Strapatá veža

Strapatá veža
	Strapatá veža z Malé Studené doliny, na obrázku označena polsky Czubata Turnia
Vrchol	2565 m n. m.
Poznámka	výstup jen s horským vůdcem
Poloha
Stát	Slovensko
Pohoří	Vysoké Tatry
Souřadnice	49°11′50″ s. š., 20°12′27″ v. d.
	Strapatá veža Poloha v rámci Slovenska Strapatá veža Poloha v rámci Tater
Povodí	Poprad
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strapatá veža (česky Střapatá věž, polsky Czubata Turnia, německy Egenhofferspitze, maďarsky Egenhoffercsúcs) je trojvrcholová věž ve Vysokých Tatrách. Nachází se v hlavní ose rozsochy, mezi Štěrbinou pod Střapatou věží (nebo též Supí věží) a Malou Vlaštovčí štěrbinou (Malým Pyšným štítem).^[1]

Název

Střapatá věž se stala známou v roce 1910, kdy na ni z Kočičího kotle vystoupil Alfred Grosz a z Beraní kotliny Oskar Mahler. Tehdy byla pojmenována Egenhoffercsúcs, Egenhofferspitze – štít Engelhofferové. Terezie Engelhofferová (1855–1940) z Budapešti byla průkopnicí ženského horolezectví a lyžování ve Vysokých Tatrách. Z jejího podnětu byla na Gerlachovský štít umístěna pamětní tabule s miléniem a štít byl přejmenován na štít Františka Josefa I. Slovenští vlastenci později tabuli rozbili. Název štítu se neujal, nepřijali ho ani maďarští turisté.^[1]

První výstupy

Janusz Chmielowski, Tadeusz Radliński, Klemens Bachleda a Jan Bachleda Tajber, 14. července 1904 – v létě
Radovan Kuchař a Jiří Šimon, kolem 27. prosince 1953 – v zimě

Turistika

Štít je přístupný pouze v doprovodu horského vůdce.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Strapatá veža na slovenské Wikipedii a Czubata Turnia na polské Wikipedii.

↑ ^a ^b BOHUŠ, Ivan. Od A po Z o názvoch Vysokých Tatier. 1. vyd. Tatranská Lomnica: ŠL TANAPu, 1996. ISBN 80-967522-7-8. S. 457. (slovensky)

Externí odkazy

Poloha na turistické mapě

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Bohuš-1] BOHUŠ, Ivan. Od A po Z o názvoch Vysokých Tatier. 1. vyd. Tatranská Lomnica: ŠL TANAPu, 1996. ISBN 80-967522-7-8. S. 457. (slovensky)

[1]

Tatry (viz také Ochrana přírody v Tatrách)

Podcelky	Západní Tatry (Červené vrchy • Kasprov vrch • Liptovské kopy • Liptovské Tatry • Lúčna • Ornak • Osobitá • Roháče • Sivý vrch) Východní Tatry (Belianské Tatry • Vysoké Tatry)

Vybrané vrcholy Východních Tater	Gerlachovský (2654) • Gerlachovská veža (2642) • Lomnický (2633) • Ľadový (2627) • Pyšný (2621) • Zadný Gerlach (2616) • Lavínový (2606) • Malý Ľadový (2602) • Kotlový (2601) • Lavínová veža (2600) • Malý Pyšný (2590) • Veľká Litvorová veža (2581) • Strapatá veža (2565) • Kežmarský (2556) • Vysoká (2547) • Malá Litvorová veža (2547) • Supia veža (2540) • Končistá (2537) • Baranie rohy (2526) • Dračí (2523) • Veľká Vidlová veža (2522) • Veterný (2515) • Malý Kežmarský (2514) • Zadný Ľadový (2512) • Rysy (2503) • Kriváň (2495) • Snehový (2465) • Slavkovský (2452) • Východná Vysoká (2429) • Kôprovský (2363) • Kozi Wierch (2291) • Jahňací (2230) • Havran (2151) • Ždiarska vidla (2141) • Hlúpy (2061) • Zadné Jatky (2020)

Sedla Východních Tater	Bystré (2314) (Bystrá lávka) • Kopské (1750) • Ľaliové (1952) • Lomnické (2190) • pod Ostrvou (1966) • pod Svišťovkou (2023) • Poľský hrebeň (2200) • Predné Kopské (1780) • Priečne (2353) • Prielom (2290) • Sedielko (2376) • Široké (1826) • Váha (2340) • Vyšné Kôprovské (2180)

Vybrané vrcholy v Západních Tatrách	Bystrá (2248) • Jakubina (2194) • Baranec (2185) • Baníkov (2178) • Plačlivé (2125) • Ostrý Roháč (2088) • Volovec (2063) • Brestová (1903) • Wielki Giewont (1895) • Sivý vrch (1805) • Osobitá (1687)

Sedla v Západních Tatrách	Baníkovské (2045) • Bystré (1960) • Gáborovo (1890) • Jamnícke (1908) • Pálenica (1570) • Parichvost (1870) • Pyšné (1791) • Račkovo (1958) • Smutné (1965) • Tomanovské (1686) • Žiarske (1917)