ulehčit silniční dopravě a sloužit jako doplněk železniční dopravy.

Sport

Velká pardubická

Velká Pardubická – závodiště

Od roku 1874 se v Pardubicích každý podzim, druhou říjnovou neděli, koná slavná Velká pardubická.[61] Jedná se o nejtěžší koňský dostih v Evropě a druhý nejtěžší na světě. Nejúspěšnějším účastníkem dostihu je žokej Josef Váňa s osmi vítězstvími v letech 1987–2011.[62] V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha. První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8000 zlatých. Na startu stálo 14 koní, zvítězil plnokrevný hřebec Fantome s anglickým žokejem Georgem Sayersem; dostih dokončilo pouhých 7 koní. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen v Čechách. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou let 1876 a 1908 kvůli nepřízni počasí, světových válek a roku 1968 kvůli politickému napětí po sovětské invazi. Významný byl dostih v roce 1937, kdy jej proti převaze německých koní vyhrála s klisnou Normou hraběnka Lata Brandisová, až doposud jako jediná žena.[63][64] Dráha měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek, koně ji běží přibližně 9–10 minut. Startuje 15 až 20 koní s nejlepšími žokeji a žokejkami převážně z České republiky. Název Velká pardubická se vžil pro označení celého dostihového víkendu (hlavní program se koná v neděli, kdy se jede osm dostihů). Posledním dostihem je hlavním dostihem, vlastní Velká pardubická. Vozy pardubické MHD jsou pojmenovány po vítězných koních. V České republice jde o nejdelší tradici sportu, např. když se začala hrát fotbalová liga Československa, Velká pardubická již za sebou měla padesát ročníků.

Zlatá přilba města Pardubic

Zlatá přilba 1940

Zlatá přilba města Pardubic je každoroční závod motocyklů na ploché dráze ve Svítkově (tam se závody přestěhovaly roku 1964; původně se jezdily na dostihovém závodišti). Je to nejstarší plochodrážní závod na světě, poprvé se jel v roce 1929.[65] Koná se první říjnovou neděli, týden před Velkou Pardubickou, a zahajuje tradiční týden městských slavností. Každoročně láká kvalitní jezdce z Polska, Německa, Dánska, Švédska, Rakouska, Nizozemska, Anglie, ale i Spojených států nebo Austrálie. Na závod dojíždí tisíce fanoušků, zejména Čechů, Němců, Dánů a Poláků. Trofej zhotovuje pardubická klenotnická firma Lejhanec. Klenotnický rod Lejhanců vyrábí ocenění již tři generace. První vyrobil Čeněk Lejhanec, v tradici pokračuje jeho vnuk Pavel.[66]

Hokej

Enteria arena

V Pardubicích sídlí lední hokejový klub HC Dynamo Pardubice, hrající v Enteria areně, tedy sportovní hale modernizované a rozšířené roku 2001. Pardubický hokejový tým patří dlouhodobě mezi nejlepší a nejúspěšnější týmy v Česku; třikrát vyhrál nejvyšší Československou hokejovou ligu (1973, 1987 a 1989), samostatnou českou extraligu v sezonách 2004/2005, 2009/2010 a 2011/2012.[67] První zápas v tzv. „kanadském hokeji“ se v Pardubicích hrál v roce 1913 na Matičním jezeře s Českou sportovní společností Praha.[68] První klub LTC Pardubice vznikl roku 1923 a nikdy nesestoupil z nejvyšší československé a později české soutěže. V roce 2011 se v Pardubicích konal historicky první extraligový zápas pod otevřeným nebem s týmem HC Kometa Brno. V utkání padl i divácký rekord extraligy.[69] Pardubičtí fanoušci hokeje tvoří největší fandící skupinu lidí v Česku a zápasy v hale patří k nejnavštěvovanějším v zemi. Pardubice vychovaly spoustu reprezentantů: Dominika Haška, Vladimíra Martince, Jiřího Nováka, Bohuslava Šťastného, Jiřího Šejbu, Františka Musila, Otakara Janeckého, Petra Čáslavu, Aleše Hemského, Dušana Salfického, Michala Sýkoru a další. Jejich dres oblékaly i další legendy jako Jiří Dopita, Milan Hejduk, František Kaberle nebo Michal Rozsíval.

Basketbal

Sportovní hala Dašická

Z dalších klubů, hrajících nejvyšší národní soutěž, má v Pardubicích sídlo basketbalový klub BK KVIS Pardubice, který hraje nejvyšší českou soutěž v basketbalu mužů. Tým pravidelně hraje mezi nejlepšími pěti. V roce 1984 (tehdy jako RH Pardubice) získal titul mistra Československa. Klub má domovský stánek ve Sportovní hale Dašická. Basketbal v Pardubicích má velkou tradici; skvělé výsledky dlouhodobě vykazuje mládež pod vedením Jana Procházky. V Pardubicích je Vrcholové sportovní centrum mládeže pod Českou basketbalovou federací. Za Pardubice hrál i Jiří Welsch, Lukáš Šindelář a další skvělí hráči basketbalové historie České republiky.

Šachy

Každoročně od roku 1990 se v Pardubicích odehrává největší šachový turnaj na světě Czech Open. V turnaji se hrají mimo šachů také scrabble, bridž, poker, mariáš a mankala. Turnaj se skládá z pěti hlavních a dvaceti vedlejších turnajů. Záštitu nad festivalem v roce 2011 převzali prezident republiky Václav Klaus, hejtman Pardubického kraje Radko Martínek a primátorka Pardubic Štěpánka Fraňková.

Tenis: Pardubická juniorka

Mistrovství České republiky staršího dorostu v tenise, neoficiálně Pardubická juniorka (dříve také Dorostenecké mistrovství ČSSR v tenise), je tradiční juniorský turnaj pořádaný již od roku 1926 na kurtech klubu LTC Pardubice v polovině srpna.[70] Jde o českou obdobu prestižního floridského Orange Bowlu. Mezi vítězi je řada pozdějších grandslamových šampiónů a dvě světové jedničky – Martina Navrátilová a Ivan Lendl. Vítězem se stal i olympijský vítěz mužské dvouhry z Letních olympijských her 1988 v Soulu, slovenský tenista Miloslav Mečíř. Pardubickou juniorku také vyhráli všichni čeští wimbledonští vítězové ve dvouhře Jan Kodeš, Jana Novotná a Petra Kvitová, jakož i dva poražení wimbledonští finalisté Ivan Lendl a Hana Mandlíková. Jaroslav Drobný zvítězil jako občan Egypta.

Fotbal

Od sezóny 2020/21 hraje fotbalový klub FK Pardubice nejvyšší soutěž. Domácí zápasy ovšem musí hrát v pražském Ďolíčku, neboť jeho tradiční domovský stánek, pardubický stadion Pod Vinicí, nevyhovuje regulím nejvyšší ligy. Klub rekonstruuje starý Letní stadion, který by měl být otevřen v únoru 2023.[71] Ve své prvé ligové sezóně skončil klub sedmý, v té druhé jedenáctý.

Národní politika, 1940

Fotbal má však v Pardubicích i starší tradici. Klub SK Pardubice odehrál tři sezóny nejvyšší československé soutěže (1937/38, 1938/39, 1945/46) a všechny ročníky protektorátní ligy. Třikrát skončil na bronzové příčce. Hrával na Letním stadionu. V roce 1960 splynul s FK Tesla Pardubice. Jeden rok v nejvyšší fotbalové soutěži má na svém kontě i další pardubický klub Dukla Pardubice. Vojáci se usadili v Pardubicích roku 1957 a v ročníku 1968/69 jim přinesli prvoligovou účast. Dukla se pak transformovala ve VCHZ Pardubice. Poslední název tohoto klubu zněl FK Pardubice 1899, zanikl v roce 2017.

V roce 2008 došlo k mohutné fúzi pardubických klubů (mj. Tesla Pardubice, MFK Pardubice, FK Junior), jejímž výsledkem byl vznik současného FK Pardubice.[72] Model se ukázal jako mimořádně úspěšný. V roce 2010 postoupil nový klub z divize do třetí nejvyšší soutěže, v roce 2012 již hrál o úroveň výše a za osm let dokráčel mezi českou elitu - nejvyšší soutěž vrátil do města po 51 letech.[73]

Důraz klub klade i na kvalitní mládežnickou základnu. Mládež se většinou soustředí ve sportovním areálu Ohrazenice. Klub má dva týmy dospělých (béčko hraje krajský přebor), čtyři dorostenecké oddíly (oddíl FK Pardubice U19 hraje 1. dorosteneckou ligu), šest žákovských celků a stejný počet přípravek. Strategií klubu je soustředit se na výchovu mládeže a využívat fotbalistů, kteří jsou buď přímo odchovanci, nebo pocházejí z východočeského regionu.

Florbal

V nejvyšší mužské florbalové soutěži působí tým Sokoli Pardubice. Největším úspěchem týmu je účast ve čtvrtfinále Superligy v sezóně 2017/18 a vítězství v Poháru Českého florbalu ve stejném roce.[74] Florbalisté hrají ve Sportovní hale Dašická.

Volejbal

Pardubičtí volejbalisté mají na svém kontě dva mistrovské tituly, v roce 1939 ho získali pod názvem Sokol Pardubice, roku 1944 jako SK Pardubice. Dnes působí mužský tým TJ Sokol Pardubice I ve třetí nejvyšší soutěži.

Badminton

Od roku 1967 v Pardubicích působí badmintonový oddíl TJ Sokol Polabiny Pardubice, jehož hráči se umisťují na čelních místech sportovního žebříčku a který si zakládá na práci s mládeží[75][76][77] Hráči oddílu se zúčastňují tuzemských i zahraničních individuálních soutěží a jsou rovněž členy české reprezentace[78]. Oddíl je úspěšný i na poli soutěží družstev; v letech 2016[79], 2017[80] a 2018[81] získal titul Mistra ČR v soutěžích družstev žáků a dorostu, v roce 2019 pak titul vicemistra[82].

Školství

Nová budova Fakulty chemicko-technologické z roku 2008
Fakulta elektrotechniky a informatiky

V Pardubicích sídlí Univerzita Pardubice, kterou tvoří sedm fakult a kde studuje více než sedm tisíc studentů a studentek.[83] Vznikla roku 1950 jako jednofakultní Vysoká škola chemická (později Vysoká škola chemicko-technologická). Univerzitou se stala 17. ledna 1991 přijetím nového statutu. Svůj současný název nese od 31. března 1994.[84]

Z vysoké školy chemicko-technologické vznikla nejstarší fakulta univerzity: Fakulta chemicko-technologická. V listopadu 2008 byl pro ni dokončen nový areál navržený architektonickou kanceláří Kuba & Pilař architekti. Budova získala hlavní cenu Grand Prix architektů za rok 2009.[85] První vyučovací prostory školy byly v budově bývalého Průmyslového muzea. Již za rok se škola stěhovala do průmyslovky na Náměstí čs. legií, k níž v 60. letech proběhla odvážná přístavba. Dnes zde funguje Fakulta elektrotechniky a informatiky. V 60. letech byly na Polabinách rovněž postaveny koleje, které jsou dnes hlavním univerzitním kampusem. Ve zdejším výukovém areálu sídlí tři další fakulty, Fakulta ekonomicko-správní, Fakulta filozofická a Dopravní fakulta Jana Pernera. Nachází se zde i rektorát. Fakulta zdravotnických studií sídlí v průmyslové zóně Pardubičky, nedaleko Pardubické nemocnice. Dopravní fakulta má též dislokované pracoviště v České Třebové a roku 2005 univerzita otevřela Fakultu restaurování v Litomyšli.[86]

Dům hudby, sídlo Konzervatoře
Střední průmyslová škola elektrotechnická

V Pardubicích je také celkem 19 středních škol, z toho čtyři gymnázia: Gymnázium Dašická, Gymnázium Mozartova, Sportovní gymnázium a Anglické gymnázium. Střední škola potravinářství a služeb je jediná svého druhu v republice. Střední průmyslová škola chemická Pardubice je druhou největší průmyslovkou v Česku. Konzervatoř Pardubice byla založena v roce 1978 významným českým varhaníkem Václavem Rabasem. Sídlí v brutalistní budově postavené roku 1983 jakožto sídlo Okresního výboru Komunistické strany Československa (architekt Jan Třeštík). Dnes nese název Dům hudby, v roce 2020 proběhla velkorysá rekonstrukce interiérů.[87][88] Střední průmyslová škola elektrotechnická a vyšší odborná škola Pardubice sídlí v budově na ulici Karla IV. Budova je kulturní památkou, je dílem architekta Ladislava Machoně a byla vystavěna v letech 1925-29 ve stylu dekorativní moderny.[89]

Příroda

Tyršovy sady

V Pardubicích se nachází mnoho parků a památných stromů. Mezi nejvýznamnější parky Pardubic patří Tyršovy sady a také park „Na Špici“, vymezený soutokem řek Labe a Chrudimka, který byl v roce 2014 opraven. Na území města Pardubic se nachází čtyři maloplošná zvláště chráněná území: přírodní památka Labiště pod Opočínkem, přírodní památka Mělické labiště, přírodní památka Nemošická stráň a přírodní památka U Pohránovského rybníka a tři evropsky významné lokality (Dolní Chrudimka, Pardubice – zámek a U Pohránovského rybníka).[90] Z hlediska ochrany přírody je významný tok obou hlavních řek, Chrudimky i Labe.

Památné stromy

V Pardubicích jsou dvě památné stromořadí (stromořadí 34 ks dubů podél Labe a stromořadí 22 ks dubů letních), jedna skupina (4 jerlíny) a 8 jednotlivých památných stromů.[91] Výběr památných stromů:

Kultura a umění

Východočeské divadlo v Pardubicích roku 1910
Východočeské divadlo v Pardubicích v současnosti

V Pardubicích jsou čtyři divadla: největší a nejstarší Východočeské divadlo (budova z roku 1909), dále Divadlo Exil, Divadlo 29 a Loutkové divadlo Radost DK Dukla. Působí zde profesionální Komorní filharmonie Pardubice, soubor Barocco sempre giovane či amatérský Pardubický komorní orchestr. Sborovému zpěvu se věnují Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice, Iuventus Cantans (Pardubický dětský sbor), komorní sbor Orfeus, Continuo, Chlapecký sbor BONIFANTES či smíšený sbor Spojené sbory Pernštýn – Ludmila – Suk. V Pardubicích působily či působí hudební skupiny: trampská Stopa, folková Pouta (nástupce zaniklé skupiny Poupata), folkový Marien či pop punková Vypsaná fiXa. Lidové tradice udržují folklorní soubory Lipka Pardubice a Baldrián.

V Pardubicích je více než 10 galerií,[95] především Východočeská galerie v Pardubicích (na zámku a v domě U Jonáše). Působí zde Krajská knihovna v Pardubicích (od roku 1960 do vzniku kraje Okresní knihovna) a knihovna Univerzity Pardubice. V zámku sídlí Východočeské muzeum, vysílá odsud Český rozhlas Pardubice. Na sídlišti Dukla funguje od roku 1992 Hvězdárna barona Artura Krause.

Významné události

Hudební kluby

V Pardubicích působí i několik hudebních klubů s více, či méně pravidelnou produkcí. Rockové kluby Žlutý pes a Ponorka, spolu s Divadlem 29 zaměřující se na alternativní scénu jsou tradičními místy, kam jít v Pardubicích za hudbou. V centru Pardubic je i množství barů, mezi něž patří např. podniky Patapuf, nebo Prostě bar pro střední generaci. V rozšířeném centru je možno navštívit Music Hall Hobe s pestrou dramaturgií koncertů, nebo polabinský Klec Music Club a Dýdy Baba u univerzitních kolejí, které jsou navštěvovány mladšími posluchači.

Filmová natáčení

V Pardubicích se natáčely např. filmy Spalovač mrtvol (1968, objevuje se zejména pardubické krematorium), Dívka na koštěti (1971) nebo Operace Silver A (2007). Také zde byla natočena televizní série Ďáblova lest (2009) a její pokračování Ztracená brána (2012).

Kulturní památky

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Pardubicích.
Zámek
Kostel svatého Bartoloměje, znovuvybudovaný počátkem 16. století

Národní kulturní památky:

Vybrané kulturní památky v Pardubicích:

Architekti, umělci v Pardubicích

Dům u Jonáše, druhá budova Východočeské galerie v Pardubicích. Pouliční lampa trčící z okna je objekt Krištofa Kintery.

Významní rodáci

Partnerská města

Spřátelená města

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Obec Pardubice: podrobné informace Archivováno 21. 10. 2014 na Wayback Machine., Územně identifikační registr ČR
  3. ↑ Pošty a PSČ Pardubice [online]. Databáze PSČ měst a obcí [cit. 2020-06-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.pardubice.eu [online]. [cit. 2012-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-05. 
  6. ↑ Radniční zpravodaj města Pardubic. www.pardubice.eu [online]. Březen 2013 [cit. 2019-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-25. 
  7. ↑ BRÁZDOVÁ, Tereza. Pardubice vstoupily do dějin jako Pordoby. Jak dlouho vlastně existují?. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2017-11-10 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ KLEMENT, Tomáš. Ješek z Pardubic a o původu znaku města Pardubic. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2010-05-12 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Dějiny Pardubic v datech. www.parpedie.cz [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ KLEMENT, Tomáš. Rozporuplná osobnost pardubických dějin Hanuš z Milheimu. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2010-06-23 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ KLEMENT, Tomáš. Kanál Halda a mistrovství vodního stavitelství za pánů z Pernštejna. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2010-09-15 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. V centru Pardubic se ocitnete v době Pernštejnů. Radio Prague International [online]. 2012-11-02 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ KLEMENT, Tomáš. Městské zřízení Viléma z Pernštejna pro Pardubice z r. 1512. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2012-04-11 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ KLEMENT, Tomáš. Pardubické peníze v 16. století. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2011-06-08 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  15. ↑ Po stopách Pernštejnů v Pardubicích. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2020-07-24 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pardubice - Historie obce. www.mistopisy.cz [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  17. ↑ Pardubický perník – nejznámější výroba perníku u nás. Kudy z nudy [online]. CzechTourism [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  18. ↑ KLEMENT, Tomáš. Požáry v Pardubicích v první polovině 16. století. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2011-02-02 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  19. ↑ KLEMENT, Tomáš. Královské návštěvy v Pardubicích. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2011-03-09 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  20. ↑ KLEMENT, Tomáš. Pardubice a vrcholná česká politika za Jana z Pernštejna v době habsburské. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2012-10-03 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  21. ↑ KLEMENT, Tomáš. Pernštejnský regent Petr Hamza ze Zábědovic. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2011-06-15 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  22. ↑ KLEMENT, Tomáš. Švédové za Třicetileté války před Pardubicemi. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2010-08-25 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  23. ↑ Okupace. www.parpedie.cz [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  24. ↑ Perner byl hi-tech inženýr své doby. Rychlý, moderní a prozíravý. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2020-09-11 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ K Pardubicím patří perník už pěkných pár století. Cukrář Pavel Janoš starý recept pečlivě střeží. Region [online]. Český rozhlas, 2020-01-03 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  26. ↑ KLEMENT, Tomáš. Pardubice za války roku 1866. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2012-04-25 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ Spoluvynálezce ruchadla měl výročí. Pardubický deník. 2010-12-11. Dostupné online [cit. 2022-08-22]. 
  28. ↑ KLEMENT, Tomáš. Zelená brána a její osudy. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2010-09-08 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  29. ↑ KRUPKA, Jaroslav. Slavný let Jana Kašpara: na zápis do historie měla vliv ostrá hádka i vodní tok. Deník.cz. 2021-05-13. Dostupné online [cit. 2022-08-21]. 
  30. ↑ KLEMENT, Tomáš. První světová válka na Pardubicku. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2010-07-07 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  31. ↑ Velitel odbojářů ze Silver A žil v Pardubicích tam, kde je expozice o válce. iDNES.cz [online]. 2022-05-06 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  32. ↑ V Pardubicích si připomínají 80. výročí heydrichiády. Na počest zavražděných zapálili skoro dvě stovky svíček. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-01-12 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  33. ↑ KUCHTOVÁ, Šárka. Pardubice si nálety z roku 1944 stále pamatují. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2019-07-21 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  34. ↑ VAŇOUS, Petr. Pardubice před 75 lety vzplály po náletu spojenců plameny. Pardubický deník. 2019-07-23. Dostupné online [cit. 2022-08-21]. 
  35. ↑ Trolejbusy brázdí Pardubice 70 let. Město plánuje síť rozšířit. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-01-20 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  36. ↑ V listopadu 1989 chodily v Pardubicích před divadlo desetitisíce lidí. E15.cz [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  37. ↑ ČERNÁ, Aneta. Demonstrující v Pardubicích měli v listopadu 1989 svého maskota. Ze střechy je denně zdravil vlajkonoš Jirka. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-11-18 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  38. ↑ KAŠPAROVÁ, Lenka. Lidský řetěz komunisty varoval, že v jednotě je síla. Pardubický deník. 2010-11-17. Dostupné online [cit. 2022-08-22]. 
  39. ↑ KAŠPAROVÁ, Lenka. Odvěcí rivalové se spojili proti režimu. Hradecký deník. 2009-10-17. Dostupné online [cit. 2022-08-22]. 
  40. ↑ Pardubický perník bude mít chráněné zeměpisné označení od evropské komise. Pardubický deník. 2007-11-10. Dostupné online [cit. 2022-08-22]. 
  41. ↑ Ochranná známka potvrzuje jedinečnost perníku z Pardubic. ČT24 [online]. Česká televize, 2008-02-27 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  42. ↑ Marushka - Mapový aplikační server... [online]. GEOVAP, spol s r.o. [cit. 2016-07-19]. Dostupné online. 
  43. ↑ Pardubice 1949–2005 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2014-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-02. 
  44. ↑ OUŘEDNÍČEK, Martin; NEMEŠKAL, Jiří; POSPÍŠILOVÁ, Lucie. Vymezení území pro Integrované teritoriální investice (ITI) v ČR. Závěrečný dokument. Třetí verze [PDF online]. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, březen 2020 [cit. 2021-05-12]. S. 28–30. Dostupné online. 
  45. ↑ Malý lexikon obcí České republiky 2013 [online]. Český statistický úřad, 2013-12-16 [cit. 2018-01-22]. Dostupné online. 
  46. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 102. 
  47. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 239. 
  48. ↑ a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 – 2005. I. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2015-11-08]. S. 524, 525. Dostupné online. 
  49. ↑ Kárník, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918–1938). Díl třetí. O přežití a o život (1936–1938). Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-119-1. S. 120.
  50. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. 
  51. ↑ Historie a současnost statutárních měst, diplomová práce 2009
  52. ↑ VÝVOJ A SOUČASNÉ PROBLÉMY VNITŘNÍ PROSTOROVÉ STRUKTURY MĚSTA PARDUBICE, diplomová práce 2008
  53. ↑ Podrobněji v hesle označování domů.
  54. ↑ http://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/obvody-ctyri-chteji-zrusit-20121018.html
  55. ↑ http://pardubice.idnes.cz/referendum-mestske-obvody-zruseni-duc-/pardubice-zpravy.aspx?c=A130405_1913136_pardubice-zpravy_mt
  56. ↑ http://pardubice.idnes.cz/clanek.aspx?c=A130614_081053_pardubice-zpravy_jah
  57. ↑ ŠIMEČEK, Jan. Historie pardubické věznice [online]. 2010-01-05 [cit. 2017-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-25. 
  58. ↑ daš. Historie. In: Vězeňská služba ČR: Věznice Pardubice [online]. ©2017 [cit. 12. 9. 2017]. Dostupné z: https://www.vscr.cz/veznice-pardubice/informacni-servis/historie/ Archivováno 25. 9. 2020 na Wayback Machine.
  59. ↑ VAŇKOVÁ, Jaroslava. Organizace knihoven a způsob práce se čtenáři v nápravně výchovných ústavech ČSR. Praha, 1979. 172 s. Rigorózní práce (PhDr.). Konzultant doc. PhDr. Pavel Hartl. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra knihovnictví a vědeckých informací.
  60. ↑ http://www.migraceonline.cz/cz/e-knihovna/foxconn-cinska-spolecnost-v-srdci-evropy
  61. ↑ Velká pardubická – nejstarší a nejtěžší cross country dostih kontinentu. Kudy z nudy [online]. CzechTourism [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  62. ↑ Josef Váňa - velký život malého žokeje a legendy Velké pardubické. Sport.cz [online]. 2020-10-08 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  63. ↑ KRUPKA, Jaroslav. Lata Brandisová ve Velké pardubické zostudila nacisty. Udivila tak svět. Deník.cz. 2019-10-17. Dostupné online [cit. 2022-08-21]. 
  64. ↑ KOVÁŘ, Pavel. Lata Brandisová: první a jediná vítězka Velké pardubické. Novinky.cz [online]. 2021-05-18 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  65. ↑ VIČÍK, Radek. Plochodrážní závod o Zlatou přilbu slaví devadesátku. Je stejně starý jako Ferrari. Aktuálně.cz [online]. 2019-09-29 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  66. ↑ Nejslavnější přilba vzniká v Pardubicích. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2017-09-30 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  67. ↑ ŠPRYŇAR, Radek. Pošesté mistry! Zlatá after party začíná.... Pardubický deník. 2012-04-20. Dostupné online [cit. 2022-08-21]. 
  68. ↑ KLEMENT, Tomáš. Počátky pardubického ledního hokeje. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2012-11-21 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  69. ↑ VRÁBEL, Tomáš. Pod širým nebem zvítězily Pardubice, padl i divácký rekord. Lidovky.cz [online]. 2011-01-02 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  70. ↑ MALÝ, Jakub. Vrchol v pátek třináctého. Komu přinese štěstí Pardubická juniorka?. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2021-08-06 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  71. ↑ Vyprodat stadion při premiéře bude velká výzva, říká šéf klubu. FKPardubice.cz [online]. 2022-06-23 [cit. 2022-07-29]. Dostupné online. 
  72. ↑ POLÁČEK, Daniel. Z divize mezi elitu. Pardubická senzace je blízko, město se kvůli fotbalu zadluží. Aktuálně.cz [online]. 2020-06-16 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  73. ↑ Návrat po 51 letech. Fotbalové Pardubice porazily Vyšehrad a slaví postup do první ligy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-07-11 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  74. ↑ Florbalisté Pardubic slaví po výhře nad Libercem triumf v domácím poháru. iDNES.cz [online]. 2019-01-16 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  75. ↑ KOPŘIVA, Ondřej. TOP 20 klubů pečujících o mládež: rozděleno bude 665 600 Kč, nejúspěšnější opět Pardubice [online]. Český badmintonový svaz, 2019-07-09 [cit. 2020-06-16]. Dostupné online. 
  76. ↑ KOPŘIVA, Ondřej. TJ Sokol Polabiny Pardubice, nejlepší oddíl v práci s mládeží. Nejdůležitější je stmelený kolektiv, říká Josef Horáček [online]. Český badmintonový svaz, 2018-07-13 [cit. 2020-06-16]. Dostupné online. 
  77. ↑ Čtvrteční podvečer s sebou přinesl nejúspěšnější sportovce regionu [online]. Statutární město Pardubice, 2020-02-21 [cit. 2020-06-16]. Dostupné online. 
  78. ↑ Reprezentace U 19 [online]. Český badmintonový svaz [cit. 2020-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  79. ↑ MČR družstev žáků: mistrovský titul vybojoval tým TJ Sokol Polabiny Pardubice [online]. Český badmintonový svaz, 2017-12-17 [cit. 2020-06-16]. Dostupné online. 
  80. ↑ MČR družstev dorostu: mistry jsou hráči TJ Sokol Polabiny-Pardubice [online]. Český badmintonový svaz, 2017-12-17 [cit. 2020-06-16]. Dostupné online. 
  81. ↑ Mistry republiky družstev dorostu jsou opět Pardubice, stříbro bere Orlová a bronz Vesec [online]. Český badmintonový svaz, 2018-10-14 [cit. 2020-06-16]. Dostupné online. 
  82. ↑ Ve finále MČR družstev dorostu Orlová udolala Pardubice 4:3, Hamr bronzový [online]. Český badmintonový svaz, 2019-11-25 [cit. 2020-06-16]. Dostupné online. 
  83. ↑ Výroční zpráva o činnosti Univerzity Pardubice za rok 2018 [online]. Univerzita Pardubice [cit. 2019-11-07]. S. 88, 95. Dostupné online. 
  84. ↑ Sedm fakult a tisíce studentů. Jak rostla Univerzita Pardubice?. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2019-03-29 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  85. ↑ OUJEZDSKÝ, Karel. Grand Prix architektů 2009 / Národní cena za architekturu. Vltava [online]. Český rozhlas, 2009-06-22 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  86. ↑ BRÁZDOVÁ, Tereza. Studenti nejmenší fakulty Univerzity Pardubice jsou umělci a chemici zároveň. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2018-04-13 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  87. ↑ Dům hudby Pardubice - Rekonstrukce interiéru společenské části. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  88. ↑ KUBÍNKOVÁ, Naďa. První etapa oprav Domu hudby v Pardubicích je téměř hotová. Pardubice [online]. Český rozhlas, 2020-08-20 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  89. ↑ Střední škola průmyslová elektrotechnická. Pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  90. ↑ drusop.nature.cz/
  91. ↑ http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?frame
  92. ↑ japonský, 4 ks 101457
  93. ↑ 34 ks dubů podél Labe 104772
  94. ↑ 22 ks dubů letních 104773
  95. ↑ Archivovaná kopie. web.ipardubice.cz [online]. [cit. 2009-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-13. 

Literatura

  • Letem českým světem, Půl tisíce fotografických pohledů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Tištěno v Knihtiskárně Jos. R. Vilímka v Praze, dokončeno 1. 11. 1898
  • FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. 
  • Boháč, Z.: Patrocinia v Čechách v době předhusitské a barokní, in: Pražské arcibiskupství 1344–1994, Praha 1994, str. 164–179
  • Diviš J., O starých památkách uměleckých a historických děkanského chrámu Sv. Bartoloměje, Pardubice 1908
  • Hlobil I., Petrů E.: Humanismus a raná renesance na Moravě, Praha 1992
  • Hoferica J., Historie chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích se zaměřením na mobiliář a s přihlédnutím k novým objevům, Pardubice 1996, nepublik. práce
  • Hrubý V., Umění baroka a klasicismu v Pardubicích, nepub. text pro Dějiny Pardubic II. 1990
  • Ježek M., Výzkum v pardubickém chrámu sv. Bartoloměje, in: Zpravodaj muzea v Hradci Králové 21, 1995
  • Blanka Langerová, The Pardubice Region – Pardubický kraj – Bezirk Pardubice, 2004, ISBN 80-86408-12-4
  • Štěpán Bartoš, Pavel Panoch: Karel Řepa – pardubický architekt ve věku nejistot, Helios, 2003, ISBN 80-85211-15-7 (česky)
  • Pavel Panoch, Zdeněk Lukeš: Slavné vily Pardubického kraje, Foibos, 2009, ISBN 978-80-87073-12-4
  • Josef Sakař: Dějiny Pardubic nad Labem. 5 dílů, Pardubice : nákladem města Pardubice, 1920–1935. Dostupné online.
  • ČURDA, Tomáš. Archeologický výzkum v Pardubičkách v letech 2001–2005: In: Východočeský sborník historický 14. [s.l.]: Východočeské muzeum v Pardubicích, 2007.

Související články

Externí odkazy

Statutární město Pardubice
Města, městyse a obce okresu Pardubice
Barchov • Bezděkov • Borek • Brloh • Břehy • Bukovina nad Labem • Bukovina u Přelouče • Bukovka • Býšť • Časy • Čeperka • Čepí • Černá u Bohdanče • Dašice • Dolany • Dolní Roveň • Dolní Ředice • Dříteč • Dubany • Hlavečník • Holice • Holotín • Horní Jelení • Horní Ředice • Hrobice • Choltice • Choteč • Chrtníky • Chvaletice • Chvojenec • Chýšť • Jankovice • Jaroslav • Jedousov • Jeníkovice • Jezbořice • Kasalice • Kladruby nad Labem • Kojice • Kostěnice • Křičeň • Kunětice • Labské Chrčice • Lány u Dašic • Lázně Bohdaneč • Libišany • Lipoltice • Litošice • Malé Výkleky • Mikulovice • Mokošín • Morašice • Moravany • Němčice • Neratov • Opatovice nad Labem • Ostřešany • Ostřetín • Pardubice • Plch • Poběžovice u Holic • Poběžovice u Přelouče • Podůlšany • Pravy • Přelouč • Přelovice • Přepychy • Ráby • Rohovládova Bělá • Rohoznice • Rokytno • Rybitví • Řečany nad Labem • Selmice • Semín • Sezemice • Slepotice • Sopřeč • Sovolusky • Spojil • Srch • Srnojedy • Staré Hradiště • Staré Jesenčany • Staré Ždánice • Starý Mateřov • Stéblová • Stojice • Strašov • Svinčany • Svojšice • Tetov • Trnávka • Trusnov • Třebosice • Turkovice • Uhersko • Úhřetická Lhota • Újezd u Přelouče • Újezd u Sezemic • Urbanice • Valy • Vápno • Veliny • Veselí • Vlčí Habřina • Voleč • Vysoké Chvojno • Vyšehněvice • Zdechovice • Žáravice • Živanice
legenda: město, městys.
Administrativní dělení Česka
Samosprávné kraje
Regiony soudržnosti
Statutární města v Česku
100 000+ vlajka České republiky
70 000+
50 000+
30 000+
Primátoři Pardubic
1990–1993 Zdeněk Stránský • 1993–1994 Hana Demlová • 1994–1998 Libor Slezák • 1998–2006 Jiří Stříteský • 2006–2010 Jaroslav Deml • 2010–2014 Štěpánka Fraňková • 2014–2022 Martin Charvát • od 2022 Jan Nadrchal
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pardubice&oldid=21609756“