Shades of Deep Purple je debutové album britské skupiny Deep Purple. V americkém žebříčku se umístilo na 24. místě. Debut Deep Purple ještě nese slyšitelné stopy 60. let. Zpěv Roda Evanse je o dost uhlazenější než pozdější hardrockový expresivní projev Iana Gillana. I zvuk má základy ještě v bigbítovém soundu šesté dekády. Naproti tomu je však na albu poznat, že Deep Purple vycházejí z trochu jiných kořenů než v té době kulminující beatlesovská generace. Beatles jsou ale na albu zastoupení coververzí skladby „Help“. Velmi výrazná je však jiná coververze – skladba „Hush“, ke které se Deep Purple vraceli ještě po mnoho let.
Pro debutové album Deep Purple, k jehož nahrání skupině stačily tři pobyty ve studiu, platí, že skupina teprve hledala svůj vlastní hudební projev, ale již od první skladby „And the Address“ je znát tíhnutí k tvrdému rocku. Kytara Ritchieho Blackmora zní velmi lehce a je navíc zdařile podporována šlapající rytmickou sekcí Nick Simper – Ian Paice a varhanními vyhrávkami Jona Lorda, který zejména skladbě „I’m So Glad“ dodal až majestátní projev. Z písní, které se objevily na této desce, se nejvíce prosadila uhlazená coververze skladby Joa Southe „Hush“, ale ani zbytek materiálu není špatný. V „Mandrake Root“ jako bychom slyšeli základy, na nichž později vznikne „Smoke on the Water“, jiní ji možná připodobní k Hendrixově klasice „Foxy Lady“. Pozornost si rovněž zaslouží jejich pomalá interpretace hitu Beatles „Help!“, zato předělávka Hendrixovy „Hey Joe“ zní zbytečně vyumělkovaně. Vedle oné snahy o tvrdost v hudbě je v písních na tomto albu patrný ještě jeden prvek – radost z hudby. Ta povyšuje tuto desku na něco víc, než jen na nahrávku z 60. let.
