Šebestián Hněvkovský
| Šebestián Hněvkovský | |
|---|---|
 Šebestián Hněvkovský | |
| Narození | 19. března 1770 Žebrák  České království |
| Úmrtí | 7. června 1847 (ve věku 77 let) Praha  Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | básník, spisovatel, dramatik a překladatel |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šebestián Hněvkovský (19. března 1770 Žebrák[1] – 7. června 1847 Praha) byl český právník, národní buditel a básník spjatý s prvopočátky novočeského básnictví za národního obrození. Jeho zásadním dílem je směšnohrdinský epos Děvín.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn koželuha Pavla Hněvkovského a Rosalie, rozené Roreitnerové, v domě čp. 105 v Žebráku. Měl devět sourozenců. Studoval na piaristickém gymnáziu v Berouně a na novoměstském gymnáziu v Praze.[2] Již tehdy psal básně. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě se při přípravném studiu filozofie stal obdivovatelem profesorů Stanislava Vydry a Ignáce Cornovy. Přátelil se se svými středoškolskými spolužáky Antonínem Jaroslavem Puchmajerem a Vojtěchem Nejedlým.[2] Roku 1791 založili Básnické sdružení v Čechách, nazývané také První novočeská škola básnická či Puchmajerova družina. Vystudoval práva a získal doktorát.
Od roku 1795 do roku 1805 působil jako radní v Plánici u Klatov[3] – v té době vznikla většina jeho děl. V letech 1805 až 1826 pracoval ve stejné funkci v rodném Žebráku a v letech 1826 až 1836 jako purkmistr v Poličce, kde byl velkým podporovatelem místního ochotnického divadla. [2] Po odchodu do penze strávil posledních jedenáct let života se svou manželkou Annou (* 1784) v Praze. Měli dceru Annu (* 1811), která se provdala za velkostatkáře a politika Josefa Šebestiána Daubka a tři syny: Vojtěcha, lékaře Jana (* 1812) a chemika Prokopa (* 1814). Bydlel v domě čp.183/II v Křemencově ulici 9 na Novém Městě pražském.[4] Jeho vnukem byl podnikatel Josef Šebestián rytíř Daubek.
Šebestián Hněvkovský zemřel 7. června 1847 a pochován byl na Olšanských hřbitovech.
Literární význam
[editovat | editovat zdroj]Společně s Antonínem Jaroslavem Puchmajerem byl iniciátorem a významnou osobností první novočeské básnické školy. Během studií na počátku 90. let založili literární spolek, jenž si dal za cíl pěstovat české básnictví. Výsledkem snažení byly Puchmajerovy almanachy, které obsahují velkou část Hněvkovského básnické tvorby. V prvním svazku společných básní vydaných pod názvem Sebrání básní a zpěvů v roce 1795 bylo zařazeno jeho první původní dílo Vyšehradský sloup, aneb podivná historie o jednom sedláku, kterak od čerta omámen byl, aneb Kterak týž čert z Říma sloup ukradl a od svatého Petra potrestán byl. [2]
Na rozdíl od svých druhů, kteří většinu námětů čerpali z cizích literatur nebo i překládali cizojazyčná literární díla, snažil se Hněvkovský o původnost a také se více obracel k lidovým vrstvám (proto psal výrazně jednodušším stylem). Jeho obdivovatelem byl Josef Kajetán Tyl. Alois Jirásek Hněvkovského úlohu v národně obrozeneckém hnutí a divadelní společnosti připomněl v románu F. L. Věk.
Psal epigramy, milostnou, satirickou a didaktickou lyriku a sentimentální balady(Vnislav a Běla). Náměty pro svou poezii určenou lidovému čtenáři čerpal z oblíbených nebo známých látek (Vyšehradský sloup, směšnohrdinský epos Děvín). Obhajoval přízvučnou prozódii (Zlomky o českém básnictví).[3]
Hněvkovský publikoval dvě básnické sbírky: Básně drobné (1820) čítající 52 básní a Nové básně drobné (1841) s 92 básněmi. Psal i divadelní hry: tragédii Jaromír, veselohru Námluvy na Koloději a nepublikovanou tragédii Král Otakar II. [5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Epos Děvín (Děwjn: báseň romantickohrdinská w osmnácti zpěwjch) – jeho nejúspěšnější dílo, knižně vydáno 1805, přepracovaná verze pak v roce 1829; námět vychází z příběhu o dívčí válce (po smrti kněžny Libuše se některé ženy odmítly podřídit vládě Přemysla a opevnily se pod vedením Vlasty na hradě na vrchu Děvíně).
- Vnislav a Běla – sentimentální balada
- Básně drobné Ssebestyána Hněwkowského, v Praze 1820 (jeho básně vycházely předtím i jako součást Puchmajerových almanachů)
- „Der böhmische Mägdekrieg“ (Česká dívčí válka), komický epos ve dvanácti zpěvech (1805, jako první epos přepracován r. 1829)
- Básně drobné' (1820)
- Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prozodii (1820)
- „Jaromír“, Smutnohra v pateru jednání (1835), historická hra o tragickém osudu přemyslovského knížete Jaromíra
- Námluvy v Koloději, Komedie (1839)
- „Nové básně drobné“ (1841)
- „Doktor Faust“, báseň (1844)
- „Przemysl Ottokar II.“, posmrtně zveřejněná tragédie
Pozůstalost
[editovat | editovat zdroj]- Literární pozůstalost se dochovala neúplná, je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze.[6]
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Portrét, olejomalba Antonín Machek
- Portrét, perokresba Jindřich Scheiwl
- Portrét, litografie František Šír
- Pamětní deska na rodném domě v Žebráku
- Ulice Hněvkovského: na Chodově v městské části Praha 11 a v Brně
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]V seriálu F. L. Věk ztvárnil Šebestiána Hněvkovského herec Jan Tříska (režie: František Filip, literární předloha: Alois Jirásek, scénář: Otto Zelenka, rok premiéry: 1970).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d LEBROVÁ, Dobromila. Šebestián Hněvkovský, básník a národní buditel – 165. výročí úmrtí. www.pozitivni-noviny.cz [online]. Pavel Loužecký, 2012-06-07 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Hněvkovský, Šebestián | Klatovy a okolí. www.klatovy.cz [online]. [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu z r. 1840:http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=1F407B4923A911E08F90005056C00008&scan=1#scan1
- ↑ JELÍNKOVÁ, Renáta. Básnická tvorba Šebestiána Hněvkovského [online]. Plzeň: Západočeská univerzita, 2014 [cit. 2024-06-28]. Diplomová práce. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-12.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 102–103.
- Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 613.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 134.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 211–213.
- V. S. Štulc. Šebestian Hněvkovský. Životopisný nástin, Prag 1871
- M. Otruba. Šebestian Hněvkovský. Český jazyk a literatura 20, 1969/70
- Prozodické spisy raného obrození. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2015. 261 s. ISBN 978-80-7308-552-0 (print), ISBN 978-80-7308-633-6 (online: pdf)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šebestián Hněvkovský na Wikimedia Commons 
Osoba Šebestián Hněvkovský ve Wikicitátech
Autor Šebastián Hněvkovský ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Šebestián Hněvkovský
- Šebestián Hněvkovský v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- JELÍNKOVÁ, Renáta. Šebestián Hněvkovský, Děvín [online]. Plzeň: Západočeská univerzita, 2012 [cit. 2024-06-28]. Bakalářská práce. Dostupné online.
