Přeskočit na obsah

Strossmayerovo náměstí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Strossmayerovo náměstí
Pohled na náměstí před rekonstrukcí směrem od kostela, v pozadí dolní konec ulice Milady Horákové (2016)
Pohled na náměstí před rekonstrukcí směrem od kostela, v pozadí dolní konec ulice Milady Horákové (2016)
Umístění
MěstoPraha
Městská částPraha 7
Část obceHolešovice
Poloha
Historie
Pojmenováno poJosip Juraj Strossmayer
Starší názvyBubenské
Kopeckého
Další údaje
Kód ulice470490
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strossmayerovo náměstí (lidově Štrosmajerák, Štrosmajrák[1] nebo Štros(s)) je náměstí a důležitý dopravní uzel v pražských Holešovicích, či přesněji v někdejších Bubnech.

Na podzim 2007 prošlo náměstí rekonstrukcí, kdy byla jeho jižní část změněna v pěší zónu a kompletně byla také vyměněna dlažba.

Přirozenou dominantou východní strany náměstí je kostel sv. Antonína z Padovy (2007)
Náměstí a tramvaj

V letech 1908 až 1925 se náměstí jmenovalo Bubenské náměstí. Do té doby se zdejšímu prostoru lidově říkalo Před kostelem. V roce 1925 bylo na počest chorvatského biskupa, obrozence, podporovatele vztahů s Čechy a čestného občana Prahy Josipa Juraje Strossmayera přejmenováno Strossmayerovo náměstí a tento název neslo bez přerušení za okupace i po únoru 1948. Současně roku 1925 vznikla Strossmayerova ulice vedoucí k severu z dolního okraje náměstí (až pod kostelem), roku 1947 přejmenovaná Farského.[2] (Od roku 1906 existovaly také Strossmayerovy ulice v Podolí a Karlíně, připojených k Velké Praze roku 1922; karlínská byla už roku 1933 přejmenována na Hybešovu, podolská během okupace byla přejmenována Veitmilova a roku 1947 v rámci odstraňování duplicit Nad sokolovnou.)[3]

Poté, co 5. srpna 1961 zemřel komunistický ideolog a ministr Václav Kopecký, na přelomu srpna a září ÚV KSČ a vláda ČSSR „na základě návrhů pracujících a společenských organizací“ rozhodly pojmenovat po něm několik institucí „a Strossmayerovo náměstí v Praze“.[4] V neděli 24. září tak bylo na slavnostním shromáždění za účasti primátora Svobody přejmenováno náměstí Václava Kopeckého[5] (někdy se užívalo též stručnější Kopeckého náměstí).

Název Strossmayerovo náměstí se vrátil v r. 1968.[6]

14. února 2017 byla na náměstí (dům čp./čo. 987/3 nad rohem s Janovského) instalována Strossmayerovi pamětní deska. Desku odhalili předseda chorvatského parlamentu Božo Petrov a starosta Prahy 7 Jan Čižinský.[7]

Náměstí je významná dopravní křižovatka). Je to jedna ze tří tramvajových křižovatek v Praze, kde lze odbočit všemi směry a vede zde mnoho linek včetně jedné autobusové. Jižní část náměstí byla v roce 2007 přeměněna na pěší zónu.

Významné budovy

[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Skutečnosti, že Strossmayerovo náměstí bylo v letech 1961–1968 přejmenováno na Kopeckého náměstí, využil Jaroslav Dietl při psaní scénáře seriálu Nemocnice na kraji města, když lékaře, jehož roli v seriálu hrál Miloš Kopecký, pojmenoval dr. Štrosmajer.[8]
  • Na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí spáchala v roce 1973 svůj atentát Olga Hepnarová, poslední v Československu popravená žena.
  1. PROŠEK, M. O jednom typu univerbizovaných pojmenování míst na -ák. Naše řeč. 2005, roč. 88, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203. 
  2. Farského. langweil.info [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. Jiří Čarek: Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad, Orbis 1958
  4. K uctění památky soudruha Václava Kopeckého. Rudé právo neděle 3. září 1961, strana 1
  5. ČTK: Náměstí V. Kopeckého v Praze. Rudé právo 25. září 1961, strana 1
  6. Strossmayerovo náměstí. langweil.info [online]. [cit. 19-06-2009]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28-09-2007. 
  7. ČTK. V Holešovicích odhalí pamětní desku Josipu Juraji Strossmayerovi. Pražský deník. 2017-02-14. Dostupné online [cit. 2021-11-14]. 
  8. MOC, Jiří. Seriály od A do Z: lexikon českých seriálů. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 293 s. Edice České televize, str.142 citováno dle fdb.cz

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]