Přeskočit na obsah

Jindřich I. starší z Minsterberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich z Poděbrad a Minsterberka
kníže
Jindřich I. Starší
Jindřich I. Starší
Narození15. května 1448
Poděbrady
Úmrtí24. června 1498 (ve věku 50 let)
Kladsko
PohřbenKladsko
PotomciJiří I. Minsterberský, Karel I. Minsterberský, Markéta Minsterberská, Albrecht Minsterberský a Zdenka Minsterberská
RodPáni z Kunštátu a Poděbrad (původně)
DynastieMinsterberkové (zakladatel)
OtecJiří z Poděbrad
MatkaKunhuta ze Šternberka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich I. starší z Poděbrad a Minsterberka (15. května 1448 Poděbrady — 24. června 1498 Kladsko) byl syn Jiřího z Poděbrad, kníže minsterberský a olešnický a hrabě kladský. Po Jiřího smrti byl nejvyšším hejtmanem, v české politice působil i v prvním období vlády Vladislava Jagellonského, ale jeho hlavní zájmy byly ve Slezsku. Stal se zakladatelem rodu Minsterberských knížat.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Byl čtvrtým dítětem a nejmladším ze tří synů českého krále Jiřího z Poděbrad z jeho prvního manželství s Kunhutou ze Šternberka. Jeho matka zemřela roku 1449, jeho nevlastní matkou se po sňatku s Jiřím roku 1450 stala Johana z Rožmitálu. V roce 1462 získal on a jeho mladší bratr Hynek od císaře Friedricha III. titul říšského hraběte.

Za česko-uherských válek se ukázal jako schopnější velitel než jeho starší bratr Viktorín, kterého vysvobodil v roce 1468 z obklíčení v rakouské Štokravě a později mu pomohl také z obklíčené Třebíče. V roce 1469 u Náchoda porazil Slezany a u Žitavy vojska Lužičanů, tažením na Moravu proti Korvínovi vyprostil obležené Uherské Hradiště, v bitvě u Uherského Brodu zahnal hlavní uherské voje na útěk a jeho vojsko pak proniklo až do Pováží. Krátce před svou smrtí ho Jiří z Poděbrad jmenoval českým nejvyšším hejtmanem, což brzy poté potvrdil zemský sněm. Do korunovace nového krále svěřil sněm Jindřichovi také úřad nejvyššího mincmistra. Součástí kapitulačních podmínek pro Vladislava Jagellonského bylo i vyplacení Jiříkových synů z dluhů – kvůli dlouho trvajícím válkám byly zatíženy velkými dluhy nejen královské, ale i soukromé poděbradské statky. Jindřich na rozdíl od bratrů Viktorína a Hynka zůstal vždy Vladislavovým stoupencem.

Na jaře roku 1472 si bratři rozdělili dědictví po otci, které do té doby drželi v nedílu. Jindřichovi připadlo hrabství Kladsko, Minsterberské knížectví, Frankenštejnsko, východočeské panství Náchod, hrad Kunětickou horu a majetek klášterů Opatovice a Sezemice. (Ve společné správě bratrů zůstal Cukmantl se zlatými doly, bratři se též dohodli zaopatřit svou sestru Ludmilu.) Poté co se mu podařilo vojenským útokem vypudit uherskou vojenskou posádku z Broumova, přičlenil Broumovsko ke Kladsku. Kladsko i slezská území, která Jindřich vlastnil, mu udělil Vladislav Jagellonský v roce 1472 jako dědičná léna. V roce 1473 konvertoval Jindřich na katolickou víru; byl zrušen interdikt, který se týkal jeho otce a vztahoval se i na jeho potomky.[1] Do české politiky zasahoval ještě v letech 1479–1485, ale více se věnoval svým záležitostem ve Slezsku, kde také převážně pobýval. Jak rostla nespokojenost s Korvínovou vládou ve Slezsku, využil situace a postavil se do čela vojensko-politického bloku nespokojených knížat. Válka o Hlohovsko v letech 1487–1489, do níž se na straně Jana II. Hlohovsko-zaháňského zapojili kromě Jindřicha i Hynek a Viktorín, však skončila Korvínovým vítězstvím a Jindřich přišel o Minsterbersko. Po Matyášově smrti získal své državy zpět, ale tímto dobrodružstvím značně zchudl.

Po smrti bratra Hynka zdědil jeho české statky, ale v roce 1495 vyměnil Poděbrady za olešnické knížectví. Za své sídlo si zvolil Jindřich Kladsko a postupně se zbavoval i svých dalších statků v Čechách: v roce 1495 odprodal panství litické (které mu postoupil bratr Boček), později i zboží náchodské. V Kladsku založil františkánský klášter s kostelem sv. Jiří, v němž nechal zřídit rodinnou hrobku. Do této hrobky byl pohřben on i další členové jeho rodiny. V roce 1558 byly ostatky Minsterberků přeneseny do tamějšího farního kostela.[2]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Jindřich se oženil dne 9. února 1467 s Uršulou Braniborskou (1450–1508), dcerou braniborského markraběte Albrechta III. Achilla. Měli spolu 8 dětí. Ze synů se dožili dospělosti tři – oženil je se třemi dcerami Jana Hlohovsko-Zaháňského. Rod pak pokračoval v linii nejmladšího syna Karla, po meči vymřel roku 1647 (po přeslici 1792[zdroj?]).

Děti:

  • Jiří Minsterberský (2. říjen 1470 – 10. listopad 1502) ∞ Hedvika Zaháňsko-Hlohovská
  • Jan (23. červen 1472 – 7. srpen 1472)
  • Markéta Minsterberská (25. srpen 1473 – 28. červen 1530) ∞ Arnošt I. Anhaltský
  • Karel I. Minsterberský (4. květen 1476 – 31. květen 1536) ∞ Anna Zaháňsko-Hlohovská
  • Ludvík (21. červen 1479 – 21. červen 1479)
  • Magdalena (25. leden 1482 – 11. duben 1513)
  • Zdena (3. červen 1483 – 1522)

Erb

[editovat | editovat zdroj]
  • 1. pole (Minsterbersko) nadél poloviční zlaté a stříbrné, v něm orlice vpravo černá, vlevo červená se stříbrnou pružinou a zbrojí vpravo červenou, vlevo zlatou
  • 2. pole (Olešnicko) zlaté s černou, vlevo hledící orlicí se stříbrnou pružinou a křížkem
  • 3. pole (Břežsko) šachované červeně a stříbrně
  • 4. pole (Kladsko) červené se dvěma zlatými šikmými pruhy nahoru vydutými.
  • Střední štítek (páni z Kunštátu): napříč poloviční, v horní polovině tři černá břevna. Tři přilbice

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ŠANDERA, Martin. Jindřich starší z Minsterberka : syn husitského krále : velký hráč s nízkými kartami. Vydání první. vyd. V Praze: Vyšehrad, 2016. 275 s. ISBN 978-80-7429-687-1. S. 73–84. 
  2. ↑ Jindřich starší, vévoda Minsterberský. 1470 - 1497 | Severovýchod. severovychod.jaybee.cz [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
  • GŁOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GŁOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 
  • ŠANDERA, Martin. Jindřich starší z Minsterberka. Syn husitského krále. Velký hráč s nízkými kartami. Praha: Vyšehrad, 2016. 320 s. ISBN 978-80-7429-687-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_I._starší_z_Minsterberka&oldid=24109830“