Přeskočit na obsah

Guelfové a ghibellini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Guelfové a ghibellíni
konflikt: Boj o investituru
200px
Ilustrace znázorňující potyčku mezi milicemi ve městě Bologna ve 14. století, Kronika Giovanniho Sercambi z Luccy

Trvání11251186 první fáze
12161392 druhá fáze
Místoseverní a střední Itálie, Apeninský poloostrov
Výsledekprvní fáze: Kostnický mír (1186)
druhá fáze: patová situace (1392)
Strany
guelfové 11251186:
ghibellíni 11251186:
Velitelé
1125–1186:
Vlajka Lombardské ligy Guido da Landriano
Papežský stát Alexandr III.
1216–1392:
Císařský znak Welfů Ota IV. Brunšvický
Papežský stát Řehoř IX.
Papežský stát Celestýn IV.
Papežský stát Jan XXII.
Papežský stát Celestýn IV.
Papežský stát Ottaviano degli Ubaldini
Sicilské království Karel z Anjou
Sicilské království Jan III. z Armagnacu
Ferrarské vévodství Azzo VII. d'Este
Montferratské markrabství Vilém VII. z Montferratu
1125–1186 :
Císařský znak Štaufů Fridrich Barbarossa
1216–1392:
Císařský znak Štaufů Fridrich II. Štaufský
Císařský znak Jindřicha VII. Lucemburského Jindřich VII.
Císařský znak Ludvíka IV. Bavora Ludvík IV. Bavor
Ezzelino III. da Romano
Enzio Sardinský
Znak Sicilského království za vlády Štaufů Manfréd Sicilský
Znak rodu Montefeltro vládnoucí Urbinu a Rimini Guido I. da Montefeltro

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guelfové (italsky guelfi) a ghibellíni (ghibellini) byla dvě mocenská seskupení italských (i německých) šlechtických rodů a měst, která v době středověku bojovala mezi sebou o ovládnutí území střední a severní Itálie. Název ghibellini vznikl zkomolením jména Waiblingen, rodového hradu Štaufů; guelfové je zase italský přepis jména rodu Welfů, kteří soupeřili se Štaufy a stranili papežům.

V době nástupu štaufské dynastie na císařský trůn (1138) se římsko-němečtí císaři snažili politicky i vojensky ovládnout území severní a střední Itálie, které formálně náleželo k Italskému království v Říši římské, avšak ve skutečnosti bylo pod silným vlivem papežů a severoitalské státy byly prakticky nezávislé. V roce 1157 císař Fridrich Barbarossa rozšiřuje název své říše o přídavné jméno „svatá“, tj. Svatá říše římská, což mělo demonstrovat jeho ambice vládnout nad územím Itálie a v Papežském státě.

Boje mezi guelfy a ghibellíny se rozrostly také o spor ohledně Sicilského království, která náleželo Štaufům, ale bylo lénem papežů. Po smrti Fridricha II. (1250) se papež Inocenc IV. rozhodl neudělit Konrádovi IV. království jako papežské léno. V roce 1263 uzavřel papež Urban IV. dohodu s Karlem z Anjou, který se výměnou za Království sicilské v léno neměl na oplátku snažit o ovládnutí Itálie. Karlova nadvláda, vysoké daně a expanzivní politika na Sicílii nakonec vedly k povstání zvanému Sicilské nešpory, která skončila vyhnáním Francouzů z ostrova a nastolení vlády aragonského krále Petra III. Velikého.

Konflikt mezi guelfy a ghibelliny skončil v roce 1392, kdy se octl v patové situaci.

Vlajka Guelfů
Vlajka Guelfů

Guelfové (italsky guelfi) je italský přepis jména rodu Welfů. Welfové byl německý rod soupeřící se Štaufy o císařský trůn a v Itálii naopak stranili papežům a Anjouovcům. Do bojů proti Štaufům a jejich ghibellinským stoupencům je podpořili italský rod Este a italská města a italské městské státy:

Ghibellini

[editovat | editovat zdroj]
Vlajka Ghibellinů
Vlajka Ghibellinů

Ghibellíni (italsky ghibellini) je zkomolenina jména Waiblingen, rodového hradu Štaufů. Štaufové byli mocným rodem vládnoucím ve Svaté říši římské a na Sicílii. Jako císaři a zároveň králové Itálie a Sicílie nemohli nečinně přihlížet osamostatňujícím se tendencím severoitalských měst a ani nárokům Anjouovců na Sicílii. Do bojů mezi nimi a papeži se k nim přidaly italské rody Gonzaga a Scala a dále jihoněmecká knížata, která je podporovala v boji o císařský trůn vůči Welfům. K této alianci patřila italská města a italské městské státy:

A připojila se některá další, jejichž podpora byla střídavá.

Města a městské státy proměnlivé oddanosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. Římská komuna v roce 1144 vyhnala papeže z Říma a vyhlásila republiku loajální císaři. Fridrich Barbarossa měl však větší zájem o císařskou korunovaci v Římě, postavil se na stranu papeže a vydal vůdce komuny Arnolda z Brescie papežské moci, který byl poté popraven. V roce 1193 byla papežská vláda nad Římem obnovena.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]