Jiří Benedikt von Ogilvy
| baron Jiří Benedikt von Ogilvy | |
|---|---|
 Jiří Benedikt von Ogilvy | |
| Narození | 19. března 1651 Želešice |
| Úmrtí | 8. října 1710 (ve věku 59 let) Gdaňsk |
| Choť | Marie Anastasie von Zuckmantel zu Brumath |
| Děti | Heřman Karel Ogilvy |
| Rodiče | Jiří Jakub von Ogilvy, Euphrosina Veronika von Reitsperg |
| Příbuzní | Marie Terezie z Ogilvy a Anna Marie z Ogilvy[1] (vnoučata) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | polní maršál |
| Sloužil | Císařská armáda (habsburská), Ruská carská armáda, |
| Války | Velká turecká válka, Válka o španělské dědictví, Severní válka |
| Bitvy | Bitva u Narvy (1704) |
| Vyznamenání | Řád bílé orlice |
 multimediální obsah na Commons | |
Jiří Benedikt von Ogilvy (německy: Georg Benedikt Freiherr von Ogilvy, Baron Ogilvy de Muirtown), (19. března 1651 Želešice – 10. října 1710 Gdaňsk) byl císařský polním podmaršálkem, polsko-saským a ruským polní maršálem[2][3].
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Původ
[editovat | editovat zdroj]Jiří Benedikt byl synem barona Jiřího Jakuba Ogilvyho ( původně: O´Gilvy) a jeho manželky Euphrosiny Veroniky von Reitsperg. V roce 1653 získal jeho otec český inkolát[4] a byl velitel Brna a Špilberku[5]. Jiří Jakub byl synem Francise Ogilvyho of Smiddyhill a vnukem Jamese Ogilvyho, 5. lorda Ogilvyho of Airlie ze skotského rodinného klanu Ogilvy[3].
Vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]V roce 1664 vstoupil do regimentu císařského generála Waltera Leslieho, poté se stal postupně desátníkem, seržantem, podporučíkem a poručíkem. V roce 1677 se stal majorem v pluku knížete markraběte Ludvíka Viléma I. Badenského. V roce 1683 byl jmenován podplukovníkem a v roce 1689 velitelem bělehradské pevnosti. Za své zásluhy získal od římského císaře Leopolda I. titul císařského komorníka, ale již roku 1691 byl velitelem a vlastníkem jednoho z německých pluků. Se svými vojáky se účastnil bojů proti Dánům. V následujících letech se opět přesunul na jih a v roce 1696 se stal velitelem města Tokaje v Uhrách a byl jmenován generálmajorem (Generalfeldwachtmeister). Roku 1702 se přesunul k rýnské armádě a účastnil se obléhání Landau, tam byl jmenován polním podmaršálkem. V roce 1704 vystoupil z císařských služeb a odešel na žádost cara Petra I. Velikého do jeho služeb jako náhrada za zesnulého Françoise Le Forta. Účastnil se severní války, v roce 1704 velel obléhání Narvy, kterou následně dobyl i nedaleký hrad Ivanogrod. Za tyto úspěchy obdržel Řád bílé orlice od polského krále Augusta II. a nakonec roku 1706 vstoupil do polských služeb. V roce 1710 zemřel při obléhání Gdaňska[3]. Pohřben byl ve Varšavě.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V 1708 koupil za 120 000 zlatých od potomků Jana de la Crone panství Záhořany se zámkem a statek Tašov. Jeho manželkou byla Marie Anastasie von Zuckmantel zu Brumath. Jeho dědicem byl syn Heřman Karel Ogilvy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Benedikt von Ogilvy na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c heraldica.cz: Rod Ogilvy. www.heraldica.cz [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online.
- ↑ O´Gilvy, Josef Wilhelm, hrabě - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-24.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online.
