Přeskočit na obsah

Bodegisel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bodegisel
ÚmrtíDesetiletí od 580
Kartágo nebo praetorian prefecture of Africa
ChoťChrodoara
DětiArnulf z Met
RodičeMummolin a NN of Cologne[1]
PříbuzníAnsegisel[2] a Chlodulf[3] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bodegisel také Bodygisil (6. století - 585588) byl franský vévoda ve službách krále Chilpericha I. a Childeberta II.[4]

Byl otcem Mummolina, vévody ze Soissons a podle Christiana Settipana patrně i majordoma královského paláce. Bodegisel byl vévodou v Provence. V písních ho oslavoval jeho současník a básník Venantius Fortunatus,[5] který chválil jeho vzdělanost a výmluvnost, kterou projevoval coby rektor v Marseille za vlády Sigeberta I.. Funkci rektora zastával až do roku 565.[6]

V roce 583 se Rigunda, dcera Chilpericha I. zasnoubila s Rekkaredem, nejstarším synem Leovigilda, krále Vizigotů[7] a tak ji následující rok 584 Bodegisel doprovázel do Španělska, kde mělo dojít k uzavření manželství. Během cesty král Chilperich zemřel a tak sňatek byl zrušen. Po návratu byl Bodegisel jménem Childeberta II. jako vyslanec poslán do Konstantinopole. Na zpáteční cestě se zastavil v Kartágu, kde byl zavražděn tak, že byl davem roztrhán na kusy.[4] Alexander Callander Murray parafrázující slova Řehoře z Tours napsal, že byl zasažen mečem, když vyšel z domu, před nímž se v reakci na vraždu obchodníka spáchanou jedním z jeho služebníků shromáždil rozezlený dav.[8]

Biskup, historik a současník Řehoř z Tours zaznamenal, že Bodegisel předal svůj majetek svým dědicům.[9] Tato informace však neuvádí jeho dědice a především nedokazuje, že byl otcem Arnulfa z Met.

Dochované zdroje o Bodegiselovi jsou rozporuplné a proto je někdy ztotožňován s vévodou Bobem. Podle historiků Hanse-Waltera Herrmanna a Ulricha Nonna záměna mezi Bodegiselem a vévodou jménem Bobo vedla k pololegendárnímu vévodovi Boggisovi, který se objevuje ve zdrojích v 9. století.[4] Bobo byl členem slavné austrasijské rodiny a synovcem jáhna Adalgisela Grima, kde se nacházelo jeho vévodství, však není známo.[10]

Podle Vita sanctae Odae viduae ze 13. století byla Chrodoara provdána za jistého vévodu Boggise a po jeho smrti se stala jeptiškou. Podle Herrmanna a Nonna mohla právě Chrodoara být manželkou Bodegisela.[4] V 11. století Sigeberta z Gembloux popsal Boggise jako vévodu z Akvitánie, přičemž jako dobu jeho působení uvedl rok 711.[11] Dílo Vita Landberti episcopi Traiectensis se zmiňuje o Chrodoaře... vdově po nedávno zesnulém Boggisovi, vévodovi z Akvitánie“ a také o „otcovské tetě“ Lamberta z Maastrichtu.[12] Falešná listina Charte d'Alaon, krále Karla II. Holého z 30. ledna 845 udává informace o Bodegiselovi či Boggisovi s chybnou genealogii, přičemž mylně tvrdí, že byl synem krále Chariberta II.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bodegisel na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. a b c d STIENNON, Jacques. Le sarcopharge de Sancta Chrodoara à Saint-Georges d'Amay. Essai d'interprétation d'une découverte exceptionnelle. [s.l.]: [s.n.], 1972. Dostupné online. S. 24. (francouzsky) 
  5. LEWIS, Archibald R. The Dukes in the Regnum Francorum, A.D. 550-751. Speculum. Roč. 51, čís. 3, s. 21. DOI 10.2307/2851704. (anglicky) 
  6. REIMITZ, Helmut. History, Frankish Identity and the Framing of Western Ethnicity, 550–850. [s.l.]: Cambridge University Press., 2015. (anglicky) 
  7. SETTIPANI, Christian. La préhistoire des Capétiens, 481-987. Villeneuve d'Ascq: P. Van Kerrebrouck ISBN 978-2-95015-093-6. (francouzsky) 
  8. MURRAY, Alexander Callander. Gregory of Tours: The Merovingians. [s.l.]: University of Toronto Press Dostupné online. ISBN 978-1-4426-0414-8. (anglicky) 
  9. LEWIS, Archibald R. The Dukes in the Regnum Francorum, A.D. 550-751. Speculum. Roč. 51, čís. 3, s. 393. DOI 10.2307/2851704. (anglicky) 
  10. WICKHAM, Chris. Framing the Early Middle Ages: Europe and the Mediterranean, 400–800. [s.l.]: Oxford University Press., 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  11. STIENNON, Jacques. Le sarcopharge de Sancta Chrodoara à Saint-Georges d'Amay. Essai d'interprétation d'une découverte exceptionnelle. S. 25. Comptes rendus des séances de l'Académie des Inscriptions et Belles-Lettres [online]. 1979 [cit. 2023-12-30]. Roč. 123, čís. 1, s. 25. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Oda ... Bohggis Aquitanorum ducis recens defuncti vidua) and (amita) in Vita Landberti episcopi Traiectensis auctore Nicolao, Monumenta Germaniae Historica, Scriptores rerum Merovingicarum, VI, p. 415 (latinsky)