Šarhuda
| Šarhuda | |
|---|---|
| Posmrtné jméno | Siang-čuang |
| Narození | 1599 |
| Úmrtí | 1659 Ninguta |
| Tituly a úřady | |
| amban v Ningutě | |
| Období | 1652–1659 |
| Nástupce | Bachaj |
| Vojenská kariéra | |
| Jednotka | modrá korouhev s lemem |
| Války | dobytí Číny Čchingy, rusko-čchingská válka |
| Bitvy | bitva na Sungari, bitva v Korčejevské zátoce |
|
| |
| Země | říše Pozdní Ťin/Čching |
| Děti | Bachaj (syn) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šarhuda (mandžusky 
, čínsky v českém přepisu Ša-er-chu-ta, pchin-jinem Shāěrhǔdá, znaky zjednodušené 沙尔虎达, tradiční 沙爾虎達, 1599 – 1659) byl mandžuský vojevůdce, generál vojsk říše Čching.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z klanu Guwalgija kmene Suwan (蘇完) sídlícího v údolí řeky Mu-tan-ťiang. Společně s otcem se přidal k svazu organizovaném náčelníkem Nurhačim a byl zařazen do modré korouhve s lemem.[1]
Šarhuda se účastnil válek Nurhačiho svazu (od roku 1636 říše Čching) s čínskou říší Ming i tažení do Mandžuska. Roku 1644, když mandžuská armáda říše Čching překročila Velkou zeď, Šarhuda bojoval v předvoji, který obsadil Peking a poté pronásledoval čínského povstaleckého vůdce Li C’-čchenga až do provincie Šen-si.[1] Později se účastnil bojů proti vojskům Jižních Mingů v provinciích Ťiang-su, Če-ťiang, Šan-tung a Ťiang-si. Za zásluhy byl povýšen na zástupce generála a obdržel aristokratický titul nan (男, baron) prvního stupně.[1]
Roku 1652 byl Šarhuda jmenován velitelem posádky Ninguty (v jižním Mandžusku)[1] se zodpovědností za pořádek a obranu všech zemí severně od Vrbové palisády a s úkolem zlikvidovat ruské kozáky, kteří se od začátku 50. let 17. století snažili o připojení Poamuří k Rusku. Roku 1653 se mu dostalo povýšení do hodnosti ambana (vysoký úředník, čínsky ang-pang čang-ťing, 昂邦章京, mandžusky amban-jianggin). Ve snaze o zbavení Rusů zdrojů potravin zorganizoval vysídlení amurských kmenů na jih. Roku 1654 vytáhl proti Rusům ovládajícím Poamuří a porazil na Sungari oddíl ruských kozáků vedený Onufrijem Stěpanovem. Následující rok Mandžuové neúspěšně v Kumarském ostrohu obléhali Stěpanovovy kozáky.
Roku 1658 Šarhudova armáda v bitvě v Korčejevské zátoce na Amuru Rusy rozdrtila, přičemž Stěpanov zahynul.[1] Na Amuru poté působily jen menší ruské skupiny.
Šarhuda zemřel roku 1659, jeho titul i funkci převzal syn Bachaj (巴海, Pa-chaj). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Siang-čuang (襄壯, volně „Silný pomocník“).[1]