Ilja Jašin
| Ilja Valerjevič Jašin | |
|---|---|
.png) Ilja Valerjevič Jašin (2019) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Solidarita (od 2008) Koordinační rada ruské opozice Republikánská strana Ruska – Strana národní svobody (od 2012) Jabloko (2000–2008) nezávislý politik Oborona |
| Narození | 29. června 1983 (41 let) Moskva |
| Choť | Vera Musaelyan (2020–2021) |
| Partner(ka) | Xenija Anatoljevna Sobčaková |
| Alma mater | International Independent University of Environmental and Political Sciences (do 2005) Vysoká škola ekonomie (do 2010) |
| Profese | politik a lidskoprávní aktivista |
| Ocenění | Silver Play Button (2019) Gold Play Button (2022) čestné občanství města Paříže (2024) |
| Podpis |  |
| Commons | Ilya Yashin |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ilja Jašin (rusky Илья Яшин; * 29. června 1983 Moskva) je ruský politický vězeň, opoziční politik, aktivista a blogger, jeden z lídrů politické strany Republikánská strana Ruska – Strana národní svobody (RPR-PARNAS). Je otevřeným kritikem prezidenta Vladimira Putina. V prosinci 2022 byl potrestán osmi a půl roky vězení za své údajné zločiny (šíření tzv. nepravdivých informací o ruské armádě, které spočívalo v tom, že upozorňoval na její válečné zločiny, jako je masakr v Buči).
Dne 1. srpna 2024 byl v rámci výměny vězňů mezi Ruskem a Západem propuštěn z vězení a odletěl do Německa.[1]
.jpg)
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Moskvě. Po studiu na střední škole studoval od roku 2000 politologii na moskevské univerzitě MNEPU. Obhájil v roce 2005 s diplomovou prací na téma organizace pouličních protestů. Od roku 2007 studoval politologii na moskevské Vyšší odborné škole ekonomické (HSE). V letech 2002 až 2006 byl asistentem poslance moskevského zastupitelstva.
Od roku 2005 psal sloupky do liberálních novin Novaja gazeta, jeho sloupky byly publikovány i v dalších ruských novinách a časopisech.
Je svobodný, v letech 2011 a 2012 byla jeho přítelkyní moderátorka a politická aktivistka Xenija Sobčaková.[2]
Politické působení
[editovat | editovat zdroj]Již od mládí byl prodemokratickým aktivistou a účastnil se protestních shromáždění v Rusku i Bělorusku, v obou zemích se dostal do vězení.[3] V letech 2000–2008 byl lídrem mládežnického křídla strany Jabloko, poté se angažoval v hnutí Solidarita.
V roce 2009 se chytil do pasti, kterou na něj v podobě mladé svůdkyně nalíčila tajná služba. Jašina i další opozičníky žena vodila do svého bytu, ve kterém byly nainstalovány skryté kamery a mikrofony.[3][4]
Dne 31. prosince 2010 byl zatčen při demonstraci hnutí Strategie-31, zadržen byl po 15 dní. Organizace Amnesty International jej označila za vězně svědomí. Ve stejný rok vyzval Vladimira Putina k odchodu v rámci kampaně „Putin musí odejít“.
Později byl Jašin spolu s dalším opozičním politikem Alexejem Navalným zatčen za neuposlechnutí policie při povolební demonstraci 5. prosince 2011, zadržováni byli opět 15 dní.[3] Dále byl Jašin za účast na demonstracích či jejich přípravu opakovaně krátkodobě zadržen, např. v lednu,[4] březnu [5] nebo říjnu roku 2012.[6]
V prosinci 2014 vyhrál s Alexejem Navalným u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku spor proti Rusku. Podle soudu je protiprávně zadrželo při povoleném protestním pochodu po parlamentních volbách v prosinci 2011, a porušilo tak mj. právo na shromažďování a svobodu projevu. Rusku bylo nařízeno vyplatit oběma politikům po 26 tisících eur (asi 713 tis. Kč).[7]
Koncem února byl zavražděn jeho kolega a předák ruské opozice Boris Němcov, který podle svých slov nasbíral materiály o rozpoutání války na Ukrajině Putinem. Pod Němcovovým názvem „Putin. Válka (rus. Путин. Война)“ vyšla v minimálním nákladu dvou tisíc výtisků 64stránková zpráva, kterou podle těchto materiálů vypracovala skupina expertů pod vedením právě Ilji Jašina. Toho krátce před svou smrtí požádal sám Němcov o pomoc s jejím dopracováním.[8]
V únoru 2016 vydal zprávu kritizující vliv a činnost čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova,[9] který je podle Jašina zodpovědný za smrt Němcova. Kadyrov podle něj také zneužívá federální dotace a buduje si osobní armádu o síle asi 30 tisíc mužů, čímž se jeho režim stává časovanou bombou a ohrožením ruské národní bezpečnosti. „Čečensko se stalo islámským státem uvnitř Ruska,“ uvedl Jašin.[10]
V březnu 2022 odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu a prohlásil, že zůstane v Rusku a bude dál veřejně projevovat své protiválečné postoje a upozorňovat na jednání ruské vlády, přestože mu hrozí, že bude zatčen a uvězněn.[11]
V červnu 2022 byl Jašin zatčen. Úřady ho vinily z toho, že v době ruské invaze na Ukrajinu na internetu upozorňoval na zabíjení civilistů v ukrajinském městě Buča. O činnosti ruské armády podle obvinění vědomě šířil lživé informace, přestože si byl vědom, že „Rusko podniká opatření na podporu míru a bezpečnosti“. Prokuratura pro něj požadovala devět let vězení.[12] Dne 9. prosince 2022 byl Jašin odsouzen k osmi a půl letům vězení.[13]
Dne 19. dubna 2023 bylo u soudu v Moskvě zamítnuto Jašinovo odvolání proti osmiapůlletému trestu.[14] Ve svém projevu před soudem Jašin s odkazem na zatykač, který na Putina vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu, označil Putina za hledaného válečného zločince, a dále uvedl, že Putinovy zákony o trestní odpovědnosti za šíření „nepravdivých informací“ o ruských ozbrojených silách porušují stále platnou ruskou ústavu z roku 1993, která zakotvuje právo na svobodu projevu a výslovně zakazuje cenzuru.[15]
Dne 1. srpna 2024 byl v rámci výměny vězňů mezi Ruskem a Západem propuštěn z vězení. S dalšími 12 propuštěnými, mezi nimiž byl také další opozičník Vladimir Kara-Murza, předseda výboru střediska pro lidská práva Memorial Oleg Orlov nebo několik spolupracovníků někdejšího opozičního předáka Alexeje Navalného, odletěl do Německa, kde je přivítal kancléř Olaf Scholz.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Je důležité mít přátele. Biden s Harrisovou přivítali věžně propuštěné z Ruska. iDNES.cz [online]. 2024-08-02. Dostupné online.
- ↑ Top.rbc.ru: К. Собчак рассталась с И. Яшиным. top.rbc.ru [online]. [cit. 2016-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-04.
- ↑ a b c The growing opposition to Russia's Vladimir Putin. CBCNews [online]. 2011-12-9. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Putin skončí špatně. Jako Mubarak. Metro.cz [online]. 2012-3-2. Dostupné online.
- ↑ Při pondělních protestech byly v Rusku zadrženy stovky demonstrantů. Deník.cz [online]. 2012-3-6. Dostupné online.
- ↑ Russia activists detained after opposition council meets. Reuters [online]. 2012-10-27 [cit. 2015-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-31. (anglicky)
- ↑ Ruští opoziční politici vyhráli soud ve Štrasburku. Rusko je má odškodnit. Rozhlas.cz [online]. 2014-12-5. Dostupné online.
- ↑ luk. Necelý rok války na Ukrajině připravil Rusko o 26 miliard a 220 vojáků. ČT24 [online]. 2015-05-12 [cit. 2015-05-13]. Dostupné online.
- ↑ iDnes.cz: Kadyrov vybudoval vlastní armádu a ohrožuje Rusko, tvrdí opozice
- ↑ Kadyrov stojí za smrtí Němcova, řekl opozičník. Kritický projev pak ukončil bombový poplach. ČT [online]. 2016-2-23. Dostupné online.
- ↑ Moscow politician tells Russian officials to stick the law censoring the war in Ukraine 'up their ass'. www.businessinsider.com. 7 March 2022. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Opoziční politik Jašin byl jedním z mála, kteří zůstali v Rusku. Nyní pro něj prokuratura žádá 9 let vězení. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-12-05. Dostupné online.
- ↑ JAŠIN, Ilja. Zvítězí přesně v tom okamžiku, kdy ztratíme schopnost radovat se ze života. Deník Referendum [online]. 2022-12-09 [cit. 2022-12-09]. Dostupné online.
- ↑ AP. Putin critic Ilya Yashin loses his appeal against eight-and-a-half year jail sentence. Euronews. 2023-04-19. Dostupné online [cit. 24 April 2023].
- ↑ Ilya Yashin, Russian opposition figure: 'It is quite possible that Putin will be replacing me in prison'. Le Monde. 19 April 2023. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilja Valerjevič Jašin na Wikimedia Commons - Osobní blog (rusky)
- Путин. Война. (Putin. Válka). Elektronická verze knihy Borise Němcova (on-line). (rusky)
