Přeskočit na obsah

Eleonora Kounicová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eleonora Voračická z Paběnic
Eleonora Kounicová na portrétu Josefa Klíra podle fotografie z 90. let 19. století
Eleonora Kounicová na portrétu Josefa Klíra podle fotografie z 90. let 19. století
Rodné jménoEleonora hraběnka Voračická-Bissingen z Paběnic
Narození26. ledna 1809
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí10. ledna 1898 (ve věku 88 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatelka a filantropka
ChoťMichael Karel z Kounic
DětiVáclav Robert z Kounic
Albrecht Vincenc z Kounic[1]
RodičeJáchym Jindřich Voračický z Paběnic a Alžběta Vratislavová z Mitrovic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora hraběnka Kounicová, rozená Voračická-Bissingen z Paběnic, (26. ledna 1809 Praha-Nové Město – 10. ledna 1898 Praha-Nové Město) byla česká šlechtična, spolková činovnice, sufražetka a feministka, mecenáška umění a podporovatelka ženských spolků v českých zemích. Podporovala přední osobnosti českého ženského emancipačního hnutí, jako byla například Marie Riegrová-Palacká, Karolina Světlá, Sofie Podlipská, Božena Němcová, která ji uvedla ve věnování svého románu Babička.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v paláci Voračických na Novém Městě v Praze do česky mluvící šlechtické rodiny, která se pohybovala v českém vlasteneckém a intelektuálním prostředí. Jejími rodiči byli Jáchym Jindřich Voračický z Paběnic a jeho manželka Alžběta, rozená Vratislavová z Mitrovic.[2] Mládí strávila na rodovém panství v Choustníku u Tábora.

Dne 28. srpna 1828[3] se v Praze provdala za velkostatkáře a politika hraběte Michaela Karla z Kounic. Po sňatku s manželem přechodně pobývali ve Vídni, kde Michael Karel působil jako c. k. komoří. Kromě toho vlastnili rodové statky Zahrádky, Housku, Českou Lípu a Březno v Čechách ad. Byla dámou Řádu hvězdového kříže.

Veřejná činnost

[editovat | editovat zdroj]
Kounický palác v Panské ulici, sídlo Eleonory Kounicové v Praze na Novém Městě.

Soustavně se věnovala dobročinným a mecenášským aktivitám, zejména pak po smrti manžela roku 1852,[4] který zemřel ve 49 letech. V napjatém společenském prostředí 40. let 19. století a následného nástupu neoabsolutismu se aktivně účastnila a spoluorganizovala dámské společenské salony, které začaly být po Říjnovém diplomu roku 1860 přeměňovány do nově povolených občanských spolků.

Osobní přátelství ji pojilo s Boženou Němcovou, kterou opakovaně finančně podpořila. Jako poděkování jí Němcová věnovala své stěžejní dílo Babička. V Babičce je Kounicová zpodobněna v postavě hraběnky Březenské. Stejně tak pomohla k vydání a realizaci děl Karoliny Světlé, Sofie Podlipské a dalších českých umělců a umělkyň.

Zapojovala se do aktivit okolo Amerického klubu dam, prvního českého ženského spolku vzniknuvšího z iniciativy mecenáše Vojty Náprstka, který se scházel v jeho domě U Halánků. Svůj rodný dům, palác Voračických, později věnovala ve prospěch českého Národního muzea,[5] sama žila v Kounickém paláci v Panské ulici na Novém Městě.

Finančně podporovala např. Ústřední matici školskou, ženský spolek Vesna v Brně, Ženský výrobní spolek, Národní jednotu pošumavskou a mnohé další, stejně jako např. dostavbu a výzdobu interiérů Národního divadla.[6]

Úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

Hraběnka Eleonora Kounicová zemřela 10. ledna 1898 v novoměstském Kounickém paláci v Praze. Dle svého přání nebyla pohřbena do rodinné hrobky, ale na Vyšehradském hřbitově, místě tradičního odpočinku českých národních elit.

Potomci

[editovat | editovat zdroj]

Spolu s manželem měli deset dětí:[7]

  1. Albrecht Vincenc z Kounic (1829–1897)[8] – politik, c. k. komoří, člen Panské sněmovny Říšské rady
  2. Kristina Paulina (1830–1875)
  3. Rudolf Karel z Kounic (1831–1889)
  4. Jindřich z Kounic (1832–1912)
  5. Ferdinand z Kounic (1833–1885)
  6. Jiří Eugen z Kounic (1835–1909)
  7. Alžběta (1836–1903)
  8. Emanuel z Kounic (1839–1859)
  9. Evžen z Kounic (1841–1919) – poslední mužský potomek rodu Kouniců
  10. Václav Robert Kounic (1848–1913) – politik a mecenáš

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ Kounicová, Eleonora, hraběnka, 1809–1898. provenio.net [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-29. 
  4. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kounicová, Eleonora — Božena. Česká televize [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna = Austerlitz : město nejen se slavnou historií. 1. vyd. Slavkov u Brna: BM Typo, 2007. 317 s. ISBN 978-80-903707-2-2, ISBN 80-903707-2-1. OCLC 186970800 S. 31. 
  8. ↑ KOBLASA, Pavel. Panství Lukavice a hraběcí rodina Schönbornů. Rodopisná revue. 2008, roč. 10, čís. 3 / podzim, s. 2–3. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eleonora_Kounicová&oldid=23978037“