Přeskočit na obsah

Bolek Polívka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
MgA. Bolek Polívka
Bolek Polívka v roce 2019
Bolek Polívka v roce 2019
Rodné jménoBoleslav Polívka
Narození31. července 1949 (75 let)
Vizovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materJAMU v Brně
ChoťStanislava Polívková (rozvod)
Chantal Poullain (1987–2002)
Marcela Polívková (od 2020)
Partner(ka)Evelyna Steimarová (1978–?)
DětiAnna Polívková
Vladimír Polívka
Kamila Polívková
Jan Boleslav Polívka
František Antonín Polívka
Mariana Polívková
Podpis
Bolek Polívka – podpis
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
1996 – Zapomenuté světlo
2000 – Musíme si pomáhat
Umělecké ceny
Výroční cena AČFK (2015)
Cena Thálie (2022)
Zlatý střevíček (2024)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boleslav „Bolek“ Polívka (* 31. července 1949 Vizovice) je český herec, komik, mim, dramatik a scenárista. V roce 1971 vystudoval činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně[1] a od roku 1972 působil v brněnském Divadle na provázku. V roce 1993 si v Brně založil vlastní Divadlo Bolka Polívky. Ztvárnil řadu divadelních, filmových a televizních rolí, získal dva herecké České lvy, jeho divadelní práce je mezinárodně známá.

Herectví

[editovat | editovat zdroj]
Záběr z představení Šašek a královna, 1983
fotografie: Jaroslav Krejčí

Ve svých autorských pantomimických inscenacích, které si sám režíroval a vytvářel v nich hlavní role (Am a Ea, Pezza versus Čorba, Pépe, Trosečník, Poslední leč, Šašek a královna), se inspiroval klauniádou, komedií dell'arte i filmovou groteskou, ale užívá i slova a záměrně překračuje hranice žánru směrem k totálnímu herectví. Specifický styl jeho autorského divadla získal obdiv a uznání po celém světě.[zdroj?] Se zahraničními divadly a umělci také často spolupracuje.[zdroj?]

Za ztvárnění postavy faráře Holého ve filmu Zapomenuté světlo získal Českého lva a cenu za herecký výkon na MFF Karlovy Vary v roce 1997. Druhého Českého lva dostal za roli ve filmu Jana Hřebejka Musíme si pomáhat. Film byl také nominován na Oscara.

Účinkoval v několika filmech Věry Chytilové, např. v komedii Kalamita (1981), ve filmovém přepisu vlastní divadelní hry Šašek a královna z roku 1987, v komedii Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) či v podobenství Vyhnání z ráje (2001). V televizi uváděl vlastní pořady Manéž Bolka Polívky a Bolkoviny, v mnoha jiných vystoupil jako host.

V roce 2024 získal na Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.[2]

Podnikání

[editovat | editovat zdroj]

Jedna jeho scénka z Manéže z roku 1993, kdy sám sebe pasoval na doživotního valašského krále, stála u zrodu úspěšného projektu pro podporu cestovního ruchu Valašské království založeného Tomášem Harabišem. Bolek Polívka byl též dlouhou dobu tváří tohoto projektu.

Na své farmě v Olšanech (kde se natáčelo populární Dědictví) pořádal happeningy a recesní akce, např. mistrovství světa v házení flinty do žita. Česká televize odtud na přelomu milénia vysílala cyklus recitálů zejména folkových formací s názvem Zpívání na farmě.

V březnu 2013 poslal Krajský obchodní soud v Brně Polívkovu farmu kvůli osmimilionovému dluhu bez příslušenství do úpadku.[3] K 9. dubnu 2013 bylo přihlášeno celkem 55 pohledávek za cca 56 000 000 Kč, z toho 11,6 milionů korun tvoří dotace z fondů EU.[4] Na podzim 2013 farmu vydražila firma Alkony-CZ za 15 milionů korun, ale cenu neuhradila kvůli tomu, že Polívka prodal okolní pozemky včetně přístupové cesty, které patřily přímo jemu a nikoli farmě, svému známému Alexandru Seidlovi. Polívka dále postoupil své pohledávky v hodnotě 8,5 milionů korun svému dalšímu známému a společníkovi Alexandra Seidla, Zbyňku Cejnarovi.[5] Cejnar tvrdí, že konkurzní správkyně nejednala v prospěch všech věřitelů tím, že vyvolávací cenu farmy stanovila nízkou oproti znaleckému posudku.[5] Proto čelí od listopadu 2013 kvůli ochraně věřitelů a kvůli úmyslnému snižování hodnoty farmy během konkurzu insolvenčnímu řízení i Polívka.[6][7] V roce 2019 měla již farmu v majetku společnost Porta Spes, která v ní začala budovat byty a přičlenila ji ke stájím, které zde postavila a od roku 2004 provozuje. Celý areál je nyní znám jako Statek Olšany.[8][9]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Je otcem šesti dětí – tří dcer a tří synů. Nejstarší je dcera Kamila, jejíž matkou je Stanislava Polívková. Následuje Anna; její matkou je herečka Evelyna Steimarová. Dále syn Vladimír Polívka, který se narodil do manželství s francouzskou herečkou Chantal Poullain. Manželkou Bolka Polívky od roku 2020 je Marcela Polívková, se kterou má syny Jana Boleslava a Františka Antonína a dceru Marianu.

Výběr filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 160. 
  2. ↑ Ve Vizovicích mám už jen hrobku, vtipkoval Polívka s cenou z dětského festivalu. iDNES.cz [online]. 2024-06-06 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ Soud poslal farmu Bolka Polívky kvůli milionovým dluhům do úpadku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2013-03-08 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ Konečný účet Farmy Bolka Polívky: Dluhy přes 56 milionů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-04-09 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Vydražil Polívkovu farmu, ale zatím za ni nezaplatil. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-27. 
  6. ↑ Farma Bolka Polívky byla bez boje vydražena za 15 miliónů. Novinky.cz. Borgis. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. 
  7. ↑ Firma si to rozmyslela, vydraženou Polívkovu farmu už nechce. Novinky.cz. Borgis. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. 
  8. ↑ Z bývalé farmy Bolka Polívky v Olšanech možná vzniknou byty. Koupila ji firma Porta Spes. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ SUMEC, Michal. Chátrající farma Bolka Polívky ožívá. Od září nabídne domov ve dvanácti bytech. Vyškovský deník. 2019-06-11. Dostupné online [cit. 2020-05-29]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Petr Hájek, Předběžný portrét, Československý spisovatel, Praha, 1989 – koláž z interview a úryvků divadelních textů Bolka Polívky
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 759–760. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 517. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 555. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 605–606. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Josef Abrhám (1993) • Petr Čepek (1994) • Martin Dejdar (1995) • Bolek Polívka (1996) • Jiří Schmitzer (1997) • Olaf Lubaszenko (1998) • Jiří Kodet (1999) • Bolek Polívka (2000) • Vlastimil Brodský (2001) • Ivan Trojan (2002) • Jan Budař (2003) • Iakov Kultiasov (2004) • Pavel Liška (2005) • Jiří Schmitzer (2006) • Ivan Trojan (2007) • Karel Roden (2008) • Kryštof Hádek (2009) • Ondřej Malý (2010) • Vladimír Javorský (2011) • Ivan Trojan (2012) • Jiří Schmitzer (2013) • Ivan Trojan (2014) • Matěj Hádek (2015) • Karel Roden (2016) • Pavel Nový (2017) • Karel Dobrý (2018) • Jiří Schmitzer (2019) • Ivan Trojan (2020) • Václav Neužil (2021) • Michal Kern (2022) • Kryštof Hádek (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bolek_Polívka&oldid=24400014“