Bruno III. z Mansfeldu
| Bruno III. hrabě z Mansfeldu | |
|---|---|
 Bruno III. von Mansfeld | |
| Císařský nejvyšší štolba | |
| Ve funkci: 1620 – 1637 | |
| Panovník | Ferdinand II. |
| Předchůdce | Rudolf Paar |
| Nástupce | Maxmilián z Valdštejna |
| Narození | 18. září 1576 nebo 13. září 1576 |
| Úmrtí | 16. září 1644 nebo 6. září 1644 (ve věku 67 let) Vídeň  Habsburská monarchie |
| Choť |
|
| Rodiče | Bruno II. von Mansfeld-Bornstedt a Christina von Barby |
| Děti | 1. Marie Anna Františka (1625–1654) 2. František Bruno 3. František Maximilián (1639–1692) 4. Jindřich František (1640–1715) |
| Příbuzní | František Antonín von Losenstein - vnuk, olomoucký biskup-koadjuktor |
| Profese | voják |
| Commons | Bruno II, Count of Mansfeld-Vorderort |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrabě Bruno III. von Mansfeld-Bornstedt, nebo též Bruno III. von Mansfeld-Volderort (13. září 1576 – 6. září 1644 Vídeň) byl maltézským rytířem, válečníkem a velícím mysliveckých jednotek v habsburských službách.[1][2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Hrabě Bruno III. byl čtvrtým synem Bruna I. a hraběnky Christine von Barby. Měl dva bratry, Wolfganga a Filipa z Mansfeldu. Jeho dědečkem byl Filip II. z Mansfeldu, který založil vedlejší linii Bornstedter původně durynského rodu Mansfeldů a přesídlil do habsburských zemí jako hlavní komorník císaře Karla V.[2]
Bruno konvertoval ke katolicismu kolem roku 1600,[3] poté se stal maltézským rytířem a působil v „karavaně“ (pořádající výpady proti osmanskému námořnímu obchodu), která mu byla svěřena. Později vstoupil do armády bojující proti Turkům v Uhrách a vyznamenal se při dobývání Hatvánu v listopadu 1603, že byl jmenován členem dvorské válečné rady. V květnu 1607 se objevuje jako komorník v doprovodu arcivévody Matyáše. V roce 1608 se měl zodpovídat za vzpouru proti císaři Rudolfovi II. před církevními kurfiřty a arcivévodou Albrechtem. Na císařův příkaz však byl v Řezně zatčen a převezen do Prahy. Za krátko však byl propuštěn a tak se vrátil k Matyášově dvoru do Uher. Následně byl několikrát delegován v politických záležitostech.[2]
Od roku 1615 byl postupně jmenován kapitánem, plukovníkem jezdectva a vrchním lovčím. Poslední dva úřady si ponechal za Ferdinanda II. „a lov dovedl k takové dokonalosti, že to člověk nikdy neměl, a lepšího nenajdeme.“ Císař Matyáš mu tedy věnoval zvláštní přízeň až do své smrti a Ferdinand II., dychtivý po lovu, se k němu choval neméně přátelsky a dokonce mu zemřel v náručí.[2]
V roce 1630 koupil od císaře Ferdinanda II. panství Dobříš a položil tím základy majetkového zázemí rodu v České království.[4] Zámek Dobříš je dodnes majetkem nástupnického rodu Colloredo-Mansfeldů.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Poprvé hrabě Mansfeld uzavřel manželství v roce 1606 s vdovou po Janovi V. z Pernštejna Marií Manrique de Lara y Mendoza mladší (před 1570 – před 1636), která tvořila centrum pražské šlechtické společnosti. Tomuto sňatku požehnal i Vatikán, protože po Brunově přestupu na katolickou víru byl předpoklad vzniku katolické linie významného a dosud převážně protestantského rodu Mansfeldů.[5][2]
Podruhé se oženil 13. července 1636 s hraběnkou Marií Magdalenou z Toerringu (1616–1668).[1]
Děti:
- František Bruno – zemřel v dětském věku[1]
- Marie Anna Františka (19. června 1607 – 8. září 1654), ⚭ 17. ledna 1627 Jiří Achác hrabě z Losensteinu (1597–1653), císařský tajný rada, komoří, nejvyšší štolba
- František Maxmilián (22. listopadu 1639 – 12. září 1692), císařský tajný rada, diplomat, nejvyšší štolba císařovny, ⚭ 25. listopadu 1663 Marie Anna Alžběta hraběnka z Harrachu (1636 – 9. února 1698)[1]
- Jindřich František, říšský kníže z Fondi, (21. listopadu 1640 – 8. června 1715), polní maršál, prezident dvorské válečné rady, diplomat, I. ⚭ 1679 Marie Louise zu Aspremont Nantevil (1652 – 23. října 1692), II. ⚭ 16. listopadu 1693 Marie Františka z Auerspergu (1664 – 5. září 1739)[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno III. von Mansfeld na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e NIEMANN, Ludwig Ferdinand. Geschichte der Grafen von Mansfeld. [s.l.]: Lorleberg 402 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: NZBUAAAAcAAJ.
- ↑ a b c d e HISTORISCHE COMMISSION BEI DER KÖNIGL. AKADEMIE DER WISSENSCHAFTEN. Mansfeld-Bornstädt, Graf Bruno III. von. 1.. vyd. München/Leipzig: Duncker & Humblot (Allgemeine Deutsche Biographie). Dostupné online. S. 221.
- ↑ univie.ac.at Bruno von Mansfeld, abgerufen am 30. März 2014.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60–61
- ↑ JANÁČEK, Josef: Ženy české renesance; Praha, 1976; 255 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bruno III. z Mansfeldu na Wikimedia Commons - Rodokmen Mansfeld
- Bruno II. (III.) z Mansfeld-Bornstedtu (1576–1644) In: Institut saských dějina a etnografie
