Abbásovský chalífát
Abbásovský chalífát اَلْخِلَافَةُ ٱلْعَبَّاسِيَّةُ الخلافة العباسية
| |||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||
11 100 000 km²
| |||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||
klasická arabština, lokální jazyky
| |||||||||||||||
sunnitský islám (státní), ostatní
| |||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||
|
Abbásovský chalífát byl státní útvar s centrem na Blízkém východě pod vládou sunnitské dynastie Abbásovců, třetí chalífát navazující v letech 750 až 1258 na islámského proroka Mohameda. Funkci duchovní hlavy islámu pak dynastie vykonávala ještě v letech 1261 až 1517 v Egyptě pod vládou mamlúků. Svůj původ odvozovala od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.
Centrem Abbásovského chalífátu bylo nejprve město Kúfa, roku 762 však založil chalífa al-Mansúr nové město Bagdád, který byl posléze po většinu doby hlavním městem státu. Bagdád se stal centrem vědy, kultury a vynálezů, tato doba je známá jako zlatý věk islámu. V tomto období také dosáhla svého vrcholu islámská produkce rukopisů. Mezi 8. a 10. stoletím abbásovští řemeslníci průkopnicky rozvíjeli a zdokonalovali rukopisné techniky, které se staly standardy této praxe. Díky tomu, že se zde nacházelo několik klíčových akademických institucí, včetně Domu moudrosti, a také díky multietnickému a mnohonáboženskému prostředí, získalo město mezinárodní pověst centra vzdělanosti. Abbásovské období se vyznačovalo využíváním byrokratů (např. rodiny Barmakidů) pro správu území a také rostoucím začleňováním nearabských muslimů do ummy (muslimské komunity). Navzdory této počáteční spolupráci si Abbásovci na konci 8. století odcizili i nearabské mawály (klienty).[1]
Politická moc chalífů byla omezena vzestupem íránských Bújovců a seldžuckých Turků, kteří se v letech 945 a 1055 zmocnili Bagdádu. Ačkoli se ve většině chalífátu abbásovské vedení postupně omezilo na ceremoniální náboženskou funkci, dynastie si za vlády chalífy al-Muktafího udržela kontrolu nad svým mezopotámským centrem a za vlády chalífy an-Násira rozšířila své území do Íránu.[2] Éra kulturní obrody a plodnosti Abbásovců skončila v roce 1258 obléháním Bagdádu Mongoly pod vedením chána Hülegü a popravou chalífy al-Musta'sima. Abbásovští vládci se v roce 1261 soustředili do mamlúckého hlavního města Káhiry. Ačkoli dynastie už neměla politickou moc (s krátkou výjimkou chalífy al-Musta'ina), nadále si nárokovala náboženskou autoritu, a to až do dobytí Egypta Osmanskou říší v roce 1517.[3] Posledním abbásovským chalífou byl al-Mutavakil III.[4]
Chalífové
[editovat | editovat zdroj]Jako chalífové neboli následníci Mohameda ve vládě nad muslimským světem rozvinuli Abbásovci myšlenku, že úřad chalífy může zastávat jen příslušník prorokova rodu. Chalífa al-Mansúr zřídil nové hlavní město země v Bagdádu, který se pod vládou Harúna ar-Rašída stal centrem kultury a prosperity. Abbásovci využili služeb extremistické skupiny Hašimija k vyhrocení kmenových, sektářských a etnických sporů a svrhli dynastii Umajjovců, jež během své vlády připojila k muslimské říši severovýchodní Afriku, Španělsko, západní Indii a části střední Asie. Od roku 850 byla ústřední moc Abbásovců oslabována konflikty s místními dynastiemi.
V roce 1055 turecké kmeny Seldžuků dobyly Bagdád a ovládly tak celý chalífát. Abbásovci si přesto podrželi úřad chalífy jako duchovní hlavy islámu a oficiální hlavy říše. Světskou moc Abbásovců obnovil až chalífa an-Násir v době, kdy se seldžucká říše postupně rozpadala. Bylo to však na poměrně krátký čas, protože 10. února 1258 dobyla Bagdád mongolská vojska a chalífát jako státní útvar definitivně zanikl. Přeživší členové dynastie unikli do Egypta, kde pak vykonávali funkci duchovní hlavy islámu pod vládou mamlúckých sultánů až do roku 1517, kdy osmanský sultán Selim I. dobyl Egypt a vystřídal ve funkci abbásovce al-Mutavakila III.
Abbásovci v Bagdádu (750–1258)
[editovat | editovat zdroj]- Abú-l-Abbás Abdulláh as-Saffáh (750–754)
- al-Mansúr (754–775)
- al-Mahdí (775–785)
- al-Hádí (785–786)
- Hárún ar-Rašíd (786–809)
- al-Amín (809–813)
- Al-Ma’mún (813–833)
- Al-Mu’tasim (833–842)
- al-Váthik (842–847)
- al-Mutavakkil (847–861)
- al-Muntasir (861–862)
- al-Musta'ín (862–866)
- al-Mu'tazz (866–869)
- al-Muhtadí (869–870)
- al-Mu'tamid (870–892)
- al-Mu'tadid (892–902)
- al-Muktafí (902–908)
- al-Muktadir (908–932)
- al-Káhir (932–934)
- ar-Rádí (934–940)
- al-Muttakí (940–944)
- al-Mustakfí (944–946)
- al-Mutí' (946–974)
- at-Tá'i' (974–991)
- al-Kádir (991–1031)
- al-Ká'im (1031–1075)
- al-Muktadí (1075–1094)
- al-Mustazhir (1094–1118)
- al-Mustaršid (1118–1135)
- ar-Rášid (1135–1136)
- al-Muktafí (1136–1160)
- al-Mustandžid (1160–1170)
- al-Mustadí' (1170–1180)
- an-Násir (1180–1225)
- az-Záhir (1225–1226)
- al-Mustansir (1226–1242)
- al-Musta'sim (1242–1258)
Egyptští Abbásovci (1261–1517)
[editovat | editovat zdroj]- Ahmad al-Mustansir billáh (1261)
- Al-Hákim I. (1261–1302)
- Al-Mustakfi I z Káhiry (1302–1340)
- Al-Wathiq I. (1340–1341)
- Al-Hákim II. (1341–1352)
- Al-Mu'tadid I. (1352–1362)
- Al-Mutavakil I. (1362–1383)
- Al-Wathiq II. (1383–1386
- Al-Mu'tasim (1386–1389)
- Al-Mutawakkil I. (1389–1406)
- Al-Musta'in (1406–1414)
- Al-Mu'tadid II. (1414–1441)
- Al-Mustakfi II. (1441–1451)
- Al-Qa'im (1451–1455)
- Al-Mustanjid (1455–1479 )
- Al-Mutavakil II. (1479–1497 )
- Al-Mustamsik (1497–1508)
- Al-Mutavakil III. (1508–1517)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abbasid Caliphate na anglické Wikipedii.
- ↑ Abū Moslem Ḵorāsānī [online]. [cit. 2015-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 November 2015.
- ↑ RICHARDS, D. S. The Chronicle of Ibn al-Athir for the Crusading Period from al-Kamil fi'l-Ta'rikh. Part 3: The Years 589–629/1193–1231: The Ayyubids after Saladin and the Mongol Menace. [s.l.]: Routledge, 2020. Dostupné online. ISBN 978-1-351-89281-0. S. 124. (anglicky)
- ↑ HOLT, Peter M. Some Observations on the 'Abbāsid Caliphate of Cairo. Bulletin of the School of Oriental and African Studies. University of London, 1984, s. 501–507. DOI 10.1017/s0041977x00113710. S2CID 161092185.
- ↑ الكتاب : التاريخ الإسلامي – الموضوع : المتوكل على الله "الثالث" محمد بن يعقوب المستمسك بالله [online]. 2008-06-11 [cit. 2022-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 June 2008.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, Vyšehrad, 1984, 2006.
- KENNEDY, Hugh,The Court of the Caliphs, London, Phoenix 2005.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Abbásovský chalífát na Wikimedia Commons