Přeskočit na obsah

Eduard Stehlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
plk. gšt. v.z. PhDr. Eduard Stehlík, Ph.D., MBA
Eduard Stehlík na pietním aktu připomínajícím paraskupinu Silver A v Senicích
Eduard Stehlík na pietním aktu připomínajícím paraskupinu Silver A v Senicích
4. předseda Rady ÚSTR
Ve funkci:
29. července 2019 – 30. června 2024
Předchůdceopět zvolen
NástupceMonika MacDonagh-Pajerová
Ve funkci:
20. prosince 2017 – 18. června 2019
PředchůdceEmilie Benešová
Nástupcevypršel mandát
Člen Rady ÚSTR
Ve funkci:
24. července 2019 – 23. července 2024
Ve funkci:
18. června 2014 – 18. června 2019
Stranická příslušnost
Nestraník
do Senátuza ODS (2020)
Narození30. března 1965 (59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesehistorik
Oceněnímzz medaile Za zásluhy 1. stupeň (2020)
CZE Golden Linden Decoration Vyznamenání Zlaté lípy
Webová stránkaeduardstehlik.eu
CommonsEduard Stehlík
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Stehlík (* 30. března 1965 Praha)[1] je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny.

V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání.[2] Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady,[3] 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou.[4] V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana.[5] Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června.[6] Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou.[7] V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen.[8]

Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019.[9] Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy.[10] Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice.[11]

V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů.[12] Na konci července 2019 se stal navíc opět předsedou Rady ÚSTR. Funkční období mu skončilo v červnu 2024.[13]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 kandidoval jako nestraník za ODS a KDU-ČSL s podporou Svobodných v obvodu č. 24 – Praha 9.[14][15] V prvním kole získal 30,19 % hlasů, a postoupil tak ze 2. místa do druhého kola, v němž prohrál s kandidátem STAN, Pirátů a TOP 09 Davidem Smoljakem poměrem hlasů 45,14 % : 54,85 %, a senátorem se tak nestal.[16]

Za svou práci byl opakovaně oceněn českými i zahraničními medailemi, a to včetně tří Záslužných křížů ministra obrany České republiky a nejvyššího rezortního ocenění – Vyznamenání Zlaté lípy.[17] V roce 2020 byl oceněn medailí Za zásluhy.[18]

Dílo (část)

[editovat | editovat zdroj]
  • Lidice – Příběh české vsi (v roce 2005 získala cenu Ministerstva kultury a Asociace muzeí a galerií Gloria musaealis v kategorii muzejní publikace roku)
  • Lexikon tvrzí československého opevnění z let 1935–38
  • Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě, a ve Slezsku (část knihy)
  • ATENTÁT Operace ANTHROPOID 1941–1942 (kniha autorů kpt. Michala Buriana, plk. Aleše Knížka, PhDr. Jiřího Rajlicha a pplk. Eduarda Stehlíka)
  • DUM SPIRO SPERO, 601. skupina speciálních sil generála Moravce
  • Generál Alois Eliáš
  • Hlučínští hraničáři
  • Hraničáři na Dunaji (Eduard Stehlík, Martin Vaňourek)
  • Hraničáři od Adamovy hory (Eduard Stehlík, Martin Vaňourek)
  • Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935–1938
  • Lidická vzpomínání
  • Muži s lipovou ratolestí
  • Osmnáctí hraničáři (Eduard Stehlík, Martin Vaňourek)
  • Pamětní spis o česko-slovenském stálém opevnění
  • Páter Method
  • Pěchotní srub R – S 74 „Na holém“ v datech
  • Pocta Marii Uchytilové: vydáno k 20. výročí úmrtí (Eduard Stehlík, Irena Bukačová, Ivona Kasalická, Sylvia Klánová)
  • SRDCE ARMÁDY, Generální štáb 1919–2004
  • URNA, třicet let protiteroristické jednotky
  • Vlast a čest jim byla dražší nežli život
  • Zapomenutí hraničáři (Eduard Stehlík, Martin Vaňourek)
  • Legionáři s lipovou ratolestí I.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 8. 10. 2021]
  2. ↑ Příloha tiskové zprávy - životopis nového ředitele Památníku Lidice: plk. gšt. v záloze PhDr. Eduard STEHLÍK, Ph.D., MBA [online]. Mkcr.cz, 2020-02-24 [cit. 2020-02-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zápis z přípravného zasedání Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, 2008-08-20, pdf
  4. ↑ Zápis ze 7. jednání Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, 2010-12-14, pdf
  5. ↑ Zápis z 10. jednání Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, 2012-11-13, pdf
  6. ↑ WIRNITZER, Jan. Odstoupila celá vědecká rada ÚSTR, skončil i první náměstek Stehlík. iDNES.cz [online]. 2013-04-15 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ ČTK; mp. Výpověď historika Stehlíka z ÚSTRu je podle soudu neplatná. Parlamentní listy [online]. 2014-04-08 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ JANSOVÁ, Lenka. Senátoři rozhodli o dosazení vojenského historika Eduarda Stehlíka do Rady ÚSTR. Český rozhlas [online]. 2014-06-18 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ Ředitel odboru pro válečné veterány Eduard Stehlík skončí ve funkci [online]. Praha: Česká televize, 2019-11-08 [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  10. ↑ HORÁK, Jan. Hledá se Stehlíkův nástupce. Musí být válečný veterán, požaduje nově ministerstvo [online]. Aktualne.cz, 2020-01-18 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Novým ředitelem Památníku Lidice se stal vojenský historik Eduard Stehlík. iDNES.cz [online]. 2020-02-24 [cit. 2020-02-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ Senát hladce potvrdil nominaci Stehlíka a Bublana do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-07-24 [cit. 2019-07-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ Novou předsedkyní Rady ÚSTR je Monika MacDonagh-Pajerová. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ Seznam kandidátů pro podzimní senátní volby. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-06-18 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. 
  15. ↑ Svobodní - Volby 2020 [online]. Svobodní, 2020 [cit. 2020-10-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 2.10. – 3.10.2020, Výsledky hlasování, Obvod: 24 – Praha 9 [online]. Český statistický úřad, 2020 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ STEHLÍK, Eduard. O mně [online]. [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  18. ↑ ROHÁČKOVÁ, Kristina; sva; ČTK. Píka, Gott i Prymula. Podívejte se, koho letos vyznamenal prezident Miloš Zeman [online]. Irozhlas.cz, 2020-10-28 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Stehlík&oldid=24314542“