C

C
Název v Unicodu
Název v Unicodu
Hláskování české	Cyril
Hláskování mezinárodní	Charlie ; IPA: [ˈtʃɑɹliː]
Braille	⠉
Morseova abeceda	−·−· (cí-lov-ní-ci)
Vizuální reprezentace

C je třetí písmeno latinské i české abecedy. Vzniklo z písmene gama Γ řecké abecedy. V češtině označuje neznělou alveolární afrikátu.

Písmeno původně označovalo latinské hlásky [g] i [k], potřebou jejich grafického rozlišení vzniklo později písmeno G. V období pozdního Říma se výslovnost latinského písmene C v pozici před hláskami [e] a [i] změnila na [c]. Např. jméno Cicero se pak místo [kikero] četlo [cicero]. Tato výslovnost byla přejata i do českého pravopisu, kde doplněním háčku vzniklo písmeno Č pro hlásku, která se v latině nevyskytuje.

Významy

C

Biochemie: aminokyselina cystein; DNA báze cytosin
Elektrotechnika: označení standardní velikosti elektrického článku ve tvaru válce o průměru 23 mm a délce 43 mm (tzv. „malý buřt“)
Formát papíru: normalizovaná pomocná řada
Fyzika: značka veličiny elektrická kapacita; označení kvantového čísla půvabu
Hromadná doprava: Linka C
Chemie: značka uhlíku
Informatika: C:\ je konvenční označení prvního pevného disku (resp. prvního logického disku na primární diskový oddíl) v operačních systémech založených na CP/M, jako třeba DOS; programovací jazyk C – programovací jazyk, od něhož byly odvozeny i další (C++, C#, Objective-C)
Jednotky: v soustavě SI značka odvozené jednotky elektrického náboje – coulomb
Mezinárodní poznávací značka: Kuba
Nutriologie: vitamín C
Potravinářství: vejce – druhá nejmenší velikost slepičích vajec
Sport: C se používá jako označení pro kapitána týmu (-C-)
Šestnáctková soustava (a další číselné soustavy o základu větším než 12): číslice 12
Vzdělávání: průměrná známka (v anglosaském školství, odpovídající českému stupni dobře)
Železnice: označení vozů třetí třídy

c

Fyzika: značka konstanty pro rychlost světla; jednotka aktivity – curie; značka pro měrné teplo; označení kvarku c (půvabného)
Geometrie: při aplikaci Pythagorovy věty ve tvaru c² = a² + b² přeponu pravoúhlého trojúhelníku; v trojúhelníku stranu protilehlou k vrcholu C; v mnohoúhelnících o 4 a více vrcholech stranu mezi vrcholy C a D
Hudba: nota
Jednotky: v soustavě SI značka předpony pro jednu setinu (centi-)
Železnice: označení lehátkových vozů; označení vozů s oddíly s místy k sezení, která jdou upravit na místa k ležení – lehátkový vůz

Ⅽ

Znak	Ⅽ
Název v Unicodu	Roman numeral one hundred
Kódování	dec	hex
Unicode	8557	U+216D
UTF-8	226 133 173	e2 85 ad
Číselná entita	Ⅽ	Ⅽ

Římské číslice: symbol pro 100 (z latinského centum); též psáno jako obyčejné C

ℂ

Znak	ℂ
Název v Unicodu	Double-struck capital C
Kódování	dec	hex
Unicode	8450	U+2102
UTF-8	226 132 130	e2 84 82
Číselná entita	ℂ	ℂ

Matematika: Množina komplexních čísel $\mathbb {C}$

₡

Znak	₡
Název v Unicodu	Colon sign
Kódování	dec	hex
Unicode	8353	U+20A1
UTF-8	226 130 161	e2 82 a1
Číselná entita	₡	₡

Měnová jednotka: značka pro měnovou jednotku colón

℃

Znak	℃
Název v Unicodu	Degree Celsius
Kódování	dec	hex
Unicode	8451	U+2103
UTF-8	226 132 131	e2 84 83
Číselná entita	℃	℃

Jednotky: v soustavě SI je ℃ (též psáno jako °C) značka vedlejší jednotky teploty – stupeň Celsia

¢

Znak	¢
Název v Unicodu	Cent sign
Kódování	dec	hex
Unicode	162	U+00A2
UTF-8	194 162	c2 a2
Číselná entita	¢	¢
Názvová entita	¢

Měnová jednotka: značka pro měnovou jednotku cent

©

Znak	©
Název v Unicodu	Copyright sign
Kódování	dec	hex
Unicode	169	U+00A9
UTF-8	194 169	c2 a9
Číselná entita	©	©
Názvová entita	©

Typografie: značka pro copyright

Ↄ

Ↄ: ROMAN NUMERAL REVERSED ONE HUNDRED; Unicode: U+2183; html: Ↄ

ↄ: LATIN SMALL LETTER REVERSED C; Unicode: U+2184; html: ↄ

Písmeno Ↄ (antisigma) bylo jedním ze tří tzv. klaudiánských písmen přidaných do latinské abecedy císařem Claudiem a vyjadřovalo dvojhlásku BS či PS (podobně jako X se již dříve používalo pro KS či GS). V běžném písmu se klaudiánská písmena neuchytila a používala se řídce pouze za Claudiova života. Mnohem déle se znak Ↄ udržel v římských číslech pro vyjádření vyšších řádů než stovky.

Historie

Písmeno C v latině označovalo neznělou souhlásku [k]. Vyvinulo se spolu s písmenem G (označujícím znělý protějšek [g]) z etruského znaku zvaného gimmel, který pocházel z řeckého písmene gamma. Etruština na rozdíl od latiny nerozlišovala znělou a neznělou výslovnost této hlásky, proto pro ni měla pouze jeden znak.

V nejstarších latinských textech se pro zápis [k] i [g] používala písmena C, K a Q: Q před zaokrouhlenými samohláskami, K před A a C v jiných pozicích. Ve 3. století před n. l. bylo vytvořeno písmeno G a pro zápis neznělého [k] zcela převládlo používání C nad K a Q. C se tedy stalo ekvivalentem řeckého písmena kappa a G ekvivalentem písmena gamma. Podle tohoto pravidla pak byla řecká slova přepisována do latinky.

V pozdějším období se ve vulgární latině původní [k] před předními samohláskami změnilo na [t͡s], resp. [t͡ʃ], což ovlivnilo výslovnost psaného C v různých jazycích psaných latinkou.

Výskyty v současných jazycích

Písmeno C je součástí abeced různých jazyků zapisovaných latinkou, má však různé využití a různou zvukovou platnost, danou různým historickým vývojem. C je často součástí různých spřežek, jako například CH.

Ve všech slovanských jazycích psaných latinkou (čeština, slovenština, polština, lužická srbština, slovinština, chorvatština) se písmeno C vyslovuje jako neznělá alveolární afrikáta [t͡s]. K zápisu [k] slouží písmeno K.

Stejná situace je i v maďarštině, litevštině, lotyštině a albánštině.

V románských jazycích je základní výslovnost neznělá velární ploziva [k]. Před předními samohláskami (I, E) se však výslovnost mění. Ve francouzštině a portugalštině se vyslovuje jako neznělá alveolární frikativa [s]. V italštině a rumunštině se měkčí na neznělou postalveolární afrikátu [t͡ʃ] (jako české č). Ve španělštině se vyslovuje jako neznělá dentální frikativa [θ] (jako neznělé anglické th), v některých oblastech se však vyslovuje [s].

Písmeno K se v těchto jazycích využívá jen zřídka, především v cizích slovech. Hláska [t͡s] se v italštině zapisuje jako Z a v rumunštině Ț. V ostatních románských jazycích se spojení /ts/ nepovažuje za samostatnou hlásku, tedy pro něj nemají zvláštní znak.

V angličtině se C čte podle stejných pravidel jako ve francouzštině, tedy jako [k] nebo [s]. Angličtina kromě toho používá i písmeno K. Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.

V němčině se [k] zapisuje zpravidla písmenem K a [t͡s] jako Z. Písmeno C se používá v cizích slovech a čte se buď [k], nebo [t͡s] (před předními samohláskami).

V ostatních germánských jazycích se rovněž používá písmeno K. Písmeno C je (s výjimkou spřežek) pouze v cizích slovech, kde se před předními samohláskami vyslovuje [s]. Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.

V angličtině, němčině a švédštině se namísto zdvojeného KK píše CK.

V turečtině se C čte jako znělá postalveolární afrikáta [d͡ʒ] (jako české dž).

Tvary s diakritikou

řazeno podle pořadí v Unicode

Çç (cedilla): albánština, francouzština, katalánština, portugalština, turečtina
Ćć (čárka nad vpravo): chorvatština, polština, srbština
Ĉĉ (vokáň): esperanto
Ċċ (tečka nad): maltština, staroangličtina
Čč (háček): čeština, estonština, chorvatština, litevština, lotyština, slezština, slovenština, slovinština
Ḉḉ (cedilla a čárka nad vpravo): ???

Znaky jiných abeced

Сс (cyrilice – výslovnost [s]; pochází z řeckého písmena sigma): ruština, srbština, bulharština aj.

Externí odkazy

Encyklopedické heslo C v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Galerie C na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu C na Wikimedia Commons

Latinka

Základní písmena dle ISO*	Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh Ii Jj Kk Ll Mm Nn Oo Pp Qq Rr Ss Tt Uu Vv Ww Xx Yy Zz

Další písmena	Əə Ǝǝ Ɛɛ Ɣɣ Ɩɩ Ɐɐ Ꝺꝺ Þþ Ꞇꞇ Ʇʇ Ŋŋ Ɔɔ ſ Ꞵꞵ Ƨƨ Ʋʋ Ʊʊ Ꝩꝩ Ꝡꝡ ẜẝ Ꞅꞅ Ꝭꝭ Ʒʒ Ƹƹ Ȣȣ Ʌʌ Ꞁꞁ Ỽỽ ʚꞝ Ƣƣ Kʼĸ Ƿƿ Ⅎⅎ Ꝼꝼ Ꝛꝛ Ʀʀ Ᵹᵹ Ꝿꝿ Ьь Ʞʞ Ȝȝ Ꝫꝫ Ꜭꜭ Ɥɥ Ꝝꝝ Ƽƽ Ꝯꝯ Ɂɂ Ƕƕ Ꜧꜧ

Spřežky a ligatury	Ææ Œœ ẞß Ỻỻ Ǆǅǆ Ǳǲǳ Ǉǈǉ Ǌǋǌ ȸ ȹ Ĳĳ ch cz gb gh gy ll ly nh ny rr sh sz th

Varianty písmena C	Ćć Ĉĉ C̀c̀ C̆c̆ Ƈƈ Čč C̄c̄ Ċċ C̃c̃ C̈c̈ C̓c̓ Ȼȼ Çç C̱c̱ C̣c̣ C̦c̦ Ḉḉ Ç̆ç̆ Ç̌ç̌ Ç̇ç̇ Ć̣ć̣ Č̣č̣ Č̈č̈ Č̓č̓ Ꞓꞓ

* tučně jsou písmena původní latinské abecedy Seznam jazyků používajících latinku