Chaj Žuej

Chaj Žuej
Chaj Žuej
	Portrét Chaj Žueje, ilustrace z čchingského období
Pseudonym	Kang-feng
Jiná jména	Chaj Žu-sien, Chaj Kuo-kchaj
Narození	23. ledna 1514; Čchiung-šan, Chaj-nan
Úmrtí	13. listopadu 1587; Nanking
Tituly a úřady;
koordinátor sün-fu v Nan Č’-li
Období	1569–1570
Panovník	Lung-čching
Národnost	chuejská
Země	říše Ming
Vzdělání	ťü-žen
Povolání	politik
Vyznání	konfucianismus
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chaj Žuej (čínsky pchin-jinem Hǎi Ruì, znaky 海瑞; 23. ledna 1514 – 13. listopadu 1587) byl čínský učenec a úředník působící v pozdněmingském období, za vlády císařů Ťia-ťinga a Wan-liho. V následujících staletích se stal vzorem čestného a přímého úředníka. V 60. letech 20. století mělo drama založené na epizodě z jeho života, Chaj Žuej sesazen z úřadu, významnou roli v politické diskuzi v počátcích čínské kulturní revoluce.

Jména

Chaj Žuej používal zdvořilostní jména Žu-sien (čínsky pchin-jinem Rǔxián, znaky tradiční 汝贤) a Kuo-kchaj (čínsky pchin-jinem Guókāi, znaky tradiční 國開) a pseudonym Kang-feng (čínsky pchin-jinem Gāngfēng, znaky tradiční 剛峰).

Život

Chaj Žuej pocházel z Čchiung-šanu na jihočínském ostrově Chaj-nan, narodil se 23. ledna 1513. Vychovávala ho matka, protože jeho otec zemřel, když mu byly tři roky.^[1] Jeho předkové v mužské linii pocházeli z muslimské rodiny z Kantonu, matka byla z chuejské rodiny původně přišlé z Indie.^[2] Chaj Žuej nicméně byl pravověrným konfuciánem a ve svých dílech nikdy islám nezmiňoval.^[1]^[3]

V úřednických zkouškách dosáhl jen umírněného úspěchu, když složil provinční zkoušky, nikoliv však metropolitní. Jeho úřednická kariéra proto mohla začít až roku 1553, kdy obdržel skromnou pozici vedoucího konfuciánské školy v Nan-pchingu v provincii Fu-ťien. Rychle si získal pověst člověka přímého, striktně dodržujícího zásady konfuciánské morálky, čestného a střídmého, což mu získalo nemalý obdiv, ale i nepřátele.^[1] Časem povýšil, sloužil v provincii Če-ťiang jako okresní přednosta v Čchun-anu a pak jako zástupce prefekta Ťia-singu. Odtud byl přeložen na nižší místo prefekturního soudce v Sing-kuo v provincii Ťiang-si^[4] a pak přeložen do Pekingu na místo tajemníka na ministerstvu daní. Roku 1565 podal císaři Ťia-ťingovi memorandum, v němž ostře kritizoval jeho chování a politiku, vytkl mu, že selhal jako císař i jako otec, což dle Chaj Žueje přineslo neštěstí celé říši.^[5] Ťia-ťing roku 1566 reagoval rozsudkem smrti, než však mohl být Chaj Žuej popraven, císař zemřel a Chaj Žuej byl omilostněn^[1] (stejně jako všichni úředníci postižení za vlády Ťia-ťinga).

Za vlády nového panovníka, Lung-čchinga, se vrátil do úřadu,^[1] a vystřídal několik funkcí (tajemník na ministerstvu daní, pak působil na ministerstvu vojenství, úřadu pečetí, velkém soudním dvoře, nankingském a pekingském úřadu pro hlášení),^[4] až byl roku 1569 jmenován koordinátorem sün-fu v jižní metropolitní oblasti, ve svěřeném regionu organizoval budování vodních staveb, prosazoval reformu jediného prutu, ale roku 1570 byl po půlroce ve funkci donucen k rezignaci^[4] poté, co byly vzneseny stížnosti na jeho radikální přístup k řešení problému koncentrace půdy v rukách velkostatkářů, požadoval totiž konfiskaci části velkostatkářské půdy (včetně půdy tak vlivných a mocných osob, jako byl bývalý první velký sekretář Sü Ťie) a její rozdělení chudým.^[6] Následujících patnáct let žil doma na Chaj-nanu, až roku 1585 byl císařem Wan-lim povolán zpět do služby na místo vedoucího kontrolního úřadu v Nankingu, ale už následujícího roku zemřel.^[1]

Památka

Roku 1959 se spisovatel a historik Wu Chan začal zajímat o Chaj Žueje a napsal několik článků o něm a jeho nebojácné kritice císaře; o Chaj Žuejovi napsal též divadelní hru „Chaj Žuej sesazen z úřadu“ dokončenou roku 1961.^[1] Wuovu hru však šanghajský novinář Jao Wen-jüan v listopadu 1965 interpretoval jako alegorii soudobého politického dění, když měl zkorumpovaný císař Ťia-ťing zosobňovat předsedu Komunistické strany Číny Mao Ce-tunga a Chaj Žuej maršála a člena politbyra Pcheng Te-chuaje, sesazeného roku 1959 kvůli jeho kritice Mao Ce-tungovy politiky Velkého skoku. Článek byl začátkem kampaně zaměřené proti Wuovi, záhy však rozšířené na pravé křídlo komunistických politiků a stal se tak počátkem takzvané „kulturní revoluce“. Během kulturní revoluce byla mimo jiné i zničena hrobka Chaj Žueje.^[7] Jaova kampaň vedla k perzekuci a následně smrti Wu Chana i dalších autorů připomínajících ve svých dílech Chaj Žueje, jako Čou Sin-fanga za jeho operu Chaj Žuej podává memorandum (海瑞上疏).^[8]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek I.. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. S. 474–479. (anglicky)
↑ WAGNER, Rudolf G. 'In Guise of a Congratulation': Political Symbolism in Zhou Xinfang's Play "Hai Rui Submits His Memorial". In: UNGER, Jonathan. Using the Past to Serve the Present: Historiography and Politics in Contemporary China. [s.l.]: M.E. Sharpe, 1997. S. 46–102, na s. 99. (anglicky)
↑ TAN, Ta Sen. Cheng Ho and Islam in Southeast Asia. Singapore: Institute of Southeast Asian Studies, 2009. 291 s. ISBN 978-981-230-837-5. S. 114. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c WOLFF, Ernest. A Preliminary Study of Hai Jui: His Biography in the Ming-shih'. Journal of the Oriental Society of Australia. December 1970, roč. 7, čís. 1–2, s. 147–161. Dostupné online. (anglicky)
↑ MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2003. 1136 s. Dostupné online. ISBN 0-674-01212-7. S. 671. (anglicky)
↑ MILLER, Harry. State versus Gentry in Late Ming Dynasty China, 1572–1644. New York, NY: Palgrave Macmillan, 2009. 220 s. ISBN 0230617875, ISBN 9780230617872. S. 23. (anglicky) [dále jen Miller (2009)].
↑ MACFARQUHAR, Roderick. The Red Terror: Mao's Last Revolution. Cambridge: Harvard University, 2006. S. 120. (anglicky)
↑ Wagner, s. 46–102.

Literatura

WOLFF, Ernest. A Preliminary Study of Hai Jui: His Biography in the Ming-shih'. Journal of the Oriental Society of Australia. December 1970, roč. 7, čís. 1–2, s. 147–161. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chaj Žuej na Wikimedia Commons

[goodrich_474_479-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek I.. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. S. 474–479. (anglicky)

[wagner_99-2] WAGNER, Rudolf G. 'In Guise of a Congratulation': Political Symbolism in Zhou Xinfang's Play "Hai Rui Submits His Memorial". In: UNGER, Jonathan. Using the Past to Serve the Present: Historiography and Politics in Contemporary China. [s.l.]: M.E. Sharpe, 1997. S. 46–102, na s. 99. (anglicky)

[tan_114-3] TAN, Ta Sen. Cheng Ho and Islam in Southeast Asia. Singapore: Institute of Southeast Asian Studies, 2009. 291 s. ISBN 978-981-230-837-5. S. 114. (anglicky)

[wolff-4] WOLFF, Ernest. A Preliminary Study of Hai Jui: His Biography in the Ming-shih'. Journal of the Oriental Society of Australia. December 1970, roč. 7, čís. 1–2, s. 147–161. Dostupné online. (anglicky)

[mote_671-5] MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2003. 1136 s. Dostupné online. ISBN 0-674-01212-7. S. 671. (anglicky)

[miller09_23-6] MILLER, Harry. State versus Gentry in Late Ming Dynasty China, 1572–1644. New York, NY: Palgrave Macmillan, 2009. 220 s. ISBN 0230617875, ISBN 9780230617872. S. 23. (anglicky) [dále jen Miller (2009)].

[macfarquhar_120-7] MACFARQUHAR, Roderick. The Red Terror: Mao's Last Revolution. Cambridge: Harvard University, 2006. S. 120. (anglicky)

[8] Wagner, s. 46–102.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]