Přeskočit na obsah

Společné prohlášení papeže Františka a patriarchy Kirilla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Patriarcha Kirill (vlevo) v roce 2009 a papež František (vpravo) v roce 2015

Společné prohlášení papeže Františka a patriarchy Kirilla, známé také jako Havanská deklarace, bylo vydáno po prvním setkání v únoru 2016 mezi papežem Františkem, který je jako římský biskup pontifikem katolické církve, a moskevským patriarchou Kirillem, patriarchou Moskvy a celé Rusi, patriarchou Ruské pravoslavné církve (RPC), největší z východních pravoslavných církví. Bylo to poprvé, co se představitelé katolické církve a moskevského patriarchátu setkali. Setkání bylo sice vnímáno také jako symbolický moment v dějinách vztahů mezi katolickou církví a pravoslavnými církvemi jako společenstvím, které se rozdělilo ve velkém schizmatu v roce 1054, tedy několik století před konstituováním moskevského patriarchátu, neočekávalo se však, že by vedlo k jejich okamžitému sblížení.[1]

Třicetibodové prohlášení obsahuje společnou výzvu obou církevních primasů k ukončení pronásledování křesťanů na Blízkém východě a válek v regionu a vyjadřuje naději, že setkání by mohlo přispět k obnovení jednoty křesťanů mezi oběma církvemi.[2] V prohlášení je zmíněna řada dalších otázek, včetně ateismu, sekularismu, kapitalismu, konzumerismu, ekonomické a sociální nerovnosti, migrantů a uprchlíků, významu heterosexuálního manželství a rodiny a problémů týkajících se potratů a eutanazie.[2]

Podle veřejných prohlášení vedení RPC učiněných před a po havanském setkání dokument sice zdůrazňuje, že obě církve sdílejí tradici prvního tisíciletí křesťanství, ale diskuse během setkání se nepokusila napravit žádné z přetrvávajících doktrinálních a církevních rozdílů mezi oběma církvemi.[3][4][5][6] Deklarace však obsahuje prohlášení o východních katolických církvích v souladu s Balamandskou deklarací[7] a také o konfliktu na Ukrajině. Ukrajinská řeckokatolická církev vyjádřila zklamání a Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu ji kritizovala.[8][9][10]

Pozadí

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Velké schizma

Velké schizma v roce 1054 rozdělilo křesťanství na řecký Východ a latinský Západ.[11] V následujících staletích se objevily pokusy o zacelení rozkolu, například na druhém lyonském koncilu v roce 1274 a florentském koncilu v roce 1439, které však selhaly. Mezi novější pokusy o sblížení obou církví patřilo společné katolicko-pravoslavné prohlášení z roku 1965, které následovalo po setkání papeže Pavla VI. s konstantinopolským ekumenickým patriarchou Athenagorem I. v Jeruzalémě v roce 1964.[12] Po tomto setkání a prohlášení se uskutečnila řada setkání, návštěv a symbolických akcí za účasti katolických a pravoslavných představitelů (včetně návštěv papeže Jana Pavla II. a zejména několika papežů s konstantinopolským Bartolomějem I.), nikdy však nedošlo k setkání papeže s představitelem ruské pravoslavné církve.[12] Poprvé papež navštívil převážně východní pravoslavnou zemi v roce 1999, kdy papež Jan Pavel II. navštívil Rumunsko.[13] Od roku 1980 se konala pravidelná plenární zasedání Smíšené mezinárodní komise pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví, v jejímž čele stála konstantinopolská církev.

Papež František a patriarcha Bartoloměj v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě v roce 2014

V rámci společenství autokefálních (administrativně nezávislých) místních (národních) pravoslavných církví je ekumenický konstantinopolský patriarcha se sídlem v současném tureckém Istanbulu uznáván jako biskup, který má status primus inter pares, i když nemá přímé správní pravomoci nad ostatními pravoslavnými církvemi.[12] Ruská pravoslavná církev (Moskevský patriarchát), která se stala autokefální koncem 16. století, je považována za největší denominaci místních pravoslavných církví; má úzké vazby na ruský stát, a proto setkání svého patriarchy s papežem přikládá geopolitický význam. Decentralizovaný charakter pravoslaví způsobil, že taková setkání nemohla mít přímý význam pro celopravoslavné otázky. Dva týdny předtím se představitelé pravoslavných církví včetně Kirilla sešli ve švýcarském Chambésy, aby provedli poslední přípravy na historický Velký a svatý sněm pravoslavné církve, přeložený na červen 2016.[14]

Podle ŘKC zahájila bilaterální dialog s katolickou církví v roce 1967 a ŘKC zahájila teologický dialog s katolickou církví v roce 1979.[15] Již dříve byly učiněny pokusy o setkání papeže a ruského patriarchy, ale tyto pokusy ztroskotaly. Napětí mezi církvemi vzrostlo po pádu komunismu, když se církve „daly dohromady“.[16] V devadesátých letech probíhala jednání o možném setkání moskevského patriarchy Alexije II. s papežem Janem Pavlem II.[17] Podle Úřadu Spojených států pro demokracii, lidská práva a práci obě církve vytvořily společnou pracovní skupinu, která se sešla v květnu a září 2004, aby projednala konkrétní problémy. Zástupci obou církví uvedli, že pracovní skupina přispěla ke zlepšení atmosféry. V srpnu 2004 Jan Pavel II. v rámci gesta smíření daroval Alexiji II. kopii ikony Kazaňské Panny Marie z 18. století.[18][p 1][19][20] V dubnu 2005 Jan Pavel II. zemřel a papežem Benediktem XVI. byl zvolen kardinál Joseph Ratzinger. V dubnu 2005 navrhl biskup RPC Hilarion Alfejev jako předseda Zastoupení ruské pravoslavné církve při evropských institucích „evropskou katolicko-pravoslavnou alianci“.[21] V květnu 2005 navrhl kardinál Walter Kasper svolat „synodu smíření“ k 1000. výročí koncilu v Bari v roce 2098 a navrhl spojenectví s pravoslavnými a protestanty proti sekularismu.[22][23] Toto spojenectví by si podle Kaspera „vzájemně pomáhalo ve prospěch společných hodnot, kultury života, důstojnosti osoby, solidarity a sociální spravedlnosti, míru a ochrany stvoření“.[23] V květnu se tehdejší metropolita Kirill setkal ve Vatikánu s Benediktem XVI. a zdůraznili své odhodlání spolupracovat.[18][20] Možnost setkání Kirilla (zvoleného patriarchou v roce 2009) s Benediktem XVI. se zkoumala již před Benediktovým odchodem do emeritury v březnu 2013 a Benedikt se s budoucím patriarchou Kirillem setkal v Římě v roce 2006, kdy byl Kirill předsedou Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu.[16][p 2]

Setkání v Havaně

[editovat | editovat zdroj]
VIP salonek na letišti v Havaně

K uspořádání setkání Františka s Kirillem byly zapotřebí dva roky tajného plánování a měsíce podrobného vyjednávání. František byl ochoten se s Kirillem setkat a v listopadu 2014 prohlásil:[12][24] „Půjdu, kamkoli budete chtít. Zavoláte mi a já pojedu.“[25] Souhlas ruské pravoslavné strany komplikovaly úzké vazby církve na ruský stát, který nedávno anektoval Krym a napadl Donbas, obě části Ukrajiny.[12] V prohlášení moskevského patriarchátu před setkáním se uvádělo, že se dohodli „odložit vnitřní neshody“ a zaměřit se na osud pronásledovaných křesťanů.[12] Požadavky na neutrální místo setkání splňovala Kuba, která je pro obě strany významnou lokalitou, neboť Řím ani Moskva by nebyly vhodné.[1] 5. února 2016 bylo s týdenním předstihem oznámeno setkání, které bylo umožněno načasováním návštěv obou představitelů v regionu.[12]

Setkání se konalo 12. února 2016 ve VIP místnosti na mezinárodním letišti José Martího nedaleko Havany na Kubě. František přiletěl ve 14 hodin místního času a oba vedoucí představitelé se objali a políbili.[24] Po dvouhodinovém soukromém setkání následoval podpis jejich společného prohlášení, které bylo předem připraveno. Kirill byl v Havaně na oficiální návštěvě v rámci regionálního turné, které zahrnovalo návštěvu Brazílie a Paraguaye. Františkovo letadlo přistálo na letišti cestou na jeho turné po Mexiku.[1]

Mezi kubánskými hodnostáři, kteří se této události zúčastnili, byli prezident Raúl Castro, kardinál Jaime Lucas Ortega y Alamino (arcibiskup římskokatolické arcidiecéze San Cristóbal de la Habana) a arcibiskup Dionisio García Ibáñez (z římskokatolické arcidiecéze Santiago de Cuba).[19] Samotné setkání se konalo v soukromé místnosti a kromě kardinála Kurta Kocha, předsedy Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů, a metropolity Hilariona Alfejeva, předsedy oddělení vnějších církevních vztahů moskevského patriarchátu, se ho zúčastnili překladatelé a asistenti obou představitelů.[19]

Na závěr setkání došlo k výměně darů.[26] František daroval Kirillovi kalich a relikviář svatého Cyrila z 9. století (pohřbeného v Římě). Kirill daroval Františkovi kopii ikony Kazaňské Panny Marie. Dalšími vyměněnými dary byly španělský překlad Kirillovy knihy Svoboda a odpovědnost (2011) a ruský překlad Františkovy encykliky Laudato si’ (2015).[26]

V rozhovoru pro média několik dní po setkání patriarcha Kirill uvedl jako důvod „mocné síly“, které se takovému setkání brání (kromě obávaných pravoslavných věřících), že setkání muselo být připraveno v přísném utajení; zdůraznil také, že nebyla projednávána jediná teologická otázka.[27][28][29]

Společná deklarace

[editovat | editovat zdroj]

Společná deklarace byla zveřejněna Svatým stolcem v italštině, ruštině, angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, portugalštině a arabštině.[2] Ruská pravoslavná církev ji vydala v ruštině, angličtině, italštině, francouzštině, španělštině a ukrajinštině.[30] Obsahovala 30 číslovaných oddílů na různá témata.[2]

V první části prohlášení se děkuje za toto setkání, „první v dějinách“, a představitelé se označují za „bratry v křesťanské víře“.[2] Ve druhé a třetí části se hovoří o místě jejich setkání na Kubě jako o „křižovatce severu a jihu, východu a západu“ a vyjadřuje se radost z růstu křesťanství v Latinské Americe.[2] Oddíly 4–6 vyjadřují jejich názory na společnou duchovní tradici („první tisíciletí křesťanství“) a naději, že jejich setkání „může přispět k obnovení této Bohem chtěné jednoty“.[2]

Oddíly 7–21 se zabývají „výzvami současného světa“.[2] K tématům, o nichž se hovoří, patří pronásledování křesťanů na Blízkém východě a v severní Africe, dopady občanské války, chaosu a teroristického násilí, exodus křesťanů ze Sýrie a Iráku a utrpení, které zažívají věřící jiných náboženských tradic.[2] V prohlášení se hovoří o obnově křesťanské víry v Rusku a východní Evropě a o „zpřetrhání okovů militantního ateismu“, o vzestupu sekularismu, kapitalismu, konzumerismu, ekonomické a sociální nerovnosti, o migrantech a uprchlících a o místě křesťanství v procesu evropské integrace.[2] V dalších částech se zdůrazňuje význam rodiny a manželství mezi jedním mužem a jednou ženou a jejich obavy týkající se potratů, eutanazie a „biomedicínské reprodukční technologie“.[2]

Otázky rozkolu v pravoslavné komunitě na Ukrajině, konfliktu mezi ukrajinskými katolíky a pravoslavnými křesťany a politické situace na Ukrajině jsou zmíněny v oddílech 25–27.

Závěrečné části vyzývají katolíky a pravoslavné, aby „bratrsky spolupracovali při hlásání radostné zvěsti o spáse“ a „vydávali společné svědectví o Duchu pravdy v těchto těžkých časech“.[2]

Prohlášení je zakončeno modlitbou k Marii, která je vzývána pod jmény „Blahoslavená Panna Maria“ a „Svatá Matka Boží“.[2]

Komentáře a reakce

[editovat | editovat zdroj]

Komentátoři zpravodajských médií, kteří většinou nebyli informováni o zásadních skutečnostech týkajících se historie křesťanství v Rusku a měli sklon k senzacechtivosti,[31][32][p 3][33] označili setkání za „historické“, „bohatě symbolické“[24] a za „setkání tisícileti“.[1][7] Analytici také vyjadřují názor, že setkání mělo geopolitický rozměr, neboť šlo o soupeření mezi pravoslavnými představiteli, dlouhodobé napětí v ukrajinském pravoslaví a o prosazování vlivu Ruska na světové scéně ruským prezidentem Vladimirem Putinem, motivované jeho kroky v Sýrii a na Ukrajině.[11][24] Celkově se neočekávalo, že by setkání „vedlo k nějakému okamžitému sblížení mezi východními a západními církvemi“.[1]

Kirill čelí kritice za svou politiku, která sbližuje ruskou pravoslavnou církev s ruským státem. V ruských prezidentských volbách v roce 2012 podpořil Vladimira Putina a přirovnal Putinovo prezidentství k „zázraku od Boha“.[34][35] Jurij Avvakumov, docent teologie na univerzitě Notre Dame, popisuje moskevský patriarchát jako „nástroj ruské mezinárodní politiky[p 1] účinný vysílač politických zájmů ruských vládců po celém světě.“[25] Názor, že setkání bylo motivováno vnitřní pravoslavnou politikou, vyjádřil George Demacopoulos, řecko-pravoslavný předseda katedry pravoslavných studií na Fordhamově univerzitě v New Yorku: „Tohle není benevolence. Není to nově objevená touha po jednotě křesťanů. ... Jde téměř výhradně o (Kirillovo) pózování a snahu prezentovat se jako vůdce pravoslaví“.[11]

Podobně se vyjadřuje i Borys Gudziak (ukrajinský katolický eparchiální biskup v Paříži), který tvrdí, že „oba protagonisté tohoto dramatu k němu přicházejí s rozdílným dědictvím. František stojí v čele miliardy katolíků a je jedinou nejuznávanější morální autoritou na světě. Kirill je hlavou ruské pravoslavné církve, která stále kulhá po století pronásledování a stále hledá svůj morální hlas v postsovětské ruské společnosti.“[36] Gudziak také upozornil na vnitřní napětí v pravoslaví a na to, že nezávislá ukrajinská pravoslavná církev by výrazně omezila moc ruské pravoslavné církve.[36][p 4][37] Poukázal na napětí vyplývající z blížícího se červnového všepravoslavného koncilu, který se bude konat poprvé po staletích.[36][p 5][38] Kromě toho může patriarcha Kirill čelit odporu konzervativních skupin v ruském pravoslaví, které se staví proti užším vazbám s katolickou církví.[1]

Americký jezuitský kněz Robert F. Taft připisuje novému přístupu Františka zásluhu na vytvoření podmínek potřebných pro setkání a soudí, že „Rusko začíná chápat, že katolická církev je vnímá jako sesterskou církev, nikoli jako někoho, kdo se oddělil od jediné skutečné církve.“[17] New York Times uvádí, že pro Františka „bylo setkání ekumenickým a diplomatickým převratem, který unikl jeho předchůdcům“, ale že by mohl čelit kritice za nepřímé poskytnutí podpory ruské vojenské intervenci v Sýrii a na Ukrajině.[24] Zpráva agentury Associated Press uvádí, že setkání „upevnilo Františkovu pověst riskantního státníka, který si cení dialogu, budování mostů a sbližování téměř za každou cenu“, ale dodává, že „se také stal terčem kritiky za to, že se v podstatě nechal využít Ruskem, které se touží prosadit“.[11] Když byl František dotázán na možnost, že jako první papež navštíví Rusko a Čínu, ukázal na své srdce a řekl: „Čína a Rusko, mám je tady. Modlete se.“[25]

Podle týdeníku The Economist bylo toto setkání diplomatickým vítězstvím ruské vlády: „Papežovo setkání s ruským protějškem Františka vtáhlo hluboko do geopolitiky a vedlo ho ke schvalování ruské zahraniční politiky a kritice té západní způsobem, který rozzuřil některé příznivce katolické církve“.[39]

Arcibiskup maior Svjatoslav Ševčuk z ukrajinské řeckokatolické církve říká, že byl zklamán a členové jeho církve se cítí „Vatikánem zrazeni“ kvůli postoji k prohlášení o Ukrajině.[8] Nicméně Ševčuk žádá, „aby všichni nespěchali s hodnocením [Františka], aby nezůstávali na úrovni reality těch, kteří od tohoto setkání očekávají pouze politiku a chtějí za každou cenu využít pokorného papeže pro své lidské plány. Pokud nevstoupíme do duchovní reality Svatého otce a nebudeme spolu s ním rozeznávat působení Ducha svatého, zůstaneme v zajetí knížete tohoto světa a jeho stoupenců.“[9] Nuncius na Ukrajině Claudio Gugerotti vyzval k trpělivosti a naznačil, že prohlášení je kompromisním prohlášením.[40]

Prohlášení kritizovala také Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu, která uvádí, že prohlášení ignoruje názor a postoj Ukrajinské řeckokatolické církve[10] a protestuje proti tomu, že v prohlášení nebylo uvedeno, že válka na Donbase byla ruskou vojenskou intervencí na Ukrajině.[10] 18. února 2016 František na tiskové konferenci vysvětlil, že otázky typu, kdo začal „válečný stav na Ukrajině“, jsou „historickým problémem“.[41]

Reakce uvnitř RPC

[editovat | editovat zdroj]

Podle oficiálních dokumentů RPC je nejdůležitějším cílem Pravoslavné církve, pokud jde o nepravoslavná vyznání, obnovení Bohem přikázané jednoty křesťanů[15]: č. 2.1 Lhostejnost k tomuto úkolu nebo jeho odmítání je hříchem proti Ježíšovu příkazu jednoty[15]: č. 2.2 Mezi povinnosti Svatého synodu patří „vyhodnocovat významné události v mezicírkevních, mezikonfesních a mezináboženských vztazích,“[42]: kap. 5 čl. 2. 25 § h „udržovat mezikonfesní a mezináboženské vztahy,“[42]: kap. 5 čl. 25 § i „koordinovat činnost“ ŘKC „v jejím úsilí o dosažení míru a spravedlnosti“,[42]: kap. 5 čl. 25 § j a „vyjadřovat pastorační zájem o sociální problémy“.[42]: kap. 5 čl. 25 § k

Někteří členové RPC nicméně zpochybnili pravověrnost setkání Františka a Kirilla a příprav RPC na všepravoslavný koncil v roce 2016.[43][44][p 6][45] V Bělorusku, Moldavsku a Ruské federaci jsou „někteří náboženští nacionalisté“, které setkání Františka a Kirilla „vyburcovalo k akci“, a „někteří konzervativní duchovní a kláštery reagovali na setkání a společné prohlášení ,tím, že se přestali veřejně modlit za Kirillaʻ.“[46][p 7][47] Kirill reformoval správu RPC a upevnil autoritu patriarchy RPC.[43] Podle Sergeje Čapnina (Сергей Валерьевич Чапнин) Kirill „nemá v episkopátu žádné zjevné nepřátele“, ale nepřáteli jsou některé „okrajové postavy“ v kléru.[43] Někteří kněží RPC Kirilla kritizují a označují jeho činy za heretické.[44] Například arcikněz Vladislav Jemeljanov řekl, že setkání Františka a Kirilla „vyvolává pocit zrady“ a že Kirill ničí konciliaritu v RPC tím, že nejprve vyměnil místní synodní biskupy a pak se v tak závažné věci neporadil s ostatními biskupy. To byl podle Jemeljanova názoru „jasný papismus“. Irkutská eparchie označila Jemeljanovovo prohlášení za „škodlivé a nerozumné.“[44] Kněz Alexej Morozov prohlásil, že RPC je na pokraji rozkolu, a vyzval členy RPC k nesouhlasu dvěma způsoby: návštěvou „chrámů, kde se kněží přísně drží zásad křesťanství a nepřijímají herezi papežství a ekumenismu“, a žádostí, aby moskevský patriarchát svolal Místní koncil Ruské pravoslavné církve, která by odsoudila to, co Morozov považuje za herezi.[44] Podle serveru newsru.com nejsou pocity vyjádřené Jemeljanovem a Morozovem senzacechtivostí, ale existují i mezi některými členy RPC.[44][p 8][48][49] Čapnin poukazuje na to, že „existují fundamentalistické skupiny, radikálně pravoslavně naladěné, které odsuzují jakékoliv sblížení“ mezi RPC a katolickou církví.[44] Čapnin se domnívá, že fundamentalistická rétorika je „velmi emocionální a málo podstatná“.[44]

Svatý synod Moldavské pravoslavné církve zveřejnil výzvu adresovanou těm, kteří vynechávají Kirilla ve svých veřejných modlitbách.[50]

Kirilův mluvčí, kněz Alexandr Volkov (Александр Александрович Волков), uvedl, že tyto reakce pramení z toho, že lidé plně nepochopili, k čemu došlo.[44][p 9][51][52] Zástupce předsedy Oddělení pro vnější církevní vztahy Moskevského patriarchátu (OVCR), archimandrita Filaret Bulekov (Филарет Булеков), poznamenal, že „naprostá většina“ členů RPC přijala setkání a jeho výsledky pozitivně. Bulekov uvedl, že RPC nepřehlédla kritiku setkání František-Kirill ze strany některých pravoslavných a odpověděla na většinu otázek ohledně toho, co se stalo. Bulekov poznamenal, že ve většině případů se kriticky vyjadřovali stejní lidé a „nebýt tohoto setkání, byly by pro taková prohlášení jiné důvody“.[44]

Metropolita Hilarion Alfejev řekl ruské tiskové agentuře TASS, že kritici dialogu, kteří považují nejednotu křesťanů za normální, zastávají mylný postoj vůči Ježíšovu příkazu v Jan 17, 20–23 (Kral, ČEP), aby všichni byli jedno. Alfejev upozornil, že tento příkaz byl porušen a tento stav je špatný a hříšný. Účel dialogu se odráží ve společném prohlášení a podle Alfejeva není určen k překonání rozdělení a rozdílů.[4]

Metropolita Viktorin Kostenkov poukázal na to, že deklarace neobsahuje žádné doktrinální dohody nebo ústupky pravoslaví vůči katolicismu.[53] Přítomnost západních světců ve východním pravoslavném liturgickém kalendáři, zdůrazňuje Viktorin, je důkazem tisícileté společné doktríny.[53] Podle metropolity Merkucia Ivanova (Меркурий Иванов) deklaruje „společné křesťanské chápání hodnot“ spolu s „přáním následovat je“ a „netýká se dogmatických záležitostí“.[54] „Bylo by velkou chybou,“ řekl Merkur, „přestat spolu hovořit a házet po sobě kameny“.[54]

2019 setkání s ukrajinskou řeckokatolickou církví a obnovené napětí

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku dvoudenního vatikánského setkání s ukrajinskými řeckokatolickými představiteli 5. července 2019 papež František naznačil, že podporuje obavy církve na Ukrajině, a vyzval k větší humanitární pomoci Ukrajině.[55] Papež předtím na začátku roku 2019 také vyjádřil znepokojení nad rolí ruské pravoslavné církve v konfliktu na Ukrajině.[55] 4. července 2019 papež František také prohlásil, že se nesetká s představiteli ruské pravoslavné církve, pokud by přijal pozvání do Ruska.[56] Přestože má s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v minulosti dobré vztahy,[57] Putin, který se s papežem Františkem při této příležitosti „srdečně“ sešel,[56] papeži rovněž prohlásil, že bez této podmínky papeže do Ruska nepozve.[56] Během setkání 5. července papež František rovněž kritizoval pokusy ruské pravoslavné církve manipulovat také s „jinými náboženstvími“ na Ukrajině.[58]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Kopie ikony z 18. století byla za nejasných okolností propašována ze Sovětského svazu. V 70. letech 20. století ji zakoupila Modrá armáda Panny Marie Fátimské a byla uložena v portugalské Fátimě. V roce 1993 byla darována Vatikánu. V roce 2005 Alexij II. a prezident Tatarstánu Mintimer Šajimjev umístili ikonu v chrámu Zvěstování v Kazaňském kremlu v Republice Tatarstán v Ruské federaci. Jiná kopie této ikony, kterou Kirill věnoval Františkovi, byla viditelně vystavena při slavnostním podpisu smlouvy.
  2. ↑ Více informací o pozadí a dřívějších setkáních mezi papeži a pravoslavnými představiteli, viz „Papež František, patriarcha Kirill a Bůh překvapení“ od amerického preláta a katolického biskupa Mitchella T. Rozanského.
  3. ↑ Maciej Gajek píše, že ačkoli setkání Františka s Kirillem bylo důležité, jednalo se o politické využití Kirilla jako posla, který tlumočí Putinovu politiku, a nikoli o víru. Gajek na stránkách newsweek.pl kritizuje média za to, že jednak nevysvětlila pořadí mezi mnoha pravoslavnými církvemi, jednak naznačila, že Kirill je víc než jen představitel ruské pravoslavné církve. Gajek píše, že setkání nebylo průlomem v mezináboženském dialogu, protože Kirill je pouze vůdcem Ruské pravoslavné církve bez autority nad ostatními pravoslavnými církvemi; navíc podle Gajka není příslibem změny vztahů.
  4. ↑ Podle článku na jamestown.org z roku 2015 by Ruská pravoslavná církev „přestala být největší pravoslavnou denominací na světě“, kdyby „ztratila všechny své farnosti a biskupství na Ukrajině“.
  5. ↑ Více o otázkách týkajících se plánovaného panortodoxního koncilu viz „Konečně koncil pro věky?“ od Johna Chryssavgise, amerického teologa a poradce ekumenického patriarchy Bartoloměje.
  6. ↑ Biskupská rada přijala v únoru 2016 rezoluce o celopravoslavném koncilu,Постановления...: č. 1–5 včetně toho, že návrhy dokumentů „neporušují čistotu pravoslavné víry a neodchylují se od kanonické tradice Církve“.Постановления...: č. 3
  7. ↑ Wil van den Bercken napsal, že existují polooficiální a neoficiální brožury proti ekumenismu, které se „prodávají uvnitř církevních budov“ a které nejsou oficiálním učením RPC, ale „někdy jsou vydávány ,s požehnánímʻ místního biskupa“. Ačkoli jsou tyto brožury založeny na „historických klišé a [...] nedostatku moderních teologických znalostí“, podle Berckena „mají zřejmě větší vliv na způsob myšlení obyčejných lidí než oficiální církevní dokumenty“Paradoxes...: 343 Bercken se domnívá, že „mentální bariéry“ proti ekumenismu v Rusku jsou spíše „ideologické a psychologické“ než ekleziologické či teologické.Paradoxes...: 342
  8. ↑ Podle Michaila Gorelika z roku 1994 probíhá po desetiletí „boj mezi otevřeností a reformami na jedné straně a izolací a ultrakonzervatismem na straně druhé“. Náboženští ultrakonzervativci „sdílejí společnou ideologii“ pravoslaví, autokracie a národnosti s fašistickými a komunistickými politickými ultrakonzervativci. Podle Gorelika „považují muslimy za sobě bližší než západní katolíky.“ Paul Goble v roce 2015 napsal, že podle Jevgenije Ichlova Kirill vyjadřuje „druh pravoslavného fundamentalismu, který se nejen podobá známější islamistické variantě, ale podobně jako ona bude povzbuzovat ty, kdo chtějí ve jménu tradičních venkovských hodnot útočit na modernitu, k násilí“.
  9. ↑ Podle průzkumu veřejného mínění, který v únoru 2016 provedlo Ruské centrum pro výzkum veřejného mínění (VTsIOM), o setkání Františka a Kirilla nevěděla jedna třetina respondentů. Také v tomto průzkumu 62 % respondentů odpovědělo, že v budoucnu „,by obě církve měly těsněji spolupracovat, ale zůstat od sebe oddělenyʻ, 8 % se vyslovilo ,proti spolupráci nebo užším vztahůmʻ mezi oběma církvemi s tím, že jsou ,neslučitelné a měly by takovými zůstatʻ, 10 % se vyslovilo pro ,sjednocení pravoslavné a katolické církveʻ.“ Otec Alexander Lucie-Smith poukázal na to, že v průzkumu VTsIOM z února 2016 „se zmiňuje pojem ,sjednoceníʻ obou církví. Ve skutečnosti to není na stole a je to zavádějící“.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joint Declaration of Pope Francis and Patriarch Kirill na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Unity call as Pope Francis holds historic talks with Russian Orthodox Patriarch. BBC. 13 February 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 February 2016. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m Meeting of His Holiness Pope Francis with His Holiness Kirill, Patriarch of Moscow and All Russia [online]. Rome: The Holy See, 12 February 2016 [cit. 2022-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 February 2016. 
  3. ↑ Интервью Святейшего Патриарха Кирилла по итогам визита в страны Латинской Америки "мы не обсуждали ни одного богословского вопроса. Хорошо это или плохо – другой разговор, но богословие мы не обсуждали [...] Цель встречи никак не была связана с продвижением каких-то богословских соглашений." (rusky)
  4. ↑ a b "Mitropolit Ilarion: o vstrechi papy i patriarkha budut daleko idushchiye posledstviya" Митрополит Иларион: у встречи папы и патриарха будут далеко идущие последствия [Metropolita Hilarion: Setkání papeže s patriarchou bude mít budoucí důsledky] (rozhovor) (v ruštině). Rozhovor poskytl Alexander Mudrats. Moskva: TASS [online]. tass.ru, 2016-02-25 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ruština) 
  5. ↑ ALFEYEV, Hilarion. Противоречия полностью не преодолены [Rozpory nejsou zcela překonány] (rozhovor) (v ruštině). Rozhovor poskytl Pavel Korobov. Moskva: „не преодолены вероучительные разногласия. Однако целью встречи и не является обсуждение вероучительных вопросов. Во-вторых, не преодолены те разногласия практического характера, которые омрачают жизнь наших церквей.“ [online]. kommersant.ru, 2016-02-11 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ruština) 
  6. ↑ В РПЦ считают беспочвенными опасения относительно возможности слияния Православной и Католической церквей после встречи на Кубе [ŘKC považuje obavy ze sloučení pravoslavné a katolické církve po setkání na Kubě za neopodstatněné]. (rozhovor) (v ruštině). 17. února 2016. "я хотел бы посоветовать внимательно прочитать декларацию папы и патриарха, она показывает, на какие темы шла беседа. Там не было никакой попытки вероучительного сближения или вообще даже обсуждения каких-либо догматических или богословских вопросов. И сейчас такое обсуждение совершенно не стоит на повестке дня. Декларация начинается с того, что утрата Богозаповеданного единства является нарушением заповеди Христа, прозвучавшей в Его последней первосвященнической молитве: "Да будут все едины". К сожалению, христиане не смогли сохранить это единство, христиане Востока и Запада разделены и не участвуют совместно в евхаристии. Но речь сейчас идет не о преодолении этого разделения, а о том, чтобы научиться жить и действовать в этом мире не как соперники, а как братья, чтобы вместе защищать те ценности, которые являются для нас общими, чтобы совместно проповедовать Евангелие, открывать людям Божию правду." [online]. NEWSru, 2016-02-17 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ruština) 
  7. ↑ a b Митрополит Иларион: все должны встать на путь примирения [Metropolita Hilarion: všichni se musí vydat na cestu smíření] (rozhovor) (v ruštině). Rozhovor poskytla Olga Lipich. Moskva, RF [online]. RIA Novosti, 2016-02-17 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ruština) 
  8. ↑ a b Ukrainian Greek Catholics 'betrayed' by pope-patriarch meeting. hurriyetdailynews.com. Istanbul, TR: Hürriyet Daily News, 14 February 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-17. 
  9. ↑ a b ŠEVČUK, Svjatoslav. «Two Parallel Worlds» – An Interview with His Beatitude Sviatoslav. Interviewed by Ihor Yatsiv. Kyiv, UA: Ukrainian Greek-Catholic Church [online]. ugcc.ua, 2016-02-16, rev. 2016-02-17 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  10. ↑ a b c Київський патріархат відповів Папі Римському і патріарху Кирилу [Odpověď kyjevského patriarchátu papeži a patriarchovi Kirillovi] [online]. Ukrayinska Pravda, 2016-02-16, rev. 2016-02-17 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ukrajinština) 
  11. ↑ a b c d WINFIELD, Nicole. 'Finally': Pope meets Russian Orthodox leader [online]. hosted.ap.org, 2016-02-12, rev. 2016-02-14 [cit. 2023-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-16. (angličtina) 
  12. ↑ a b c d e f g SCAMMELL, Rosie. Pope Francis and Russian patriarch to meet in Cuba in historic breakthrough [online]. Prairie Messenger. Religion News Service, 2016-02-10, rev. 2016-02-16 [cit. 2023-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-16. (angličtina) 
  13. ↑ Pope's Orthodox mass bridges divide [online]. bbc.co.uk. London: BBC News, 1999-05-09, rev. 2015-03-15 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  14. ↑ HITCHEN, Philippa. Orthodox leaders conclude Geneva meeting in preparation for 'Great Council' [online]. Vatican Radio, 2016-01-28, rev. 2016-01-29 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  15. ↑ a b c Основные принципы отношения Русской Православной Церкви к инославию [Základní principy postoje Ruské pravoslavné církve k nepravoslavným církvím] [online]. patriarchia.ru, 2008-06-07, rev. 2009-10-10 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ruština) 
  16. ↑ a b ROZANSKI, Mitchell T. Pope Francis, Patriarch Kirill and the God of Surprises [online]. USCCB Blog. United States Conference of Catholic Bishops, 2016-02-05, rev. 2016-02-14 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  17. ↑ a b ALLEN JR., John L; SAN MARTÍN, Inés. Pope, Russian patriarch embrace in historic meeting [online]. Crux. Boston Globe Media Partners, 2016-02-12, rev. 2016-02-13 [cit. 2023-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-13. (angličtina) 
  18. ↑ a b Tento článek obsahuje veřejně dostupné materiály z Úřadu pro demokracii, lidská práva a práci (2005). International Religious Freedom Report. Washington, DC: Department of State. 2009-2017.state.gov. 2019-05-26. Dostupné online. ISSN 1936-4156. (angličtina) 
  19. ↑ a b c Historic encounter between the Pope and Patriarch of Moscow and All Russia [online]. Vatican Information Service, 2016-02-13, rev. 2016-02-16 [cit. 2023-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-16. (angličtina) 
  20. ↑ a b POLK, Peggy. Pope to return icon to Russian patriarch. web.archive.org. Londýn: The Tablet, 2004-07-17, s. 31–32. Dostupné online. ISSN 0039-8837. (angličtina) 
  21. ↑ Habemus Papam! [Máme papeže!]. Europaica: bulletin of the Representation of the Russian Orthodox Church to the European Institutions. Department for External Church Relations of the Moscow Patriarchate [online]. orthodoxeurope.org, 2005-04-24, rev. 2016-03-11 [cit. 2023-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-26. (angličtina) 
  22. ↑ Can Europe breathe with one lung? Catholic-Orthodox dialogue today (Speech). 6th Gniezno Convention: "Europe of dialogue. To be Christian in contemporary Europe" held 16–18 September 2005 at Gniezno, Poland [online]. Katolicka Agencja Informacyjna, 2005-09-17, rev. 2005-09-18 [cit. 2023-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-11. (angličtina) 
  23. ↑ a b Cardinal Kasper proposes a synod with Orthodox [online]. Zenit News Agency, 2005-05-26, rev. 2016-03-13. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-13. (angličtina) 
  24. ↑ a b c d e YARDLEY, Jim. Pope and Russian Orthodox Leader Meet in Historic Step [online]. New York Times, 2016-02-12, rev. 2016-02-14 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  25. ↑ a b c STANGLIN, Doug. Pope, patriarch meet in Cuba nearly 1,000 years after split [online]. USA Today, 2016-02-12, rev. 2016-02-14 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  26. ↑ a b Завершилась встреча Святейшего Патриарха Кирилла с Папой Римским Франциском [Patriarcha Kirill dokončil setkání s papežem Františkem] [online]. patriarchia.ru, 2016-02-13, rev. 2016-02-14 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ruština) 
  27. ↑ Встреча с понтификом готовилась втайне, рассказал патриарх Кирилл [online]. NEWSru, 2016-02-24, rev. 2017-12-07 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ruština)  "Предстоятель РПЦ назвал ожидаемым, что у верующих в связи с его встречей с папой Франциском возникли опасения по поводу того, "не будет ли как-то деформирована доктрина, не будет ли каких-то изменений в литургической жизни, в пастырских подходах". Он констатировал, что на встрече не обсуждалось ни одного богословского вопроса, и "не нужно ничего бояться"."
  28. ↑ Meeting with Pope was prepared in secret because of too many opponents – Patriarch Kirill [online]. interfax-religion.com, 2016-02-24, rev. 2016-02-25 [cit. 2023-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-25. (angličtina) 
  29. ↑ Интервью Святейшего Патриарха Кирилла по итогам визита в страны Латинской Америки [online]. patriarchia.ru, 2016-02-22 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ruština)  "— А Вас отговаривали от встречи или нет? – Меня никто не отговоривал, потому что никто не знал. Об этой встрече знали пять человек, не буду называть их святые имена. Почему было так? Потому что подготовить такую встречу в условиях гласности невозможно – слишком много противников. И даже не тех наших милых и добрых православных людей, которые считают, что есть какая-то опасность в самой встрече, – есть мощные силы, которые этого не очень хотят. Поэтому надо было спокойно и в тишине ее готовить, что мы и сделали."
  30. ↑ Совместное заявление Папы Римского Франциска и Святейшего Патриарха Кирилла [Společné prohlášení papeže Františka a patriarchy Kirilla] [online]. patriarchia.ru, 2016-02-13, rev. 2016-02-14 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (ruština) 
  31. ↑ CHIROVSKY, Andriy. Called to unity [online]. firstthings.com. New York: Institute on Religion and Public Life, 2016-02-16, rev. 2016-02-17 [cit. 2023-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-18. (angličtina) 
  32. ↑ MININ, Stanislav. Москва и Рим сдали унию в архив: Патриарх и папа подписали то, о чем Церкви договаривались еще в 1993 году [online]. ng.ru. Nezavisimaya gazeta, 2016-02-16, rev. 2016-02-17 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (ruština)  "Встречу патриарха Московского и всея Руси Кирилла и папы Римского Франциска, думается, назвали "встречей тысячелетия" не только из невежества. Конечно, исторической правды в этом определении нет. Папы за последние 50 лет неоднократно встречались с патриархами Константинопольскими, а взаимные анафемы были сняты еще в 1964 году."
  33. ↑ GAJEK, Maciej. O co naprawdę chodzi w spotkaniu Franciszka z Cyrylem? [Co skutečně znamená setkání Františka s Kirillem?] [online]. newsweek.pl Warsaw, PL: Ringier Axel Springer Polska, 2016-02-13, rev. 2016-02-17 [cit. 2023-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-17. (polština) 
  34. ↑ LUHN, Alec. 'Finally!': pope and Russian patriarch meet for first time in 1,000 years [online]. The Guardian, 2016-02-12, rev. 2016-02-13 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  35. ↑ MCLAUGHLIN, Daniel. Unease in Ukraine at church leaders' Cuba talks [online]. Irish Times, 2016-02-14, rev. 2016-02-15 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  36. ↑ a b c GUDZIAK, Borys. Pope Francis and Patriarch Kirill [online]. First Things. Institute on Religion and Public Life, 2016-02-11, rev. 2016-02-14 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  37. ↑ GOBLE, Paul. Moscow Patriarchate rapidly losing out in Ukraine—and beyond [online]. jamestown.org. Vol. 12, no. 94. Washington, DC: Jamestown Foundation. Eurasia daily monitor. OCLC 506240142, 2015-05-20, rev. 2016-02-25 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  38. ↑ CHRYSSAVGIS, John. At Last, A Council for the Ages? [online]. First Things. Institute on Religion and Public Life, 2015-03-03, rev. 2015-03-04 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  39. ↑ Did the pope just kiss Putin's ring? [online]. The Economist. Londýn, 2016-02-15, rev. 2016-02-16 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  40. ↑ 'Be patient, the declaration signed on Cuba cost the Vatican a lot of difficulties', Apostolic Nuncio to Ukraine [online]. risu.org.ua. Lviv, UA: Religious Information Service of Ukraine, 2016-02-15, rev. 2016-02-18 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  41. ↑ Папа Римський: У кожного своя думка, хто почав війну в Україні [Papež: Každý má svůj vlastní názor na to, kdo začal válku na Ukrajině] [online]. pravda.com.ua. Kyiv, UA: Ukrayinska Pravda, 2016-02-19 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (ukrajinština) 
  42. ↑ a b c d Statute of the Russian Orthodox Church. (2013 ed.). Moscow [online]. patriarchia.ru, 2016-03-06, rev. 2016-03-07 [cit. 2023-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06. (angličtina) 
  43. ↑ a b c CHAPNIN, Sergei. 'Heretic and traitor': fundamentalists term Orthodox Patriarch Kirill who met with Pope Francis in Cuba [online]. asianews.it. Milan, IT: AsiaNews, 2016-03-01, rev. 2016-03-05 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  44. ↑ a b c d e f g h i "Встречу патриарха с Папой некоторые представители РПЦ считают "предательством" [Setkání patriarchy s papežem považují někteří představitelé RPC za „zradu“] [online]. newsru.com, 2016-02-25 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (ruština)  "Дело в том, что внутри Православной церкви уже довольно давно существуют группы фундаменталистски, радикально настроенных православных, которые осуждают всякое сближение Русской православной церкви и Римско-католической."
  45. ↑ Постановления [Resolutions]. Rada se sešla ve dnech 2.-3. února 2016 v Moskvě [online]. Russian Orthodox Church. Bishops' Council of the Russian Orthodox Church, 2016-02-03, rev. 2016-03-07 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (ruština) 
  46. ↑ ERASMUS, (pseud.). Eastern Christian leaders face ultra-conservative grumbles as they prepare for a summit [online]. The Economist, 2016-03-06 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  47. ↑ BERCKEN, Wil van den. Paradoxes and contradictions in Russian Orthodox ecumenism: an analysis of non-official publications in the 1990s. In: Tolstaya, Katya (ed.). Orthodox paradoxes: heterogeneities and complexities in contemporary Russian Orthodoxy. Conference held 12–14 September 2011 at Vrije Universiteit Amsterdam. Brill's series in church history. Leiden: Brill, 2014. Dostupné online. ISBN 9789004269323. Svazek 66. (angličtina)
  48. ↑ GORELIK, Mikhail. Russia's divided Church [online]. The Moscow Times, 1994-12-10, rev. 2016-03-05 [cit. 2023-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. (angličtina) 
  49. ↑ GOBLE, Paul. Russian Orthodox fundamentalism recalls Islamist kind and will also lead to violence, Ikhlov says [online]. interpretermag.com. Washington, DC: Radio Free Europe/Radio Liberty, 2015-11-08, rev. 2016-03-06 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  50. ↑ Официальное обращение Синода Православной Церкви Молдовы к группе "непоминающих" священнослужителей Кишиневско-Молдавской митрополии [Oficiální výzva synodu Moldavské pravoslavné církve skupině "nepominayuschih" duchovních Kišiněvsko-moldavské metropolitní církve] [online]. ru.mitropolia.md. Chișinău, Moldova: Moldovan Orthodox Church, 2016-03-01, rev. 2016-03-02 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (ruština) 
  51. ↑ LUCIE-SMITH, Alexander. Ecumenical problem number one: Russians barely know what the Catholic Church is [online]. catholicherald.co.uk. London: Catholic Herald, 2016-03-10, rev. 2016-03-11 [cit. 2023-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-11. (angličtina) 
  52. ↑ Russians consider meeting between pope, patriarch useful, support their further contacts – poll [online]. interfax-religion.com. Moscow: Interfax, 2016-03-09, rev. 2016-03-10 [cit. 2023-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-10. (angličtina)  Průzkum, kterého se zúčastnilo 1 600 lidí žijících ve 130 obydlených oblastech 46 ruských regionů, se uskutečnil 20. a 21. února.
  53. ↑ a b Митрополит Викторин: Заявление не содержит уступок со стороны Православия католицизму [Metropolita Viktorin: Prohlášení neobsahuje ústupek pravoslaví katolicismu] [online]. ruskline.ru. St. Petersburg, RF, 2016-02-29, rev. 2016-03-03 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (ruština) 
  54. ↑ a b 'Это очень важная, эпохальная встреча'  [Je to velmi důležité, epochální setkání] [online]. ruskline.ru (in Russian). St. Petersburg, RF, 2016-03-01, rev. 2016-03-06 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (ruština)  "Есть понимание общехристианских ценностей, которые там задекларированы, и желание им следовать. Было бы большой ошибкой перед лицом диавола [...] перестать общаться друг с другом и бросать друг в друга камни."
  55. ↑ a b Ukrainian Greek-Catholic leaders meet with Pope at the Vatican [online]. Vatican News, 2019-07-05 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  56. ↑ a b c Pope meets Putin; two leaders talk about Ukraine, Syria, Venezuela [online]. cruxnow.com, 2019-07-04, rev. 2019-07-05 [cit. 2023-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-04. (angličtina) 
  57. ↑ CULBERTSON, Alix. Vladimir Putin cultivates friendship with the Pope in attempt to get one over on EU [online]. Daily Express. Londýn, 2017-08-11 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina)  „Prezident Vladimir Putin navázal přátelství s papežem v roce 2013, kdy František napsal ruskému vůdci, který předsedal zasedání G20, otevřený dopis, v němž mu sdělil, že je proti americké vojenské intervenci v Sýrii.“
  58. ↑ Pope Francis points out attempts to manipulate religion in Ukraine [online]. tass.com, 2019-07-05 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (angličtina) 
Papež František
Narozen 1936 jako Jorge Mario Bergoglio, 1998–2013 Arcibiskup Buenos Aires, 2001–2013 Kardinál kněz u San Roberto Bellarmino, 2013–současnost Papež
Události
Papež František
Papež František
Apoštolské cesty
Bibliografie papeže Františka
Buly (1)
Znak papeže Františka
Znak papeže Františka
Encykliky (3)
Lumen fidei (2013) • Laudato si’ (2015) • Fratelli tutti (2020)
Apoštolské
listy (8)
Apoštolské
exhortace (5)
Evangelii gaudium (2013) • Amoris laetitia (2016) • Gaudete et exsultate (2018) • Christus vivit (2018) • Querida Amazonia (2020) • Laudate Deum (2023) • C’est la confiance (2023)
Motu
proprio
(výběr ze 47)
Apoštolské
konstituce
(výběr z 39)
33. Vultum Dei quaerere, o kontemplativním životě žen; 34. In Apostolorum (2016) • 35. Veritatis gaudium, o univerzitách a církevních fakultách (2017) • 36. Episcopalis communio, o biskupské synodě (2018) • 37. Pascite Gregem Dei (2021) • 38. Praedicate evangelium (2022) • 39. In ecclesiarum communione (2023)
Osobní díla
Knihy • CD
Související osoby, knihy a témata
Papežský
dům
Rada
kardinálů
Episkopát
Benedikt XVI. (předchozí papež) • Mauro Gambetti (generální vikář pro Vatikán) • Angelo De Donatis (generální vikář pro Řím) • Antonio Quarracino (předchozí arcibiskup Buenos Aires) • Mario Aurelio Poli (následující arcibiskup Buenos Aires) • Sergio Rubin (životopisec)
Související
knihy
Příbuzná
témata
Erb • Eponymy • Teologie • Tovaryšstvo Ježíšovo (řeholní řád) • Domus Sanctae Marthae (rezidence) • Wake Up! (2015 album) • František: Modlete se za mě (2015) • Chiamatemi Francesco (2015) • Papež František: Muž držící slovo (2018 dokument) • Dva papežové (2019 film) • Francesco (2020 dokument) • Dopis: Poselství pro naši Zemi (dokumentární film, 2022)
← Papež Benedikt XVI. (předchůdce)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Společné_prohlášení_papeže_Františka_a_patriarchy_Kirilla&oldid=23879227“