Přeskočit na obsah

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Ústí nad Labem)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Ústí nad Labem
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v roce 2008
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v roce 2008
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresÚstí nad Labem
ObecÚstí nad Labem
LokalitaÚstí nad Labem-centrum
Souřadnice50°39′33,12″ s. š., 14°2′26,88″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátústecký
FarnostÚstí nad Labem
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
ZasvěceníNanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
Stavební slohgotika
Výstavba1318 – konec 19. století
Specifikace
Délka52 metrů
Šířka29 metrů
Výška65 metrů
Umístění oltářena východ
Stavební materiálkámen
Další informace
AdresaKostelní náměstí
Ústí nad Labem
Oficiální webOficiální web
Kód památky42984/5-264 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem je římskokatolický arciděkanský kostel na Kostelním náměstí pod Mírovým náměstím[1] v centru krajského města Ústí nad Labem. Jeho věž je dominantou města. Architekturou se kostel řadí k památkám česko-saské pozdní gotiky, podobně jako kostely v Mostě, v Lounech nebo v Pirně.[2] Areál kostela Nanebevzetí Panny Marie se skládá z vlastního kostela a sousoší krucifixu se sv. Máří Magdalenou[3] umístěném při vrcholu polygonálního presbytáře. Kostel je orientován směrem k východu.[4]

Kostel obklopený obchodním centrem Forum (pohled z Větruše)

Stavba byla zahájena, po požáru města okolo roku 1318, na místě předchozí stavby. Roku 1426 byly loď a věž, která pochází ze starší románské stavby, poškozeny husity. Obnova probíhala v letech 1450–1530. Stavba byla regotizováná podle J. Mockera v 90. letech 19. stol. V roce 1945 byla věž narušena leteckým náletem.[4] Od roku 1995 se před vstupem do kostela nachází kovaná plastika Karla O. Hájka.[p 1][5] Kostel ve 21. století obklopují domy, které vznikly po II. světové válce,[6] a ze tří stran obchodní centrum Forum,[7][8] které bylo pro veřejnost otevřeno 12. listopadu 2009.[6] 11. března 2019 byla před kostel umístěna mosazná deska, která ukazuje odklon věže.[p 2][9][10][11] Ke kostelu je možné přijít z vlakového hlavního nádraží ulicí Hradiště, dále kolem kostela sv. Vojtěcha a podél nákupního centra Forum (asi 5 min.).[12]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Kostel v roce 1903
Centrální loď kostela
Závěr kostela

U ústí řeky Bíliny do Labe je doloženo osídlení již v 10. století. Stál zde pravděpodobně hrad a osada kolem dnešního kostela sv. Vojtěcha. Osada byla vhodně položena na obchodní stezce. Městská práva udělil Ústí nad Labem mezi léty 1233–1249 již Václav I., jak se dozvídáme z listiny datované k roku 1249. V této listině je již zanesena existence dvou kostelů, z nichž jeden je pravděpodobně kostel Nanebevzetí Panny Marie a druhý je kostel sv. Vojtěcha, středověký předchůdce nedalekého klášterního chrámu.[4] Existenci kostela Nanebevzetí Panny Marie však je možné prokázat již na konci 12. století. Tehdy měl kostel zřejmě podobu románské baziliky s věží umístěnou v ose stavby v západním průčelí (tedy podobně, jak tomu je dnes). Tuto skutečnost lze odvodit od charakteru původního obloučkového vlysu na západním průčelí věže.[p 3][13][2] Okolo roku 1260 Přemysl Otakar II. městská práva pro Ústí nad Labem potvrdil. K roku 1300 se město uvádí jako opevněné. Po roce 1318 původní hrad opuštěn a rozbořen. Ve stejné době vzniká hrad Střekov.[4]

Stavba současného kostela byla zahájena[2] německými kolonisty[1][14] zřejmě v roce 1318.[15] Z tohoto roku je známé také jméno prvního ústeckého faráře Petra.[16] Tehdy se započalo se stavbou presbytáře, který byl zaklenut roku 1380. Nový presbytář se připojoval k dosud existující románské lodi. Ke gotické přestavbě kostela došlo kvůli poškození stavby při požáru města roku 1335.[2] Loď a věž dostavěny ve 2. polovině 14. století.[14] V průběhu 15. století tak pravděpodobně přežíval stav, kdy se kostel skládal z gotického presbytáře a románské lodi a věže.[2] V roce 1426 byl kostel vypleněn husity, táhnoucími z bitvy na výšině Na Běhání.[14]

Od roku 1452 byl kostel obnovován,[15][14] jak dokládají jak slohové prvky, tak i letopočet 1524 na jednom svorníku klenby severní lodi.[2] Síňové trojlodí pochází z období obnovy kostela po husitských válkách, na jeho projektování a výstavbě se dříve předpokládala účast stavební huti Benedikta Rejta.[13] Stavitel lodi však zůstal neznámý.[p 4] Nová loď byla zastřešena stanovou střechou s cibulovitým sanktusníkem. Věž byla tehdy podstatně nižší, shodná s výškou střechy lodi. Krátce po dokončení rekonstrukce lodi[2] (zřejmě v roce 1530[6]), v roce 1538 kostel v důsledku rozsáhlého požáru města opět vyhořel.[2] Kostelní zvony byly požárem zničeny.[14] Město muselo být pak znovu ohrazeno. Další ranou byla třicetiletá válka, která město rovněž výrazně poničila. Ještě v roce 1840 bylo Ústí nad Labem opevněné, zůstal zachován jeho raně novověký ráz. Vzhled města změnil rozvoj průmyslu druhé poloviny 19. století.[4]

Ke konci 16. století byla upravována kostelní věž. Pravděpodobně tehdy získala věž podobu, která jí vydržela až do roku 1884, byla zakryta stanovou střechou se čtyřmi malými věžičkami na rozích, pod střechou byla lehce vysazená galerie. Na konci 17. století byla při severním průčelí věže zřízena kaple sv. Anny, odstraněna byla ve druhé polovině 19. století.[2]

K první zásadní stavební úpravě dochází ve třicátých letech 19. století. K dalším výrazným stavebním úpravám došlo v letech 1883–1890, a poté v letech 1897–1901[2] kdy byl kostel novogoticky přestavěn.[14] Tuto obnovu kostela na sklonku 19. století projektovali dva severočeští architekti.[p 5][17][18] Nejdříve Josef Mocker do roku 1897,[4] a po něm architekt Anton Weber,[1][4] podle jehož plánů byl nově postaven sanktusník a západní portál.[6] Změn doznala především střecha věže a západní průčelí.[14] Původní pozdně gotická stanová střecha nad trojlodím byla nahrazena novou střechou sedlovou. Střecha věže a galerie byly sneseny, věž byla dozděna o nejvyšší patro a opatřena novou vysokou jehlancovou střechou s nárožními věžičkami, zároveň s touto etapou byly vybudovány opěráky věže. V další etapě byl v západním průčelím kolem roku 1900 proražen nový vstup a zřízen mohutný pískovcový vstupní portál.[2]

Plastika Karla O. Hájka[p 1] s pamětní deskou před vstupem do kostela

V roce 1917 byla zrekvírována část kostelních zvonů. V roce 1928 byl upravován portál ve věži. 17. dubna 1945,[14] na konci II. světové války, byl kostel byl silně poškozen náletem spojeneckých vojsk.[p 6][1][11][9] Letadla měla za cíl zničení hlavního a západního nádraží. Do bezprostředního okolí kostela dopadly tři bomby.[2] Čtvrtá bomba dokonce prorazila strop kostela a zabodla se do podlahy v presbytáři. Tato jako jediná neexplodovala.[14] Část jižní a západní stěny lodi se zřítila. Došlo k poškození hlavní lodi a k narušení statiky věže,[2] která se naklonila a praskla.[1] Od té doby se uvádí, že věž kostela je vychýlena o 198 cm od kolmé osy.[14] Poškozenou věž pak podpíraly dřevěné trámy.[1] Přesnější měření architekta Zdeňka Havlíka v roce 2008[9] ukázalo vychýlení věže o 200,9 cm,[19] čímž je ústecká věž na čtvrtém místě v žebříčku šikmých věží. Třetí je legendární věž v Pise. Nejvíce skloněnou věží na světě je věž v německém Suurhusenu. Ústecká věž byla zabetonovaná a je staticky zajištěná.[4]

Deska odklonu věže kostela

Protože kostel, klenby a věž hrozily po II. světové válce zřícením, musely být provedeny nové stavební úpravy, které zajistily stavbu. Dokončeny byla v roce 1956 za vedení prof. Bedřicha Hacara.[14] Kostel se podařilo železobetonovými věnci a šrouby stáhnout a staticky zajistit. Stavba tak byla zachráněna. Koncem 80. let byl kostel již značně zašlý, celý temný, rozbitá okna zakryta černou lepenkou. Někdejší ústecký arciděkan a kunsthistorik ThDr. Antonín Sporer jej očistil, co bylo třeba opravil, a uvedl do stavu, ve kterém je i na počátku 21. století. Poslední velká oprava proběhla v letech 1987–1994, jak uvádí nápis ve skleněné desce v plastice před kostelem. V březnu 2019 byla instalována mosazná pamětní deska od firmy Hainz,[p 2] která má obyvatele i návštěvníky města upozornit na odklon šikmé věže.[1][9][10]

Šikmá průčelní věž ve svém nitru ukrývá tři zvony (Zuzanu, Willeborte a ještě jeden pozdně gotický zvon z roku 1544). Zvon Zuzana, vážící 250 kg, je s dolním průměrem 165 cm největším zvonem v okrese Ústí nad Labem a zřejmě i v celých severních Čechách.[1] V patře nad zvony se dosud zachoval byt věžníka se dvěma místnostmi, který dnes již nikdo neobývá. Původní vstup do věže byl totiž po náletu v roce 1945 zbořen a šikmá věž se stala jedním ze symbolů severočeského města. O její znovuotevření veřejnosti usiluje Ústecká komunitní nadace od roku 2015. Finance na stavbu shání zajímavým způsobem – prodává zájemcům zatím neexistující schody, které na věž povedou. Jejich koupí tak dárci přispějí na stavbu. Schody by měly být hotové do roku 2027. Díky nim bude možné nahlédnout do horní části nejšikmější kostelní věže ve střední Evropě, kde v minulých dobách býval byt zvoníka. Od poloviny roku 2024 byla zahájena obnova kostela z finančních prostředků Evropské unie a za účasti Ministerstva pro místní rozvoj.[20]

Duchovní správa

[editovat | editovat zdroj]
Viz též: Duchovní správcové vedoucí Římskokatolickou farnost – arciděkanství Ústí nad Labem

První písemná zmínka o farní lokalitě v Ústí nad Labem pochází z roku 993. Kolem roku 1000 zde byla již plebánie. Nejstarší známý duchovní správce Ústí nad Labem byl farář Peter (Petr), který zde působil v roce 1318.[16] Matriky jsou v místě vedeny od roku 1579. V roce 1928 bylo ústecké děkanství bylo povýšeno na arciděkanství.[21]

Kostel byl vždy hlavním kostelem města. Navštěvovali jej do roku 1945 především původní němečtí obyvatelé. Česká menšina navštěvovala spíše kostel sv. Vojtěcha, který spravoval řád dominikánů.[2] Duchovní správu kostela zajišťuje arciděkanství Ústí nad Labem, které územně patří do ústeckého vikariátu. Ústecká farnost je součástí litoměřické diecéze, je kanonicky zřízena litoměřickým biskupem[22] a podléhá jeho jurisdikci.[23]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Jižní strana kostela
Socha P. Marie nad jižním vchodem

Exterier

[editovat | editovat zdroj]

Současná pozdně gotická stavba z tesaného kamene je trojlodní s dlouhým, trojbokým závěrem s hladkými opěráky a hranolovou věží, která je představěna průčelí. Presbytář s hladkými opěráky a hrotitými okny s kružbou je kryt sedlovou střechou, která je zakončena nad závěrem valbou a završena sanktusovou zvoničkou. Trojlodí, postavené na čtvercovém půdoryse v obrysech původní lodi z 2. poloviny 14. století, s opěráky, hrotitými okny s pozdně gotickou kružbou a bočními hrotitými protilehlými portály, je kryto sedlovou střechou. Severnímu portálu byla dodatečně předložena zděná předsíň. Při severozápadním nároží je polygonální věžice se schodištěm, která nedosahuje výše střechy lodi. Západní hranolová věž, po obvodě se sedmi věžičkami, s nárožními opěráky a strmou polygonální jehlancovou střechou s motivy nárožních věžiček má lomený portál pod vysokým segmentovým baldachýnem se slepými kružbami. V tympanonu se nachází lichá kružba. Na severozápadním rohu lodi je osmiboká věž se schodištěm.[14] Na severní stěně je menší portál s přistavěným hranolovým zádveřím s jehlancovou střechou krytou na koso kladenou vláknocementovou krytinou se stylizovaným monogramem MARIA ze žlutého kovu na vrcholu. Na styku lodi a presbytáře na jižní straně je přistavěna nízká hranolová přístavba s plochou pultovou střechou prosvětlená dvojicí oken a přístupná z východní strany jednokřídlými dveřmi sloužící jako sakristie. Protilehle k ní leží při presbytáři na severní straně ještě druhá sakristie. Obě sakristie jsou přístupné dveřmi z presbytáře.[4]

Krucifix u kostela

Při závěru presbytáře na vnější stěně kostela Nanebevzetí Panny Marie mezi dvěma opěráky je umístěn barokní pískovcový kříž s nadživotním korpusem Ježíše Krista s klečící Máří Magdalenou byl postaven v roce (1721) 1722.[3] V letech 1721–1874 stál tento kříž na vrcholu mostního oblouku přes řeku Bílinu (v dnešní době upravený most k rondelu pod Větruší) spolu se sv. Janem Křtitelem, sv. Barborou, sv. Annou a sv. Janem Nepomuckým. U paty Ukřižovaného v tradiční podobě je umístěna prostovlasá postava klečící sv. Maří Magdaleny.[15] Ve 21. století je sousoší je umístěno mezi opěráky závěru z vnější strany kostela. Na upraveném terínu za nízkým kovaným plotem je umístěn podstavec obdélného půdorysu s masivními výžlabky, z čelní strany je opatřen nápisem v širokém obdélném poli s vykrajovanými rohy a zaoblenými užšími stranami. Zakončen je širokou profilovanou římsou s masivním výžlabkem. Na podstavci je umístěna samotná plastika se stylizovanou skalou, na níž klečí Marie Magdalena se sepjatýma rukama s útrpným výrazem v dlouhém rouchu s rozpuštěnými vlnitými vlasy. Tvář má otočenou doleva obličejem k divákovi. Ke kříži je otočena zády. Za ní se ze skály tyčí masivní kříž s korpusem Krista a s nápisovou páskou INRI. Kristus má ruce přibité na svislé břevno kříže a hlavu nachýlenou směrem doleva přikrytou trnovou korunou. Bederní rouška ukřižovaného se v dynamických vlnách s bohatou draperií ovíjí okolo svislého kusu kříže ke Marii z Magdaleně. Tělo Kristovo je znázorněno se značným naturalismem je zřetelná propracovaná muskulatura i rysy tváře s vousem a vlnitými vlasy.[3]

Klenba

Interier

[editovat | editovat zdroj]
Křížová klenba a část kruchty
Sanktuárium v interiéru kostela

Presbytář je poměrně dlouhý a má tři klenební pole s křížovými klenbami a parsčitý závěr. Prosvětluje jej devět gotických oken s jednoduchou kružbou. Prostor je zaklenut třemi poli křížové žebrové klenby a paprsčitým závěrem. Žebra mají hruškový profil. Svorníky klenby zdobí pětilisté růžice, reliéfní rybky, šesticípá a pěticípá hvězda. Zvenčí je presbytář zajištěn dvakrát odstupňovanými gotickými opěráky. Na levé boční stěně prysbytáře se nachází gotické sanktuarium,[14] které je z pískovce. Sanktuárium sloužilo pro uchovávání nádoby s hostiemi. Pochází z přelomu 15. a 16. století.[2] Spočívá na středové nožce.[14] Je relativně vysoké s motivem beránka v nástavci a s kovanou železnou mřížkou výklenku.[2] Toto věžovité sanktuarium má jehlancovou stříšku.

Triumfální oblouk je lomený a profilovaný. Čtvercové halové trojlodí se čtyřmi klenebními poli a osmicípými hvězdovými klenbami spočívá na třech párech hladkých osmibokých sloupů s vyžlabenými hranami. Obdobné jsou i přízední polopilíře. Ve vnějších koutech bočních lodí na východní straně jsou konzoly.[14] V severním rohu je štítek s písmenem „W“ (Wladislaus/Walentin), druhá v jižním rohu s mužskou korunovanou polopostavou (snad král Vladislav?).[2] Zděná novogotická kruchta na třech hrotitých arkádách, s parapetem zdobeným lípatými kružbami je podklenuta novogotickou klenbou. Vysoká lomená okna jsou s pozdně gotickými kružbami.[14]

Gotický křídlový oltář

Gotický křídlový oltář

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář je křídlový pozdně gotický datovaný do roku 1498. Pochází zřejmě od P. Breuera a H. Hesse. Původně se nacházel v městském kostele v Pirně. Pro hřbitovní kostel sv. Materny v Ústí nad Labem,[2] který stál do roku 1896 na dnešním Lidickém náměstí,[6] jej v roce 1617 získal ústecký primátor Jan Arnošt Schösser. Protože pro radní města Pirny neměl dostatečnou hotovost, dodal jim místo peněz čtyři sudy ústeckého vína.[2] Do Ústí nad Labem byl zřejmě přesunut až po skončení třicetileté války v roce 1659.[14] Zde pak byl opraven.[2] Po uzavření kostela sv. Materny byl v roce 1872 restaurován sochařem E. Veselým, doplněn novogotickým nástavcem podle plánu malíře Bedřicha Wachsmanna[p 7] a instalován v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí.[14] Křídlová skříň je umístěna na původní oltářní menze ze 13. století.[2] Na ornamentálním zlatitém pozadí jsou polychromované sochy.[14] Střednímu poli dominuje postava Panny Marie s dítětem, vlevo od ní svatý Petr, vpravo svatý Jan Křtitel, na křídlech oltáře vlevo sv. Marie Magdaléna, vpravo sv. Jan Evangelista.[2] Na vnější straně křídlové oltáře, která je vidět při jeho uzavření, se nacházejí dvě desky s malbou Zvěstování Panny Marie.[24] Při zavření oltářních křídel se Na vnější straně se nachází malba Zvěstování Panny Marie. V novogotickém nástavci jsou plastiky od sochaře E. Veselého.[14]

Oltář Nejsvětější Trojice

Oltář Nejsvětější Trojice

[editovat | editovat zdroj]

Dřevěný polychromovaný oltář z druhé poloviny 19. století byl zhotoven dle návrhu Bedřicha Waschmanna. Na oltáři sochy světců: sv. Barbora (patronka Horníků a dělostřelců), sv. Jan Nepomucký (patron zpovědníků; zpovědnice se nacházejí pod kůrem), sv. Antonín Paduánský (patron všech hledajících) a sv. Kateřina Alexandrijská (patronka filozofů a učenců). V ústřední nice novodobě umístěna socha gotické piety (Maria, Matka Ježíšova, s mrtvým tělem svého jediného syna Ježíše na klíně) z počátku 16. století. V tomto oltáři je ve 21. století umístěn svatostánek, ve kterém jsou uchovávány hostie proměněné při mši v Tělo Kristovo. Místo je označeno červeným světlem a mimo bohoslužbu je ústředním bodem náboženské úcty.[2]

Pohled na oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova přes loď kostela

Oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

[editovat | editovat zdroj]

Novogotický oltář s Kristem na kříži, Ježíšovou Matkou a Janem Evangelistou. Obraz Ježíše s probodeným srdcem. Uvnitř pod oltářní deskou se nachází „Boží hrob“ – socha mrtvého těla Ježíšova v hrobě.[2]

Obětní stůl

[editovat | editovat zdroj]

Současný nový moderní obětní stůl (oltářní mensa) v presbytáři kostela stojící volně do prostoru na mohutné skleněné noze byl uvažován od roku 1994.[2] K jeho umístění došlo v roce 1997.[25] Autorem návrhu je ing. akad. arch. Michal Gabriel, skleněné části realizoval akademický malíř Ivo Rozsypal[2] a na jeho statice spolupracoval ing. Jiří Kozák Csc. Byla využita 500 let stará mramorová deska, která však byla částečně poškozena a pro volnou adjustaci bylo potřeba tento vizuální defekt odstranit. Kromě této nezbytnosti bylo snahou autorů návrhu nalézt specifickou formu, která by kromě zřejmé korespondence s významnou gotickou architekturou (Benedikt Rejt) nesla i jisté poselství směrem k účastníkům liturgie. Vztah ke gotické architektuře je vyjádřen maximální odlehčeností podpůrné konstrukce, evokující levitující desku stolu jako symbol vertikální tendence gotického sakrálního prostoru. Původně prostě ohraněná deska dostala specifický tvar vycházející z charakteristické gotické modelace kamenných prvků, což zároveň umožnilo úplně odstranit poškození jedné z původních hran staré mramorové desky. Deska spočívá pouze na jedné střední noze, jejíž utilitární charakter je potlačen hmotou vrstveného skla, která má v půdorysné stopě formu gotického oblouku. Zároveň připomíná příď lodě, církve, která transcenduje duše věřících. Levitující deska stolu pak symbolizuje rozpřažené ruce kněze.[25] Obětní stůl se skleněnou nohou tak zároveň reprezentuje umění konce 20. století.[15]

Detail schodiště kazatelny

Kazatelna

[editovat | editovat zdroj]

Kazatelna při pilíři v lodi je z roku 1574. Jedná se o renesanční dílo tesané z jediného bloku pískovce.[14] Její podoba má bezprostřední souvislost s kazatelnou v kostele sv. Mikuláše v Lounech. Na středové noze spočívá trojboká ambóna.[2] Čtvercové vpadlé pole stěny řečniště člení poměrně bohaté liché kružby.[14] Kazatelna organicky navazuje na sloup. Byla vytesána současně s pilířem.[2] Nad kazatelnou je novogotická stříška[14] z konce 19. století s postavou Krista pastýře.[2]

Ústecká Madona v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem (autor Ismael Mengs)

Ústecká Madona

[editovat | editovat zdroj]

Obraz Ústecká Madona namaloval na počátku 18. století patrně Ismael Mengs, drážďanský dvorní malíř[26] z dánské Kodaně z židovské rodiny.[27] Mengs svůj obraz zhotovil jako kopii díla Mater dolorosa, detta Madonna del dito (Matka bolestná, známá jako Panna Maria s [vystrčeným] prstem) italského malíře Carla Dolciho, která se nachází v galerii Borghese v Římě.[26] Původně se věřilo, že obraz namaloval sám Carlo Dolci. Obraz však odkázala ústeckému děkanskému kostelu vdova po královském rychtáři Anna Margarette Fischerová[26][28] v roce 1737.[29] V domě jejího muže[2] královského rychtáře[26] na Mírovém náměstí č.p. 210 (dnes již zbořeném[p 8])[29] se totiž 12. března 1728[30] narodil Ismaeli Mengsovi syn Anton Raphael Mengs, později představitel německého klasicismu,[2] který býval ve své době nejslavnějším německým malířem. Pravdou ovšem zůstává, že Anton Raphael v rodném Ústí nad Labem však pobyl všeho všudy jen pár dní. Jeho matka Charlotte roz. Burmannová (m. v r. 1720) sem přijela z Drážďan pouze porodit, protože její manžel Ismael byl velký tajnůstkář,[28] ale měl k tomu též dobrý důvod.[p 9][27] Obraz Ústecké Madony lze považovat za jakýsi dík (a možná platba) za poskytnutí přístřeší.[26] Z bezpečnostních důvodů je v kostele umístěna pouze kopie Ústecké Madony, originál je uložen na litoměřickém biskupství.[29]

Křtitelnice

[editovat | editovat zdroj]

Pískovcová křtitelnice na nízkém polygonálním podstavci, dřík a mísa rovněž polygonální. Mísa zdobena tesanými kružbami a plaménky. Křtitelnice pravděpodobně z přelomu 15. a 16. století. Vnitřek poklopu vyzdoben vitráží Karla O. Hájka[p 1] znázorňující holubici – symbol Ducha svatého.[2]

Epitafy

[editovat | editovat zdroj]

Renesanční pískovcový epitaf Adama Glace[14] ze starého dvora na Klíši (1543–1588). Smrtí Adama Glatze vymřel rod Glatzů po meči. Ústředním zobrazením epitafu je hluboký reliéf klečícího rytíře před krucifixem v edikule. V nástavci epitafu reliéf Zmrtvýchvstání Krista a sošky. Autorem epitafu je snad Hans Köhler st. z Míšně, který je vytvořil v roce 1588. Prostý pískovcový epitaf kanovníka J. Ignáce Kuntze pochází z roku 1710.[2] Renesanční epitafy z roku 1539 jsou od Ad. Fügnera. Je zde reliéf kalichu a zlomek epitafu.[14]

Sochy

[editovat | editovat zdroj]

V předsíni bočního portálu je dřevěný polychromovaný krucifix z roku 1780. Pozdně gotická socha sv. Anny Samétřetí, připisovaná U. Creutzovi, je umístěna v Národní galerii v Praze.[14]

Hudební kruchta a varhany

[editovat | editovat zdroj]

Hudební kruchta – kůr pochází také z novogotické přestavby v roku 1895. Předchozí varhany z konce 19. století byly zničeny při bombardování v roce 1945. Současné varhany pochází z arcibiskupského semináře v Praze-Dejvicích, z kostela sv. Vojtěcha. Varhany postavila v roce 1930 kutnohorská firma J. Melzera.[2]

Ukřižovaný Kristus

[editovat | editovat zdroj]

Monumentální vrcholně barokní dřevořezba ukřižovaní Krista pochází z druhé poloviny 17. století.[2]

Kostelní zvony

[editovat | editovat zdroj]
Viz též: Zuzana, Willeborte a zvon z roku 1544
Zvon Willeborte
Portrét mistra Jana Husa na ústeckém zvonu z roku 1544

Zvony ve věži

[editovat | editovat zdroj]

V šikmé průčelní západní věži se nacházejí tři zvony:

  • Zuzana (dolní průměr: 165 cm, výška: 162 cm, hmotnost: 2500 kg),
  • Willeborte (dolní průměr: 135 cm, výška: 130 cm),
  • a zvon z roku 1544 (dolní průměr: 82 cm, průměr čepce: 51 cm, výška: 88 cm s korunou).[31]

Ostatní zvony byly zrekvírovány, sanktusník kostela je prázdný. V patře nad zvony je ve věži byt věžníka se dvěma místnostmi, dnes už ovšem neobývaný a zcela prázdný. Podobné byty lze vidět v mnohých kostelích, avšak v okrese Ústí nad Labem jej v žádné jiné věži nenajdeme.

Zvony v interiéru kostela

[editovat | editovat zdroj]

V interiéru kostela se nacházejí další dva zvony neznámého původu:

  • zvon z roku 1817,
  • litinový zvon z roku 1918.

Nezvěstné kostelní zvony

[editovat | editovat zdroj]

K roku 1917, kdy došlo k rekvizicím, je v kostele doloženo celkem osm zvonů. Kromě tří výše zmíněných zvonů to byly:[31]

  • ještě jeden menší zvon od Matěje Špice z roku 1541,
  • zvon z roku 1662 od Mikuláše Löwa z Prahy,
  • zvon z roku 1707 od Jana Baltazara Crommela,
  • ještě jeden zvon z roku 1714 od téhož zvonaře,
  • další zvon, jinak zcela neznámý.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Karel Ondřej Hájek (nar. 1963) je autorem jak plastiky před kostelem, tak i řady drobnějšího prací uvnitř kostela, např. vitráže na vnitřní straně víka křtitelnice, olemování Ústecké Madony či nasvícení svatostánku na oltáři Nejsvětější Trojice.
  2. ↑ a b S nápadem kovové desky se šipkou ve směru nachýlení věže, která je umístěná v dlažbě před kostelem, přišel ústecký patriot Karel Punčochář, když mu předtím v roce 2012 povolil vystoupat na kostelní věž arciděkan Miroslav Šimáček. Při následném rozhlížení se z věže po okolí Punčocháře napadlo, že by bylo možná dobré, aby si lidé uvědomili, jak je věž nakloněná. V rámci strategického rozvoje města Ústí nad Labem na období 2015–2020 podal projektový záměr akčního plánu pod názvem „Odklon věže kostela Nanebevzetí Panny Marie“. 21. června 2017 Zastupitelstvo města po projednání vzalo projektový záměr na vědomí a uložilo Radě města zajistit jeho realizaci.
  3. ↑ Obloučkový vlys pod římsou tohoto patra je sice nedokonalou kopií z doby puristické přestavby, jeho jasně románský předchůdce je doložen dokumentací z roku 1888.
  4. ↑ Stavitelem lodi snad mohl být parléř Valentin, doložený v městských knihách na počátku 16. stol. Výraz parler (z latinského parlerius, tj. mluvčí) ve středověké němčině znamenal palír, tj. vedoucí stavby nebo také ten, který členům stavební huti vysvětluje záměry vedoucího mistra.
  5. ↑ Josef Mocker se narodil v roce 1835 v Cítolibech a Anton Weber v roce 1858 v Litoměřicích.
  6. ↑ V den náletu, když sirénu už blížící se nálet oznamovaly, poslal farář (v té době zřejmě Johann Stiel) kostelníka, aby před náletem schoval do kostela, aby se mu nic nestalo. Kostelník Josef Schandu stál v rohu, kam dopadla bomba. Při náletu byl vážně zraněn na krku. Výbuch mu zablokoval krční obratle, nemohl polykat, ani mluvit. Nakonec zemřel hladem 11. června 1946, protože tenkrát nebyly žádné infuze. Dcera zemřelého kostelníka, která po válce žila v Rostocku v bývalé NDR a dožila věku okolo sta let, tento příběh potvrdila.
  7. ↑ Bedřich Wachsmann byl prastrýcem herce, dramatika a textaře Jiřího Voskovce, který je nerozlučně spjat s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem.
  8. ↑ Dům na Mírovém náměstí č. 210 v roce 1836 1836 dům zakoupil za 3600 zlatých Josef Hoyer, který byl v letech 1838–1849 ústeckým starostou. Starou budovu nechal strhnout a na místě nechal postavit vůbec první dvoupatrový dům v Ústí. Nový dům na Mírovém náměstí č.p. 210 v roce 1886 koupili manželé Falkovi. Otevřeli zde cukrárnu Café Falk, po II. sv. válce přejmenovanou na Sokol. Kavárna a cukrárna Sokol byla zbořena roku 1978 za účelem výstavby budovy Krajského národního výboru.
  9. ↑ Ismael Mengs pocházel z židovské rodiny, která konvertovala ke křesťanství, on konkrétně k luteránství. Když se snažil v Drážďanech etablovat na saském dvoře, narazil na problém když chtěl nechat uznat své manželství a legitimní původ svých dětí. Tak se rozhodl pro takové zajímavé řešení. Protože byl v Drážďanech příliš slavný a o porodu by se vědělo, vyhlédl si nedaleké v té době docela chudé městečko Ústí nad Labem, kousek za hranicí kam se dojelo za dobrého počasí dojet povozem za pár hodin. Takže pokaždé, když jeho manželka otěhotněla, odjeli do Ústí. Tam si pronajímali byt, děti nechali řádně a v klidu pokřtít v římskokatolickém kostele a pak se zase vrátili do Drážďan. Nicméně i tak potřeboval být i v dospělosti Anton Raphael Mengs s Ústím nad Labem ve spojení. Aby byl jako potomek židovského konvertity k luteránství přijímaný také v převážně katolické jižní Evropě, potřeboval právě ústecké potvrzení o tom, že se narodil z řádného manželství a je pokřtěný katolík – něco jako obdobu rodného listu nebo výpisu z matriky. Když Anton Raphael zemřel, ústečtí obyvatelé jej uctívali. Pojmenovali po něm ulici a na místo, kde se narodil, zavěsili pamětní desku. Pro nacisty to však byl poloviční Žid a proto památku na něho zničili. Po II. světové válce se zatím obnovení úcty na tomto místě nedočkal.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem [online]. kudyznudy.cz [cit. 2024-10-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai SPORER, Antonín. Arciděkanský kostel Nanebevzetí P. Marie. [s.l.]: [s.n.], 1998. 4 s. S. 2. 
  3. ↑ a b c sousoší krucifixu se sv. Maří Magdalenou [online]. pamatkovykatalog.cz [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i kostel Nanebevzetí Panny Marie [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ Karel Hájek (*1963) [online]. socharium.cz [cit. 2024-10-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e VÍTEK, Pavel. kostel Nanebevzetí Panny Marie [online]. hrady.cz, 2007-11-25 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Forum Ústí nad Labem [online]. forumustinadlabem.cz [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ Kostel Nanebevzetí Panny Marie – Ústí nad Labem; Kostel v centru Ústí nad Labem představuje jednu z dominant krajského města [online]. stredohori.cz [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d STRNAD, Radek. Ústecký chrám se chlubí unikátní šikmou věží. Nově na to upozorňuje deska [online]. ustecky.denik.cz, 2019-03-12 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Deska odklonu věže kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem [online]. drobnepamatky.cz [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b V Ústí odhalili pamětní desku nejšikmější věži ve střední Evropě [online]. krestandnes.cz [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ Ústí nad Labem, kostel Nanebevzetí Panny Marie [online]. nockostelu.cz, 2024-06-07 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b GRISA, Ivan. kostel Nanebevzetí Panny Marie [online]. hrady.cz, 2008-06-12 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 4. Praha: Academia, 1985. 640 s. S. 145–147. 
  15. ↑ a b c d Ústí volného času [online]. usti.cz [cit. 2024-10-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Litoměřice: Archiv biskupství litoměřického, 2024. 
  17. ↑ Archivní vademecum SOA v Litoměřicích. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 
  18. ↑ Anton Weber [online]. architektenlexikon.at [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (německy) 
  19. ↑ KRSEK, Martin. Šikmá věž v Ústí dotahuje náskok Pisy [online]. idnes.cz, 2008-12-22 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  20. ↑ NOVOTNÁ, Marcela. Obnova kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem [online]. farnost-usti.cz [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  21. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 199–200. 
  22. ↑ Výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob; Římskokatolická farnost – arciděkanství Ústí nad Labem [online]. Ministerstvo kultury ČR [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  23. ↑ arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, Ústí nad Labem [online]. Biskupství litoměřické [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  24. ↑ BUCHAROVÁ, Eva. Pojďte s námi na prohlídku „šikmého kostela“ v Ústí nad Labem [online]. sever.rozhlas.cz, 2018-12-03 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b Oltářní stůl pro gotický kostel v Ústí nad Labem [online]. agnatelier.cz [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b c d e Církev a kultura [online]. usti.cz [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b POHANKA, Vít. Ústecký rodák Anton Raphael Mengs, slavný klasicistní malíř učil Francisca Goyu [online]. cesky.radio.cz, 2024-08-14 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b VORLÍČEK, Janni. Mengs, nejslavnější rodák z Ústí [online]. ustecky.denik.cz, 2010-06-15 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b c PETERKOVÁ, Marie. Žili mezi námi [online]. nup.cz, 2001 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  30. ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. soalitomerice.cz [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Dějiny města Ústí nad Labem. [s.l.]: Město Ústí nad Labem, 1995. 
  • KAISEROVÁ, Kristina. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Albis International pro Římskokatolickou farnost Ústí nad Labem - arciděkanství, 1999. ISBN 80-86067-27-0. 
  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VII. díl, Str-U. Praha: Libri, 2008. 991 s. ISBN 978-80-7277-041-0. S. 926–927. 
  • POCHE, Emanuel, (red.). Umělecké památky Čech 4. Praha: Academia, 1982. 640 s. S. 145–147. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ústí nad Labem
Doprava
Historie
Kultura
Náboženství
Pamětihodnosti
Sport
Studium
Osobnosti
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_Nanebevzetí_Panny_Marie_(Ústí_nad_Labem)&oldid=24383646“