Fluorovodík

Fluorovodík
Obecné
Systematický název	Fluoran
Triviální název	Fluorovodík
Anglický název	Hydrogen fluoride
Německý název	Fluorwasserstoff
Sumární vzorec	HF
Vzhled	Bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS	7664-39-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-634-8
Indexové číslo	009-002-00-6
Vlastnosti
Molární hmotnost	20,006 g/mol
Teplota tání	−83,01 °C
Teplota varu	19,54 °C
Hustota	1,749 g/cm3(−191 °C); 1,653 g/cm3 (−94 °C); 0,991 g/cm3 (19,54 °C)
Dynamický viskozitní koeficient	0,53 cP (0 °C)
Index lomu	1,9 (20 °C)
Kritická teplota Tk	188 °C
Kritický tlak pk	6 488 kPa
Kritická hustota	0,29 g/cm3
Relativní permitivita εr	175 (−73 °C); 134 (−42 °C) ; 111 (−27 °C) ; 84 (−1 °C)
Tlak páry	209 kPa
Součinitel elektrického odporu	0,000 16 K−1
Měrná magnetická susceptibilita	83,6×10−6 cm3 g−1 (0 °C)
Ionizační energie	15,77 eV
Povrchové napětí	10,1 mN/m (0 °C)
Struktura
Krystalová struktura	Kosočtverečná (pevná látka)
Hrana krystalové mřížky	a= 342 pm ; b= 432 pm; c= 541 pm
Tvar molekuly	Rovinný
Dipólový moment	6,37×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−269,8 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	196,4 J/g
Entalpie varu ΔHv	374,4 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	3 039 J/g
Standardní molární entropie S°	173,7 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−271,8 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	2,4 JK−1g−1 (0 °C); 1,456 JK−1g−1 (25 °C)
Bezpečnost
	; GHS05 ; GHS06; Nebezpečí
H-věty	H330 H310 H300 H314
R-věty	R26/27/28, R35
S-věty	S1/2, S7/9, S26, S36/37/39, S45
NFPA 704	0 4 2
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorovodík, systematicky fluoran, je za normální teploty bezbarvý, jedovatý plyn. Vzniká přímým slučováním vodíku s fluorem:

H₂ + F₂ → 2HF

za vývoje tepla (exotermní reakce). Průmyslově se vyrábí rozkladem minerálu fluoritu (kazivce) (fluoridu vápenatého) kyselinou sírovou za vysoké teploty (okolo 250 °C):

CaF₂ + H₂SO₄ → CaSO₄ + 2HF.

Snadno se rozpouští ve vodě na bezbarvý, silně žíravý roztok kyseliny fluorovodíkové. Fluorovodík je silně žíravý a při styku s kůží nebo sliznicemi působí velmi bolestivé a špatně se hojící rány. Leptá sklo.

Použití

Fluorovodík se používá při výrobě hliníku a uranu a v organické syntéze zejména při výrobě polymerů (například teflonu) a chladicích směsí freonů.

Reference

↑ ^a ^b Hydrofluoric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu fluorovodík na Wikimedia Commons

[pubchem_cid_14917-1] Hydrofluoric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

[1]