Herbert von Bismarck
Herbert von Bismarck | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Freikonservative Partei |
Rodné jméno | Nicolaus Heinrich Ferdinand Herbert von Bismarck |
Narození | 28. prosince 1849 Berlín, Pruské království |
Úmrtí | 18. září 1904 (ve věku 54 let) Friedrichsruh, Německé císařství |
Místo pohřbení | Bismarckovo mauzoleum |
Choť | Markéta Hoyosová ze Stichsensteinu (od 1892) |
Rodiče | Otto von Bismarck a Johanna von Puttkamer |
Děti | Hana Leopoldina von Bismarck-Schönhausen Goedela von Keyserling Otto Christian von Bismarck Gottfried von Bismarck-Schönhausen Albrecht von Bismarck |
Příbuzní | Wilhelm von Bismarck[1] a Marie von Bismarck[1] (sourozenci) Leopold Bill von Bredow[2] (vnuk) |
Profese | politik a diplomat |
Commons | Herbert von Bismarck |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nikolaus Heinrich Ferdinand Herbert Fürst (kníže) von Bismarck (28. prosince 1849 Berlín – 18. září 1904 Friedrichsruh) byl německý politik.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Herbert von Bismarck se narodil v Berlíně jako nejstarší syn říšského kancléře Otto von Bismarcka a Johanny , roz. von Puttkamer. Měl ještě starší sestru Marii (nar. 1847) a mladšího bratra Viléma (nar. 1852).
Studoval práva, účastnil se francouzsko-pruské války v řadách kavalerie (v srpnu 1870 byl raněn u Mars-la-Touru). V roce 1873 vstoupil do diplomatických služeb, na přání svého otce, a nejprve působil převážně jako jeho osobní sekretář. Během tohoto působení se ovšem také podílel na zahraničních cestách. Takto byl vyslán jako velvyslanecký rada do Londýna (1882), Petrohradu a Haagu (oba 1884). V roce 1885 byl jmenován státním podsekretářem (podtajemníkem), a o rok později se stal státním sekretářem pro zahraniční záležitosti (Německé císařství nemělo ministerstvo zahraničí, byl tedy jakýmsi kvazi ministrem zahraničí). V Pruském království se stal v roce 1888 ministrem. Se svým otcem měl od roku 1881 velmi komplikovaný vztah, neboť Herbert zamýšlel sňatek s o 10 let starší rozvedenou katoličkou, kněžnou Elisabeth von Carolath-Beuthen. Prostřednictvím výhrůžek a vydírání, že jej vydědí, nakonec otec dosáhl svého. Právě tato zkušenost přispěla k tomu, že se z Herberta stal zahořklý muž, jehož zálibou byl alkohol. Díky svému hodně nevlídnému vystupování se stal u svých současníků velmi neoblíbeným. Byly mu přisuzovány dobré vyhlídky na nástupnictví v úřadu kancléře po svém otci.
Roku 1892 se nakonec oženil s hraběnkou Marguerite Hoyos, která pocházela ze zámožného rodu uherských magnátů původem ze Španělska, přičemž sama byla napůl Angličanka. Jejím dědečkem byl Robert Whitehead, vynálezce torpéda. Společně s Herbertem měli 5 dětí.
Poté, co císař Vilém II. Pruský v březnu 1890 požadoval demisi jeho otce Otto von Bismarcka, opustil svůj úřad pár dní poté také Herbert, a to navzdory Vilémovým protestům.
V roce 1893 byl zvolen do Reichstagu za Svobodně-konzervativní stranu (Freikonservative Partei).
Když roku 1898 zemřel jeho otec, Herbert po něm zdělil titul knížete von Bismarck-Schönhaussen.
10 let po své smrti obdržel Herbert k uctění své památky v mramoru vytvořený epitaf v kostele v Schönhausenu (sochařská práce Wilhelma Wandschneidera).
Je autorem díla „Politische Reden 1878–1898" (Politické hovory 1878–1898).
Děti
[editovat | editovat zdroj]- 1. Hannah von Bismarck (22. 11. 1893 Schönhausen – 12. 6. 1971 Hamburk), manž. 1915 Leopold von Bredow (31. 10. 1875 Brieselang – 1. 10. 1933 Lausanne)[3]
- 2. Goedela von Bismarck (4. 3. 1896 Schönhausen – 12. 6. 1981 Darmstadt), manž. 1919 hrabě Hermann Keyserling (20. 7. 1880 Könno – 26. 4. 1946 Innsbruck)[3]
- 3. Otto von Bismarck (25. 9. 1897 Schönhausen – 24. 12. 1975 Friedrichsruh), politik, diplomat, poslanec Bundestagu za DNVP a CDU, manž. 1928 Ann-Mari Tengbom (26. 7. 1907 Stockholm – 22. 9. 1999 Marbella)[3]
- 4. Gottfried von Bismarck-Schönhausen (29. 3. 1901 Berlín – 14. 9. 1949 Verden), říšský poslanec, spolu s manželkou tragicky zahynul při autonehodě, manž. 1937 hraběnka Melanie z Hoyos (29. 2. 1916 Vídeň – 14. 9. 1949 Verden)[4]
- 5. Albrecht von Bismarck-Schönhausen (6. 7. 1903 Friedrichsruh – 16. 10. 1970 Ženeva), manž. 1955 Mona Strader (5. 2. 1897 Louisville – 10. 7. 1983 Paříž)[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herbert von Bismarck na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003. Dostupné online. [cit. 2024-10-29].
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003. Dostupné online. [cit. 2024-10-29].
- ↑ a b c d Bismarck. www.angelfire.com [online]. [cit. 2023-04-20]. Dostupné online.
- ↑ :: worldhistory :: Personen der Weltgeschichte ::. worldhistory.de [online]. [cit. 2023-04-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Herbert von Bismarck na Wikimedia Commons
- Bismarckové
- Narození v roce 1849
- Narození v Berlíně
- Úmrtí v roce 1904
- Němečtí politici
- Němečtí monarchisté
- Narození 28. prosince
- Úmrtí 18. září
- Děti národních vůdců
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Královského hohenzollernského domácího řádu
- Nositelé Řádu zähringenského lva
- Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny
- Nositelé Řádu Jindřicha Lva
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu Leopolda (Belgie)
- Nositelé Řádu Dannebrog
- Nositelé Řádu čestné legie
- Nositelé Řádu Spasitele
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu nizozemského lva
- Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
- Nositelé Domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu Fridrichova
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu Medžidie
- Nositelé Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu polární hvězdy