Antal Szécsen
| Antal hrabě Szécsen de Temerin | |
|---|---|
 Portrét z roku 1860 | |
| Nejvyšší maršálek císařského dvora | |
| Ve funkci: 1884 – 1896 | |
| Předchůdce | Jan Larisch-Mönnich |
| Nástupce | Adalbert Cziráky |
| Rakouský ministr bez portfeje | |
| Ve funkci: 1860 – 1861 | |
| Předchůdce | nově zřízený úřad |
| Nástupce | Mořic Esterházy |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nezávislý politik |
| Narození | 17. října 1819 Budín  Uherské království |
| Úmrtí | 23. srpna 1896 (ve věku 76 let) Bad Aussee  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Ondřejský hřbitov |
| Rodiče | Miklós Szécsen a Francziska Forgáchová |
| Děti | Nikolaus Szécsen |
| Profese | politik |
| Ocenění | (1887) Řád zlatého rouna |
| Commons | Antal Szécsen |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antal (Anton) hrabě Szécsen (maďarsky Antal Ferenc Károly gróf Szécsen de Temerin /německy Anton Franz Karl Graf Szécsen von Temerin) (17. října 1819, Budín – 23. srpna 1896, Bad Aussee[1]) byl uherský šlechtic, politik a dvořan. Ve druhé polovině 19. století patřil k významným politickým osobnostem Uherského království, krátce byl též členem rakouské vlády, nakonec zastával u dvora funkci nejvyššího maršálka (1884–1896). Uplatnil se také jako spisovatel a byl členem Uherské akademie věd, v roce 1887 získal Řád zlatého rouna.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z uherského šlechtického rodu chorvatského původu, byl mladším synem prezidenta uherské dvorské komory hraběte Miklóse Szécsena (1782–1871) a Františky, rozené hraběnky Forgáchové (1785–1867).[2][3] Antal studoval v Bratislavě a ve Vídni, poté podnikl kavalírskou cestu po Evropě (Francie, Itálie, Anglie). V letech 1843–1848 byl poslancem uherského zemského sněmu, v revolučním roce 1848 krátce zastával funkci administrátora ve Slavonii. Poté byl stoupencem konzervativců a usiloval o smíření mezi Vídni a Uhrami, mimo jiné proto, že měl blízko k císařskému dvoru (jeho otec byl v té době nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Žofie). Podílel se na přípravě Říjnového diplomu a v letech 1860–1861 byl členem rakouské vlády jako ministr bez portfeje[4], v roce 1867 odmítl nabídku uherského ministerského předsedy Andrássyho na vysoký post v ministerstvu zahraničí.[5] V letech 1870–1871 byl rakousko-uherským delegátem na mezinárodní konferenci v Londýně. Nakonec v letech 1884–1896 zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora.[6]
Byl též členem uherské Sněmovny magnátů, uplatnil se také jako spisovatel, byl členem Uherské akademie věd (1866) a prezidentem Uherské historické společnosti (1889-1894).
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Ve funkci rakouského ministra bez portfeje obdržel v roce 1860 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[7] Později se stal nositelem vysokých státních vyznamenání, nejvyššího ocenění dosáhl jako rytíř Řádu zlatého rouna (1887).[8] Jako nejvyšší dvorský maršálek získal několik ocenění také od zahraničních panovníků.[9]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
velkokříž Řádu sv. Josefa (Toskánsko)
velkokříž Řádu routové koruny (Sasko)
velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora)
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jeho manželkou byla hraběnka Ernestina Lambergová (1829–1874), dcera generála Františka Filipa Lamberga (1791–1848), zavražděného v Budapešti během revoluce v roce 1848. Měli spolu pět dětí, jediný syn Nikolaus (1857-1926) byl diplomatem, velvyslancem ve Vatikánu a Francii. Přes svou manželku měl Antal příbuzenské vazby na rodiny Mensdorff-Pouilly a Schwarzenbergů, byl také švagrem hraběte Františka z Meranu, morganatického syna arcivévody Jana.[10]
Jeho starší bratr Károly Ferenc (1818–1848) padl jako důstojník během revoluce v Itálii.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Bad Aussee
- ↑ Rodina Miklóse Szécscena na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Forgáchů dostupné online
- ↑ Československé dějny v datech; Praha, 1987; s.
- ↑ KRÁLOVÁ, Hana:Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; s. 56 ISBN 978-80-86781-18-1
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 14 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 124 dostupné online
- ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Antna Széscena in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 15 dostupné online
- ↑ Rodokmen Lambergů dostupné online Archivováno 29. 9. 2022 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, díl 24.; Praha, 1906; s. 515 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antal Szécsen na Wikimedia Commons
- Uherští šlechtici
- Politici Rakouského císařství maďarské národnosti
- Rakousko-uherští politici maďarské národnosti
- Poslanci uherského sněmu
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Císařští komoří
- Členové Sněmovny magnátů
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu routové koruny
- Nositelé Řádu knížete Danila I.
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu svatého Josefa
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
- Maďarští spisovatelé
- Narození 17. října
- Narození v roce 1819
- Narození v Budíně (Budapešť)
- Úmrtí 23. srpna
- Úmrtí v roce 1896
- Úmrtí ve Štýrsku
- Pohřbení na Ondřejském hřbitově