Bohumil Boček

arm. gen. Bohumil Boček, OBE, CB
arm. gen. Bohumil Boček, OBE, CB
	Armádní generál Bohumil Boček
Narození	4. listopadu 1894; Sivice, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. října 1952 (ve věku 57 let); Valdice, Československo
Místo pohřbení	hřbitov Dubicko
Choť	Zdena Bočková
Civilní činnost	politický vězeň
Vojenská kariéra
Hodnost	armádní generál
Doba služby	1914 - 1950
Sloužil	Rakousko-Uhersko; Československo; Československé státní zřízení v exilu
Složka	Rakousko-uherská armáda (1914); Československé legie (1915-1920); Československá armáda (1920-1948); Vládní vojsko (1939); Obrana národa (1939)
Jednotka	c. k. zeměbranecký pěší pluk č. 14; 3. čsl. střelecký pluk; 21. pěší brigáda (pobočník velitele); Pěší pluk 22; výcvikový referent I. oddělení MNO; Přednosta výcvikové skupiny; Československá vojenská správa v Paříži; Československá samostatná obrněná brigáda (zástupce velitele); 1. československá samostatná brigáda v SSSR (zástupce velitele); 1. československý armádní sbor (zástupce velitele)
Velel	II. prapor pěšího pluku 3; II. prapor pěšího pluku 4; Škola pro důstojníky pěchoty v záloze Josefov; Hraničářský prapor 6 „Sibiřských úderníků“; I. odbor MNO v exilu; 1. československá samostatná brigáda v SSSR; Československá armáda (náčelník Hlavního štábu); Vysoké vojenské učiliště Praha
Války	první světová válka; druhá světová válka
Bitvy	bitva u Zborova; bitva o Francii
Vyznamenání	Československý válečný kříž 1914–1918; Československý řád Sokol s meči; Československá revoluční medaile; Československá medaile Vítězství; Československý válečný kříž 1939; Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem ; Pamětní medaile československé armády v zahraničí; Odznak Československého partyzána; důstojník Řádu Rumunské koruny; Řád Lázně; Řád Britského impéria; Řád Čestné legie; Legion of Merit; Vojenský řád sv. Jiří 4. stupně; Řád Kutuzova I. stupně

Armádní generál Bohumil Boček, někdy uváděn i jako Bohumil Boček-Chodský (4. listopadu 1894, Sivice – 16. října 1952, Valdice) byl československý generál, legionář v Rusku (1916–1920), příslušník protinacistického odboje, náčelník Hlavního štábu československé branné moci (1945–1948) a jedna z obětí komunistického teroru. Je pohřben v Dubicku.

Kariéra

První světová válka

V roce 1914 zahájil první světovou válku v řadách rakousko-uherské armády, 15. prosince byl u Gorlice zajat a v roce 1916 vstoupil do Československých legií v Rusku. Bojoval v řadách 3. střeleckého pluku, s nímž prošel sibiřskou anabází. V roce 1918 obdržel důstojnickou hodnost a stal se velitelem roty.

Meziválečné období

Od roku 1935 velel hraničářskému praporu.

Po okupaci a rozpuštění československé armády byl převeden do Vládního vojska, odkud ale na vlastní žádost odešel^[1] a zapojil se do domácího protinacistického odboje v řadách Obrany národa, kde ve spolupráci s Jaroslavem Vedralem a Čeňkem Kudláčkem organizoval odchody československých letců do zahraničí, ale brzy musel přejít do ilegality a v únoru 1940 opustit protektorát^[1] a přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii doputoval do Francie.

Druhá světová válka

Za druhé světové války se začlenil do zahraničního protinacistického odboje. V exilu začal užívat krycí jméno Chodský.^[1] Byl přednostou odboru Ministerstva národní obrany u exilové vlády v Londýně, absolvoval výsadkářský kurs, ale pro zranění páteře k jeho vysazení nedošlo^[1] a posléze se stal zástupcem velitele Československé obrněné brigády ve Velké Británii a ještě později nejprve zástupcem velitele^{[p 1]} a posléze velitelem 1. československé pěší brigády v Sovětském svazu.

Mezitím byla 24. října 1942 nacisty v koncentračním táboře Mauthausen popravena střelou do týla z malorážní pistole v odstřelovacím koutě mauthauzenského „bunkru“ jeho manželka Zdeňka Bočková, spolu se svými rodiči: Antonínem Pouznarem (1881–1942) a Zdeňkou Pouznarovou (rozenou Zdenkou Procházkovou, 1885–1942).^[1]

Již 20. srpna 1944 byl povýšen do hodnosti brigádního generála.^[1] Od prosince 1944 byl zástupcem velitele 1. čs. armádního sboru v SSSR a mezi 8. březnem a 6. dubnem 1945 byl, v době pobytu Ludvíka Svobody v Moskvě, zastupujícím velitelem sboru.^[1]

Významně se podílel na poválečné obnově Československé armády, 12. dubna 1945 byl, na návrh Košické vlády, jmenován náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci.

Dne 1. prosince 1945 uzavřel v Kroměříži sňatek s JUDr. Annou Hamalovou.^[2]

Po roce 1948

K 1. červnu 1945 byl povýšen na divizního a dnem 24. května 1946 na armádního generála.^[1]

V průběhu vládní krize v únoru 1948 spolu s Karlem Klapálkem nepřímo podpořil prokomunistický postoj ministra národní obrany Ludvíka Svobody.^[1]

Po nástupu komunistů k moci se podílel na čistkách v armádě, zejména propouštěním důstojníků a rotmistrů nepohodlných novému režimu.^[1]^[3] Po zatčení syna z prvního manželství Zdeňka^{[p 2]} za protistátní činnost byl 31. 7. 1948 odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu.^[1]^[3] Po krátkém působení v méně významných funkcích byl odeslán na zdravotní dovolenou a poté přeložen do výslužby (1950), zbaven platu a hodnosti (1951), zatčen (únor 1952) a v červenci 1952 Státním soudem ve vykonstruovaném procesu odsouzen za vyzvědačství, vlastizradu a další trestné činy k doživotnímu vězení. Zemřel jako mukl na následky špatného zacházení a odepření nutné léčby (trpěl cukrovkou a byl mu odepřen inzulin) ve věznici ve Valdicích.

Dne 22. května 1962 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu zrušilo všechny body žaloby proti němu, mimo vojenské zrady. Rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 1972 byl zrušen i tento bod. O jeho plné rehabilitaci a navrácení vojenské hodnosti bylo rozhodnuto až po listopadu 1989.^[1]

Odkazy

Poznámky

↑ Velitelem brigády byl nejprve brigádní generál Ludvík Svoboda a po něm Jaroslav Vedral-Sázavský.
↑ Zdeněk Antonín Boček (*1927) byl za války od r. 1942 vězněn nacisty, a po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje, za což byl v roce 1948 odsouzen k trestu smrti, změněnému posléze na doživotí.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l BÍLEK, Jiří. BOČEK Bohumil. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 30.
↑ Matriční záznam o sňatku ONV Kroměříž
↑ ^a ^b LÁNÍK, Jaroslav. Osud generála Bočka: i on byl jednou z obětí [online]. Vojenský historický ústav Praha, 2015-10-16 [cit. 2016-03-15]. Dostupné online.

Literatura

TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 109.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 579–580.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Boček

[2] Velitelem brigády byl nejprve brigádní generál Ludvík Svoboda a po něm Jaroslav Vedral-Sázavský.

[5] Zdeněk Antonín Boček (*1927) byl za války od r. 1942 vězněn nacisty, a po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje, za což byl v roce 1948 odsouzen k trestu smrti, změněnému posléze na doživotí.

[osobnS-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l BÍLEK, Jiří. BOČEK Bohumil. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 30.

[matrikaO-3] Matriční záznam o sňatku ONV Kroměříž

[LániV-4] LÁNÍK, Jaroslav. Osud generála Bočka: i on byl jednou z obětí [online]. Vojenský historický ústav Praha, 2015-10-16 [cit. 2016-03-15]. Dostupné online.

[1]

[p 1]

[2]

[3]

[p 2]